Poznámka k přízvučnosti „stálých příklonek“ se a si v rytmickém plánu výpovědi

Jana Ondráčková

[Articles]

(pdf)

Замечание об ударяемости энклитических местоимений se, si в ритмическом плане высказывания / Remarque sur l’accentuation des „particules enclitiques constantes“ se et si dans le plan rythmique de l’énonciation

Ve svém článku se zabývám otázkou, zda jsou částice se a si, jež patří do skupiny tzv. stálých příklonek, vždy nepřízvučné, nebo zda mívají v promluvě také někdy relativně nejsilnější stupeň přízvuku v rámci jedné rytmické jednotky. Vycházím z bohatého dokladového materiálu (z jazyka spisovného, hovorového i z nářečí), který jsem nasbírala během deseti let. Jde o dílčí otázku z proble[193]matiky většího komplexu, kterou se v poslední době zabýval akad. Fr. Trávníček.[1]

Materiál, zkoumaný již od roku 1949, potvrdil zjištění, jež uvádí Fr. Daneš ve své psané disertaci, a sice „… že bude nutno revidovat otázku postavení stálých příklonek ve větě. Dosavadní naše mluvnice totiž tvrdí, že příklonky (zejména příklonka se) nestávají (a nemají stát) ihned po pauze. V našem pojetí to znamená, že by příklonka neměla stát na samém počátku taktu“.[2]

O postavení příklonek pojednal velmi zajímavě M. Dokulil v článku Opravovat zvratné se, si po čárce?, uveřejněném v časopisu Český jazyk 6, 1956, 108—113. Konstatuje, že „na rozdíl od taktu koncového není ovšem předklonné postavení se, si v taktu nekoncovém závazné — tak jako vůbec není automatizováno postavení ‚příklonek‘ v taktech nekoncových; na druhé straně nelze je však považovat za nesprávné, jde právě o postavení specifické, výrazně naznačující, že po přestávce věta nezačíná, nýbrž prostě pokračuje“ (109). Jiná otázka je, zda je takové vyjadřování správné. Na to odpovídá autor: „Předklonné kladení příklonek po nekončící přestávce se vsuvkou tedy neruší sám rytmický princip, jímž se řídí kladení nepřízvučných slov ve větě, nýbrž jen diferencuje, činí složitější realizaci tohoto principu.“ Dále zdůrazňuje, že „tento způsob kladení příklonek se, si velmi silně převažuje v jazyce mluveném, kde se rytmus uplatňuje primárně a především“.

Obvykle se uvádí, že „stálá“ příklonka nemůže být přízvučná a že se v přízvučném postavení vyskytuje pouze na začátku vět zkomolených v mluvě argotické nebo slangové a to působí deformaci obvyklého rytmického členění. Příklonka se pak stane buď první přízvučnou slabikou rytmické jednotky, nebo předrážkou,[3] např. si to / šinu / po Kadláku …,[4] což je známý příklad, uváděný B. Hálou, nebo příklady z poslechu: se ti / řekne …, se: ví …, Se: nasmějete / pane / rado / (Voskovec a Werich, Osel a stín, 1954, 80). Případy, kdy nejvyšší stupeň přízvučnosti v jedné rytmické jednotce může mít i zvratné zájmeno nebo spojka, bývají označovány jako výjimečné případy emfatické.[5] Dále budeme zjišťovat, zda se po stránce rytmické projevují i tzv. stálé příklonky se a si jako ostatní jednoslabičná slova.

Jako samostatná rytmická jednotka, tj. v postavení přízvučném, se podle výzkumů provedených během posledních let vyskytuje jednoslabičné slovo na začátku, uvnitř i na konci výpovědi. Velmi často se ovšem stávají jednoslabičná slova součástí rytmické jednotky, a to buď na počátku, uvnitř nebo na konci.

Zjistila jsem dále, že se po stránce rytmické chovají jednoslabičná slova, ať už plnovýznamová nebo zájmena a slova pouze gramatická, stejně jako slova víceslabičná.

