Konference o výzkumu mluvené podoby spisovné slovenštiny

Oldřich Uličný

[Kronika]

(pdf)

Конференция об исследовании устной формы литературного словацкого языка (1965) / Conférence sur les recherches de l’aspect parlé du slovaque littéraire

Ve dnech 7.—9. října 1965 uspořádalo v Smolenicích „Združenie slovenských jazykovedcov“ spolu s katedrou slovenského jazyka a literatury filosofické fakulty UK v Bratislavě konferenci o výzkumu mluvené podoby spisovné slovenštiny.[1] Konference shrnula dvouletou činnost pracovníků téměř všech vysokoškolských slovakistických pracovišť, zejména pak pracovníků pedagogických fakult. Promyšlená organizace a přesné ukončení dílčích etap výzkumu spolu s obětavostí pracovníků v terénu umožnily v poměrně krátké době shromáždit reprezentativní materiál na magnetofonových páscích, přepsat jej a podat jeho zhodnocení. Průzkumem v městských centrech bylo souvisle pokryto téměř celé území Slovenska; jako [187]je tomu bohužel i při výzkumu městské mluvy v českých zemích, jazyk v hlavním městě, v Bratislavě, zatím zkoumán nebyl.

Od výzkumu běžně mluveného městského jazyka v českých zemích[2] se tato slovenská akce značně liší: na Slovensku jde o zjištění podoby mluveného jazyka spisovného, v českých zemích se pozornost soustřeďuje na postižení složitého stavu a vývojových tendencí mluvy každého zkoumaného města v celé šířce. Z tohoto srovnání nevyplývá, že slovenský výzkum má užší základnu; naopak požadavky vedoucího výzkumu E. Paulinyho,[3] z něhož vyšel úvodní metodologický referát J. Matejčíka, předpokládají vypracování hesláře všech jevů běžné mluvy daného města (inventár jazykových javov mesta, IJJM) jako srovnávacího základu pro výzkum mluvených projevů spisovných.

Jde tedy vlastně o dvojí výzkum, a to jednak o sestavení IJJM, obdobné výzkumu městské mluvy v českých zemích, jednak o zjištění stavu mluveného jazyka spisovného. V praxi se však ukázalo, že např. ve vsl. oblasti, kde se mluvené projevy považované mluvčím za spisovné nejvíc odlišují od spisovné slovenštiny, vyplynul IJJM přímo z materiálu shromážděného pro výzkum mluvené spisovné slovenštiny. V oblasti nářečí střsl. a zsl. bylo v některých případech sestavení IJJM příliš náročné, proto od něho někteří explorátoři ustoupili; vcelku nebyla první etapa výzkumu, která v českých zemích představuje vlastní náplň výzkumného úkolu, náležitě doceněna. Městská mluva, kterou lze chápat jednak — v zachovalém nářečním prostředí — jako odlišnou jazykovou normu, event. funkční jazyk, jednak, zvl. v městech pohraničních, průmyslových nebo jinak společensky exponovaných, jako proces nivelizace různorodých norem, se v slovenském výzkumu chápala jen v prvním významu, jakožto jedna z nespisovných norem ovlivňujících mluvenou podobu spisovné slovenštiny.

Cílem výzkumu, o jehož výsledcích jednala smolenická konference, bylo zjištění, v jakém rozsahu a v jaké podobě se užívá v městech mluvené podoby spisovné slovenštiny v různých společenských vrstvách, jaký je vztah nářečí a spisovného jazyka v jednotlivých nářečních oblastech a které dialektické prvky přecházejí do mluvené podoby spisovného jazyka. To si vyžádalo i některé specifické postupy metodologické: informátoři byli záměrně udržováni v rovině spisovnosti, kromě volných témat bylo nutno absolvovat i několik témat povinných apod. Informátoři byli rozděleni do tří kategorií podle sociálního zařazení a vztahu ke spisovnému jazyku: 1. mluvčí se základním vzděláním, 2. mluvčí se středním vzděláním, kteří udržují aspoň pasívní kontakt se spisovným jazykem, a 3. lidé se středním nebo vyšším vzděláním, kteří spisovného jazyka užívají denně v souvislosti se svým povoláním.

