K české filosofické terminologii J. A. Komenského

Marie Opavová

[Articles]

(pdf)

К чешской философской терминологии Я. А. Коменского / A propos de la terminologie philosophique tchèque chez J. A. Komenský

Když si uvědomíme myšlenkovou hloubku Komenského pedagogických koncepcí, jeho smysl pro soustavnost, patrný z encyklopedických prací, i promyšlenost jeho projektů pansofických, nemůže nás lingvisty nezaujmout otázka, jak si J. A. Komenský počínal při formulování svých filosofických myšlenek. Zvláště zajímavý je zde aspekt bohemistický: Jak Komenský vyjadřoval své filosofické myšlenky v českém jazyce, který v této oblasti nebyl na výši jazyka latinského, ale měl již být lexikálně vzdělán natolik, aby se do něho podle slov samého Komenského mohl „překládati kterýkoli sebe umělejší spisovatel latinský“.[1] Náš článek chce přispět k řešení této otázky aspoň prozkoumáním několika nejdůležitějších termínů z oblasti ontologické, a to zvláště na základě srovnání jejich užití u Komenského a v památkách starší české literatury před Komenským, zčásti i v dílech jeho současníků. Základním pramenem našeho zkoumání přitom bude spis Theatrum universitatis rerum[2] (dále Th), který vznikl v době Komenského návratu ze studií v cizině, v prvních letech nadšené práce na povznesení české kultury. Toto encyklopedické dílo, zachované dnes jen zčásti, mělo být vlastně prvním pokusem o doplnění mezery v české tvorbě filosofické. Z filosofických otázek, které zde byly zpracovány, se zachovalo přehledné zpracování otázky původu světa a jeho uspořádání (I. kniha).[3] Dalšími cennými prameny, které obsahují pasáže pojednávající česky o stejném předmětu, jsou zejména Centrum securitatis (Hlubina bezpečnosti, dále Hlub), Labyrint světa (Lab), Didaktika česká (DidČ)[4] a Truchlivý (Truchl).[5]

Zkoumanými termíny pak budou výrazy nejzávažnějších pojmů scholastiky, přetrvávající svou akuálností do doby Komenského, tj. termíny týkající se otázky jsoucna: bytnost (1), podstata (2) a byt (3).[6] Subtilnost jejich problematiky dávala možnost různé interpretace a ta se odrážela v terminologii samé. [347]V staré češtině je v užívání těchto termínů ještě značná nejednotnost: nezřídka se navzájem zaměňují nebo jeden bývá uváděn jako varianta druhého. Tato nerozvinutost v terminologii tkví zejména v tom, že filosofie, zvláště teoretická, byla více pěstována latinsky než česky a že velká část filosofických pojednání v češtině je vlastně překladem nebo parafrází latinské předlohy, na rozdíl od terminologie např. právnické, která byla vypracována v podstatě už od nejstarších dob.[7]

1. Termín bytnost se nejčastěji uvádí v souvislosti s bohem, který je u Komenského hybnou silou světa, základem, na němž spočívá veškerenstvo. Typické jsou v tomto směru tyto citáty z děl Komenského: svět pak toliko jest případně, pro vůli Boží a do vůle Boží, bytnosti sám z sebe žádné nemaje, než z Boha toliko, Hlub 392; což … tomu všemu (světu) za základ státi rozumíme, Bůh jest, tajná, ukrytá, smyslům nepochopitedlná bytnost, a však bez níž svět státi nemůže, ba ani se státi nemohl, Hlub 393. Tento základ, tato „bytnost“ má jiné časové i prostorové dimenze než „stvořené jsoucno“. Tato božská podstata je „sám od sebe a pro sebe bytná bytnost, kterýž, by pak žádného světa nebylo, vždycky jest a sám v sobě ten týž trvá od věků na věky“, Hlub 392. Tato podstata je bytnost „věčná, neobsáhlá, neskonalá … všecko sama sebou vyplňující, všecko prostupující, všecko spatřující … všecko zdržující“, Truchl 148. V latinské předmluvě k Hlub 386 najdeme na podobném místě paralelně s bytností výraz ens, např. atque tale est primum et ultimum, summum et imum, principio, medio et fine carens, ex se, per se, in se existens, increatum, incomprehensibile, incoruptibile, aeterne beatum ENS. Bůh jako podstata je mimo veškeré jsoucno i nejsoucno (mezi ničím a něčím […] taková jest dalekost, aby ji vyplniti nemohl leč ten, kterýž jest neobsáhlý bytností i mocí, Th 86). Naproti tomu „bytnost stvořená“ je časově omezena jak začátkem (stvořením), tak koncem (zahynutím): poněvadž všech stvořených věcí to právo jest, aby jak bytnost svou, tak i působení svá od ničeho začínajíce … po stupních zhůru šly, DidČ 94 (tam essentiae quam actionum respectu, DidMagna[8]); bídnost jest bytnosti naší zahynutí, Hlub 129; je vymezena i kvalitou: vytkl … Stvořitel jedné každé věci cíl a meze bytnosti její, Hlub 398.

