Zdenka Palková
[Chronicles]
Об энтропии ритма / Sur l’ entropie du rythme
Zajímavý pokus o postižení mluvního rytmu uveřejnil A. M. Kondratov v stati Teorija informacii i poetika (Entropija ritmu russkoj reči), Problémy kibernetiki 9, 1963, s. 279 až 286. Ve svém rozboru předpokládá, že výpočet entropie pro jednotlivé typy rytmických jednotek a pro jejich dvojice, trojice až n-tice (entropie H1, H2 … Hn) ukáže, zda je nějaký text rytmicky organizován (jestliže se H1 až Hn budou postupně zmenšovat). Za základ rytmičnosti textu považuje zde jedině slovní přízvuk. Srovnává šest stylisticky odlišných textů (hovorový jazyk, próza odborná, jednací, umělecká a verše, tónický verš a čtyřstopý jamb) a nachází v nich 31 rytmických taktových typů (určovaných shodně s Tomaševským). Aby se vyhnul pracnému výpočtu H2, nahrazuje entropii taktových dvojic entropií počtu nepřízvučných slabik mezi dvěma přízvuky. H3 potom počítá jako entropii dvojic těchto intervalů. Na základě svých výsledků (H1 > H2 výrazně, zvláště v jambu; H2 > H3 jen mírně; výsledky v umělecké próze se podobají výsledkům v próze ostatní) činí závěr, že v próze — na rozdíl od poezie — nelze mluvit o nějaké rytmické organizovanosti, a dále závěr (výsledky této studie již nepodložený), že v poezii je hodnota H∞ blízká hodnotě entropie veršové řádky, tj. že jednotlivé verše jsou mezi sebou rytmicky spojeny jen volně.
Ke konkrétnímu provedení rozboru lze mít některé námitky. — Je např. otázka, zda posloupnost slov ve stopovém verši je možno považovat za posloupnost stochastickou. — Zavedením nepřízvučných intervalů při výpočtu H2 a H3 zavádí K. vlastně novou rytmickou jednotku (o jejíž oprávněnosti lze jistě diskutovat), a to nepochybně jednotku stejného řádu jako původní přízvukový takt, nikoli dvoučlenná taktová kombinace. K našemu účelu můžeme tudíž porovnávat pouze H2 a H3, nikoli H1 a H2. — Dále je nutno poznamenat, že výsledky z umělecké prózy jsou podobné rovněž výsledkům z tónického verše. — Lze mít konečně námitky i proti zcela obecné formulaci výsledků, jestliže rozbor obsáhl jen jediného z možných nositelů rytmu. Ani materiál (1000 slov z každého textu) nebyl vzhledem k velkému množství uvažovaných typů zvlášť rozsáhlý, především tam, kde nešlo o text jediného autora (v umělecké próze to byly úryvky z děl deseti různých spisovatelů).
Sama myšlenka využít vlastností entropie pro výzkum rytmičnosti textu je však zajímavá a zdá se, že by při vhodnější volbě jednotek mohla přinést cenné výsledky, především při výzkumu textu prozaického. Již v uveřejněném materiálu jsou zajímavé např. poměrné rozdíly v textech z děl různých prozaiků atd.
Slovo a slovesnost, volume 25 (1964), number 2, p. 155
Previous Eva Hajičová, Petr Piťha: Dvě americké konference o strojovém překladu
Next Lumír Klimeš: Studie o dnešní němčině
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1