Mezinárodní jazykovědná bibliografie

Karel Horálek

[Chronicles]

(pdf)

Международная лингвистическая библиография / Bibliographie linguistique internationale

Jazykovědná bibliografie, která vychází péčí Stálého mezinárodního komitétu lingvistů s podporou Unesca v nakladatelství Spectrum (Utrecht - Antverpy), dosáhla v minulém roce 14. svazku (Bibliographie linguistique de l’année 1959 et complément des années précédentes, 1961, 360 s.). V pravidelných ročních lhůtách zachycuje jazykovědnou produkci od r. 1950, kdy vyšla bibliografie za r. 1948 jako třetí svazek série, první dva svazky obsáhly produkci za léta 1939—1947. V době, kdy se jazykověda rozrůstá nejen v důsledku vzniku nových disciplín (některé mají mezioborový charakter, např. teorie informace), ale také v důsledku toho, že vznikají nová jazykovědná pracoviště na vysokých školách i ve vědeckých ústavech (nejen v Evropě a v Americe, ale také v Asii, kde se hlásí k slovu např. obecná jazykověda čínská a japonská), stává se tato jazykovědná bibliografie orientační pomůckou vpravdě světové důležitosti. Je také svědectvím toho, že se moderní jazyko[237]věda stává den ode dne mocnějším nástrojem mezinárodního dorozumění a spolupráce.

Soustavnost a šíře je hlavní předností této bibliografie, kladně je třeba hodnotit také pravidelnost jejího vycházení. Slabou její stránkou je přílišná stručnost v informacích o jednotlivých titulech. Obsah je stručně uváděn jen u prací, které mají nezřetelný název; u prací v jiných jazycích než angl., franc. a němč. je podle potřeby uváděn angl. nebo franc. překlad názvu (značně důsledně např. u prací slovanských). Na podrobnější anotace není možno pomýšlet, protože by rozsah bibliografie příliš narostl a její pravidelné vycházení by bylo ohroženo. Snad by bylo možno poněkud zkrátit časové rozpětí mezi dobou vydání svazku a rokem, za který přináší látku.

V uspořádání jednotlivých oddílů není bibliografie ještě plně ustálena; to souvisí hlavně s rychlým rozvojem jazykovědy v přítomné době a se vznikem jejích nových odvětví. To je vidět např. i na jednom rozdílu mezi posledními dvěma svazky: oddíl statistické jazykovědy se změnil v oddíl jazykovědy matematické. Od r. 1954 se vydělil v oddíle pro otázky překládání oddíl strojového překladu. Do oddílu matematické jazykovědy by měly přijít i příspěvky k teorii informace (název oddílu by mohl být v tom smyslu rozšířen). Za sporné považujeme vydělení oddílu, který zahrnuje práce týkající se vztahů mezi jazykovými rodinami, když není např. vydělena jazyková typologie a klasifikace nepříbuzných jazyků. Ve velkém oddílu obecné jazykovědy je vydělena fonetika, fonologie, jazykový zeměpis (také onomastika a stylistika), nikoli však sémantika, lexikologie, teorie mluvnice (strukturní analýza) aj. Měla by být také soustavněji registrována filosofie jazyka, k níž se přihlíží zatím rovněž jen v oddílu obecné jazykovědy (v její souhrnné části). Závažné práce o jazykové problematice vycházejí dnes i v různých časopisech filosofických a sbornících (v Sovětském svazu i jinde), jazykovědná bibliografie má v údajích na tomto úseku značné mezery. Jsou proto pominuty např. sovětské příspěvky k teorii jazyka, jež vyšly v čas. Voprosy filosofii i jinde; chybí též např. práce týkající se logické struktury jazyka, jež vycházejí na západě (např. čl. K. Apela Sprache und Wahrheit in der gegenwärtigen Situation der Philosophie, Philosophische Rundschau 7, 1959, 161n.), nedostalo se ani na některé závažnější knihy z tohoto oboru (např. G. Schmidt, Vom Wesen der Aussage, 1956). Mohlo by se také uvažovat o doplnění oddílem prací o metrice (teorii verše).

Práce na slavistické části jazykovědné bibliografie je v novější době svěřena skupině krakovských pracovníků (Z. Gołąb, J. Reczek, W. Witkovski), spolupracuje zde také J. B. Rudnyćkyj (Winnipeg) a za Bulharsko (od r. 1961) I. Gălăbov. Bibliografii by zajisté prospělo zastoupení odborníků ze Sovětského svazu, z Československa a z Jugoslávie. Jinak nelze dobře zajistit relativní úplnost a správný postup při výběru časopiseckých prací podle závažnosti.

Z drobných nedopatření a nedůsledností posledního svazku bibliografie za rok 1959 uvádíme jako příklad zařazení práce St. Urbańczyka Językoznawstwo polskie I. połowy XIX. wieku do oddílu polonistického místo do oddílu dějin jazykovědy (247); práce L. Kaiserové Informative Sound Patterns in Speech (Synthese 11, 1959) měla být zařazena do oddílu fonetického, nikoli obecně jazykovědného (34). Značné mezery jsou v údajích o publikacích ukrajinských.

Slovo a slovesnost, volume 23 (1962), number 3, pp. 236-237

Previous Kolektiv semináře strojového překladu a matematické lingvistiky na filos. fakultě KU: Dvě konference o aplikované lingvistice

Next Pavel Novák: Svazek vybraných spisů L. Hjelmsleva