K referátu o příručce „Tschechische Grammatik“ od R. Fischera

Redakce

[Kronika]

(pdf)

-

Slovo a slovesnost přinesla v loňském ročníku na s. 106—108 referát Iv. Lutterera o uvedené české mluvnici pro Němce; referát ten velmi vysoce a uznale ocenil tuto práci, měl k ní ovšem také některé drobnější připomínky.

Autor, známý dnes již německý bohemista a slavista, profesor lipské university a upřímný náš přítel v Německé demokratické republice, poslal redakci k tomuto referátu své připomínky. V nich správně upozorňuje, že nedosti právem mu recensent vytkl zařadění slov brusliti, spojiti atd. mezi „rčení“; autorovi šlo o německé „Redensarten“ t. j. o příklady německého slovního spojení „substantivum + verbum“ (Schittlschuh laufen, in Verbindung setzen), kterým v češtině odpovídají jednoduchá slovesa.

Poznámku o chybném sh ve větě „in Böhmen wird sonst gewöhnlich sh, in Mähren zh gesprochen“ skutečně referent vytrhl ze souvislosti — autor ve své mluvnici správně dále mluví o české výslovnosti skupiny psané sh, jako „sch“, ovšem citovaná věta měla být stylisována jednoznačněji.

Referent ukvapeně překládá autorovu větu „Sprachpfleger schlugen vor“ jako „jazykozpytci navrhují“, ač znamená „brusiči jazyka navrhli“, z toho pak plyne autorův nesouhlas s jejich návrhem nahrazovat složeninu drahokam spojením drahý kámen; je ovšem otázka, zda všichni uživatelé příručky budou skutečně tomuto místu správně rozumět.

K některým připomínkám týkajícím se normy a kodifikace češtiny právem autor namítá, že o nich nemůže rozhodovat bohemista v zahraničí — ovšem právě proto může a má časopis Ústavu pro jazyk český ČSAV na ně upozornit a stalo se tak jistě jen pro [126]další zlepšení cenné a užitečné Fischerovy knihy.

Aby čtenáři mohli posoudit obtížné podmínky práce bohemistů za hranicemi a ocenit autorovu oddanou lásku k věci, uvádíme jeho vlastní slova o vzniku knihy:

„Rodák ze západních Čech, bydlící na úpatí Duryňského lesa, cestoval v květnu roku 1950 po stopách Kollárových do Jeny, kde ještě před svou habilitací byl pověřen zahájením kursu češtiny. Jenští studenti tenkrát neměli k disposici ani českých knih ani českých časopisů. Učitel sám měl u sebe učebnici Smetánkovu-Siebenscheinovu, v tehdejší situaci nadmíru vzácnou. Teprve později mohl čerpat z těch nových standardních děl, které na jeho stálé prosby a žádosti docházely. Ale šlo o to, rychle poskytnout především začátečníkům stručný informativní úvod do českého jazyka, vyhovující zvláštním metodickým požadavkům se zřetelem na poměry v němčině. Autor již tenkrát věděl, že pro nedostatek přímého styku s novým českým životem a s novým rozvojem českého jazyka se jistým archaismům a jiným vadám nevyhne. Protože v tiskárně nebylo sazeče znalého češtiny, musil autor provést veliký počet korektur. Že jeho svědomitost byla celkem uznána, je mu potěchou a zadostiučiněním. — Doufejme, že nové přátelské vztahy a možnosti rychlejší výměny odborné literatury budou prospěšné nejenom naší bohemistice, nýbrž všem našim společným úkolům!“

Slovo a slovesnost, ročník 17 (1956), číslo 2, s. 125-126

Předchozí Ján Horecký: Príručka o českom odbornom názvosloví

Následující Miloš Dokulil: Nový polský příspěvek k otázce českého vlivu na spisovnou polštinu v době humanismu