Fonologie norštiny

Jiří Krámský

[Kronika]

(pdf)

Phonologie du norvégien

Fonologii norštiny je věnováno již několik studií. Po průkopnických pojednáních A. Sommerfelta o obecné fonologii věnoval soustavnou pozornost fonologii spisovné norštiny (riksmăl) C. Borgstrøm. V článku Zur Phonologie der norwegischen Schriftsprache (Norsk Tidsskrift for Sprogvidenskap 9, 1936, 250 n.) pojednává o fonématickém inventáři a prosodických živlech norštiny (o délce, přízvuku důrazovém a hudebním). Na jeho výklady navázal Hans Vogt v pojednání Some Remarks on Norwegian Phonemics (tamže 11, 1938, 136—144), o němž viz článek B. Trnky, K norským alveolárám (v Čas. pro mod. filologii 27, 1942, 170—172). Ve svých studiích pokračoval Vogt v článku The Structure of the Norwegian Monosyllables (v témže norském časopise 12, 1939, 5—29): v něm se opírá o fonématický rozbor 5128 jednoslabičných slov na podkladě [62]Knudsenova a Sommerfeltova slovníku Norsk Riksmălsordbok, který nyní vychází, a Brynhildsenova Norsk-Engelsk Ordbok. Na rozdíl od Borgstrøma kloní se Vogt více ke směru zásad fonologického rozboru Hjelmslevova v tom, že podává jen rozbor fonématické stavby norského slova, nikoliv rozbor funkčního obsahu fonémat. Podává sice jejich roztřídění, ale opírá je pouze o rozdíly v jejich schopnosti kombinační, které zjistil. Struktury norských slov přejatých z angličtiny si všímá Aasta Steneová v článku The Influence of English on Presentday Norwegian (Transactions of the Philological Society 1938, str. 35—63).

Slovo a slovesnost, ročník 10 (1948), číslo 1, s. 61-62

Předchozí František Daneš: Poznámka o psaní ti a tí v cizích slovech

Následující Přednášky v Pražském linguistickém kroužku v lednu až březnu 1944