Bůh je označován jako bytná bytnost (Bůh jest sám od sebe a pro sebe bytná bytnost, kterýž … vždycky jest a sám v sobě ten týž trvá, Hlub 392), dále jako bytnost bytnosti (Th 95), jediná bytnost všech bytností (a tak jest (bůh) všecko ve všech, jediná bytnost všech bytností, Th 87), bytnost bytnosti naší (v němž my živi jsme, hýbáme se i v bytu trváme, Hlub 412), bytná bytnost a podstatná podstata (Hlub 291). Vidíme, že na některých místech je bůh ztotožňován s uvedenou bytností, jinde je bytnost chápána jako božská vlastnost: „aby bytnosti jeho (boha) nepočatost a nekonečnost v tom se spatřovala (Th 79); kterýž (bůh) jest neobsáhlý bytností (Th 86); znamení čehosi svého ukázati chtěl (bůh) v světě; jmenovitě bytnosti své nekonečnost a dokonalost (Th 101). Z tohoto božského zdroje čerpá tedy [348]svoji podstatu veškeré jsoucno. K názornému líčení tohoto procesu, jímž z vyššího jsoucna vzniká postupným rozléváním jsoucno nižší, použil Komenský obrazu z bible. Jde o místo, kde je bůh přirovnáván ke studnici: jáť (bůh) jsem Alfa i Oméga, počátek i konec. Jáť žíznivému dám z studnice vody živé darmo, BiblKral Ap 21, 6[9] (srov. komentář BiblKral ad J 5, 26: kterýž (Kristus) by nepřevážená studnice života, anobrž sám život byl a jej stvoření svému dávati i odjímati mohl). Odtud vychází Komenského text: Bůh jest, blahoslavená a nepřevážená ta studnice, z níž bytnost, živost, rozumnost, prospěšnost naše … plyne, Hlub 396. Na dalších místech nacházíme v podobném kontextu vedle slovesa plynouti (z čeho) i slovesa vyplývati (z čeho), bráti (z čeho), míti (z čeho), např.: z níž (z nejvyšší bytosti) jako z centrum všeliká bytnost vyplývá, Hlub 411; (člověk) z něhož (Boha) jak bytnost, tak i světlo a radu … béře Hlub 400; když člověk … zapomena, že z Boha bytnost, radu … má, sám z sebe … světlo a život bráti chtěje, Hlub 412. Jednotlivé vrstvy nižšího jsoucna, takto vznikajícího z božského centra, odlišuje Komenský v textu kladením přívlastků k substantivu bytnost. Utříděním výskytu a povahy přívlastku zkoumaného termínu docházíme k jeho rozdělení do tří hlavních skupin, které ovšem odpovídají Komenského názoru na svět — jeho názoru o prvenství všeobecnin před jednotlivinami a jejich obsaženosti v nich.

a) Bůh jako stvořitel veškerého jsoucna je označován jako bytná bytost, bytnost bytností apod. (viz i výše).

b) Podstata obecného (univerzálního) jsoucna je označena jako všeliká bytnost (protož on [Lucifer] té bytnosti, kteráž sama od sebe neproměnná jest, a z níž jako z centrum všeliká bytnost vyplývá, se pustiv, Hlub 411), všecka bytnost (disputovali [filosofové], jak by se každému tvoru to, co od jiných rozdílného má, odjíti mohlo, tak aby všickni sobě podobní učiněni byli. I svlékali z nich nejprv formu, pak materii, naposledy všecky případnosti, až holé Ens zůstalo … Kterýchž pozorujíce někteří počali se diviti a vypravovati, jak vtip lidský vysoko vyšel, že … všecku bytnost přesáhnouti může a všech tělesných věcí tělesnost odlouštiti může a umí, Lab 232; Bůh … všecky všech věcí bytnosti spořádal a sprovíjel, Hlub 391).

c) Podstata jedinečného (singulárního) jsoucna je uváděna jako osobná bytnost každé věci, zvláštní bytnost: tak z Boha, … kořene, vyplývá bytnost; ta se dělí na duchovní a tělesnou, a tak vždy dále až do té poslední osobné bytnosti jedné každé věci, Hlub 394; a naplnil jej (bůh svět) tvory rozličnými, kteříž všickni z něho … vynikajíce, rozcházejí se … tak že každý tvor zvláštní pro sebe bytnost míti zdá, Hlub 397.