[194]Pro ilustraci uvádím doklady na různé typy rytmického postavení příklonek se a si ve výpovědi:

A … že todle / skutečně // se // dá / zařídit …

B … všichni / co jsme / tady // se: radujeme …

C … Američané / si za své / peníze / kupují …

Necháváme stranou nejčastější případy, kdy jsou se a si nepřízvučnou součástí rytmické jednotky. Např. … ale / dejte si / pozor / aby se vám / nepřitrefilo …

 

A) Příklonky se a si jako samostatná rytmická jednotka

Svá pozorování opírám o doklady:

1. z reprodukce umělecké prózy:[6] … a: jevila / úmysl / se / s nimi / vrátit …, … před tím / Oberhubrem / se / všecko / třáslo …;

2. ze spontánních projevů obecné češtiny: … že todle / skutečně // se // dá / zařídit …;

3. ze spontánních nářečních projevů: … jak sem / jednou / vo pouti / při muzice / se / sepral …, … a: ráno / na / bílou / sobotu / se / světí / jidáš …, … vod těch / velikonoc / se / spálí / ty / kočičky …, … ta / kráva / jako / se / jedna / prodala …, … á / tak pěkně // si // na mě / namířil …, … jak / drobet / začalo / schnout / na poli / tak / se / jelo / na póle …, … na tak / se / sebral …, … jak / krocán / víte / se / čepejří …, … a: ti dyž bylo / masopušní / outerej / se / stříleli / tule …, … ráno / se / vstalo …;

4. z odborné přednášky: … eufonie / se / týká …

Protože v uvedených případech hodnotí posluchač při hlasité realizaci stupeň přízvučnosti příklonek se a si ve stejné úrovni jako u přízvučných slabik sousedních rytmických jednotek, jsou příklonky se a si samostatnými rytmickými jednotkami.

Velmi neobvyklé, ne však ojedinělé postavení příklonky si jako samostatné rytmické jednotky v koncovém postavení ve výpovědi jsem zaznamenala z rozhovorů v pražské tramvaji: … já k tobě / přídu / eště / pro ten / lístek / si //, … maminka / pěstuje / na venku / angory / si //.[7]

Velmi silný stupeň přízvučnosti mají příklonky jen při důrazu, např. … podívejte / se!

Domnívám se, že uvedené doklady dostatečně ilustrují existenci příklonek se a si i jako samostatných přízvučných rytmických jednotek v promluvě. V ukázkách spontánní nepřipravené mluvy uvádím úmyslně větší počet dokladů z nářečí různých oblastí. Při hlasité reprodukci umělecké prózy by bylo možno namítat, že se při pomalém tempu pozorného předčítání, při němž se realizují kratší [195]rytmické jednotky, mohou snadno stát samostatnou rytmickou jednotkou i příklonky se a si.

Počet slabik v jejich sousedních rytmických jednotkách odpovídá frekvenci slabik v rytmických jednotkách, jaká je běžná pro češtinu.[8] Jsou-li sousední rytmické jednotky uvedených příklonek jednoslabičné, jde o velmi pomalé mluvní tempo nebo o hledání dalšího vhodného výrazu. Jejich sousedství tvoří ve většině případů podstatná jména (obvykle před příklonkou) a slovesa (obvykle po příklonce).

 

B) Příklonky se a si jako taktová předrážka

Materiál nám zde tvoří opět doklady:

1. z reprodukce umělecké prózy:

Případy, kdy se a si tvoří v hlasitě předčítaném textu taktovou předrážku, jsou tak časté, že postačí uvést jen jeden typický doklad: … všichni / co jsme / tady // se: radujeme …;

2. ve spontánních projevech obecné češtiny jsme zjistili totéž, co v reprodukci umělecké prózy;

3. ze spontánních nářečních projevů: … a: tak se / foukalo / vobilí // tak // se: foukalo / vobilí …, … ta tady / byla // se: podívat …, … on tam / zakokrhal // a: kůň se / koni / oba // se: lekli …

V uvedených nářečních dokladech jde u prvého dokladu o zdůraznění výpovědi jejím opakováním a pomalejším tempem, v druhém dokladu tvoří příklonka se s následujícím infinitivem jakýsi doplněk výpovědi po jejím zdánlivém ukončení; úsek ta tady / byla byl pronesen skutečně s koncovou melodií. Poslední příklad pak demonstruje náhlé doplnění a zpřesnění výroku během výpovědi. Tím dojde k porušení jejího původně naznačeného sledu (kůň se) změněnou myšlenkou místo vyjádření kůň se lekl || koni oba se lekli. Protože se zdůraznilo slovo oba, za nímž byla také v důsledku toho realizována pauza, stalo se následující se předrážkou.

Ve zkoumaném materiálu z hlasitě předčítané umělecké prózy (bylo zpracováno 50.000 rytmických jednotek) jsem zjistila skoro jednoapůl procenta případů, kdy tvoří se a si předrážku z celkového počtu všech předrážek.[9]

Předrážku tvořenou příklonkami se a si předchází jako každou jinou předrážku pauza. Po ní následuje obvykle významové sloveso, zpravidla víceslabičné.

