K slovotvorné produktivitě z hlediska kvantitativního

Marie Těšitelová

[Articles]

(pdf)

К словообразовательной продуктивности с квантитативной точки зрения / La productivité en matière de formation des mots du point de vue quantitatif

Produktivnost slovotvorných prostředků a typů je značně složitá problematika, jak ukázal M. Dokulil,[1] a vyžaduje komplexního řešení, má-li tento důležitý slovotvorný pojem zastávat zejména svou významnou funkci klasifikační. M. Dokulil právem při tom klade hlavní důraz na produktivitu systémovou (o. c., zvl. s. 81n.) a pojem produktivnosti vztahuje jak na celek, tak i na kteroukoli složku slovotvorné struktury (s. 84). Pokud jde o systémový aspekt produktivity, uznává M. Dokulil především význam dat o početním zastoupení jednotlivých slovotvorných způsobů, typů a prostředků v slovní zásobě (s. 77), ale i častost, frekvenci uvedených jevů, která má podle něho „nepochybně svůj význam pro charakteristiku popisné složky slovní zásoby, i když nikoli v té míře jako systémová početnost, již zpravidla sleduje“ (s. 77). V tomto krátkém příspěvku chtěla bych na konkrétním příkladě porovnat oba druhy uvedených dat, tj. údaje o zastoupení daného slovotvorného jevu v slovní zásobě s údaji o jeho frekvenci v textu, doložit jejich možný význam pro Dokulilovu stupnici slovotvorných prostředků omezeně produktivních (o. c., s. 92) a z obecně metodologického hlediska ukázat na některé možnosti, jak využít statistických dat o slově při analýze slovotvorné.

K danému účelu jsem za příklad zvolila předponové tvoření substantiv čistého typu.[2] Je třeba napřed zdůraznit, že v daném případě jde o slovotvorný typ zcela okrajového charakteru, zejména v češtině, ale ve svém zpracování operovala jsem s daty týkajícími se početního zastoupení příslušných předpon, ale i některých prefigovaných substantiv v slovní zásobě, jak ji reprezentuje Příruční slovník českého jazyka (dále jen PS; srov. o. c. v pozn. 2, s. 696). Pro tento článek jsem tato data doplnila o analogické údaje z českého frekvenčního slovníku,[3] jehož abecední seznam, který uvádí slova jen do frekvence 3, doplnila jsem dalšími nepublikovanými údaji o slovech s frekvencí 2 (7 762 slov) a s frekvencí 1 (20 467 slov). Tedy na základě celého korpusu FSČ (tj. 1 623 527 slov, jemuž odpovídá 54 486 různých slov, lexikálních jednotek) zjišťovala jsem výskyt a frekvenci prefigovaných substantiv čistého typu, neboť právě mezi slovy s frekvencí nejnižší, zejména 2 a 1, nacházíme hojně substantiv daným způsobem utvořených. Data z FSČ jsou tedy do jisté míry i doplněním kap. uvedené v pozn. 2.

Volba předponového tvoření substantiv čistého typu má pro náš účel ještě další výhodu v tom, že sepětí slovotvorných prostředků je v těchto útvarech značně volné, že lze snadno vyčlenit předponu a slovo základové; protože slovo základové chápeme v podstatě jako samostatnou jednotku, jejíž význam se převážně jen obměňuje prefixací nebo se formuje na pozadí předložkového pádu, bylo možno vzít v úvahu i frekvenci slov základových, jak ji uvádí FSČ, a podle potřeby i jejich stylové zařazení. Tím je možno produktivnost u předponových substantiv čistého typu posuzovat i vzhledem k jejich jednotlivým složkám (srov. výše). To je zvlášť důležité právě u daného typu tvoření, jehož výsledkem jsou slova, která se řadí na periférii slovní zásoby.

