K syntaktickému plánu německého hospodářského jazyka

Tomáš Krejčí

[Discussion]

(pdf)

Le plan syntaxique de l’allemand économique

O lexikálním materiálu jazykovém praví na př. Bühler: „Der Wortschatz einer Sprache, so wie er sich im Lexikon aufgezettelt präsentiert, sieht auf den ersten Blick wie ein buntes Konglomerat, wie eine Moräne aus.“[1] Rovněž Vossler charakterisuje neorganičnost isolovaných jazykových prostředků jako „ein Geröll von verschiedener Härte und Widerstandskraft.“[2] Teprve záměrným skloubením ve vyšší celky stává se tento materiál účelným nástrojem dorozumívacím.

Nás zajímá především otázka, jak hospodářsky činný člověk spojuje lexikální materiál, roztříděný v prvky konstantní a potentiální Vančurou[3] a Kopeckým[4], v útvary syntaktické a zda přitom dospívá k určitým vazbám, jež tvoří speciální součást jazyka hospodářského v oblasti syntaktické. Jazyk hospodářský je instrumentem teleologickým, zamířeným utilitaristicky na dosažení obchodně materiálního prospěchu, proto musíme jeho složky, a to v jejich totalitě, ve všech typech, měřiti a zkoumati zorným úhlem obchodně hospodářským, abychom pochopili vznik, růst a zánik jednotlivých komponentů.

Rozeznávají se[5] dvě základní třídy jazykových prostředků: autosémantika a synsémantika. K pojmu autosémantickému patří to, že jev sám o sobě je úplným výrazem psychického zážitku (Erlebnis)[6]. V plánu lexikálním jsou to na př. substantiva ve funkci nominativní: muž, žena atp., v plánu syntaktickém jsou to věty. Synsémantika jsou znaky nebo skupiny znaků, které jen ve spojení s jinými dávají smysl. V plánu lexikálním patří k nim slova, jako ale, jak, též atp. V plánu syntaktickém jsou to syntagmata a v syntaktických spojích věty vedlejší.

Věta je v syntaktickém plánu autosémantikem, je pojmově uzavřený celek. K větám se počítají především útvary v tradiční dvojčlenné formě, skládající se z podmětu a přísudku. V jazyce hospodářském na př.: Ich erhielt Ihren Brief; ich sende das Angebot atp. Vedle normálně tvořených vět o dvou členech je též mnoho syntaktických útvarů o členu jediném, jež však sémanticky v dané situaci tvoří syntaktický celek a jsou rovněž syntaktickými autosémantiky. V jazyce hospodářském, a to ve všech jeho typech, je veliké množství takových útvarů, ježto jeho charakteristickým znakem je snaha po výrazové stručnosti. Bursovním záznamům: New York, Baumwolle 11.76 Geld; Weizen prompt 104; Kaffee loco 6.32; Berlin I. G. Farben 150. —, každý bursián v kursovním lístku dobře rozumí. Stejně je odborníkovi jasné, co znamená v kontokorentním účtě firmy Josef Berger & Comp. levá straní, jež nese záhlaví „Soll“ (t. j. Josef Berger & Comp. sollen geben) a záhlaví strany pravé „Haben“ (t. j. Josef Berger & Comp. sollen haben).[7] Rovněž tak i v obchodním dopise pojmově syntaktickým celkem jsou na př. adresy: Herrn Artur Schmidt, Brünn, nebo automatisace v záhlaví normalisovaných dopisů, na př. die Anschrift des Absenders, Fernruf 26.342, Unser Zeichen, Ihr Brief vom, ukončení dopisu: mit vorzüglicher Hochachtung Arnold Gerber, a četné jiné, jimž adresát dobře rozumí.[8]

[244]Vynechávána bývá především verbální část větná, jak je zjevno z uvedených příkladů. Německá normalisační společnost[9] zasedla v standardisovaném obchodním dopise pro údaj obsahu heslo „Betreff“, proti kterému jazykoví oprávci neustále brojí a navrhují tvar „betrifft“ (t. j. der Brief betrifft). Ovšem marně. Domnívám se, že důležitým psychologickým momentem, podporujícím automatisaci této formy, je její nominální tvar. Ostatně i čeština zavedla pro tuto funkci heslo „věc“. Takových větně fungujících slov je v jazyce hospodářském veliké množství, zejména v bursovních záznamech,[10] cenících, telegramech, kodech, a to ve formě pro odborníky konvenční, automatisované, poněvadž stručnost a mechanisace je nejen význačným rysem, nýbrž i důležitým prostředkem hospodářského života.

