J. A. Komenský a racionalizace osvojování si slovní zásoby

Marie Těšitelová

[Chronicles]

(pdf)

Коменский и рационализация освоения словарного запаса / J. A. Komenský et la méthode rationnelle d’acquérir la connaissance du vocabulaire

D. Harkin se v časopise Babel r. 1957 pokusil nastínit historii měření slovní zásoby k nejrůznějším účelům, tiskařským, stenografickým, didaktickým i technickým.[1] Pokud jde o jazykové vyučování, není pro nás bez zajímavosti, že mezi prvními, kteří ocenili význam znalosti počtu slov a jejich výskytu pro ekonomii a efektivnost vyučování, zejména cizím jazykům, uvádí J. A. Komenského s jeho dílem Janua linguarum reserata. D. Harkin naznačuje, jak Komenský přišel na myšlenku napsat dílo tohoto druhu, popisuje stručně stavbu díla a hodnotí je jako slovník, který byl sestaven „ad hoc“ a který reprezentuje slovník odborně vzdělaného člověka, nikoli však slovní zásobu obecně užívanou. — Protože se Harkin ve svém přehledu dopouští věcných nepřesností (jeho informace jsou patrně z druhé ruky) a vidí značně zjednodušeně uvedené dílo Komenského a jeho přínos, pokládám za nutné některá Harkinova tvrzení uvést na pravou míru.

Jako přímý předchůdce Komenského v pokusu uspořádat systematicky a ekonomicky slovní zásobu k účelům didaktickým je uveden v Harkinově přehledu Angličan William Bathe, který r. 1611 vydal svou Janua linguarum. Komenský prý po jeho vzoru vydal r. 1665 v Amsterodamu svou Janua linguarum reserata. — Z komeniologické literatury[2] je dnes obecně známo, že 1. vydání Komenského dílka Janua linguarum reserata vyšlo v Lešně r. 1631; ještě téhož roku vydal v Londýně J. Anchoranus Komenského původní latinský text s paralelním překladem anglickým a francouzským, r. 1632 vyšel v Gdaňsku německý překlad J. Mochingera, r. 1633 tamtéž trojjazyčná paralela, latinská, ně[398]mecká a polská (tu pořídil A. Wengerscius). Téhož roku (1633) vydal Komenský český překlad pod názvem Dvéře jazyků odevřené, bez latinské paralely „pro nedostatek papíru a některé jiné překážky“ (Dvéře, s. 12). V následujících letech vyšla Janua v mnoha vydáních a v dalších jazycích, v řečtině, italštině, švédštině, španělštině apod. i v jazycích orientálních, ale s velkými zásahy upravovatelů (např. latinský text značně rozšířil Z. Schneider, překladatel do řečtiny, srov. Předmluva, s. 10). Mezi ně patří zřejmě i vydání amsterodamské z r. 1666 (nikoli z r. 1665, jak uvádí Harkin), které pořídil J. Seidel v tzv. edici latinsko-vlámské (latino-belgicae). Harkin však tvrdí, že tu jsou uvedeny paralely latinské, řecké a francouzské.

Pokud jde ovšem o myšlenku napsat pomůcku pro systematické a ekonomické studium slovní zásoby, Komenský v předmluvě k prvnímu vydání latinského znění i k vydání českému uvádí, že před několika lety vyšla „pod titulem Collegium hybernského v Salamantyce, hišpanském městě“ Janua linguarum v jazyce latinském a španělském,[3] „kdež ve dvanácti stech sentencí obsáhl všecka přednější latinského jazyka slova, a to pořádně, tak, že žádné slovo (krom slovíček pojících jest, kterýž, od, ale etc.) neklade se než jednou v celé knížce“ (Dvéře, s. 10). Podle Komenského Angličané prý první r. 1615 doplnili znění anglické (zde lze podle mého názoru hledat spojitost s W. Bathem), později bylo připojeno znění francouzské, německé i další. Komenskému se metoda uspořádání slovní zásoby Januy zalíbila, ale k její realizaci měl výhrady: (1) Nezaznamenávají se tu všechna slova potřebná pro každodenní život, ale často slova řídká a zastaralá („neobyčejná, zvetšelá“), která jsou nesnadná i zbytečná pro počáteční studium jazyka. (2) Každé slovo se uvádí pouze jednou, a to i tehdy, má-li více významů. (3) Slova se uvádějí většinou ve významech přenesených, protože „autor ozdob sentencí květovaným mluvením všudy hledá“ (Dvéře, s. 10). Komenský viděl, že hybernové tu neměli na mysli nějaký systém při studiu slovní zásoby, ale že se snažili pouze uvést věty v jistém pořádku a slova sama do nich značně mechanicky zařazovali.

