Znaky, významy a hodnoty

Karel Horálek

[Chronicles]

(pdf)

Знаки, значения и значимости / Signes, significations et valeurs

Českého slova význam se užívá v dvojí platnosti, jednu lze označit jako popisně sémantickou, druhou jako hodnotící. Čeština se v tomto rysu stýká s němčinou (Bedeutung) a ruštinou (značenije) i s jinými jazyky. Rozdílná významová platnost má v češtině důsledky pro možnost kombinace s adjektivem a projevuje se také v adjektivních derivacích. Spojení velký význam má samo o sobě již platnost hodnotící, spojení nejasný význam má platnost v podstatě jen konstatační (popisnou, rozlišovací), jen v určité situaci může nabýt také hodnotícího odstínu. České adjektivum významový se vztahuje k platnosti sémanticky popisné, adjektivum významný k platnosti hodnotící. V angličtině bylo podobné formální odlišení provedeno i u substantiva a vznikla tak dvojice signification — significance. Americký filosof-sémantik Charles Morris zvolil tuto dvojici za název knihy o vztahu mezi znaky a hodnotami: „Signification and Significance. A Study of the Relations of Signs and Values (Cambridge, Mass. 1964, 99 s.).

V Evropě a také u nás je Morris znám hlavně svými pracemi o teorii znaků na pragmatickém základě. Je to především hutně podaný nástin Foundation of the Theory of Signs (International Encyklopedia of Unified Science, vol. 1, No. 2, Chicago 1938), pro nějž je příznačné sblížení s logickým empirismem Carnapova směru. Jádrem další Morrisovy práce, jež již svým názvem Signs, Language and Behavior (New York 1946) naznačuje zaměření na pragmatickou problematiku, je svérázná teorie znakových funkcí (Morris mluví většinou o dimenzích). Morris rozeznává čtyři základní funkce (dimenze): designativní, hodnotící (appraisive), preskriptivní a formativní. Hlavní doménou hodnotící funkce je umění; umělecké dílo podle Morrise je znak, jehož význam je estetická hodnota. Preskriptivní funkce je dána směřováním na „odpovědní“ reakci u adresáta (srov. apelativní funkci u Bühlera), formativní funkce je spojena s činností systemizační a organizační, je příbuzná s funkcí preskriptivní.

V některých pracích se Morris zabýval teorií hodnot systematicky. Závislost na pragmatické filosofii, zvl. na pracích G. H. Meada, se projevuje v Morrisově axiologii a teorii umění velmi výrazně. Souhrn výsledků bádání na tomto poli podal Morris v knize Varieties of Human Value (University of Chicago Press 1956). Spolu se S. Langerovou a A. Kaplanem platí Morris za hlavního představitele sémiologicky orientované estetiky v USA, v posledních letech však jeho vliv v této oblasti dosti rychle opadá. — Kniha Signification and Significance má podle předmluvy podat syntézu Morrisových myšlenek o znacích a o hodnotách. Je to však práce málo soustavná a v partiích o hodnotách často nejasná a nepřesvědčující. Značně nahodilý a kusý ráz mají zde i exkurze o lingvistice a teorii informace. Jádro Morrisovy axiologie je podáno v kapitole páté (s. 65 až 80), jež má v záhlaví „Art, Signs and Values“. Užitečná je připojená bibliografie, v níž je, nemýlím-li se, uvedena [281]jen jedna práce neanglická: je to Saussurův „Cours de linguistique générale“.

Morrisův nezájem o evropskou vědu kontrastuje s ohlasem, s kterým se jeho myšlenky setkávají na evropském kontinentě. Velmi vydatně těží z Morrise např. německý logik a filosof Georg Klaus, který usiluje o spojení „zdravého“ jádra pragmatické filosofie s marxismem. Podobný poměr jako k Morrisovi má Klaus i k některým logickým empirikům, např. k Tarskému. Na některé myšlenky Morrisovy navazuje Klaus již v knize „Semiotik und Erkenntnistheorie“ (Berlin 1963, 2. vyd. 1969). Silně závislá na Morrisovi je Klausova kniha „Die Macht des Wortes“ (Berlin 1964, 4. rev. vyd. 1969) o působení slova. Klaus buduje na morrisovském základě také teorii politické agitace (propagace) v knize „Sprache der Politik. Traktat über die Agitation“ (Berlin 1969).

Slovo a slovesnost, volume 31 (1970), number 3, pp. 280-281

Previous Josef Vachek: Francouzský sborníček o pražské škole

Next Karel Horálek: Lingvistická relativita a etnolingvistika