Bibliografické práce z oboru jazykovědy slovanské v letech 1945—1955

Zdeněk Tyl

[Kronika]

(pdf)

-

Tento přehled navazuje na cenné Poznámky k organisaci práce o bibliografii slovanské jazykovědy, které podal J. Kurz v Listech filol. 72, 1948, 111—118. Cílem Kurzova příspěvku bylo přehlédnout a zhodnotit situaci v slavistické jazykovědné bibliografii nedlouho po skončení druhé světové války a shrnout hlavní úkoly pro nejbližší budoucnost. Článek pokračuje v Kurzově soupisu a referuje o nových bibliografických pracích, které vznikly v prvním poválečném desetiletí a thematicky zasahují do slovanské jazykovědy.

I. Bibliografie světové. Znovu počal po několikaleté přestávce vycházet Indogermanisches Jahrbuch, který byl déle než čtvrt století důležitým střediskem mezinárodní jazykovědné bibliografie (od roku 1913) a přinášel kritické přehledy nových prací také z oboru slovanské jazykovědy; této práce se významně účastnili i čeští jazykovědci J. Zubatý a O. Hujer (podrobnosti jsou uvedeny u Kurze na cit. místě, s. 112). Po válce vyšly celkem čtyři svazky, a to 27 (1948 — s bibliografií za rok 1941), [54]28 (1949 — s bibliografií za léta 1942/3), 29 (1951 — s bibliografií za léta 1944/6) a 30 (1955 — s bibliografií za léta 1947/8); slavistická, zejména však česká a slovenská část těchto bibliografických soupisů, které se nyní ujal švýcarský linguista E. Dickenmann, zůstává ale stále jak co do úplnosti, tak co do kritického rozhledu citelně za úrovní předválečnou, i když se i tu jeví patrný vzestup a snaha o zlepšení rozsahu i obsahu bibliografie. Podle zpráv přestal prý Indogermanisches Jahrbuch ročníkem 30 vycházet a nový orgán, který by nastoupil na jeho místo, má být založen ve Švýcarsku.

Při tomto zpožďování a snad i zániku Jahrbuchu je tím vítanější celkem zdařilý nový pokus o vybudování linguistické bibliografie světové. Máme na mysli Bibliographie linguistique, kterou uvedlo v život Comité international permanent de linguistes se sídlem v Paříži za vydatné morální i hmotné podpory organisace UNESCO: její první dva svazky s retrospektivní bibliografií za léta 1939—1947 byly vydány v l. 1949 a 1950 a na podzim 1955 vyšel již hotový svazek osmý s materiálem za rok 1953.[1]

Podle rozhodnutí CIPL z listopadu 1946 počala práci na této bibliografii organisovat zvláštní kancelář podle směrnic, které vypracovali E. Benveniste, M. Lejeune a J. Vendryes. Byli získáni spolupracovníci pro jednotlivé jazyky nebo skupiny jazyků, materiál od nich sebraný utříděn a redakčně zpracován formou sice jednoduchou, ale účelnou a postačitelnou. Úvod tvoří vždy příspěvky obecného a organisačního rázu (jazykovědné instituce, jubilea, nekrology a pod.), následují linguistika obecná a některé obory příbuzné, které jsou tak vyňaty z rámce jednotlivých jazyků (fonetika, fonologie, jazykový zeměpis, písmo, stylistika, onomastika), dále srovnávací linguistika a konečně jednotlivé jazyky indoevropské i všechny ostatní. Záznamy jsou v jednotlivých oddílech řazeny abecedně podle autorů, zcela stručné, heslovitě formulované adnotace jsou připojovány jen k těm záznamům, které jsou uvedeny názvem příliš obecným; jinak se omezují na to, že francouzsky tlumočí, po př. parafrázují tituly citované v původních méně známých jazycích (také slovanských). Užitečné je zachycování referátů, škoda však, že jména jejich autorů nejsou pojímána do závěrečných autorských rejstříků. V dalších dílech této bibliografie jsou dodatky z ročníků předcházejících vřazovány do materiálu běžného roku bez jakékoli poznámky. O rozsahu shromážděného materiálu podává dobrou představu seznam vyeexcerpovaných periodik: v prvním svazku I. dílu je uvedeno 350 časopisů a tento počet se v dalších svazcích ještě značně zvýšil. I zběžná prohlídka ukazuje, že se redakci, zejména v prvních svazcích, ještě nepodařilo získat ze všech zemí, po př. pro všechny oddíly bibliografie, materiál alespoň přibližně stejně úplný a spolehlivý; je jistě potěšitelné, že záznamy týkající se československé jazykovědy patří tu k poměrně dobře zpracovaným a podávají celkem úplný obraz naší současné jazykovědné práce. Je to zásluhou V. Poláka, který spolupracuje na této mezinárodní bibliografii od jejího založení a přispívá sem pravidelně záznamy nejen o jazykovědě české a slovenské, ale do značné míry také o jazykovědných pracích sovětských; přímého spolupracovníka ze Sovětského svazu redakce dosud nemá. Najdou se ovšem i v této bibliografii, jak není ani jinak možné vzhledem k jejímu thematickému rozsahu a k způsobu redakčního zpracování, některé nedostatky, zaviněné do značné míry neznalostí češtiny, po př. slovenštiny (tak na př. se v roč. 1939—1947, díl I, str. 716 pod záhadným jménem S. Lola skrývá L. Skrbková; tamtéž na s. 37 je Hálova brožura Řeč v obrazech, vyšlá v Praze 1942, neporozuměním zařazena mezi práce stylistické), ale to jsou věci u srovnání s rozsahem bibliografie, vesměs podružné; kromě toho je třeba podle pravdy konstatovat, že se práce redakce postupně rok od roku [55]stále zlepšuje a že i těchto drobných chyb ubývá. Úhrnem je Bibliographie linguistique bohatstvím sneseného materiálu a zvláště pohotovostí a pravidelností, s jakou až dosud její svazky vycházely, neocenitelnou pomůckou veškeré linguistické práce, neboť usnadňuje základní orientaci v současné jazykovědě.