Na popud M. I. Rhenia se Komenský podjal úkolu sestavit pro studium latinské slovní zásoby slovník na analogickém základě, ale který by uváděl slova v jistém pořádku. Vyšel při tom ze zásady (1), že je třeba, „aby rozum a jazyk vždycky vedlé sebe šli“ (Dvéře, s. 11), a sestavil „sto nejobyčejnějších všech věcí titulů“, v dnešní terminologii 100 nejběžnějších sémantických okruhů, jako jsou bůh, příroda, člověk a jeho práce, společnost, hodnoty duchovní, mravní ap. (2) K těmto tematickým okruhům vyhledal ze slovníků asi 8000 slov a užil jich v 1000 větách. (3) V zásadě se snaží (jako španělská Janua) uvést každé slovo pouze jedenkrát; vyskytne-li se však slovo ve více významech nebo má-li vztah k významové stránce jiného slova, potom je Komenský opakuje. (4) Věnuje pozornost synonymům a uvádí je v závorkách.

V „pozdravení“ českému uživateli Komenský znovu zdůrazňuje, že jeho Dvéří je možno užívat samostatně, bez latinské paralely, a připomíná, že tu nejsou obsažena všechna slova české slovní zásoby, ale jen ta, která jsou potřebná k výkladu latinského znění, ale že se přesto snažil, aby tam byla všechna slova „potřebnější“. Jsou tam ovšem nejen všechna slova, kterých se aktivně užívá, ale i slova, kterým stačí jen rozumět. Komenský tu tedy předjímá rozlišování tzv. aktivní složky slovní zásoby a složky pasívní, důležité pojmy známé z moderního jazykového vyučování. Z hlediska lingvistického je zajímavé i upozornění Komenského, že čeština na rozdíl od latiny rozlišuje vid u sloves, srov. „Protož nenajdeš-li přicházeti, hledej přijíti, nenajdeš-li odvozovati, hledej odvézti …“ (Dvéře, s. 12).

Srovnáváme-li latinské znění Januy [399](z 1. vydání) s českým, ukazuje se tu snaha o věrný překlad s co největší shodou i v počtu slov; srov. např. věty č. 12 a 13 (Dvéře, s. 15):

12. Qui cupit, capit omnia. // 12. Kdo žádá, chápá všechno.

13. Itaque quisquis es, sperare te jubeo, desperare veto. // 13. Nuže tedy, kdokoli jsi, doufatiť já velím, zoufati hájím.

Naproti tomu tytéž věty ve vydání amsterodamském, které cituje Harkin, znějí takto:

12. Ita nobis cuncta in conspectum venient, quae usquam sunt vel fiunt, tibique innotescent (rationabili inspectione ac nomenclatione rerum) naturales res ipsae artificiales, morales, divinae totaque pura Latinitas.

13. Pavescisne, quod tam multa transire habemus? Confide et esto bono animo! Dum rectâ et continuò ibimus, citò poterimus pertransire neque tam jucundae deambulationis te taedebit, ubi semper nova spectacula obvenient (Dvéře, s. 121).

Jak je patrno z těchto několika ukázek, v dalších vydáních Januy při zachování počtu vět i tematických okruhů vzrostl počet slov (minimálně o trojnásobek, většinou i více) a dostalo se tam mnoho slov málo běžných. Z toho zřejmě plyne Harkinova výtka, že takový výběr slov nepatří do obecného slovníku, že je to výběr speciální. Není to vina Komenského, ale v podstatě vývojově podmíněný postup; ovšem Komenského koncepce prvního vydání Januy i její zpracování bylo dnešnímu pojetí „obecné“ slovní zásoby velmi blízké.

Domnívám se, že Komenského lze právem zařadit mezi ty, kteří se snažili vnést systém do osvojování si slovní zásoby a hierarchizovat tu slova podle objektivních měřítek. Můžeme říci, že Komenský položil do jisté míry základy k rozlišování slov podle jejich běžnosti a potřebnosti i slov, která jsou podle dnešního pojetí součástí tzv. aktivní slovní zásoby a slovní zásoby pasívní, a snažil se stanovit jejich počet. Kladl při tom důraz na spojování formy s obsahem slova a věnoval pozornost synonymům i stylovému zabarvení slov. Ačkoli Komenského snaha o zlepšení výuky slovní zásobě v základě odpovídá dobovým tendencím, jak ukazuje např. jeho vzor Januy, dostal se Komenský velmi blízko moderním názorům v této oblasti. Musíme však litovat, že překladatelé a upravovatelé Komenského Januy přínos Komenského do této oblasti do velké míry setřeli a porušili. Teprve vlastně současné nové směry ve vyučování cizím jazykům, spjaté mimo jiné se snahou o kvantifikaci osvojování si slovní zásoby, objevily pokrokové myšlenky Komenského a navázaly na ně.

Slovo a slovesnost, volume 31 (1970), number 4, pp. 397-399

Previous Karel Horálek: Komenský a česká paremiologie

Next Eugenius M. Uhlenbeck (Leiden): Nové výsledky vývoje transformační generativní gramatiky (kritický přehled)