Termín bytnost odpovídá u Komenského vymezení podmínky existence; je to abstrahovaná podstata veškerého jsoucna, první podmínka jeho existence. V tak ostře vymezeném významu, v jakém ho nacházíme u Komenského, není tento termín doložen ani v literatuře starší (před r. 1500), ani v literatuře pozdější doby až do Komenského vystoupení. Přesněji řečeno, tento termín je v uvedených památkách i na místech, kde Komenský volí termíny jiné, zejména pak termín byt a podstata. Možnost těsnější souvislosti s uvedeným [349]Komenského termínem naznačuje doklad v Kralické bibli: kdo nezná … že ruka Hospodinova to (všechno) učinila? V jehožto ruce jest duše všelikého živočicha a duch každého těla lidského … Jestliže on boří, nemůžeť zase stavíno býti, zavírá-li člověka, nemůžeť býti mu odevříno … U něho jest síla a bytnost, Job 12, 16; srov. pozn. k tomuto místu: od něho (boha) všecky věci byt svůj mají a jím stojí.

2. Dalším označením jednoho ze základních komponentů jsoucna je u Komenského již zmíněný termín podstata. Významový rozdíl mezi podstatou a bytností zjistíme srovnáním valence obou termínů. U termínu bytnost jsme zjistili v predikativní funkci charakteristický okruh sloves, označujících poměr centra k jeho nižším vrstvám (vycházení, směřování z centra): bytnost z něčeho vyplývá, plyne, bere něco, má něco. Doklady na taková spojení u termínu podstata nemáme. Ani rozlišení pomocí přívlastků, jaké jsme zjistili u termínu bytnost, zde není (viz neskonalá, nekonečná … bytnost). Výrazné odlišení obou termínů je ve vazbě s genitivem substantiva. Zatímco výraz bytnost dokládá se pouze ve spojení typu bytnost věci, má substantivum podstata u sebe v genitivu substantiva konkrétnějšího obsahu: podstata světa, živlů, oblohy, člověka apod. (DidČ 70, Th 72; Th 109). Podstatou rozumí Komenský základ něčeho existujícího: pohleďmež již do sebe sami, jaký tu najdeme základ … najdeme pak, buď že na podstatu duše naší neb na cíl našeho stvoření … pohledíme, DidČ 126 (animae essentiam, DidMagna). Tato podstata je tedy místně určená, je v něčem obsažena: duchovní v člověku podstata jest … to, což v těle přebývajíc je řídí, Hlub 400; dvojí má (člověk) v sobě podstatu, Hlub 400. Je rozlišena také kvalitativně: má v sobě (člověk) podstatu duchovní a tělesnou. Tělesná jeho podstata jest to, což se na něm vidí, tělo, … Duchovní … podstata jest … to, což je řídí, nesmrtedlná duše, kteráž z nebe a z Boha … původ svůj má, Hlub 400. Tato podstata je ovšem něčím neměnným, na rozdíl od měnitelných vlastností: nemoudrý … kdo … zevnitřních ozdob člověka víc než podstaty samé šetří, DidČ 72 (essentiam DidMagna); že i v těch knihách, kteréž mají, nešetří tohoto přirozeného pořádku, aby materia šla napřed, za ní forma; … ješto věci jsou podstata, slova případek jejich; věci jsou tělo, slova oděv toho těla, DidČ 194 (res substantia sint, verba accidens, DidMagna); točí se … svět … vedlé podstaty; … Tělesné věci … rostou z živlů, a pobudouc v své formě trochu, rozprchají se v živly zase … a tak v kolo jdou živlové, skrze rozličné formy procházejíce, a vždycky se do své formy zase navracujíce, Hlub 397.