 

C) Příklonky se a si jako první přízvučná slabika rytmické jednotky[10]

Jak v hlasitém předčítání umělecké prózy, tak ve spontánních mluvních projevech z obecné češtiny i z nářečí a poměrně často v rozhlasových projevech se najdou případy, kdy jsou se nebo si první přízvučnou slabikou rytmické jednotky. Uvádím opět nejprve několik typů těchto dokladů z poslechu:

[196]1. z reprodukce umělecké prózy: … ti // co: stáli / nejblíž // se ho / rázně / zeptali …, … bylo by / nesvědomité / si to / zapírat …, … pro takovou / Mariauxovou / se to / hodí …, … soudruh / Pacl / náš / traktorista / si nedávno / koupil / …, … mají / dojem // že: Američané / si za své / peníze / kupují …, … a: teď // si poslechneme / píseň … [skutečná realizace!], … aby po / namáhavém / boji / si odpočinuli …, … usmívá // se i / soudruh / Málek …, … a: teď / se vážení / přátelé …, … vědomí / této / síly / se v nás / projevilo / …

2. ze spontánních projevů obecné češtiny: … dřív to / kontroloval / si spíkr …, … v neděli / budu / možná / doma // se učit / víš …, … tak sem / vůbec / nemohla / mezi vás / se jít / rozloučit …, jak / se mu ta / práce / daří …, … a: situace / naopak // se rázem / obrátila …, … kdybys / viděl / jak // se stydim …, … nemáte / klíč / vod nás // máte // já tam / potřebuju / něco / si vzít …,[11] … že musím jít / tam // si to / napřed / napsat …, … to sem / chtěla / si vzít / na ně …, … v těchto / případech / se to / ani / jinak / říci / nedá …;

3. ze spontánních nářečních projevů:[12] … a dyž / potom / jí někdo / si šel / pro nějakýho / říkače …, … nejčky / přišel / k jednomu / lesu // a: tam / si sed / na příkop / už měl / hlad // pak: si vyndal / raneček // a: vzal si / buchtu …, … levou / rukou / si tu / slámu / podával …, … to byl teda / spravedlivej / jarmák // to bylo / všecko // to ste / se moh / celej / voblíct …, … saminet / a / mohér / se tom / řikalo …, … my řikáme / pas // anebo / se řikalo / certefikát …, … tak / si jí / koupili …, … máme / ofce / a / tady / sa pást / nemůžou …, … a: sněste / si to …, … voni / všický / si koupili / husu …, … už v tej / první / třídě / se nám / často / zakouřilo …, … já bych vám / přála / aby náš / otec / si k vám / sedl …, … pak ten / slavnej / beran / se měl / stit …, … a: voni / tenkrát / se tam / na nás / navedli …, … já du / se podívat / na louku …, … outem / se vydat …

Zajímavý je doklad z nářečí, kdy je v krátké výpovědi se jako první přízvučná slabika rytmické jednotky, samostatná rytmická jednotka i nepřízvučná součást delší rytmické jednotky: …. to tu byl / eště / jeden / takovej / opilej // se rád / opil // taky / v hospodě / se / opil // a: neco se / neco se tam / hádali …;

4. z odborných přednášek: … na to / že se / půda / hodila / též / k jiným / účelům // se už / zapomnělo …, … vokály / se redukují …

Všechny uvedené doklady nejsou v stejné rovině, pokud jde o správný slovosled a o to, zda je zde přízvučné postavení se a si pouze potenciální, anebo zda je umístění přízvuku na nich nutné a jiná realizace není možná.[13]

Nyní si všimněme délky a okolí uvedených rytmických jednotek s první přízvučnou slabikou tvořenou tzv. stálými příklonkami se a si. Ze 40 uvedených dokladů tvořilo se nebo si součást dvouslabičné rytmické jednotky 24×, tříslabičné 8×, čtyřslabičné 5×, pětislabičné 2× a šestislabičné 1×. To znamená, [197]že tzv. příklonky se nebo si jsou nejčastěji první slabikou dvouslabičné[14] a tříslabičné rytmické jednotky, tedy jednotek, jež mají v češtině největší frekvenci. Případů, kdy jsou součástí víceslabičných rytmických jednotek jako jejich první přízvučná slabika, ubývá právě tak rychle jako frekvence více než čtyřslabičných rytmických jednotek v češtině.

Předcházející rytmické jednotky nejsou tak dlouhé, aby se teoreticky k nim nemohla připojit ještě jedna slabika, tj. v našem případě příklonka se nebo si. V uvedených 40 dokladech byla tato předcházející rytmická jednotka dvouslabičná 16×, tříslabičná 5×, jednoslabičná 6×, pauza 8×, čtyřslabičná 2× a pětislabičná 3×. Slabičná délka předcházející rytmické jednotky opět odpovídá běžnému výskytu rytmických jednotek příslušné délky. Pouze předcházející pauza působí na přízvučnost následujícího se a si tak, že vylučuje jejich připojení k předcházející rytmické jednotce.

