Kniha o doplněních určitého slovesa v němčině

Jaromír Povejšil

[Kronika]

(pdf)

Книга о приглагольных членах определенных форм немецкого глагола / Un ouvrage sur les compléments du verbe défini en allemand

Marvin H. Folson zkoumá podstatnou otázka německé gramatiky: syntax substantivních a nefinitivních verbálních doplnění (satellites) určitého slovesa.[1] Materiálově se práce opírá o rozsáhlou excerpci současné beletrie, přihlíží též, i když okrajově, k literatuře odborného stylu.

Gramatickou klasifikaci a terminologii autor přebírá z prací předního amerického germanisty W. G. Moultona. Čtenář zvyklý na německé práce o němčině, které stále (navzdory někdy novátorské terminologii) těží z tradičního pojetí gramatiky, někdy se zarazí nad novým pohledem na starou otázku. (Např. do modálních sloves je zařazeno brauchen, tun; do pomocných sloves pasíva je samozřejmě zařazeno gehören, bekommen, erhalten, kriegen.[2])

V úvodní kapitole autor objasňuje termíny, s nimiž pracuje; v druhé rozebírá infinitivní doplnění sloves pomocných (užívaných k vyjádření časů, modů, pasíva) a jejich vzájemných kombinací. V třetí kapitole se zabývá klasifikací doplnění participiálního, infinitivem prostým a příznakovým (s předložkou zu). Čtvrtá kapitola konečně je věnována substantivnímu doplnění určitého slovesa, kde autor rozlišuje konstrukce s jedním doplněním (objekt, nominativní doplnění), s dvěma a s třemi doplněními. V závěrečné páté kapitole uvádí se přehled možných tvarů a jejich kombinací.

Autor spojuje substituční metodu s transformační. Toto spojení mu např. dovoluje vydělit na základě zcela formálního hlediska trojí druh předmětu: tzv. semiobjekt (osobní zájmeno, jež nelze nahradit jménem nebo jmennou frází v témž pádě a čísle, např.: ich fühle mich sehr wohl); tzv. substituovatelný objekt (jméno nebo jmenná fráze, které lze nahradit osobním zájmenem v témž pádě a čísle, nebo osobní zájmeno, které lze nahradit jménem nebo jmennou frází v témž pádě a čísle, ale kterého nelze nikdy užít jako subjektu v pasívní modifikaci, např. der Abschied schmerzte ihn); tzv. transformovatelný objekt, který může fungovat jako subjekt v pasívní modifikaci. Z tohoto hlediska lze pak odlišit sloveso lehren (které má dva objekty) od sloves, např. kosten, finden apod., o nichž se v gramatikách zpravidla pojednává společně jako o jedné kategorii sloves, která mohou mít dva akuzativní objekty (srov. např. Grebe, o. c., s. 489).

Je tu však také několik otázek, o jejichž řešení lze mít pochybnosti. Např. v pasáži o participiálním doplnění vzniká přirozeně otázka, který formálně participiální tvar je ještě příčestím a který již nikoli. Nejde v příkladech (s. 39) er (Gefreiter Asch) ist áusgezeichnet worden a er (der Kuchen) ist áusgezèichnet geworden jednou o participium a podruhé o jiné doplnění? U příkladu (na s. 40) Die Parole wurde geschickt gewählt je (významová) nezávislost na slovese schikken zcela jasná. A není u prvého příkladu rozlišení přízvukem jen fiktivní? O dvě různá slovesa jde jistě v příkladech (s. 65): Es hieß jetzt, eine Einrichtung aus Kette oder Seil zu erfinden … a Wer hat dich geheißen, das zu tun?

Ve výčtu možných forem na s. 23 chybí [214]kombinace (es) wird + geschlafen, která — na rozdíl od ostatních — je sice neosobní vazbou, ale přece jen kombinací určitého a neurčitého slovesného tvaru.

Utřídění a jemnější propracování této složité otázky německé gramatiky v tak přehledné a zhuštěné formě je nespornou zásluhou knihy. Překvapuje velké množství tiskových chyb.

Slovo a slovesnost, ročník 29 (1968), číslo 2, s. 213-214

Předchozí Ludmila Uhlířová: O aktuálním členění experimantálně

Následující Jan Průcha: Čtvrtý svazek maďarských studií z obecné jazykovědy