O světovou linguistickou bibliografii se vlastními silami (bez mezinárodní spolupráce) pokusili také pracovníci Jazykovědného ústavu Maďarské akademie věd a vydali v l. 1951—1954 ve věstníku svého ústavu (A Nyelvtudományi intézet Közleményei) celkem tři její ročníky, a to za léta 1950 (2, 1951, č. 4, s. 193), 1951 (4, 1953, č. 1, s. 222) a 1952 (5, 1954, zvl. sešit, s. XI + 396), vesměs pečlivě cyklostylované, 4⁰. Maďarská bibliografie představuje v podstatě výběrový soupis světové jazykovědné produkce, knižní i časopisecké, předem resignující na úplnost, třebas jen relativní. Toto omezení bylo dáno už stavem zahraničních periodik, která byla k disposici v maďarských knihovnách, kromě toho však ještě byla některá, třebas dostupná periodika, úplně vypuštěna z důvodů pracovních a jiná zpracována toliko částečně. Ale i za tohoto stavu nás může překvapit, že v seznamu vyexcerpovaných časopisů není na př. z našich ani Slovo a slovesnost, ani Naše řeč; uvedeny jsou jen Slavia a Byzantinoslavica. Předem byly z bibliografie vyloučeny práce pomezní, dotýkající se jazykovědy jen částečně. Rozdělení látky je podobné jako v Bibliographie linguistique, jen maďarština a jazyky uralské (což je podstatná část materiálu; jinak se zvýšená pozornost věnuje jazykovědě sovětské) jsou umístěny před jazyky indoevropskými, hned za linguistikou obecnou a srovnávací. Pořadí v jednotlivých oddílech je abecední; záznamy nejsou zpravidla adnotovány, také referáty jsou uváděny jen výjimečně. Tituly prací, pokud jsou psány v některém ze světových jazyků, jsou ponechávány v originále, slovanské (a také ruské) jsou vedle originálního znění ještě překládány do maďarštiny. Uznání zasluhuje i heslový seznam věcný, který je k bibliografii připojen vedle rejstříku autorského. Poněkud nezvyklé je číslování záznamů, postupující průběžně všemi díly, které jsme měli v rukou (podobně je tomu i v sovětské retrospektivní bibliografii, o níž viz dále na s. 59 n.). Úhrnný počet záznamů ve třech svazcích, o kterých píšeme, je 6936 (1729 + 2081 + 3126), z čehož připadá na př. na češtinu pouhých 64 a na polštinu 69. Celkem je patrno, že tato maďarská bibliografie je zamýšlena především jako pracovní pomůcka pro maďarské jazykovědce, a nebylo by proto jistě spravedlivé srovnávat ji po stránce úplnosti, vnější úpravy a pod. s Bibliographie linguistique, založenou na mnohem širší materiálové základně a určenou také ke zcela jiným účelům.

Mezinárodní byzantologickou bibliografii zařadila do svého stálého pracovního programu také naše Byzantinoslavica (od roč. 11, 1950). Tato bibliografie, sestavovaná za široké účasti mezinárodní a redigovaná zprvu M. Paulovou a od roč. 15 (1954) A. Dostálem, zaznamenává i jazykovědné práce z byzantologické oblasti a příležitostně také práce o jazyce a památkách staroslověnských a církevněslovanských, ovšem v rozsahu celkem nevelkém. K jejím stálým spolupracovníkům patří m. j. z našich slavistů J. Vašica a F. V. Mareš.

V závěru oddílu, který jsme věnovali přehledu bibliografických prací jazykovědných v měřítku světovém, připomínáme ještě pokus B. Trnky o mezinárodní bibliografii jazykovědné statistiky (A Tentative Bibliography. With an Introduction by M. Cohen. International Permanent Committee of Linguists, Utrecht 1950, s. 22; srv. též ref. V. Poláka, Philologica 6, 1950, 33—34). Byla to první práce toho druhu a byla už také mezitím nahrazena soupisem úplnějším, který sestavil P. Guiraud (Bibliographie critique de la statistique linguistique. CIPL, Utrecht 1954, s. XIX + 123).

II. Celkové bibliografie slovanské jazykovědy. Slavistická jazykovědná bibliografie byla na slavistické poradě v Leningradě roku 1946 svěřena opět krakovskému Roczniku slawistycznému (o tom srv. zprávu B. Havránka v Slov. přehledu 32, 1946, 321), který přinášel již od roku 1908 pravidelně bibliografii slovanské jazykovědy (za rok 1907 a další); v ročnících 10—14 (1931—1938) nejsou zaznamenány [56]práce, které vyšly v Jugoslavii a v Československu, protože tam byla zatím jazykovědná bibliografie zajištěna jinak. Po druhé světové válce se zde tedy měla opět soustředit bibliografie celé jazykovědné slavistiky. První Przegląd bibliograficzny za lata 1939—1945 vyšel tu v roč. 16, 1950, cz. II, s. 164—472. Podle seznamu na s. 447 spolupracovali na něm z Poláků J. Janów, Z. Klemensiewicz, T. Lehr-Spławiński, T. Milewski, K. Nitsch, J. Safarewicz, F. Sławski, W. Taszycki a P. Zwoliński, z českých jazykovědců B. Havránek a V. Polák; slovenský materiál dodal z největší části V. Blanár, bulharský K. Mirčev. Kromě nich přispěli bibliografickými záznamy slavik především ze zemí neslovanských R. Ekblom (Uppsala), E. Nieminen (Helsinki), E. Petrovici (Cluj), B. Unbegaun (Strasbourg) a M. Vasmer (Berlin). Redakci se nepodařilo získat přímé spolupracovníky v Sovětském svazu a z Jugoslavie poslali A. Belić, F. Ramovš a Z. A. Bizjak materiál neadnotovaný; proto zůstaly záznamy sovětských a jugoslávských prací zpravidla bez adnotací a také jejich úplnost není stejná jako v oddílech ostatních. Nejúplněji je ovšem zachycena jazykovědná práce polská a také adnotace jsou tu zjevně podrobnější (což je konečně pochopitelné, protože Poláci toho času jiné jazykovědné bibliografie nemají), ale také práce české a slovenské, umístěné tu v oddílu VI: Grupa czesko-słowacka pohromadě, jsou — i když v jistém výběru — zastoupeny celkem slušně a některé nedostatky, které tu pozorujeme na př. v zařazení záznamů, v pravopise a pod., spadají nepochybně na vrub práce redakční. Jinak zůstala osnova bibliografie stejná, jako byla v ročnících předválečných, ponecháno bylo i abecední řazení záznamů uvnitř jednotlivých oddílů.