Snaha po stručnosti a po formulkovitosti motivovala vznik hojných diferencovaných vazeb i v tvorbě a funkční závislosti slovních druhů a tvarů. Substantivum stává v němčině obyčejně se členem. Mimo známé kategorie obecného jazyka jsou v obchodním jazyce četné vazby, většinou automatisované, v nichž vynechávání členu nepůsobí rušivě. Sendet Offert! Eilsendet Angebot; telegrafuje obchodník. Rovněž na plakátech: Preis herabgesetzt; günstige Einkaufsgelegenheit bietet Ihnen…; v nervosním chvatu dnešní doby nikdo nebude čísti dlouhý tekst. V anoncích a dopisech: tüchtiger Buchhalter gesucht; Preisliste beigeschlossen; Akzept folgt; Lieferung vorbehalten, v kursovních zprávách: Stimmung lustlos; Stimmung gedrückt, lebhaft; Marktlage unverändert. Stejně i v řadě automatisovaných obchodně účetních syntagmat: auf Rechnung und Gefahr; in Rechnung stellen; bei Durchsicht der Bücher; gegen Kassazahlung in 10 Tagen; ohne Abzug (Skonto) atd.

Stručnost je důvodem i hojné substantivisace adjektiv. Obvyklá je rozšířena zejména v obchodní korespondenci na začátku a na konci dopisu: Ihr Wertes vom…; Ihr Jüngstes vom…; Unser Letztes, Ihr Ergebener. Rovněž okasionální substantivisace nabývá v bursovních zprávách často formy trvalé: Aussiger Chemische tendierten nach oben; Westböhmische lagen matt.

Vedle těchto syntaktických vazeb, jež jsou výslednicí racionalisačních a standardisačních snah, prolínají tradiční úseky hospodářského jazyka, zejména obchodní korespondenci, konstrukce, jež jsou zbytky starší vývojové fáze hospodářsko-jazykové. Je to tak zvaný bombast neboli mnohomluvnost obchodního slohu, nahrazující jednoduchý výraz vazbou složenou, zejména ve výrazech verbálních: In Empfang, Vormerkung nehmen (místo empfangen, vormerken); in Rechnung stellen (berechnen); zum Versand bringen (versenden); zukommen, zugehen lassen (zusenden); namhaft machen (nennen); in Besitz gelangen (erhalten); den Wechsel in Schutz nehmen (schützen, bezahlen). Větné vazby: Wir machen Ihnen die angenehme Mitteilung; mit Bedauern müssen wir Ihnen mitteilen; wir beehren uns, Ihnen mitzuteilen; vir halten uns Ihnen zu weiteren Diensten bestens empfohlen; ohne Weiteres für heute, zeichnen wir… a nesmírná řada jiných vazeb, proti nimž bojují nejen puristé, nýbrž i hospodářské instituce, snažící se o racionalisaci veškerého hospodářského podnikání.[11]

Vedle těchto protichůdných tendencí, totiž snahy po stručnosti, přecházející až ve formulkovitost, a tradiční rozvláčnosti, mají vliv na syntaktickou strukturu obchodního jazyka i jiné hospodářsko-sociální motivy. Je to především tendence zatlačiti ve prospěch zákazníkův vlastní osobu do pozadí, jež se v naší době realisuje hesly „zákazník náš pán“, [245]„služba zákazníkovi“ a ve styku písemném tak zvanou „Sie-Einstellung“[12], jejímž úkolem je, působili na zákazníka i po stránce formální. Tato snaha se realisovala zvláště v němčině v 18. století zvláštní formou. Obchodník byl tehdy stále ještě faktorem méněcenným, všechno jeho podnikání bylo proniknuto pokorou, ba servilností. Tato sociální disklasifikace se projevila i jazykovou deformací, zatlačující pronominální podmět první osoby s prvého místa ve větě.[13] Z této motivace vyplynula veliká řada automatisací na začátku a na konci dopisu: anbei, in der Beilage sende ich…; stets zu Ihren Diensten, zeichne ich…; unter Bezugnahme auf Ihren Brief vom 2. ds. sende ich Ihnen; in Beantwortung Ihres Briefes vom … teile ich Ihnen mit, jež nahrazují dvě souřadné věty vypovídací. Z téhož důvodu stávají jinde ve stejné situaci věty přechodníkové: für Ihre Bemühung bestens dankend, zeichne ich; der Erneuerung Ihrer geschätzten Aufträge entgegensehend, empfehlen wir uns a pod.

Tyto větné automatisace jsou výslednicí kulturně sociální minulosti, přítomnost jim nerozumí, brusiči jazyka pokládají je za vadné a nahrazují automatisacemi, tvořenými v duchu dnešním, kde podmět stává na prvém místě: Ich antworte…; ich beziehe mich…; ich danke Ihnen… atd.[14] Poněvadž však jejich stavba je v souladu s obecným usem a ještě není tak vžita jako forma starších automatisací, jež se v tradiční obchodní korespondenci přes všechny snahy puristů stereotypně vracejí, a poněvadž jejich forma bývá častěji individuálně měněna, zdají se méně konvenční než automatisace starší.