[210]Ve shodě s prací cit. v pozn. 2 vycházím v tomto příspěvku přirozeně ze stejného pojetí předponových substantiv, především ve smyslu bezprostřední prefixace; pokud jde o útvary, u nichž může jít o sufixální, popř. o konverzní tvoření od základových slov již prefigovaných, např. u jmen dějových, zvl. podstatných jmen slovesných (tak subst. spolupráce lze chápat jako odvozené prefixací od dějového jména práce, ale i jako odvozené konverzí a sufixací od předponového slovesa spolupracovat), u jmen vlastností, zvl. na -ost (typu nedochvilnost), jmen činitelských (typu neplnič), jmen nositelů vlastností (typu neznalec), u přejatých jmen (typu antidogmatismus) apod., byly zařazeny do souboru z FSČ jen tehdy, jeví-li se přímá prefixace jako základní nebo rovnocenná; v tomto případě se přihlíželo i k výskytu neprefigované podoby substantiva a její frekvenci ve FSČ. Pokud jde o předpony, studují se jak předpony domácího původu, a to pravé (např. ne-, pra-, pa- atd.) a nepravé, původem předložky vlastní (např. pod-, nad-, před- atd.) a nevlastní (např. proti-, mezi- atd.), tak i předpony přejaté (např. pseudo-, arci-, ultra- atd.).

Srovnáme-li početní zastoupení substantivních předpon domácího původu ve FSČ s analogickou situací v PS (srov. o. c. v pozn. 2, s. 703—704), tab. č. 1, zjišťujeme, že ze 27 předpon domácího původu, pravých i nepravých, nejsou ve FSČ doloženy pouze dvě, předpona vy-/vý- a mimo-. Jak v PS, tak i ve FSČ (přesněji mezi různými slovy FSČ) je nejvíce zastoupena předpona ne-; vymyká se celkem z chování ostatních předpon. Může se spojovat v zásadě s kterýmkoli substantivem, ale i s kterýmkoli slovem vůbec, srov. hospodář-nehospodář, hospodárný-nehospodárný, hospodárně-nehospodárně, hospodařit-nehospodařit apod. Takové tvoření představuje otevřenou řadu možných útvarů, jako je tomu např. u některých sufixů; u substantiv předponových čistého typu je taková možnost celkem výjimečná. Předpona ne- modifikuje specifickým způsobem lexikální význam slova základového;[4] mezi prefigovanými substantivy má zvláštní postavení, které se projevuje i kvantitativně, výraznou početní převahou (srov. tab. č. 1). Vzhledem k uvedené povaze by v rámci slovotvorného systému měla být hodnocena samostatně; v tomto příspěvku ji proto jako celek ponecháme stranou.

Za zmínku snad stojí aspoň to, že nejfrekventovanějším substantivem s předponou ne- je ve FSČ substantivum nepřítel (269×, a to ve všech stylových skupinách uváděných ve FSČ (dále SK); základové slovo přítel má frekvenci podstatně vyšší — 455× v 8 SK). Pokud se spojením substantiva s předponou ne- vytváří význam opakokladný (srov. o. c. v pozn. 4), má frekvenci zpravidla vyšší než základové slovo kladné, srov. např. nebezpečí (215× v 8 SK, základové subst. bezpečí 31× v 4 SK), nedostatek (173× v 7 SK, dostatek — 47× v 6 SK) apod. U prostého popření má slovo základové zpravidla vyšší frekvenci, srov. nemožnost (19× v 5 SK, možnost — 408× v 8 SK), neúroda (2× ve 2 SK — úroda 66× v 8 SK) apod. Ve srovnání s frekvencí slov základových data o frekvenci jednotlivých předponových útvarů naznačují diferenciaci a formování jednotlivých významů a do jisté míry i produktivnost daného útvaru jako celku. Tato problematika by zasloužila zvláštní pozornosti.