V předmluvě k této bibliografii vyjádřila redakce (patrně totožná s redakcí časopisu, i když to nikde výslovně uvedeno není) naději, že co nejdříve dá do tisku i další časový úsek, nicméně ohlašovaná bibliografie vyšla po přestávce více než pětileté teprve v polovině r. 1955: Przegląd bibliograficzny za lata 1946—1948. (Rocznik slawistyczny 17, cz. II, 1955, s. 139—299). Představuje se opět jako kolektivní dílo četných spolupracovníků: nově přibyli z Polska A. Siudut, Cz. Bartula, M. Brodowska, E. Ostrowska, I. Klemensiewicz-Bajerowa a S. Urbańczyk, z ostatních E. Dickenmann (Frauenfeld), R. Jakobson (tehdy Cambridge) a J. Trypućko (Uppsala). Záznamy o našich pracích, t. j. i slovenských, pocházejí od V. Poláka. Předem byly vypuštěny práce jugoslávské (s odkazem na bibliografii, která zatím už opět počala vycházet v Južnoslovenském filologu), takže v skupině IV: Język serbochorwacki je jen 5 záznamů a v skupině V: Język sloweński 7. Práce sovětské sice uváděny jsou, ale adnotována je z nich jen menšina.

K české části krakovské bibliografie za l. 1946—1948 máme několik připomínek. Týkají se především úplnosti, po př. jisté rovnoměrnosti materiálu sem sneseného. Je-li tu na př. uvedeno pouhé résumé přednášky J. V. Bečky o barokní češtině z Čas. pro mod. filologii 29, 1946, 82—83 (viz odd. VI, č. 8), překvapuje nás, proč nejsou zachyceny jiné dva — jistě závažnější — příspěvky téhož autora, a to Komika a humor v jazyce (Naše řeč 30, 1946, 71—78) a O slohu populárně vědeckém (tamtéž 32, 1948, 167—179). Je-li v oddíle ruském (IXb, č. 163) uvedena Přehledná mluvnice jazyka ruského od V. Pravdy a B. Seidla (Praha 1947), proč chybí mnohem vážněji založená učebnice Ruština, kterou zpracoval L. V. Kopeckij za pomoci B. Havránka a K. Horálka (Praha 1947). Pohřešujeme tu i důležitou studii J. Daňhelky Třeboňský zlomek Nové rady (Listy filol. 71, 1947, 94 až 105; její autor v této bibliografii přišel vůbec zkrátka, když se tu od něho cituje jen ref. o knize F. Jílka-Oberpfalcera Jak žili naši otcové v odd. VI, č. 103). Z odpovědných edic, které vyšly v řadě A obnovených Památek staré literatury české, je tu sice Vážného vydání Alexandreidy (VI, č. 1) a Šimkův Barlaam a Josafat (VI, č. 6), nenajdeme však záznam o Hrabákových Staročeských satirách (Praha 1947), [57]o Menšíkových Počátcích staročeské mystiky (Praha 1948) a j. Žádoucí by byla i větší péče o zachování jisté rovnoměrnosti v adnotacích. Jsou-li připojeny adnotace i k takovým záznamům, jako je na př. Šimkův autoreferát o přednášce Problematika vzniku nových spisovných jazyků slovanských v Čas. pro mod. filologii 30, 1946/7, 257—258 (viz I, č. 18), uvítali bychom je zajisté i u důležitých studií Horálkových K dějinám textu staroslověnského evangelia (Acta Acad. Velehrad. 19, 1948, 208—229, viz II, č. 12) nebo K otázce významu stsl. praeterit (Slavia 18, 1947/8, 269—289; viz II, č. 16). Není také zcela jasné, proč se ve slavistické bibliografii u českých prací objevují výjimečně résumé v jazycích neslovanských, jako je na př. francouzské u č. I, 37 (J. Kurz, K otázce členu v jazycích slovanských. Byzantinoslavica 7, 1938, 212—340; 8, 1939/46, 172—283) nebo anglické u č. VI, 15 (J. V. Bečka, Úvod do české stylistiky. Praha 1948). S drobnějšími chybami se v českoslov. oddíle setkáváme i v citaci jmen, v pravopise a pod.

Na tyto nedostatky, vybrané jen namátkově a nikoli soustavnou revisí celého materiálu, jsme podrobněji upozornili především proto, že podle rozhodnutí nedávné mezinárodní konference slavistů v Bělehradě[2] má býti v oblasti celoslovanské jazykovědné bibliografie zjednána neodkladně náprava, především aby vycházela řádně a včas; tato bibliografie má být — jako tomu bylo v minulosti — soustředěna opět v krakovském Roczniku slawistyczném. Spolupracovat na této bibliografii se zavázala všechna pracovní střediska, u nás převzal odpovědnost za organisaci a provedení přípravných prací Slovanský ústav ČSAV a redaktorem československé části bibliografie byl v Bělehradě zvolen J. Kurz. Je proto třeba učinit všechna opatření potřebná k tomu, aby reorganisovaná slavistická bibliografie, která má zahájit už rokem 1955, splnila po všech stránkách vysoké požadavky, které na ni budou právem kladeny. Domníváme se, že by leckteré z nedostatků, které podle dosavadního stavu mohou být krakovské bibliografii vytýkány, bylo možno do značné míry alespoň omezit tím, kdyby o výběru materiálu do jednotlivých oddílů rozhodovali s konečnou platností odpovědní redaktoři těchto úseků.

Pohotově a s dobrým rozhledem informuje o jazykovědné slavistice (vedle literární historie a vědy, jakož i o slovanských pracích historických) pařížská Revue des Études slaves v Kronice (Chronique). Tyto přehledy, vycházející každoročně od roku 1921, kdy byla Revue založena (s výjimkou válečného roku 1943/1944) jsou určeny především k tomu, aby o slovanských věcech informovaly západní země a tuto úlohu plní celkem dobře. O české a slovanské jazykovědě tu v letech poválečných psali A. Vaillant a A. Mazon, od roku 1949 pak vede tuto rubriku soustavně francouzský bohemista M. Vey. Poslední ročník Kroniky v RÉS (31, 1955, 109—359) přináší za rok 1954 obecné zprávy od A. Vaillanta, A. Mazona a j., přehled prací o ruštině, ukrajinštině a běloruštině od B. O. Unbegauna, A. Mazona a j., o češtině a slovenštině píše M. Vey, o lužické srbštině A. Frinta, o polštině H. Grappin, o srbocharvátštině, slovinštině a makedonštině A. Vaillant, o bulharštině R. Bernard. Úroveň jednotlivých částí Kroniky není ovšem stejná, zejména pokud jde o kritický postoj, ale připomínky některých autorů Kroniky mívají často svou cenu; oddíl český a slovenský má právě zásluhou M. Veye úroveň velmi dobrou. Úhrnem lze Kroniku v RÉS hodnotit kladně; nemálo by jí však prospěl abecední autorský rejstřík, který by usnadnil orientaci v bohatém materiálu, který každoročně přináší (na př. české i slovenské příspěvky jsou podle obsahu zařazovány i do jiných oddílů); užitečný by byl ovšem i rejstřík, který by takto zhruba shrnul látku vždy za několik let.

