V. Vinogradov o programu marxistické jazykovědy

Karel Hausenblas

[Kronika]

(pdf)

-

Vedle překladů Stalinových statí o jazyce a slovenského překladu celé červnové diskuse dostává se našim čtenářům v knižním vydání další práce o marxismu v jazykovědě, a to překladu obsáhlé stati V. V. Vinogradova „Geniální program marxistické jazykovědy“. — Vydalo jako šitou brožuru o 80 stranách za 12 Kčs Slovanské nakladatelství v překladu Jaroslava Kuchaře. Stručně řečeno, stať je komentářem Stalinových prací, výkladem nejvýznamnějších thesí marxistického pohledu na jazyk z pera odborníka nad jiné povolaného, dnešního vedoucího představitele sovětské linguistiky. [50](Vinogradov komentoval Stalinovy příspěvky několikrát; tato studie, jejíž originál vyšel ve Věstníku Akademie věd SSSR, 1950, č. 7, rozvíjí problematiku nejšíře.)

Knížka přispívá k popularisování výsledků sovětské vědy; vítáme, že vychází v českém znění a ve velkém nákladu, neboť je vhodným doplňkem Stalinových statí pro všechny zájemce o jazyk u nás. Zejména v tom smyslu, že ukazuje, jaké důsledky plynou z nového chápání jazyka a jaké jsou tu konkretní úkoly jazykovědy v jednotlivých pracovních úsecích. Je nutno zdůraznit, že je u nás takového výkladu v širším kontextu třeba. Setkali jsme se již několikrát s tím, že po zběžném a povrchním přečtení Stalinových prací na př. někteří pedagogičtí pracovníci vyvozovali z nich někdy chybné závěry. Na př. pokud jde o významosloví nebo syntax. Stalin ospravedlňuje gramatiku, k jejímuž studiu marrovci přistupovali s nesprávného stanoviska, hledajíce v ní stejně jako ve slovníku především „třídní povahu“ jazyka; zdůrazňuje její důležitost a vymezuje její obsah i místo v systému jazyka. Dále, když rozeznává v gramatice dva plány, morfologii a syntax, koriguje tím pojetí marrovců, kteří nechali rozplynout vlastně morfologii v syntaxi. Z obou těchto faktů se však leckdy dělají nesprávné, hrubě vulgarisátorské závěry, na př. i pro školskou praxi — že snad syntax a významosloví hrají ve studiu jazyka nějakou podřadnou úlohu a že by jim na školách mělo být věnováno méně místa než dosud.

Je škoda, že se akad. Vinogradov nezabýval v souvislosti se Stalinovými pracemi ve svých nových statích problematikou spisovného jazyka (v níž mnoho pracoval), neboť tyto otázky jsou dnes u nás v popředí zájmu.

Studie je pěkně přeložena; i když lze tu a tam pozorovat závislost na ruském způsobu vyjadřování, je třeba zdůraznit, že překladatel zřejmě kladl hlavní důraz na adekvátní vystižení autorovy linguistické koncepce, na vzájemnou souvislost mluvnických termínů, takže se tu pojetí autorovo nikterak neskresluje, jak tomu často v překladech bývá. K tomu na okraj: bylo by vhodné, kdyby zkušeností překladatelů nových prací o marxistické jazykovědě (na př. chystaného překladu velké podzimní moskevské diskuse, článků pro časopis Sovětská věda a j.) bylo využito k propracování a sjednocení jazykovědné terminologie, zejména se zřetelem k české linguistické tradici.

Slovo a slovesnost, ročník 13 (1952), číslo 1, s. 49-50

Předchozí Zdenka Horálková: Lidová tvořivost v nových publikacích

Následující Eva Tlustá: „Za marxistickú jazykovedu“