Přednášky v Pražském linguistickém kroužku od května do června 1943

[Kronika]

(pdf)

-

5. května 1943. Julie Nováková: Souhláskové skupiny v českém verši. Pokus o soustavné prozkoumání jejich výskytu a funkce. Hustota souhláskových skupin (a souhlásek) je průměrně nejnižší v próze vědecké, vyšší v próze krásné, ještě vyšší ve verši časoměrném a volném, nej[168]vyšší ve verši metrickém (maximum 1.68 souhl. na jednu samohlásku). Souhláskové skupiny samy o sobě jsou jedním z prostředků variace verše. Tato variace je jednak příležitostná (na př. ve spojení s onomatopoí), jednak soustavná. Soustavně se jeví jednak jako mírná tendence k pravidelnému rozmístění zavřených slabik, a to v monosylabech romantického jambu, jednak jako organisování skupin podle kvality jejich členů, tedy eufonicky. Eufonický materiál souhláskové skupiny podstatně rozšiřují, obohacujíce zároveň strukturu eufonických vztahů. Svou kvalitou jsou české souhl. skupiny způsobilé zejména ke tvoření kontrastů mezi sykavkami a liquidami. Souhl. skupina v češtině je schopna tvořit časoměrnou posici, ale vadí tu m. j. vysoká frekvence skupin, hlavně náslovných, které byly v časoměrné praksi nejtěžším problémem.

 

26. května. Jan Mukařovský: Záměrnost a nezáměrnost v umění (vyjde v Slově a slovesnosti).

 

7. června. Vladimír Skalička: Typologie jazyků bantuských. Dosud byly jazyky bantuské řaděny mezi jazyky agglutinační (mezi něž náleží turečtina) nebo mezi jazyky přiřaďující (které netvoří skutečné slovo), nebo mezi jazyky třídící (které roztřidují podstatná jména na třídy). Tyto termíny nám nepostačují, zvláště proto ne, že bantuské jazyky projevují velké shody s jazyky indoevropskými, zvláště v t. zv. kongruenci (shodě). Při typologickém zkoumání vůbec je třeba projíti celou stavbou jazyků, abychom o nich získali správný typologický obraz. Substantiva se dělí na několik tříd, na př. osm, podobných indoevropským rodům. Do první třídy patří osoby, do druhé zvláště stromy, do třetí zvířata atd. Výjimek — jako u indoevropských rodů — je tak veliké množství, že je zřejmo, že účelem tu není rozdělení, nýbrž jazyková výstavba. Třídy jsou označeny prefixy. Cizí slova se zařazují do tříd podle svého začátku, který se pak považuje za prefix (jako v češtině se konec slov, jako Bardia, Abo, považuje za suffix). Prefix třídy, který vyjadřuje zároveň číslo — jako indoevropská přípona pádová vyjadřuje zároveň i pád i číslo — je jediným prefixem, jako je přípona pádová v indoevropských jazycích jedinou koncovkou. Pády se proto musí v bantuských jazycích vyjadřovat prefixem slovesa. Přivlastňování se jako v indoevropštině vyjadřuje zvláštním slovem. Početnost tříd umožňuje, že vyjadřují též odvozování, odvozuje se tedy flexivně, na rozdíl od indoevropštiny, kde se připojují odvozovací přípony, t. j. odvozuje se agglutinačně. Důležitý je nízký počet adjektiv, což znamená už přechod k typu agglutinačnímu. Zcela agglutinační je bantuské sloveso, které má velký počet prefixů a suffixů znamenajících podmět, negaci, předmět, čas, způsob, rod, reciprocitu, opak atd. Jako indoevropské jazyky mají flexivní substantivum i sloveso, ale agglutinační odvozování, tak bantuské jazyky mají flexivní substantivum i v odvozování, zato agglutinační sloveso. (Vyjde v „Archivum orientale Pragense“.)

 

23. června. Bohumil Trnka: Systém a čas v linguistice (uveřejněno v tomto čísle Slova a slovesnosti na str. 57 n. pod názvem Obecné otázky strukturálního jazykozpytu).

Slovo a slovesnost, ročník 9 (1943), číslo 2-3, s. 167-168

Předchozí Miloš Dokulil: Učebnice němčiny pro pokročilé

Následující rd. (= Redakce): Orthoepická komise