Zásadní poznámka k Tylovu bibliografickému přehledu českých jazykovědných prací v roce 1955

Vilém Fried, Bohuslav Havránek

[Kronika]

(pdf)

Принципиальное замечание к библиографии чешских работ по языкознанию за 1955 г., составленному З. Тылом / Observation sur la bibliographie donnée par Zd. Tyl des travaux de linguistique tchèques parus en 1955

Ve dvou obsáhlých statích Zd. Tyl v 3. a 4. čísle 17. ročníku (1956) SaS podává přehled linguistických prací, které u nás vyšly v roce 1955. Svůj přehled dělí na dvě části: Česká bohemistika a Česká jazykověda (mimo bohemistiku); druhou část pak dělí na 1. linguistiku obecnou, 2. srovnávací linguistiku indoevropských jazyků a jazyků sousedních, 3. slovanskou jazykovědu (mimo bohemistiku) a na doplněk: Dějiny a organisace české jazykovědy. Takové dělení vzbuzuje dojem, že nelze počítat mezi české jazykovědné práce stati z germanistiky, romanistiky, anglistiky nebo speciální stati z orientalistické filologie. Přesto se domníváme, že naše příspěvky z moderní filologie nebo z orientální filologie by si zasloužily samostatné oddíly. Neobviňujeme Zd. Tyla z toho, že si vůbec nevšímá linguistických příspěvků našich moderních filologů nebo orientalistů, ale zdá se, že si všímá jen těch statí, které podle jeho názoru mají buď význam pro bohemistiku nebo pro obecnou linguistiku, přehlíží však většinu statí s monolinguistickou thematikou v oblasti moderní filologie nebo orientalistiky. Poukážeme zde na nedůslednost takového postupu, pokud jde o moderní filologii, neboť orientalistické práce nesledujeme. Předem však chceme říci, že neočekáváme, že Tylovy bibliografické přehledy si činí nárok na úplnost a nechceme mu proto zde vytýkat, že chybí v jeho přehledu to nebo ono. Jde nám pouze o to, aby Zd. Tyl vysvětlil systém svého výběru, hlavně pokud jde o moderní filologii. Jak si máme vysvětlit, že autor uvádí mezi obecně linguistickými pracemi „pronikavou stať I. Poldaufa Infinitiv v angličtině (ČMF 36, 1954)“, ale nezmiňuje se už o pokračování Poldaufových úvah o tomto thematu v článku O konkurenci infinitivu a gerundu v angličtině v témže časopise (r. 37/1955). Tyl uvádí sice anglicky psanou Vachkovu stať O t. zv. komplexní kondensaci v moderní angličtině v jazykovědné řadě brněnského sborníku z r. 1955 mezi bohemistickými příspěvky jako práci srovnávací, ale přehlíží stať téhož autora Notes on the English Possessive Case (Philologica 7, 1955), která se také drží srovnávací methody anglicko-české. Je pozoruhodné, že Tyl v charakteristice Ducháčkovy stati v brněnském sborníku z r. 1955 Od pojmenování ke změně významu, kterou Tyl zahrnuje mezi obecně linguistické práce, neuvádí, že je to příspěvek převážně a skoro výhradně romanistický (týká se vlastně jen sémantického vývoje francouzštiny). Tyl zahrnul ve svém přehledu všechny články tohoto čísla brněnského jazykovědného sborníku kromě jednoho: J. B. Michla K problémům dvou spisovných jazyků v Norsku. Ptáme se proč? Na druhé straně zaznamenává Tyl stať J. Kocmanové K vývoji politického a společenského ohlasu marxistické (vědecké) terminologie v angličtině ve filosofické řadě brněnského sborníku téhož roku. S jakého hlediska patří tato, beze vší pochybnosti velmi záslužná stať do Tylova přehledu a proč do něho nepatří celá řada linguistických statí (Vachka, Bubna, Hořejšího, Noska atd.), které vyšly v ČMF 37, 1955 na počest prof. B. Trnky k jeho šedesátinám? Na konec ještě jeden příklad: Tyl uvádí velmi podrobně příspěvky k problematice překladatelství (články K. Horálka a J. Levého jsou snad uvedeny v úplném počtu), ale nezmiňuje se o pronikavé a podrobné úvaze J. Cahy o pozoruhodném překladu povídek Katherine Mansfieldové od manželů Skoumalových (ČMF 37, 1955); Cahův příspěvek podnítil zájem jak anglistů, tak i bohemistů. Naše příspěvky v moderní filologii nejsou popelkou v české jazykovědě a má se jim dostat patřičného místa v každém bibliografickém přehledu české jazykovědy. Nemusíme snad zvlášt upozorňovat, že české práce v moderní filologii vzbuzují též velký zájem v zahraničí [na př. sovětská recense Vachkova historického vývoje angličtiny (vysokoškolské skriptum), [126]japonský překlad starší předválečné monografie B. Trnky, který vyšel znovu nedávno atd.]. Stálo by tedy za to pojmout do bibliografického přehledu též vysokoškolská skripta z moderní filologie, jako na př. třídílný Rozbor současné angličtiny B. Trnky, Zvukový rozbor současné angličtiny J. Vachka a J. Firbase, Nástin vývoje německého jazyka J. Šedivého atd. Samostatný, někdy až průkopnický jazykovědný postoj, který autoři v těchto skriptech zaujali, rozvířil diskusi v našich linguistických kruzích, která už nebyla pouze záležitostí moderních filologů (na př. Trnkovo pojetí morfologie). Nemá-li tedy Zd. Tyl nebo redakce SaS nějaké zásadní jiné důvody, podle kterých nehodlá zahrnout ve větší úplnosti a důrazněji naše linguistické příspěvky v moderní filologii do bibliografického přehledu českých jazykovědných prací, měla by tu nastat náprava při sestavování dalších přehledů pro následující roky.