Nebereme-li v úvahu předponu ne-, je ve FSČ početně nejvíce zastoupena vlastní předpona spolu- s významem ‚podílí se, má účast na tom, co označuje slovo základové‘ (srov. o. c. v pozn. 2). Relativně nejfrekventovanějším substantivem s touto předponou je subst. spolupráce (97× v 5 SK, práce — 2486× v 8 SK), i když motivace předponovým slovesem je tu přinejmenším rovnocenná. Druhým nejfrekventovanějším substantivem s prefixem spolu- je substantivum spolužák (s frekvencí podstatně nižší 24× v 5 SK, žák s frekvencí 375× v 6 SK), třetím je subst. spolupracovník (22× v 5 SK, pracovník — 416× v 8 SK). Uvedené příklady se převážně hlásí do skupiny naučného stylu. Ostatní substantiva s předponou spolu- mají frekvenci podstatně nižší, a to ve většině případů též podstatně nižší, než je frekvence slova základového. Asi 57 % všech substantiv s předponou spolu- má frekvenci 1,

 

[211]Tab. č. 1

Domácí substantivní předpony
ve FSČ				v PS
poř.	předpona	frekvence		poř.	předpona	frekvence
		abs.	rel.			abs.	rel.
1.	ne-	222	47,34	1.	ne-	307	17,87
2.	spolu-	37	7,89	2.	pra-	241	14,03
3.	nad(e)-	25	5,33	3.	spolu-	171	9,95
4.	pra-	25	5,33	4.	pod-	142	8,27
5.	pod-	17	3,63	5.	proti-	128	7,45
6.	před-	17	3,63	6.	pa-	119	6,93
7.	sou-	17	3,63	7.	nad(e)-	95	5,53
8.	proti-	14	2,98	8.	před(e)-	78	4,54
9.	vel(e)-	14	2,98	9.	vel(e)-	75	4,37
10.	bez(e)-	11	2,34	10.	mezi-	63	3,72
11.	po-	11	2,34	11.	po-	58	3,38
12.	pře-	9	1,92	12.	sou-	57	3,31
13.	mezi-	8	1,71	13.	bez(e)-	36	2,09
14.	pa-	8	1,71	14.	místo-	27	1,57
15.	místo-	7	1,49	15.	pře-	24	1,39
16.	při-/pří-	7	1,49	16.	za-/zá-	21	1,22
17.	pro- I	5	1,06	17.	při-/pří-	17	0,99
18.	o-	3	0,64	18.	do-	10	0,58
19.	za-/zá-	3	0,64	19.	na-/ná-	8	0,46
20.	do-	2	0,43	20.	o-/ob-	8	0,46
21.	na-/ná-	2	0,43	21.	pro- I	7	0,41
22.	od-	2	0,43	22.	roz-	6	0,34
23.	přes-	1	0,21	23.	vy-/vý-	6	0,34
24.	roz(e)-	1	0,21	24.	mimo-	4	0,23
25.	ú-	1	0,21	25.	přes-	4	0,23
				26.	od-	3	0,17
				27.	ú-	3	0,17
Σ		469	100	Σ		1718	100

 

i když některá základová substantiva mají tu frekvenci relativně nižší, popř. (v 5 případech) nejsou ve FSČ doložena, nacházíme mezi nimi naopak i slova velmi frekventovaná, např. zaměstnanec (192×), vina (128×), pracující (447×), lidé (2066×), král (668×), dělník (643×) apod.

Předpona sou-, synonymní s předponou spolu-, je ve FSČ řidčeji zastoupena (srov. tab. č. 1), ale jednotlivá slova takto utvořená mají zcela jinou frekvenci: Relativně nejfrekventovanější substantivum je tu subst. soudruh (208× v 6 SK, jeho vztah k základovému slovu druh je dnes již značně zastřen, je ostatně už málo frekventované: 69×, ale v 7 SK). Ve všech ostatních případech mají slova základová frekvenci podstatně vyšší, např. součást (78× v 7 SK, část 631× v 7 SK), soucit (51× v 7 SK, cit 238× v 8 SK) apod. Je zajímavé, že mezi substantivy s předponou sou- nacházíme pouze dvě s frekvencí 1: souběžec (základové subst. ve FSČ nedoloženo) a soustrázeň (strázeň 7× ve 3 SK). Jde tu zřejmě o jev obecnějšího charakteru — [212]s klesající frekvencí předponových substantiv klesá počet jednotek s frekvencí 1, tedy jev opačný, než nacházíme u substantiv (seřazených podle klesající frekvence) vůbec. Uvedená charakteristika platí zejména o předponách před-, proti-, vel(e)-, bez(e)- apod.