Na některých místech Komenského textu jsou termíny bytnost a podstata, ač jindy zřetelně významově rozlišené, zasazeny do stejných nebo podobných souvislostí. Bůh, stejně jako bytná bytnost je označován jako podstatná podstata (Hlub 391). I co se týče podstaty je bůh podstatou prvotní (srov. bytnost): Bůh bez světa sám u sebe byl v své podstatě, Th 90; ani … podstatou (se bůh nemění); proto že on ten týž jest vždycky, Hlub 398. Termíny bytnost a podstata jsou buď souřadně postaveny vedle sebe, nebo se vyskytují v paralelním kontextu: člověka částka tehdáž dobře stojí, když v centrum živlů a oblohy … stojí; to jest vnitřní těla centrum, centrum bytnosti neb podstaty, Hlub 400; centrum bytnosti své mají (zemští živočichové) temperament živlů, Hlub 402; když spustivše se (někteří andělé) veřejného centrum podstaty, jenž jest Bůh …, vypadli také i hned z centrum bytnosti své, jenž jest záře … oblíčeje božího, Hlub 403; protož on (Lucifer a jiní andělé) [350]té bytnosti, kteráž sama od sebe neproměnná jest, a z níž jako z centrum všeliká bytnost vyplývá, se pustiv, Hlub 411. — Ve všech uvedených dokladech je společným jmenovatelem, na který je vázáno užití výrazů bytnost a podstata, buď božské centrum (a centrum z něho odvozené), nebo bůh sám, tedy v obou případech souhrn veškerého jsoucna. Jako základní složky mohou stát oba termíny v těchto situacích paralelně, aniž musíme jejich významy ztotožňovat.

3. Třetím zkoumaným termínem je substantivum byt. Našeho zkoumání se týká jeho výskyt ve významu ‚bytí, existence‘: nad to učinil Bůh některé věci v světě, aby toliko byly, nic jim víme mimo ten byt nepřidav, jako země, kamení, železo etc., jiným věcem k bytu přidal život, … až také některým … soud a stižitedlnost dal, aby těm věcem, kteréž v bytu jsou, rozumějíce … Th 112; někteří tvorové nic nemají, jediné byt v světě, že něčím jsou a nejsou ničím, DidČ 53 (essentiam DidMagna); jakž …býti může, aby některá věc ničímž nejsuci k bytu sebe přivésti měla? Th 86. Toto bytí je určeno časem. Jeho počátkem je stvoření, uskutečněné opět bohem. Ten pak stvořenou věc udržuje v bytí: chtěl (bůh), aby stvoření světa a věcí jeho bylo začátkem řádu toho, kterýmž v bytu chovány býti měly. Již pak každá věc k svému začátku a bytu času potřebuje, Th 100; všechněch … věcí, kteréž v bytu jsou, … počátkem jest a v bytu také zdržovatelem, Th 80. (Srov. čehož neviděli otcové tvoji … od počátku bytu svého na zemi KralBibl Ex 10, 6.) Ukončením existence je v měřítku jednotlivce smrt (když se člověk počne a narodí, již jeho život ustavičně postupuje … od toho terminu … až přijde smrt a učiní tomu bytu konec, Th 92), v měřítku universa jsou však stvořené věci „od Boha k stálému na světě bytu postavené“, Truchl 150. Sám bůh je ve své existenci věčný (Bůh, věčný jsa v bytu svém, Th 79).

Substantivum byt se v tomto významu váže s některými slovesy (též verbálními substantivy), s nimiž pak tvoří charakteristická slovní spojení. Podle jejich různosti lze dělit tato spojení do dvou skupin:

a) spojení subjektová v bytu býti, v bytu státi, v bytu trvati, kterým odpovídá novočeský termín ‚existovat, být‘ např.: Bůh sám bez počátku jsa, všechněch těchto věcí, kteréž v bytu jsou, … počátkem jest a v bytu také zdržovatelem, Th 80; aby člověk věcí těch, kteréž v bytu jsou, měl známost pravou, Th 59 (pod. 70, 80, 112, DidČ 124); že on (bůh) sám jediný … všeho, což v bytu stojí, původem jest, Th 86; že v bytu stojíme, Boží prozřetedlnosti jest důvod, Th 121. V témž významu jako tato spojení alternují na jiných místech textu prostá slovesa být a státi, např.: učinil Bůh některé věci v světě, aby toliko byly, nic jim více mimo ten byt nepřidav … až také některým věcem soud a postižitedlnost dal, aby těm věcem, kteréž v bytu jsou, rozumějíce, Th 112; ale on (bůh) … povolává i věcí, kteréž nejsou, jako by byly, a k slovu jeho hned se postaví, což on míti chce, Th 94; i jistěžeť věci ty, kteréž již jsou, samy sebou bez jiného státi nemohou, jakž … možné býti může, aby některá věc, ničímž nejsúci k bytu sama sebe přivésti měla? Th 86. Podnět k užívání těchto sloves i spojení můžeme ovšem právem hledat v biblických citátech: nebo všecko to ruka má (boží) učinila a jí stojí všecko (KralBib Is 66, 2; stejně Man[10]); nebo skrze něho (boha) stvořeny jsou všecky věci [351]kteréž jsou na nebi i zemi … a on jest přede vším a všecko jím stojí (BiblKral Kol 1, 17; pod. Man); on (bůh) … dal mi těch věcí, kteréž v bytu jsou, známost pravou (BiblKral Sap 7, 17; pod. Man; quae sunt, Vulgata). Také spojení v bytu trvati (trvati) má těsnou souvislost s biblí: a apoštol (dí) … že v něm (v bohu) všickni živi jsme, hýbeme se i v bytu trváme, Th 118 (pod. Lab 183; BiblKral A 17, 28: nebo jím živi jsme a hýbeme se i trváme; pod. Man). Užití téhož, mnohdy různě obměňovaného citátu je doloženo již v AktaBratr II 178a, dále i v JgSlov I, 211 (DuchKlín), v obou ve spojení v bytu trvati; JgSlov I, 211 (Byl. předm. 1) dosvědčuje na tomto místě spojení byt máme.

Co bylo řečeno o dvojici v bytu státi, v bytu býti a prostých jejich protějšcích státi, býti ve významu ‚existovati‘, platí i pro dvojici v bytu trvati — trvati. Také prosté sloveso trvati je nositelem téhož významu jako jeho složený protějšek a jeho původ je třeba hledat v bibli. Srov. doklady „všecky věci … pro vůli jeho (boha) trvají i stvořeny jsou“, Hlub 11; a i ty věci, kteréž z živlů vyvedl (bůh) … po pokoleních svých v bytu trvají … a jiné věci, jakž stvořeny jsou, býti nepřestávají, Th 119 (dále i Hlub 11), Th 98, 121 aj.) s biblickým citátem „nebo ty (bože) jsi stvořil všecky věci a pro vůli tvou trvají a stvořeny jsou“ (KralBib Ap 4, 11; pod. Man). Všechna tato spojení uplatňuje Komenský pouze v kladném smyslu. Výraz pro neexistenci něčeho opisuje spojením nic (ničím) nebýti (ničím nebyv (svět) býti začal, jeho (boží) vůlí stojí, jeho také vůlí … býti přestane, Th 80; poněvadž věc, kteráž ničímž jest, postaviti, aby byla, samé všemohoucnosti jest skutek, Th 86; jakž … možné býti může, aby některá věc, ničímž nejsuci, k bytu sebe sama přivésti měla? Th 86).

b) spojení objektová v bytu chovati, zachovávati, v bytu držeti, zdržovati je u Komenského doloženo ve významu ‚udržovat v bytí, v existenci‘: jakž by světu a tvorům jeho k zachování v bytu stačilo, Th 119; než že musí nějaká věčná mysl býti, kteráž by ty věci mocně stvořila, moudře spořádala i je posavád v bytu zachovává a zpravuje, Th 64 (pod. Th 98; 120; 121); každá věc, když bez opatrovatele jest, hyne a na nic nepřichází, nercili aby sama sebe v bytu chovati mohla, Th 85.