Úspěšně se rozvíjí a dobře plní svou úlohu Zpravodajství ze slovanské filologie, které se od roku 1950 stalo důležitou součástí obsahu naší Slavie. Dosud vyšlo toto Zpravodajství za rok 1950 (Slavia 20, 1951, 541—635) a za rok 1952 (23, 1954, 349—505); chybějící díl za rok 1951 je obsažen v závěrečném 4. čísle [58]ročníku 21, 1952/3, které — spolu se závěrem ankety o historickosrovnávací metodě — vyjde z technických důvodů až v první polovině roku 1956 a z přehledu za rok 1953 vyšel dosud jen oddíl Archeologie - historie (24, 1955, 529—610); část jazykovědnou a literárně vědnou přinese — spolu se záznamy z roku 1954 — ročník letošní (25, 1956).

Zpravodajství časopisu Slavie obsahovalo původně jen část jazykovědnou a literárně vědnou, brzy však změnilo název na Zpravodajství ze slavistiky a rozšířilo svůj zájem i na slovanskou archeologii a historii. První část připravili F. V. Mareš (oddíl jazykovědný) a S. Wollman (oddíl literárně vědný); pro další práci si však dovedli získat četné a schopné spolupracovníky a s jejich pomocí se daří úroveň slavistického zpravodajství ve Slavii jak v celkovém pojetí a rozsahu, tak i v úrovni jednotlivých záznamů stále zvyšovat (na př. v části jazykovědné zaslouží pozornosti na př. adnotace F. V. Mareše, I. Němce a j., které často vedle věcných připomínek přinášejí i spolehlivé zhodnocení). Je jistě správné, že redakce nešetří místem pro některé záznamy, zejména o pracích cizích. Podrobným rozdělením věcným se snaží redakce dosáhnout celkové přehlednosti; doporučovali bychom však i tu — jako u pařížské Revue des Études slaves — pomýšlet aspoň na rejstřík jmenný. Jediný dosavadní nedostatek tohoto Zpravodajství, totiž nepoměrnou chudobu záznamů o pracích srbocharvátských (ovšem redakcí nezaviněnou), podaří se snad odstranit již v příštím ročníku. Na rozdíl od Kroniky v RÉS je Zpravodajství pražské Slavie určeno především k informaci slavistů v zemích slovanských a v státech lidově demokratických; tím je sdostatek zdůvodněna jeho potřeba, která by se nezmenšila ani tehdy, kdyby se podařilo úspěšně reorganisovat soustavnou slavistickou bibliografii, jak o tom byla zmínka na s. 57.

Při nedostatku jiných bibliografických pomůcek pro první léta poválečná byly s povděkem přijaty dva soupisy, které s pomocí členů Slovanského semináře Karlovy university sestavil a vydal V. Polák: Bibliografie prací ze slovanské jazykovědy za léta 1946—47 (Praha, Seminář pro slovanskou filologii 1948, s. 116) a její pokračování za rok 1948 (Praha, Společnost pro slovanský jazykozpyt 1949, s. 144). Obě práce — přes jisté nedostatky — jsou pozoruhodné také tím, že se pokoušejí o důsledné věcné řazení materiálu v rámci jednotlivých oddílů; nejsou ovšem adnotovány a chybějí i jakékoli rejstříky a obsah, což jistě práci s nimi značně znesnadňuje. Dnes by nám také trochu vadila jejich nouzová úprava (obě pomůcky jsou jen rozmnoženy a nepřehledné), ale v době svého vzniku splnily celkem dobře své poslání, protože přinesly první, třebas zdaleka ne úplné soupisy nových jazykovědných prací slavistických; tak je také ocenily odborné posudky (srv. V. Šmilauer v Čas. pro mod. filologii 31, 1948, 307 a 32, 1949, 170; V. Machek v Listech filol. 72, 1948, 320; A. Mazon v Revue des Études slaves 24, 1948, 192—193).

III. Bibliografické práce o jednotlivých jazycích slovanských. Srovnáváme-li celkovou vysokou úroveň současné sovětské jazykovědy s pozorností, která se tam toho času věnuje bibliografickým pracím v tomto vědním oboru, nemůžeme si tu nepovšimnout jistého nepoměru. Probíráme-li prvních deset poválečných let, zjistíme, že kromě dvou ojedinělých ročních soupisů knih a časopiseckých statí z oblasti jazykovědy (za rok 1946 v Izv. AN SSSR, otd. lit. i jaz. 6, 1497, 459—462, 543—547 a za rok 1952 v čas. Voprosy jazykoznanija 1952, č. 5 a 1953, č. 5) přinášel pravidelný soupis knih a časopiseckých statí z našeho oboru vlastně jen čas. Russkij jazyk v škole (v prvních ročnících po roce 1945 od V. A. Nevského, od roku 1952 anonymně). Vzhledem k základnímu poslání časopisu přihlíží ovšem tato bibliografie vydatně také k pracím zaměření metodického a školsky praktického, je sestavena dost mechanicky (abecedně v několika málo velkých oddílech) a není adnotována. Může tedy s odborného hlediska sloužit nejspíše jen první informaci, stejně jako jazykovědné oddíly pečlivě vedených periodických publikací Knižnaja letopis’, Letopis’ gazetnych statej, Letopis’ žurnaľnych statej a Letopis’ recensij, které vycházejí vesměs péčí knihovědného ústředí Knižnaja palata SSSR a zaznamenávají [59]jednak nové knihy, jednak stati časopisecké, novinové a recense a materiál zhruba třídí podle pevných věcných hledisek (asi jako Bibliografický katalog ČSR a jeho části; o nich viz dále na s. 64). Tento stav sovětské aktuální jazykovědné bibliografie je nápadný tím více, že ani v širších bibliografiích, o kterých jsme se zmínili už dříve na s. 53 n., nebývá oddíl věnovaný rusistice na stejné úrovni jako části ostatní. Bylo proto velmi příjemným překvapením, když roku 1954 vyšel v Moskvě první díl velké retrospektivní bibliografie ruské jazykovědy Bibliografičeskij ukazateľ literatury po russkomu jazykoznaniju s 1825 po 1880 god, Vypusk 1, který za hlavní redakce V. V. Vinogradova sestavily pracovnice akademického Jazykovědného ústavu N. S. Avilova, J. T. Čerkasova a N. J. Švedova (AN SSSR 1954, s. 203). První díl přinesl materiál z těchto oborů: Ruský spisovný jazyk, Mluvnice a tvoření slov, Hláskosloví, orthoepie a písmo, Pravopis a interpunkce. Po něm brzy následoval mnohem obsáhlejší díl II (Lexikologie a lexikografie; 1954, s. 536) a díl III (Historická mluvnice ruského jazyka; Dialektologie; Jazyk lidového písemnictví; Argot a slangy; Jazyk staroslověnský a církevněslovanský; Učebnice a chrestomatie stsl. a csl.; 1955, s. 251), oba sestavené týmž pracovním kolektivem. Předmluva k I. svazku důrazně upozorňuje na potřebu i význam vědecké bibliografie linguistické („Sostavlenije annotirovannogo bibliografičeskogo ukazatelja po russkomu jazykoznaniju javljajetsja važnoj zadačej sovremennoj lingvistiki“, s. 3) a stručně odůvodňuje i volbu obou časových mezníků bibliografie: rok 1825 je charakterisován mimo jiné rozpracováním historickosrovnávací metody v epochálním díle A. Ch. Vostokova, rok 1880 znamená nástup nové generace pokrokové ruské jazykovědy (Baudouin de Courtenay, Kruševskij, Fortunatov, Sobolevskij a j.) a s ní i nové období v ruské historické mluvnici, dialektologii i péči o spisovný jazyk.