Vývoj však dospěl ještě dále. Racionalisační snahy nahradily velkou část těchto pravidelně se opakujících větných automatisací v německém normalisovaném dopise, jenž v obchodněprůmyslovém světě stále více zakotvuje, neslovesnými konstrukcemi, které z. důvodu stručnosti a přehlednosti bývají předem natištěny v záhlaví obchodního dopisu a tím z vlastního obsahu vyřaděny: Ihr Brief vom…; Ihre Zeichen:, Unsere Zeichen; Tag atd. Tyto šablony zavedené normalisační společností nabývají rázu norem, automatisace v nich se stává maximální.

Tak máme pro počátek a konec dopisu tři druhy větných automatisací, jejichž stupeň konvenčnosti (otřelosti) je dán genetickým vývojem a praktickým užitím. Avšak nejen na začátku a na konci dopisu, nýbrž i v obsahu písemných projevů často se opakuje v podstatě táž hospodářská situace, jejíž jazyková realisace se projevuje konvenční, automatisovanou formou, takže některé dopisy, na př. o placení, jež bývají často nahrazovány formuláři, mají ráz úplné automatisace. Stejně i v účetnictví a zejména v bursovních záznamech všech typů bývají slovesné věty nahrazovány konstrukcemi neslovesnými.

Snaha působiti na zákazníka dala vznik dalším, velmi četným automatisacím. Je to užití superlativů, dokonce ve zvláštních, pro obchodní svět svérázných, konstrukcích. Obchodník má nejen billigste Ware, beste Qualität, feinste Erzeugnisse; slibuje nejen schnellste, sorgfältigste Ausführung des Auftrages, nýbrž jeho zboží je erstklassigst, dokonce allererstklassigst, allerfeinst, extrafeinst, erstaunlich billigst; objednávku vyřídí best-möglich, bestmöglichst, schnell-, schnellstmöglichst. Poroučí se nejen ergebenst, mit Hochachtung, nýbrž ganz ergebenst, mit vorzüglicher Hochachtung. Z této tendence se vyvinula řada frází v pejorativním smyslu, jež puristé čítají k „perlám“ německého obchodního jazyka („Kaufmannsdeutsch“).

[246]Z tohoto stručného nástinu je patrné, že jazyk hospodářský z uvedených tendencí vytvořil celou řadu syntaktických složek, jejichž stavba se stálým opakováním víc a více automatisovala, takže nabyly ustálené podoby. V této konvenční formě se pak nazývají obchodní fráze nebo šablony. Tyto šablony můžeme děliti, což má veliký význam didaktický (pro vyučování hospodářskému jazyku), a to buď podle vnitřního obsahu (funkční potence) anebo po stránce formální (podle stupně konvenčnosti).

Podle funkční potence rozeznáváme: 1. šablony autosémantické, jež tvoří pojmově (sémanticky) syntaktický celek. K nim patří: a) formálně úplné věty, na př.: Ich erhielt Ihren Brief vom…; b) formálně neúplné věty, jež však v dané situaci mají úplný větný smysl, na př.: Ihr Brief vom…, Baumwolle 12.6 Geld; c) souvětí, na př.: Mit Bedauern muß ich Ihnen mitteilen, daß Ihre Rimesse Nr. 132 mangels Zahlung protestiert wurde; 2. šablony synsémantické, jež jsou jen částmi syntaktických celků. Jsou to: a) automatisovaná syntagmata, na př.: auf Ihre Rechnung und Gefahr; ohne Verbindlichkeit; b) v souvětích věty vedlejší.

Měřítkem po stránce formální je koeficient konvenčnosti, podle něhož možno rozeznávati: 1. šablony volné, kde jednotlivé elementy mohou býti zastoupeny synonymy, aniž se poruší reálný smysl; větu Ich erhielt Ihren Brief vom… můžeme nahraditi vazbami: Ich erhielt Ihr Schreiben vom; Ich empfing Ihren Brief vom…; Ich empfing Ihr Schreiben vom…; 2. šablony vázané, a to a) šablony normované, kde usus nepřipouští tak snadno změnu syntaktické vazby, na př.: für Ihre Rechnung und Gefahr; zahlbar und klagbar in…, sem patří především šablony v písemnostech normalisovaných veřejnými korporacemi, na př. hesla v standardisovaných dopisech, účtech atd.; b) šablony kodifikované, jejichž vazba je podporována zákonem, na př.: Prämie auf Geben, bei Sicht, … Monate nach Sicht, Rückgriff auf Sicherstellung, Scheck an Überbringer, zejména automatisace v záležitostech směnečných, šekovních a obchodně právních.

Slovo a slovesnost, volume 2 (1936), number 4, pp. 243-246

Previous Vilém Mathesius: Dvojí úsilí o zjednodušení angličtiny

Next Adolf Kellner: Revise polského pravopisu