Vilém Fried

 

„Domníváme se, že naše příspěvky z moderní filologie nebo z orientální filologie by si zasloužily samostatné oddíly“ (v bibliografických přehledech Tylových v SaS). Není o tom pochyby, že by si české práce z moderní filologie a z orientální filologie zasloužily samostatné oddíly — ovšem v souborné bibliografii veškeré české lingustiky, ale ani Ústav pro jazyk český ani redakce SaS nemá a vlastně ani nemůže mít v plánu zpracovávání bibliografických přehledů z moderní filologie a z orientalistiky; to je úloha příslušných vědeckých pracovišť, a to Kabinetu pro moderní filologii a Orientálního ústavu a jejich časopisů. Orientální ústav už takový přehled uveřejňuje (srov. Archiv orientální 24, 1956, zvláštní příloha, s. 1—8).

Co je obsahem bibliografických přehledů jak v SaS, tak v knižní Bibliografii české linguistiky za léta 1945—1950 (Praha 1955), kritik přesně uvádí; je třeba zdůraznit, že jen na tuto oblast se omezovaly i předválečné akademické bibliografie, na které Tylova práce obsahem i uspořádáním navazuje. Neodmítáme spolupráci s moderními filology, s naší orientalistikou a s klasickou filologií (na niž kritik zapomněl), ale několikaleté pokusy přimět pracovníky těchto oborů k pravidelné a trvalé spolupráci na souborné bibliografii české linguistiky, která by obsáhla i tyto obory, naprosto selhaly a způsobily jen značné zdržení svazků vyšlých před válkou. I v nové Čs. akademii věd jsem upozorňoval na výhody toho, kdyby i práce z české moderní, klasické a orientální filologie byly zahrnuty do naší bibliografie, ale dosud jsme odezvu na příslušných pracovištích nenašli. Ústav pro jazyk český nemůže pořizovat bibliografii také těchto oborů, protože nepracuje na bibliografii mechanické, ale doprovázené adnotacemi, po př. i potřebnou kritikou.

Zbývá jediná výtka jisté nahodilosti toho, co z těchto oborů je pojato do naší bibliografie s hlediska obecné linguistiky nebo s hlediska srovnávání s bohemistikou. V tom výběru prací — které stojí za hranicemi vytčeného rozsahu — bude vždy jistá subjektivnost; je zřejmé, že jsou — přirozeně — více excerpovány práce z publikací, které obsahují také příspěvky bohemistické. Zde buď se budeme snažit o lepší vyrovnání, anebo — bude-li to nad síly jednoho autora — vzdáme se vůbec tohoto zřetele u prací patřících v základě do oboru moderní filologie. Je také zřejmé, že měřítko zájmu o české práce z moderní filologie v cizině a měřítko zájmu o ně s hlediska bohemistického se nekryjí.

Myslím proto, že jde v kritice Friedově o nedorozumění.

B. Havránek

Slovo a slovesnost, ročník 18 (1957), číslo 2, s. 125-126

Předchozí Miroslav Roudný: Monografie o prvcích mezinárodního biologického názvosloví

Následující Edvard Lotko: Několik poznámek k česko-polské konversační příručce