Každý díl sovětského Ukazatele, uvedený hutnou charakteristikou ruské jazykovědné práce v oblasti, z které je čerpán materiál svazku, má dvě části: v první jsou shrnuta díla knižní, v druhé články časopisecké (ve výběru také novinové), recense a zprávy; materiál v obou částech je pak sestaven abecedně. Účelnost tohoto oddělení knižních děl od ostatních prací nezdá se nám však zcela evidentní, zejména proto, že knihy nejsou tříděny ani tam, kde bylo do jednoho svazku pojato více oborů (sv. I a III), kdežto v druhé části, obsahově mnohem bohatší, záznamy tříděny jsou, a to často velmi detailně. Vůbec překvapuje, do jakých podrobností se při bibliografii tohoto typu podařilo rozlehlou látku sebrat a zpracovat. Seznam excerpovaných periodik obsahuje 258 čísel. Záznamy jsou opatřeny adnotacemi, na nichž se podle potřeby, zejména u knižních publikací a méně přístupných studií, opravdu nešetří místem; i když se zpracovatelé nevzdali zcela výběrového hlediska, přece neváhali v této definitivní bibliografické práci zachycovat mnohdy i články a zprávy zcela drobné a příležitostné (to platí i o referátech). Také tato velká sovětská bibliografie (jako dříve uvedená maďarská) čísluje záznamy průběžně, což patrně má ulehčit sestavení rejstříků, které budou asi připojeny k závěrečnému dílu. Dosud vydané tři svazky obsahují na 7500 záznamů (856 + 3540 + 1305) a podle programu se počítá ještě s vydáním dalších čtyř oddílů (IV. Dějiny ruského spisovného jazyka, Stylistika a kultura jazyka; V. Památky ruského jazyka; VI. Učebnice a literatura metodická; VII. Jazyky ukrajinský a běloruský, Srovnávací jazykověda, Dějiny ruské jazykovědy); ale už nyní si můžeme vytvořit dosti přesnou představu o hodnotě tohoto základního díla, které nejen bude jasným svědectvím o kladném poměru dnešní sovětské linguistiky k odkazu starší ruské jazykovědy, ale zároveň se stane — až bude zpracováno, jak se plánuje v další pracovní etapě, i následující období po roce 1880 — trvale cennou materiálovou základnou další linguistické práce v SSSR.[3] U nás vycházela pracovní bibliografie sovětských jazykovědných prací v Sovětské vědě — jazykovědě a přinesla několik dílčích soupisů za léta 1950—1952 (1, 1951, č. 1, [60]s. 85—90, č. 2, s. 73—79, č. 6, s. 56—69; 2, 1952, 231—236, 454—463; 3, 1953, 282 až 292). Práce na ní se účastnili S. Jarošová, J. Porák, Z. Rejhonová a M. Wagner a jejím posláním bylo včas upozorňovat naše pracovníky na významnější práce sovětských jazykovědců, aby k nim mohli při své práci přihlížet.

O bibliografickém soupisu Ohlasy Stalinových prací o jazykovědě v SSSR a v evropských zemích lidové demokracie (kromě ČSR) 1950—1952, který připravil kolektiv pracovníků pražské Universitní knihovny za vedení O. Berkopce (Praha 1953, s. 112, 4⁰, cykl.), viz naši zprávu v SaS 15, 1954, 144.

Bibliografie bulharské jazykovědy je uveřejňována v časopise Bălgarski ezik, a to již od jeho založení v roce 1951, v pravidelných čtvrtletních přehledech, které sestavuje Jek. Ivanova. Přihlíží se k jazykovědným pracím knižním i časopiseckým (jsou uváděny odděleně), materiál je řazen abecedně a záznamy nejsou zpravidla adnotovány. Upozorňujeme také na bibliografii bulharských prací slavistických za léta 1931—1942, která vyšla v Izv. na seminara po slavjanska filologija pri universiteta v Sofija, roč. 8/9, 1948. Pro makedonský jazyk sestavil první obsáhlejší bibliografickou pomůcku B. Vidoeski, Prilog kon bibliografijata na makedonskot jazik (Institut na makedonskot jazyk, Posebni izdanja I. Sofija 1953, s. 136).

Dlouholetou tradici i dobrou úroveň má bibliografická práce jugoslávská, soustředěná od roku 1921 v Južnoslovenském filologu; od počátku zaznamenávala práce o jazyce srbochorvátském, slovinském a bulharském a celou jugoslávskou slavistiku, od roč. 9 (1930) se omezila na práce vydané v Jugoslavii. V období poválečném vyšla tu obsáhlá bibliografie za léta 1939 až 1949 (18, 1949/50, s. 341—500), dále pokračování za léta 1950—1951 (19, 1951/2, s. 375—478) a konečně — pokud je nám známo — za rok 1952 (20, 1953/4, s. 497—575). V řazení záznamů postupuje jugoslávská bibliografie obvyklým postupem od otázek obecných k speciálnějším, nakonec jako dodatek je připojen soupis prací o slovinštině. Je relativně úplná (všímá si podle potřeby i příspěvků novinových), má adnotace (někdy dost zevrubné), ale referáty zaznamenává poměrně málo. Poslední díl bibliografie (za rok 1952) obsahuje úhrnem 768 záznamů. Vznikla prací početného kolektivu a je značně úplná i spolehlivá.

