O mezinárodnost v terminologii

Rný (= Miroslav Roudný)

[Kronika]

(pdf)

-

Dnešní technika a věda překročila hranice národů a států a v souvislosti s tím se objevuje stále větší nutnost tvořit odborné názvy tak, aby vyhovovaly nejen jednotlivým národním jazykům, nýbrž i mezinárodním požadavkům vzájemného porozumění mezi národy na poli techniky a vědy.

Na tomto poli bylo vykonáno mnoho pokusů už před druhou světovou válkou. Dnes je stav mezinárodní organisace na tomto úseku asi tento: normalisační instituce jednotlivých národů jsou sdruženy v Mezinárodní standartisační organisaci ISO, jejíž jeden výbor (Technical Commitee 37) se zabývá odborným názvoslovím. Tento výbor byl ustaven r. 1952 v Kodani; sídlo jeho sekretariátu je ve Vídni a tajemníkem je docent E. Wüster. R. 1954 byl na konferenci ve Vídni vypracován rámcový plán práce tohoto výboru. Ve dnech 15. až 17. září 1955 svolal výbor TC 37 mezinárodní konferenci do Bruselu, na níž byly zastoupeny normalisační instituce členských zemí. Československo se zúčastnilo letos po prvé jako pozorovatel, v dohledné době se však stane řádným členem.

Na konferenci v Bruselu bylo rozhodnuto soustředit pozornost: 1) na vypracování zásad pro tvoření odborných názvů, systémů pojmů a definic, 2) na sjednocení lexikografických metod pro odborné slovníky a na zavedení jednotné úpravy těchto slovníků. Je zřejmé, že to jsou úkoly, jejichž splnění může přinést veliký užitek, a při tom nelze pochybovat, že nejsou nesplnitelné.

Politický význam výměny zkušeností mezi státy je stále větší, a proto je nutno usnadnit překládání vědeckých a technických textů normalisováním technického názvosloví na základě mezinárodních dohod.

Slovo a slovesnost, ročník 16 (1955), číslo 4, s. 258

Předchozí Jaroslav Bauer: Havránkův sborník

Následující Bohumil Trnka: Jak psáti azbukou na našich psacích strojích