Délka rytmické jednotky následující po rytmické jednotce s příklonkami se nebo si v přízvučném postavení také odpovídá slabičné frekvenci českých rytmických jednotek. Typy s následující dvouslabičnou rytmickou jednotkou se zde vyskytly 16×, s tříslabičnou 10×, s čtyřslabičnou 4×, s jednoslabičnou 2×, s pětislabičnou 1× a pauza následovala 7×. Postavení se nebo si v čele rytmické jednotky není tedy ovlivněno počtem slabik následující rytmické jednotky a dokonce není ani ovlivněno následující pauzou. V uvedených 40 dokladech jsou totiž z celkového počtu 7 případů končících pauzou pouze dva s předcházející dvouslabičnou rytmickou jednotkou v čele s přízvučným si. Tříslabičná rytmická jednotka je před pauzou 3×, pětislabičná 1× a šestislabičná také 1×.

Ve zkoumaných případech se nejčastěji vyskytl případ charakteristický pro češtinu, tj. sled tří dvouslabičných rytmických jednotek, např. … levou / rukou / si tu / slámu / podával …, … to ste / se moh / celej / voblíct …, … já bych vám / přála / aby náš / otec / si k vám / sedl …, … už v tej // první / třídě / se nám / často / zakouřilo …

—

Postavení příklonek se a si jako první přízvučné slabiky v čele rytmické jednotky je v uvedených dokladech značně pod vlivem tendence v češtině realizovat dvouslabičné rytmické jednotky bez zřetele na to, zda se dostane do čela rytmické jednotky slovo pouze gramatické, např. … každý / druhý / si tam / zpívá …

I dokladů na postavení slov pouze gramatických v čele rytmické jednotky je možno nalézt dost. Např. v čele rytmické jednotky stojí spojka a jako její přízvučná slabika: … za smíchu / a třesku / sklenic …, … byli sme / u Bezoučků // a sme / žali …

Při podrobnějším rozboru rytmických jednotek více než jednoslabičných s první přízvučnou slabikou tvořenou příklonkami se nebo si se ukázalo, že postavení příklonek v čele rytmické jednotky není ovlivněno ani počtem jejích slabik, ani počtem slabik předcházející nebo následující rytmické jednotky. Nikdy však jimi výpověď nezačíná (kromě uvedených případů mluvy argotické nebo slangové).

 

Ze zkoumaného materiálu získaného poslechem hlasité mluvy tedy vyplývá, že přízvučná příklonka není pouze ojedinělým zjevem, [198]který je způsoben nějakým mimořádným rytmickým členěním výpovědi. Na postavení příklonek se a si není možno se dívat stále jen pod dojmem tradičního tvrzení o jejich důsledně příklonném charakteru. Při spontánní mluvě i v hlasité reprodukci umělecké prózy se mluvčí nerozpakuje umístit přízvuk na příklonku, je-li to v souladu s celkovým rytmickým členěním v češtině. Tohoto jevu je nutno si všimnout, je-li předmětem našeho zkoumání hlasitá mluva.

 

R é s u m é

ANMERKUNG ZUR BETONUNG „DER STÄNDIGEN ANHÄNGEWÖRTER“ SE UND SI IN DEM RYTHMISCHEN PLAN DER AUSSAGE

Aus dem geprüften durch das Abhören der lauten Sprache gewonnenen Material geht hervor, dass das infolge einer ausserordentlichen rythmischen Gliederung der Aussage betonte Anhängewort keine Einzelerscheinung ist. Die Stellung der Anhängewörter se und si kann nicht immer nur vom Standpunkt der traditionellen Behauptung von ihrem rein enklitischen Charakter beurteilt werden. In der spontanen Sprache sowie auch in der lauten Reproduktion der Kunstprosa zögert der Sprecher nicht das Anhängewort zu betonen, wenn es mit der gesamtrythmischen Gliederung der tschechischen Sprache im Einklang ist.

Wir sind der Ansicht, dass man das Nichtbetonen der Anhängewörter ihres Bedeutungsinhaltes wegen nicht generalisieren und deshalb nur deren unbetonte Position für richtig halten darf.

Slovo a slovesnost, volume 21 (1960), number 3, pp. 192-198

Previous František Kopečný: Ještě o nedokonavosti futura typu „ponesu, povezu…“ a o časovém významu typu „dovede to, ujde to…“

Next Karel F. Svoboda: Ještě k mluvnické povaze infinitivu v současné spisovné češtině (Poznámky k Poldaufově kritice mého článku)