Polská jazykovědná bibliografie tvoří, jak už řečeno, podstatnou část jazykovědné bibliografie Roczniku slawistyczného, kde jak hustotou základní excerpce, tak i podrobností adnotací zřejmě vyniká nad průměr oddílů ostatních. Jinak, jak se zdá, v Polsku se toho času jazykovědné bibliografii nevěnuje zvláštní pozornost, alespoň ne taková jako bibliografii v oblasti literární vědy a literární historie.

Slovenská jazykovědná bibliografie byla do nedávné doby nedílnou součástí bibliografie československé jazykovědy; slovenské práce tam byly zaznamenávány pohromadě s českými ve shodě s tehdejším oficiálním pojetím jediného československého jazyka (na př. v akademické bibliografii za léta 1929—1935). První krok k osamostatnění znamená tu teprve Bibliografia jazykovedy na Slovensku v rokoch 1939—1947, kterou zpracoval V. Blanár (Bratislava, Slovenská akadémia vied a umení 1950, s. 210). V celkové osnově i v podrobnostech, na př. ve způsobu a rozsahu adnotací, Blanárova bibliografie se přidržuje osvědčeného vzoru předválečných bibliografií českých z let třicátých a snaží se i o základní hodnocení, zejména u prací, které přinášejí nové poznatky, nebo naopak všude tam, kde jde o práci zjevně pochybenou a proto bezcennou. Vědomě resignoval autor z pracovních důvodů na zachycení materiálu z denního tisku a zájmovou oblast své práce omezil ještě dále tím, že nepřihlížel k jazykovědným příspěvkům slovenských autorů, pokud byly otištěny mimo území Slovenska, ani k pracím neslovenských autorů, i když se zabývají problematikou slovenskou. Toto zúžení na slovenskou jazykovědu chápanou přísně teritoriálně vytýká jinak pracné a odbornou kritikou celkem uznale přijaté Blanárově bibliografii[4] L. Dvonč v zevrubném rozboru K niektorým otázkám bibliografie slo[61]venskej jazykovedy (Slov. reč 20, 1955, 306 až 313); vedle toho předkládá tu Dvonč i některé vlastní návrhy na úpravu bibliografie slovenské jazykovědy za další období (1948 až 1953), kterou sám chystá do tisku. Usiluje proto o předběžné vyjasnění některých základních hledisek metodologických, takže vydání Dvončovy bibliografie (doufejme, že v brzké době) očekáváme s upřímným zájmem. Z ostatních bibliografických prací, dotýkajících se thematicky slovenské jazykovědy, zasluhují zmínky ještě přehled V. Poláka Práce o jazyce slovenském v letech 1939—1945 (Naše věda 25, 1947, 89—105), obdobná práce V. Blanára Prehľad jazykovedy na Slovensku v rokoch 1939—1948 (Slov. roč 14, 1948/9, 1—20), stručnější výklad téhož autora Slavonic Studies in Slovakia 1938—1947 (Slavonic and East European Review 38, 1949, 172—183), jakož i souhrn E. Dickenmanna Die slovakische Sprachwissenschaft in den Jahren 1940—1950 (Zeitschrift f. slav. Philologie 21, Bd. 2, 1952, 367—394). U příležitosti jubilea 1945—1955 zhodnotil práci slovenské jazykovědy za uplynulých deset let E. Jóna v Slov. řeči 20, 1955, 281—290. Blanárovu spolupráci na slavistické bibliografii v Roczniku slawistyczném za léta 1939—1945 jsme připomněli už dříve (viz s. 56); titulovou bibliografii slovenských jazykovědných prací (neadnotovanou) za rok 1952 připravil a otiskl L. Dvonč v Jazykovedném časopise 7, 1953, 240—252; o Dvončově spolupráci na bibliografii československých prací rusistických v. zde s. 64.

IV. Nové české bibliografické práce v oboru jazykovědném. Naše Bibliografie české linguistiky za léta 1945—1950, která vznikla v Ústavu pro jazyk český ČSAV a vyšla nedávno v Nakladatelství ČSAV (Praha 1955, s. 360) navazuje obsahem i věcným uspořádáním na předválečnou Bibliografii československých prací linguistických a filologických, kterou vydávala býv. Česká akademie věd a umění za redakce B. Havránka (1929—1931) a jejíž poslední ročník (za rok 1935) připravil k vydání J. M. Kořínek za spolupráce B. Havránka, V. Machka, J. Mukařovského, F. Oberpfalcera-Jílka a V. Šmilauera. Založena je na původní excerpci jak produkce knižní, tak všech našich periodik, pokud se v nich daly předpokládat nějaké příspěvky dotýkající se aspoň okrajově thematiky jazykovědné, jakož i dostupných jazykovědných časopisů zahraničních. Sebraný materiál, zejména z denního tisku a z některých oborů pomezních (na př. práce metodického a školsky praktického zaměření), mohl být do bibliografie ovšem pojat jen ve výběru. Nad zájmovou oblast předválečných bibliografií pokročila zejména tím, že usiluje podle možností i o zachycení prací našich předních jazykovědců, pokud jsou otištěny v zahraničních časopisech a publikacích. Vzhledem k období více než pětiletému, které tu bylo v jednom svazku zpracováno, vzrostlo úměrně i množství záznamů ve srovnání s bibliografiemi let 1929 až 1935, které přinášely materiál vždy jen z jednoho roku; v souvislosti s tím však neúměrně vzrostly i obtíže s věcným (nikoli mechanickým abecedním) uspořádáním záznamů v jednotlivých oddílech, takže se účelnost tohoto uspořádání v bibliografii takového rozsahu může stát předmětem diskuse. Diskusní je také otázka, do jakých podrobností je vhodné a účelné jít při výběru materiálu: tu však příklad velké retrospektivní bibliografie sovětské, o níž byla řeč již dříve (viz s. 58n.), mluví, jak se zdá, spíše pro zaznamenání takových drobností, třebas ve formě co nejúspornější.[5] Pokud jde o pokračování, je už z valné části sebrán a zpracován i materiál z dalšího pětiletí (1951—1955) a nyní se pracuje na jeho konečné úpravě pro tisk, takže by se mohl dostat — nenastanou-li ovšem nepředvídané obtíže s vydáním a tiskem — do rukou zájemců nejspíše již v polovině roku 1957. Kdyby se pak podařilo vydávat další díly pravidelně každoročně, dosáhla by bibliografie optimální možnosti, jak účinně [62]pomáhat pří řešení naléhavých úkolů současné české jazykovědy.

