Ivan Lutterer
[Chronicles]
Попытка издавать в Чехословакии ономатологический журнал / Essai de créer une revue onomastique en Tchécoslovaquie
Sjezd slavistů v Moskvě r. 1958 zařadil do své závěrečné rezoluce i usnesení, aby se všude usilovalo o pokrok a rozvoj onomastických studií, protože povznesení slovanské onomastiky na světovou úroveň je naší vážnou povinností vědeckou i národní. Potřeba pevné organizační základny si vynutila zřízení zvláštních onomastických komisí při stálých národních komitétech slavistů. V Československu tuto funkci v zásadě převzala reorganizovaná Místopisná komise ČSAV, těsně spolupracující s onomastiky slovenskými.
Jedním z kroků této komise, směřující ke zlepšení situace v onomastické práci u nás, je vydávání Zpravodaje MK (počínaje lednem 1960). Vychází zatím v cyklostylované formě pětkrát ročně v počtu 200 výtisků a rozesílá se zdarma. V úvodním článku V. Šmilauera, který spolu s F. Roubíkem a J. Svobodou Zpravodaj rediguje, jsou nastíněny hlavní úkoly tohoto nejmladšího a dosud ne zcela plnoprávného druha našich časopisů akademických. Je to: (1) podávat zprávy o činnosti středisek onomastických bádání u nás a o jejich spolupráci s podobnými středisky u ostatních slovanských národů, (2) sledovat činnost všech institucí, jejichž práce se dotýká onomastiky, a přispívat ke koordinaci jejich práce, (3) referovat o domácích i zahraničních pracích onomastických, zvláště pak slavistických. I když poslání časopisu je především zpravodajské, redakce nechce jeho stránky uzavírat ani článkům původním.
Již obsah prvých dvou čísel Zpravodaje MK nasvědčuje tomu, že časopis svědomitě a se zdarem plní všechny úkoly, které si předsevzal. Vedle informací o mezinárodních onomastických konferencích v Budapešti r. 1958 a v Krakově r. 1959 (č. 1, s. 49, 10) přináší Zpravodaj referáty nejen o jazykových rozborech místních a osobních jmen domácích (např. ref. J. Svobody o Šmilauerově studii »Západočeská místní jména na -ovo-«, sb. Slavica Pragensia I, 1959, 77—86, zprávu V. Šmilauera o Varsikově příspěvku »O pôvode a etymologii niektorých miestnych názvov na východnom Slovensku«, Sb. filoz. fak. univ. Komenského 9, 1958, 127—163), nýbrž i cizích. Nejvíce pozornosti je přirozeně věnováno pracím sovětským (např. čl. B. A. Serebrennikova »O metodach izučenija toponimičeskich nazvanij«, VJaz 1959, č. 6, 36—50), polským (zvl. připravovaným onomastickým slovníkům St. Rosponda, souboru onomastických statí W. Taszyckého aj.), bulharským (studii I. Duridanova »Toponimijata na părvomajska okolija«), jugoslávským (např. dílu Bezlajovu) a německým (studiím R. Fischera, E. Schwarze aj.). Zpravodaj se ovšem neomezuje jen na jazykovou stránku onomastického studia, ale všímá si i důležitých pomůcek historických a geografických, s nimiž onomastik musí nutně pracovat.
Moderní pojetí onomastického zkoumání v celé jeho komplexnosti vtiskuje časopisu svéráznou pečeť, jíž se na první pohled liší od ostatních časopisů jazykovědných; nicméně však lingvistika si v něm podržuje vedoucí postavení.
Do dalších čísel přejeme Zpravodaji širší okruh přispěvatelů, lepší grafickou úpravu a celé vybavení a hlavně větší možnost publicity doma i za hranicemi. Plným právem si toho zaslouží.
Slovo a slovesnost, volume 21 (1960), number 4, p. 316
Previous Kvido Hodura, Red. (= Redakce): Poznámky k článku J. Daňhelky »Nad posledními svazky Památek staré literatury české«
Next Milan Romportl: K otázce spisovnosti větně fonetických prvků, zejména intonace
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1