„Nedopatření redakce“ nebo nedopatření autorovo?

Bohuslav Havránek

[Chronicles]

(pdf)

«Недосмотр редакции» или недосмотр автора? / Une „erreur“ de la rédaction ou bien une erreur de l’auteur?

Doc. Jiří Levý požádal mě po vyjití 1. č. SaS strohým dopisem z 22. 2. 1966, „aby [288]SaS v 2. čísle uveřejnilo stručnou redakční poznámku, že jméno J. Mukařovského se octlo v mém článku nedopatřením redakce (podtrženo zde, jde o s. 49, ř. 21 sh.)“. To tímto činím (z tiskárenských důvodu teprve v 3. č.), ale podle skutečných faktů informuji čtenáře o tom, že jméno J. Mukařovského na uvedeném místě měl autor v rukopise a neškrtl je ani v sloupcové korektuře, ač v ní upravil několik míst (která si vyžádala přesazbu vždy několika řádků, a poslal přípisek, který je otištěn na s. 52—53 v rozsahu více než půl tiskové stránky); to vše redakce autorovi provedla — zcela výjimečně, třebaže šlo o repliku nejen na článek Horálkův v SaS, ale i na články tištěné jinde. Vyšla tím autorovi opravdu krajně vstříc — pomlčím o tom, k jaké radosti redakce, nakladatelství i tiskárny.

Teprve když autor vracel korekturu stránkovou, poslanou mu proti běžnému úzu v redakcích, a měl možnost seznámit se s tím, že Horálek v „Doslovu k odpovědi Levého“ vytýká na s. 53 právem jmenování Mukařovského na uved. místě, žádal autor v dopise z 24. 1. 1966, aby se na s. 49 škrtlo jméno J. Mukařovského a dodala se k tomuto místu tato poznámka: „Původně bylo do tohoto výčtu jmen, o něž jde na s. 251—2 mého článku ve Slavii, omylem zahrnuto i jméno J. Mukařovského ze s. 254, kde jde již o tónické pojetí verše Fr. L. Čelakovského; opraveno v korektuře na upozornění prof. Horálka“ (v dopise dodává, že na „přepsání“ — tj. na mylné uvedení jména Mukařovského — „narazil už před týdnem“ a dále, že tedy vlastně „dovětek k poznámce … neodpovídá skutečnosti“, ale redakci bohužel hned o tomto omylu neuvědomil, ač stránkové korektury ani podle zvyklostí v redakcích nemohl s jistotou čekat). Redakce tyto korekturní návrhy do stránek — podle mého rozhodnutí — neprovedla, protože škrt by byl znamenal přesázet 12 řádek a poznámka dokonce přelamovat skoro polovinu čísla; takové změny ve stránkách — jak je jistě dobře známo i doc. Levému — provádět prostě nelze (k tomu pro opravu drobného omylu, který autor sám právem nazývá „lapálií“). Poznámku o přiznaném omylu autorově uveřejňujeme tedy až zde. — Podle mého názoru by dobře stačila poznámka kratší (asi takto: „Jméno J. Mukařovského na s. 49 je uvedeno omylem“ anebo, kdyby autorovi šlo o neprovedení navržené korektury: „Jméno J. Mukařovského, omylem uvedené na s. 49, zůstalo v textu, protože nebylo možno provést mou opravu, navrženou do stránek na upozornění Horálkovo.“ Podle normální logiky jde tedy o nedopatření autorovo, podle logiky doc. Levého o „nedopatření redakce“ — v tom se už asi s autorem sotva dohodneme a nakonec jde o „lapálii“, s kterou bychom ani neměli čtenáře obtěžovat. Ale jde ještě o jednu věc: o prapodivném postupu doc. Levého, který — když do krajnosti využil trpělivosti a ochoty redakce při sloupcové korektuře a na stránkové korektuře žádal nemožnosti, očernil výkonnou redaktorku způsobem, který mírně řečeno bylo by možno nazvat nactiutrháním (necituji, třebaže soukromý dopis o věcech redakčních není tak zcela dopisem soukromým). Nebudeme proto ani já, ani výkonná redaktorka doc. Levému na jeho další invektivy, ať psané v dopisech nebo kdekoli publikované, v našem časopisu reagovat.

Obecné poučení z toho: Mnoho časopisů a periodik uveřejňuje poučení pro přispěvatele o tom, že nelze ve znění rukopisu při korekturách provádět změny; pokládal jsem vždy sazbu takového poučení a místo pro ně za věci zbytečné, protože naši přispěvatelé dobře vědí, že provádět změny v sloupcové korektuře je opravdu věc zcela výjimečná, na kterou nemají nárok a která, i kdyby byla nezbytná, jde na jejich účet, ale ve stránkách je to naprosto vyloučeno (jen začátečníky je nutno na to upozornit). Také připomínám ze své více než třicetileté redakční praxe, že případ takový, o němž zde píši, je první a doufám poslední. Přesto — snad nadbytečně — zdůrazňuji pro všechny přispěvatele, že provádět úpravy svého textu v sloupcových korekturách zpravidla nemohou, v stránkových je to pak zcela vyloučeno.

Slovo a slovesnost, volume 27 (1966), number 3, pp. 287-288

Previous František Kopečný: Základní všeslovanská slovní zásoba

Next Jaroslav Bauer: Složité souvětí a jeho klasifikace