Na rozdíl od zřetelně odlišeného významu termínů podstata, bytnost a byt u Komenského je v dokladech z památek starší české literatury i památek Komenského doby zřetelné kolísání ve významu jednotlivých termínů, zejména termínu bytnost a byt. Proti této rozkolísanosti v různých památkách pozorujeme v BiblKral jasnou důslednost v užívání výrazů byt a podstata (výraz bytnost je doložen na jediném místě, viz o něm na s. 349), a to v podobném kontextu (neterminologickém), v jakém ho nacházíme i u Komenského. Termín podstata byl významově poněkud ustálenější již v starších památkách (bývá za latinské substantia, hypostasis). K tomuto termínu se v některých památkách přiklání svým významem jak substantivum byt (a to, což jest velmi čisté, bude obráceno v byt úduov a to konečně s duší spojené učiněné živé a to jest podstata života, Čtver 27b in membrorum substantiam … substantia vitae; chléb proměnie se v podstatu neb v byt těla Kristova, ChelčKap 269b; dvakrát jednostajného Krista v bytu přijímati KorMan 149b), tak i substantivum bytnost (poněvadž tu nenie věc žádné bytnosti aneb podstaty chlebné, HilPřij 104; srov. podstata chlebná a vinná, HilPřij 126 substantia panis et vini; ale odkud by [ty moci] přicházely a jaká by takového účinku bytnost byla, jest … skryto, JgSlov I, 212 [Byl. předm. 6]). Také vzájemně se substantivum byt a bytnost v některých dokladech významově kryjí: (lidé … jsou jisti dlouhou [352]bytnosti na světě jako pěna na vodě, JgSlov I, 212 [Rvač 287]; srov. k stálému na světě bytu postavené, KomTruchl 150).[11]

Závěr. Základních filosofických termínů bytnost, podstata a byt tedy Komenský užívá s významem přesnějším a jasnějším, než autoři starší i jeho současníci. Toto zjištění souhlasí s celkovým charakterem díla Komenského a dokresluje jej v několika směrech: a) Je ukázkou toho, jaké hloubce Komenského filosofického myšlení odpovídá přesnost a jasnost jeho výrazu. b) Jeho snaha o přesné výrazové rozlišení odborných pojmů, zjištěná v oblasti pedagogických neologismů,[12] je zde dokumentována zase využitím starých synonym. c) Ze starých synonymních významově splývavých termínů Komenský utvořil monosémické termíny pro přesně rozlišené pojmy, což odpovídá jeho koncepci vědeckého jazyka, v němž má každému pojmu odpovídat zvláštní slovo a naopak.[13] d) Při této terminologické diferenciaci vyšel Komenský z bible Kralické: odtud převzal důsledné užívání substantiva podstata v platnosti latinského výrazu substantia, našel zde pravděpodobně i návrh na vymezení termínu bytnost a termín byt vyvodil z takového neterminologického užití v bibli Kralické, které bylo pojmu existence nejbližší. I zde je tedy Komenskému vodítkem přesvědčení o nejvyšší autoritě bible ve všech oborech lidského vědění.[14]

 

R É S U M É

Zur tschechischen philosophischen Terminologie des J. A. Komenský

Die philosophischen Grundtermini bytnost (Essenz), podstata (Substanz) und byt (Existenz) verwendet Komenský in seinen Werken in einer genaueren und klareren Bedeutung als ältere Autoren und seine Zeitgenossen. Diese Feststellung ist für das Gesamtwerk Komenskýs in vierfacher Hinsicht charakteristisch: a) Sie zeigt, wie tief die Genauigkeit und Klarheit der Ausdrucksweise Komenskýs seiner philosophischen Denkweise entspricht. — b) Das Streben nach einer genauen terminologischen Unterscheidung von Fachbegriffen, auf dem Gebiete der pädagogischen Neologismen festgestellt, ist hier durch die Auswertung der alten Synonyme dokumentiert. — c) Aus alten zusammengesetzten synonymischen Termini schuf Komenský monosemische Ausdrücke zur genauen Differenzierung der Begriffe; das entspricht seiner Konzeption der wissenschaftlichen Sprache, in der jeder Begriff durch ein eigenes Wort bezeichnet ist und umgekehrt. — d) Bei dieser terminologischen Differenzierung ging Komenský von der Kraliker Bibel aus, aus der er auch die Verwendung des Substantivs podstata in der Bedeutung des lateinischen Ausdrucks substantia übernahm. Hier fand er wahrscheinlich auch das Vorbild für die begriffliche Bestimmung des Terminus bytnost; den Terminus byt leitete er von solchen nichtterminologischen Ausdrücken in der Kralická bible ab, die dem Begriff Existenz am nächsten standen. Die Bibel gilt für Komenský auch hier als allerhöchste Autorität in allen Bereichen des menschlichen Wissens.

Slovo a slovesnost, volume 31 (1970), number 4, pp. 346-352

Previous Alena Fiedlerová: K vývoji neshodného přívlastku v staré češtině u Komenského

Next Hana Mirvaldová: Alegoričnost v Labyrintu světa a ráji srdce J. A. Komenského