V dalších referátech byl podán výčet rysů mluvené podoby spisovné slovenštiny v jednotlivých městech u jednotlivých skupin informátorů. J. Muránsky, J. Sabol, J. Mlacek a J. Jacko věnovali pozornost oblasti spisovnému jazyku nejvzdálenější, východoslovenským městům. Z jejich referátů vyplynulo, že zvláště v prvé, ale i v druhé skupině se projevy informátorů v oblasti hláskosloví a morfologie značně rozcházejí se spisovnou normou. Proti závěrům o všeobecné nízké úrovni znalostí spisovného jazyka ve vsl. oblasti bylo však v diskusi ukázáno, že vývoj zde jde, byť i pomalu, ve směru vyrovnávání se spisovnou normou a že nejvýraznější znaky nářeční, např. śe, śi, ustupují. Situace se ostatně v různých městech liší, např. ve Svitu, kde je život města úzce spjat s místními průmyslovými podniky, bylo pozorováno nejméně nářečních znaků (a zároveň hodně lexikálních a frazeologických rysů stylu odborného a administrativního).

Z oblasti nářečí středoslovenských, v nichž je mluvená podoba spisovné slovenštiny normě nejblíže, byly předneseny tři metodologicky podnětné příspěvky. E. [188]Kriaková poukázala na to, že jistou rozkolísanost a nedbalost v používání spisovného jazyka lze pozorovat zvláště u technické inteligence. I v první vrstvě informátorů, jazykově jistě nejkonzervativnější, objevuje se pohyb, rozkolísanost normy; souvisí to se skutečností, že v městském prostředí jsou rozdíly oblastní nahrazovány diferenciací sociální. — B. Kovalová zkoumala syntax mluvené slovenštiny v střsl. městech. Mluvený charakter zkoumaných jevů je příčinou častého výskytu nedokončených výpovědí, anakolutů, elips apod. U většiny objektů převládají hypotaktické vztahy uvnitř souvětí a souvětí složená nad jednoduchými; vzhledem k použitým metodologickým postupům při sběru materiálu (jisté potlačení spontánnosti projevů) lze to považovat za přirozené. J. Findra uvedl ve svém příspěvku metodologicky užitečný pojem základních diferenčních prvků (prvky společné městské mluvě jako celku a odlišující ji od spisovného jazyka) a zvláštních diferenčních prvků (vesměs jevy oblastní).

Přechodnými oblastmi mezi zsl. a střsl. dialekty se zabýval J. Sabršúl, který mezi jiným konstatoval, že např. v Čadci je vliv sousedních moravských nářečí paralyzován společenským rozvojem města (průmysl), a Š. Krištof, který i v této oblasti zjistil poměrně malé odchylky od spisovného jazyka. O stavu v západoslovenských oblastech, kam proniká spisovný jazyk v důsledku větší strukturní příbuznosti se starým dialektem snáze než v nářečích východních, referovali L. Šmelík, A. Rýzková a M. Patáková.

Konference o výzkumu mluvené podoby spisovné slovenštiny je pro slovenskou jazykovědu zvlášť významná. Poprvé se zde ve velkém rozsahu uskutečnil výzkum tohoto druhu na celém území Slovenska. I když se při současném stavu výzkumu nemohlo dosud přistoupit k uplatnění funkčního stylistického hlediska, je velmi důležité, že byl zjištěn a zachycen stav i vývojové tendence mluvené podoby spisovného jazyka slovenského.

Slovo a slovesnost, ročník 27 (1966), číslo 2, s. 186-188

Předchozí Zdeňka Havránková: Zasedání Mezinárodní edičně textologické komise v Praze

Následující Pavel Trost: Konference o indoevropské i obecné jazykovědě v Münsteru