Z ostatních českých bibliografických prací, které vyšly od roku 1945 a dotýkají se také jazykovědy, třeba se zmínit o Bibliografii české historie za léta 1937—1941 (Praha, Historický klub 1951, s. 932). Obsahuje, stejně jako díly už dříve vydané, i tentokrát na několika místech záznamy o české jazykovědné a filologické práci (v širokém smyslu slova), především v odd. A 9: Dějiny jazyka, knihtisku a literatury. Úsek věnovaný jazyku zaujímá s. 255—271, č. záznamů 4333—4681 (ve skupinách: Filologie všeobecně; Staroslověnština, hlaholice, cyrilice; Slavistika; Čs. jazyk všeobecně; Filologické drobnosti, prosodie; Slovníky a nářečí; Filologové). I když tedy jde o poměrně úzký výběr látky, daný základním historickým zaměřením bibliografie, a záznamy se omezují na pouhé tituly (u knižních publikací jsou uváděny referáty), koná přece tento díl BČH dobré služby hlavně pro poslední léta předválečná, pro která zatím jinou bibliografickou pomůcku nemáme. Bibliografii sestavila s obvyklou již svědomitostí S. Jonášová-Hájková, odbornou revisi úseků, které obsahují látku jazykovědnou, provedli J. Kurz a V. Šmilauer.

V Revue internationale d’onomastique 1, 1949, 129—142 otiskl V. Polák přehledný výklad Les travaux onomastiques tchécoslovaques publiées en 1939—1945 a do jiného onomastického časopisu, lovaňské revue Onoma přispěl v l. 1950—1954 několika ročními přehledy současných československých prací z oboru toponymie i anthroponymie.[6]

Obsáhlý bibliografický soupis L. Kunze Česká ethnografie a folkloristika v letech 1945—1952 (Praha, Nakladatelství ČSAV 1954, s. 384) nás zajímá potud, že zaznamenává také jednak některé práce dialektologické, jednak materiální příspěvky pro studium lidového jazyka současné doby. Namátkou se však přesvědčíme, že aspoň v těchto úsecích má Kunzova bibliografie patrně dosti citelné mezery. Pohřešujeme tu nejen značný počet příspěvků o lidové mluvě, po př. zápisů lidové mluvy, vyprávění a pod. z časopisů odborných i regionálních (vůbec nebyla na př. excerpována Naše řeč, která ještě v prvních poválečných ročnících přinesla několik pozoruhodných článků toho druhu), ale i díla s hlediska vlastního poslání Kunzovy bibliografie tak důležitá, jako je na př. J. F. Svobody Novoměstský okres (Vlastivěda moravská, sv. 85; Brno 1948) nebo knížka M. Krškové Rozprávky. Lidové povídky z Blat (Praha 1950). Autor vyexcerpoval sice sborník Naše Kladsko, který vydal v roce 1946 Svaz přátel Kladska, ale unikl mu Kladský sborník, vydaný téhož roku v Praze v nakl. Družstevní práce. Je-li uveden Havířský slovníček V. Křístka (Radostná země, 2, 1952, 72—79), neměl být opominut pozoruhodný rozbor téhož autora K mluvě ostravských horníků (NŘ 34, 1950, 132—141). Z čl. R. Robla Jak se mluvívalo u nás v Korouhvi je zaznamenána toliko závěrečná část (Jitřenka 64, 1949. 57—59), nikoli však deset předcházejících, které byly otištěny v témž časopise roku 1948 a 1949. S hlediska bibliografického je dosti podivné, že jsou v Kunzově bibliografii v hojném počtu zachyceny také rukopisné disertace, jejichž dostupnost je ovšem velmi problematická.

V období, o kterém referujeme, vyšla také slušná řada individuálních bibliografií, které mají zpravidla větší význam než jen jako pouhé uvedení do díla jednotlivých jazykovědců; uvádíme z nich v abecedním pořadí tyto: bibliografii J. Baudiše sestavil V. Machek v dodatku k jeho nekrologu (Praha, ČAVU 1948, s. 27-29); podrobný Soupis prací Václava Flajšhanse, obsahující celkem 631 záznamů z let 1888—1947, zpracoval K. Groh a otiskl ve Věstníku Král. čes. společnosti nauk, tř. filos.-hist.-filologická [63]1947 (1950), sv. III, s. 48 (srv. též ref. V. Šmilauera v Čas. pro mod. filologii 32, 1949, 158, s několika doplňky); soupis prací B. Hály sestavil M. Romportl k jeho šedesátinám (SaS 15, 1954, 6—9); výběrová bibliografie Hálova je v čl. K. Ohnesorga Un jubilé de la phonétique tchécoslovaque (Lingua 4, 1954, 223—229). Rozsáhlý je Soupis prací akad. B. Havránka, který zpracovali k jeho šedesátinám K. Horálek a autor tohoto přehledu pro I. svazek Studií a prací linguistických (Praha 1954, s. 529—552); Čihařova Bibliographie des travaux de Bedřich Hrozný vyšla v Archivu orientálním, ročník 17 (1949, s. 1—20), který byl vydán jako sborník Symbolae Hrozný I k uctění 70. narozenin českého orientalisty. Pozornost zasluhuje i J. Šedivého Soupis prací univ. prof. dr. Josefa Janka z let 1939 až 1947 (otištěný v Čas. pro mod. filologii 31, 1948, 19—20), protože většina Jankových tištěných článků z této doby je vyplněna průpravnými studiemi k českému slovníku etymologickému. Soupis prací Ad. Kellnera vyšel po jeho předčasném skonu v roce 1953 dokonce dvakrát: od V. Vážného ve sb. Ad. Kellnerovi (Opava 1954), s. 25—28 a od J. Skuliny a M. Zdráhalové ve Sb. prací filos. fak. brněnské university 3, 1954, č. 3 (ř. jazykovědné - A - č. 2), s. 95—97; protože se oba soupisy téměř na vlas shodují, jde o názorný doklad zbytečné duplicity bibliografické práce, které bylo přece možno zcela snadno se vyhnout. Soupis prací L. V. Kopeckého, sestavený k jeho šedesátinám a otištěný v Sovětské jazykovědě 4, 1954, 406—410 je dílem O. Mana; anonymní Bibliographie des travaux scientifiques de J. M. Kořínek vyšla ve sb. Recueil linguistique de Bratislava (1948, s. 13—19). Soupis prací Viléma Mathesiusa, uspořádaný chronologicky a uvádějící na 300 záznamů (od roku 1906), vydal k 2. výročí úmrtí svého zakladatele anglický seminář Karlovy university v Praze a Pražský linguistický kroužek (Praha 1947, s. 16). Úplný Soupis vědeckých prací Jana Mukařovského do roku 1948 sestavil R. Havel s použitím staršího soupisu, který roku 1941 uspořádal Pražský linguistický kroužek; je otištěn v Kapitolách z české poetiky III (Praha 1948), s. 311—325; jeho pokračování (za léta 1948—1951) vyšlo pak ve sborníku Janu Mukařovskému k šedesátce (Praha 1952), s. 89—94. Vzornou individuální bibliografií je Kellnerův Soupis prací Františka Trávníčka za léta 1938—1948 ve sb. Pocta F. Trávníčkovi a F. Wollmanovi (Brno 1948), s. 483—532, rovněž navazující na starší Trávníčkovu bibliografii z roku 1938 a zčásti ji doplňující; úplností a přesností vyniká i Soupis prací Josefa Vajse od J. Kurze ve sb. Slovanské studie (Praha 1948), s. 17—34. Řadu individuálních bibliografií uzavíráme Soupisem prací univ. prof. dr. Václava Vážného k jeho šedesátinám v červenci 1952, který sestavili P. Jančák, Z. Sochová a J. Voráč (NŘ 36, 1953, 110—124).

