Seminář o zdrojích, přínosu a dalším vývoji idejí pražské jazykovědné školy funkčně strukturální

[Rozhledy]

(pdf)

-

Ve dnech 26.–27. 11. 1990 uspořádal Ústav pro jazyk český ČSAV interní seminář o zdrojích, přínosu a dalším vývoji idejí pražské jazykovědné školy funkčně strukturální. Jeho cílem bylo ujasnit si a v nové situaci formulovat teoreticko–metodologická východiska badatelské práce ústavu. Prvním krokem k tomu mělo být shrnutí a kritické zhodnocení činnosti na různých úsecích práce; v ní se – přes silné ideologické tlaky zejména v letech padesátých a v posledním desetiletí – zásady této školy nepochybně uplatňovaly. Je ovšem zřejmé, že po letech, kdy se o strukturalismu mluvilo převážně jen s odsudkem, hrozí kritickému uvažování, které musí být základem každé vědecké práce, že propadne druhé krajnosti a termíny „strukturalismus“, „pražská škola“ atd. se stanou bezobsažnými hesly. Proto – aby se příspěvky v maximální míře konkretizovaly – bylo dohodnuto, že se v semináři bude vycházet ze základního dokumentu pražské školy, Tezí Pražského lingvistického kroužku předložených Prvému sjezdu slovanských filologů v Praze 1929 (dále jen Teze; v textech se všeobecně cituje původní, české znění, otištěné v publikaci U základů pražské jazykovědné školy, vydal J. Vachek. Praha 1970, s. 35–65). Přitom ovšem značná pozornost byla věnována i vzniku Tezí, domácím a mezinárodním souvislostem a dalšímu vývoji teorie pražské školy v širších vztazích české a mezinárodní jazykovědy a sémiotiky.

Na pracovním zasedání zazněl referát Františka Daneše, otištěný zde na s. 161–174 v rozšířeném znění, a řada dalších sdělení pracovníků Ústavu pro jazyk český, která lze většinou najít v následujícím oddílu. V některých z nich věnovali autoři zvláštní pozornost právě otázce, jak byl program pražské školy na tomto akademickém pracovišti uplatňován a rozvíjen. Lze tedy tyto stránky chápat také jako příspěvek k 100. výročí založení České akademie věd a umění, které si naše vědecká veřejnost letos připomněla, a 80. výročí založení zárodku Ústavu pro jazyk český. Kanceláře slovníku jazyka českého, jenž vznikl v jejím rámci.

Na seminář o Tezích Pražského lingvistického kroužku (dále často jen PLK) navázala obdobná diskuse o otázkách jazykové kultury. Příspěvky z ní budou otištěny v časopise Naše řeč.

Slovo a slovesnost, ročník 52 (1991), číslo 3, s. 194

Předchozí Pavel Novák: K poválečným osudům české lingvistiky

Následující Oldřich Leška: Strukturalismus a poststrukturalismus