Kanadské symposium o matematické lingvistice

Marie Těšitelová

[Chronicles]

(pdf)

Канадский симпозиум о математической лингвистике / Symposium sur la linguistique mathématique au Canada

V rámci 35. kongresu kanadsko-francouzského sdružení pro pokrok vědy konalo se dne 3. listopadu 1967 na universitě v Sherbrooku kolokvium o matematické lingvistice. Přednášky z tohoto kolokvia i diskusní příspěvky k nim vyšly ve formě cyklostylovaného sborníku nazvaného Linguistique et mathématique (vyd. Presses de l’Université de Montréal 1969, 92 s.). Sborníku je předeslán úvod (ve znění francouzském a anglickém), který se zabývá pojetím matematické lingvistiky, a to i z hlediska terminologického.[1] Navrhuje se tu rozlišení matematické lingvistiky dvojího typu, (1) matematické lingvistiky s povrchovou, vnější aplikací (d’applications de surface), k níž se počítá statistická lingvistika, využití počítačů při zpracovávání jevů fonologických, morfologických, při sestavování konkordancí apod., (2) matematické lingvistiky s hloubkovými aplikacemi (applications en profondeur), týkající se zejména modelování v jazyce, vytváření gramatiky mluvčího apod. První typ matematické lingvistiky se zabývá jazykovou analýzou, druhý jazykovou syntézou. Podle našeho názoru je celé toto dělení [95]příliš zjednodušující: přehlíží se vzájemná sepjatost obou metodologických postupů vůbec i jejich zvláštní poměr v matematické lingvistice, kde se vytvářejí speciální situace synkretismem metod lingvistických a matematických.

Problematikou pojmu matematické lingvistiky se zásadně zabývaly i prvé dva referáty, C. Bouchera (La théorie des langages formels, s. 17—21) a M. M. Mephama (La linguistique mathématique, ses objets, ses méthodes, s. 25—27) i diskusní příspěvky k nim. C. Boucher se pokusil rozdělit matematickou lingvistiku vzhledem k cíli jejího studia na několik úseků, např. teorie formálních jazyků, lexikální statistika, strojový překlad přirozených jazyků apod. Sám se zvlášť zajímá o teorii formálních jazyků, jak ukázala další část jeho referátu, v níž se zejména opírá o základní myšlenky Chomského v této oblasti. — M. Mepham spatřuje jako základní rys matematické lingvistiky využití počítačů k popisu jazykových jevů, dodejme, že je to kritérium značně vnější. Algebraickou lingvistiku považuje za abstraktnější než strukturní lingvistiku vůbec. Pozornost věnuje i kvantitativní lingvistice (v terminologii sborníku statistické lingvistice) a oceňuje její probabilistní přístup k jazykovým jevům. V závěru přednášky autor navrhl, aby se místo termínu matematická lingvistika užívalo termínu lingvistique computative. Jeho návrh však — právem — nenašel ohlas, jak ukazuje záznam o diskusi. V té se věnovala pozornost zejména formalizaci gramatiky v rámci matematické lingvistiky (A. Faubert). A. Dugas poukázal pak na to, že cesta k tomu byla ukázána vývojem lingvistiky ještě před konstitucí matematické lingvistiky.

Další dva referáty se týkaly jednak využití počítačů v lingvistice (Ant. A. M. Querido, Recherche linguistique à l’aide de l’ordinateur, s. 31—47), jednak problematiky tzv. strojové lingvistiky (M. T. R. Hofmann, Possibilities and problems of computational linguistics, s. 49—58). Referát Queridův rozvádí některé základní myšlenky Chomského ve vztahu ke „klasické“ lingvistice strukturální. — Diskuse k tomuto referátu se vrátila k problematice matematické lingvistiky: Jean-Guy Savard navrhl rozlišit tzv. lingvistiku „ruční“ (manuelle), tj. nematematickou, a automatickou, tj. matematickou. Referent M. Querido tento návrh zamítl a podtrhl význam matematické lingvistiky tím, že se vytvořením metajazyka stává lingvistika „pravou vědou o jazyce“ (s. 43). — V referátu o strojové lingvistice rozlišil T. R. Hofmann dva druhy počítačů, (1) počítače rozumějící jazykovým jednotkám (understanding machines), (2) počítače, které tuto schopnost nemají (non-understanding machines). Tyto počítače pak Hofmann navrhuje dělit — ve shodě s výše zmíněnými návrhy na složky matematické lingvistiky — na stroje týkající se vnější, povrchové aplikace (surface machines), tj. stroje zjišťující počet jazykových jednotek, a tzv. stroje analyzující nebo generující jazyková data (postulating machines). — Tzv. rozumějící stroje jsou stroje budoucnosti. — Diskuse však ukázala (P. Ardouin), že i dosavadní stroje (tj. „nerozumějící“) jsou schopny vykonávat i některé další náročnější úkoly.

K uvedeným referátům je připojen přehled o stavu matematické lingvistiky ve Francii (J. Friant, s. 59—66), doplněný bibliografií prací hlavních francouzských středisek a jejich pracovníků.

Uvedený přehled referátů ukazuje, že se symposium týkalo převážně otázek algebraické lingvistiky, v jejichž popředí stojí základní otázky generativní gramatiky, zvl. v pojetí Chomského. Velká pozornost byla věnována i využití počítačů v lingvistice. Nedoceněna a do značné míry stranou však zůstala — neprávem — oblast kvantitativní lingvistiky, což lze hodnotit jako nedostatek symposia, které věnovalo tak velkou pozornost pojetí matematické lingvistiky.

Pokud jde o sborník sám, je třeba ocenit jednak to, že je k němu připojen vedle seznamu účastníků symposia i seznam literatury těchto účastníků a potom zvlášť užitečný přehled všech pra[96]covišť v oblasti matematické lingvistiky — asi k roku 1965. Pracoviště jsou seřazena abecedně podle jmen zemí, jsou uvedena s plnými adresami i se jmény některých jejich pracovníků.

Slovo a slovesnost, volume 31 (1970), number 1, pp. 94-96

Previous Jitka Štindlová: Mezinárodní kolokvium o jazykovědných výzkumech pomocí počítačů v Lutychu

Next Jiří Kraus: O analýze politického jazyka