Naléhavá potřeba si vynutila také pravidelné vydávání soupisu původních českých a slovenských prací rusistických, zpráv o sovětské jazykovědě, jakož i ohlasů Stalinových statí jazykovědných v Československu. Zpracovali jej za dobu od 20/6 1950—31/8 1951 J. Bauer a R. Večerka (Sov. věda — Jazykověda 1, 1951, č. 6, s. 70—76), jeho pokračování do 31/12 1951 R. Večerka (tamtéž 2, 1952, 237—239), za I. pololetí 1952 J. Bauer (tamtéž 2, 1952, 463—465), za II. pololetí 1952 R. Večerka (tamtéž 3, 1953, 386—388); dále vycházel tento soupis pod titulem České a slovenské práce rusistické a ohlasy sovětské jazykovědy prací J. Poráka a L. Dvonče (za rok 1953 v Sov. jazykovědě 4, 1954, 533—544, za rok 1954 tamtéž 5, 1955, 476—483).

Potřeba informovat o nových jazykovědných pracích rychleji, než je možné u časově vždy dosti náročných bibliografií soustavných vedla k vytvoření zvláštního typu bibliografického zpravodajství. U nás je pěstoval úspěšně zejména A. Beer, který otiskoval své přehledy novější jazykovědné produkce v čas. Naše věda (zanikl roč. 27, 1949/50, ale mezera po něm nebyla dosud zacelena). Obdobu takového zpravodajství vytvořil ve válečném Českém čas. filologickém (zastupoval v letech 1943—1945 Listy filologické a Čas. pro mod. filologii) V. Šmilauer a pokračoval [64]v něm později v Čas. pro moderní filologii až do roku 1951. Jeho zprávy, sdružované zpravidla do větších, věcně utříděných celků, neusilovaly o úplnost, zaznamenávaly však a komentovaly (často i kriticky) vše podstatné, co u nás vycházelo v bohemistice a v ostatních jazykovědných oborech, a ve výběru referovaly - objektivisticky - i o zajímavých pracích cizích.

Na toto Šmilauerovo zpravodajství vědomě se pokusil navázat A. Gregor, když do Sborníku prací fil. fak. brněnské university přispěl souborem Zpráv o pracích filologických, především slavistických (3, 1954, č. 3, řady jazykovědné — A — č. 2, s. 122—143), aniž dosáhl jeho úrovně jak ve výběru materiálu, tak zejména v jeho podání a zhodnocení; pro případ, že by se Gregorovy Zprávy, jinak jistě pracné a užitečné, měly stát trvalou složkou obsahu brněnského sborníku, bylo by třeba zlepšit jejich zpravodajskou pohotovost a věnovat ještě větší péči výběru látky (srv. též naši zprávu a kritické připomínky v Naší řeči 38, 1955, 249—250).

Náš výběrový přehled české jazykovědy (po prvé otištěný za léta 1953—1954 v tomto časopise v roč. 16, 1955, 113—128, 204—208, 227—249) usiluje o zhuštěné shrnutí a utřídění důležitějších českých jazykovědných prací z oboru linguistiky obecné, srovnávací indoevropské, slovanské a zvláště české, jakož i cizích prací o češtině, pokud se je podaří zachytit; je určen k základní orientaci v rozlehlé látce, kterou není možno ani zdaleka registrovat v rámci jednoho časopisu běžnou formou referátů a zpráv. Letošní ročník SaS přinese přehled za rok 1955; a tak bychom chtěli — s nejmenším možným zpožděním — shrnovat základní českou jazykovědnou produkci v uvedených oborech i nadále. — Na rozdíl od tohoto Přehledu lze naše zprávy, otiskované občas (od roku 1953) v rubrice Naší řeči Z knih, časopisů a novin přirovnat nejspíše k oddílu Co piszą o języku v polském Poradniku językowém: mají za úkol upozorňovat hlavně na takové práce a příspěvky o češtině (v širokém slova smyslu), které mohou jakkoli zajímat širší veřejnost.

Dobré služby, zejména při obtížném shledávání základního bibliografického materiálu, prokazují periodické publikace Národní knihovny v Praze: národní knižní bibliografie Česká kniha a od roku 1953 i soustavný soupis důležitějších novinových a časopiseckých článků, statí a studií České časopisy. Vycházejí měsíčně (od 3. ročníku, 1955, jako součást Bibliografického katalogu ČSR pod názvem Články v českých časopisech) a přinášejí výběr z materiálu získaného excerpcí asi 400 významnějších časopisů a novin. Svým posláním i obsahem připomínají obdobné publikace sovětské (viz o nich na s. 59); jejich vzoru se přidržují i při věcném pořádání záznamů do 26 skupin (jazykověda má číslo XXIV). Užitečná novinka je oddíl Bohemika v slovenských časopisech, připojený jako dodatek a rovněž věcně utříděný. Oba katalogy jsou už nyní, jak řečeno, velmi užitečnou pracovní pomůckou také pro bibliografii; hodnota a spolehlivost Článků v českých časopisech by se nepochybně ještě zvýšila, kdyby se redakce postarala o odbornou spolupráci při výběru a třídění materiálu i v některých dalších skupinách (také u jazykovědy), jako je tomu — jistě k nemalému prospěchu věci — už ve skupině lékařských věd.

Slovo a slovesnost, ročník 17 (1956), číslo 1, s. 53-64

Předchozí Ladislav Dvonč: Bibliografie české linguistiky za léta 1945—1950

Následující Rd. (= Redakce): Oznámení