Všimněme si ještě nepravé předpony (původu předložkového) nad(e)-, v našem případě ve FSČ nejsilněji zastoupené; tato předpona — ale i mnohé jiné z těchto předpon (tab. č. 1) — fungují jako slovotvorné formanty i u jiných druhů slov, adjektiv, sloves apod.[5] Na první pohled je zřejmé, že je ve FSČ doložena podstatně méně než vlastní předpona spolu-. U slov s předponou nad-, tvořených na pozadí pádu předložkového, má pak největší frekvenci substantivum nadhodnota (193× ve 2 SK, ve stylu naučném a publicistickém, hodnota 866× v 6 SK), relativně významnou frekvenci (i když vzhledem k předcházejícímu slovu podstatně nižší) má dále několik substantiv, která fungují zejména jako termíny, popř. s některými terminologizovanými významy: nadvláda (38× v 6 SK, vláda 647× v 8 SK), nadlesní (18× ve 2 SK, lesní 3× v 1 SK), nadporučík (15× ve 2 SK, poručík 21× ve 2 SK), naddůlní (13× v 1 SK, důlní 28× v 6 SK), nadpráce (11× v 1 SK, jde o zřejmý termín — práce 2486× v 8 SK) atd. Frekvenci 1 má tu opět (srov. výše) relativně velký počet substantiv tvořených předponou nad- (celkem 52 %), a to opět ve spojení se základovými slovy, která mají relativně velkou frekvenci, srov. např. lidé (2066), průměr (296), svět (1646), výrobek (313) apod. — Analogická situace je i u dalších nepravých předpon pod-, před- atd., ovšem s tím rozdílem, že s klesající frekvencí klesá počet substantiv utvořených čistou prefixací (srov. výše).

Věnujme ještě pozornost početnímu zastoupení (ve FSČ) přejatých substantivních předpon (srov. tab. č. 2) a frekvenci některých substantiv s nimi utvořených. Za pozornost stojí především fakt, že z 28 přejatých předpon doložených v PS nacházíme ve FSČ jen 23, nejsou tu doloženy předpony (seřazeno podle četnosti doložení v PS) super-, dia-/di-, per-, en-, infra-, non-. Jde o předpony, které se vyskytují i v PS relativně zřídka, s výjimkou předpony super-; všechny uvedené předpony nacházíme převážně jen v termínech, takže jejich výskyt, resp. nevýskyt ve FSČ je podmíněn i výběrem textů zařazených do jeho korpusu. Vzhledem k tomu, že přejaté předpony nacházíme převážně v termínech, je jejich početní zastoupení ve FSČ vůbec podstatně nižší než v PS, který tyto výrazy uvádí v relativní úplnosti (i číselná data tab. č. 2 o tom mluví zcela jasně).

Z přejatých předpon je ve FSČ — jak zřejmo z tabulky č. 2 — nejvíce doložena předpona arci-, která se spojuje nejčastěji s jmény osob k vyjádření intenzifikující vlastnosti apod. (o. c. v pozn. 5, s. 93n.); to ostatně ukazuje i její velmi četné zastoupení v PS. — Tato předpona v češtině dnes už zdomácněla, jak ukazuje i srovnání s ostatními přejatými předponami. — Relativně největší frekvenci mají tu substantiva s předponou arci- k označení církevních hodností a šlechtických titulů, ve FSČ je to substantivum arcibiskup (50× v 4 SK, výraz biskup 50× v 5 SK), dále arcibiskupství (3× ve 2 SK, biskupství 9× v 3 SK), arcivévoda (3× ve 2 SK, vévoda — 106× ve 4 SK); s výjimkou expr. substantiva arcimordýř (2× v 1 SK, mordýř — 4× v 1 SK); jinak se předpona arci- spojuje v jednotlivých případech se substantivy, která jsou sama o sobě relativně více nebo méně frekventovaná:

Srov. arcičaroděj (k čaroděj — 3× ve 3 SK), arciďábel (k ďábel — 76× v 6 SK), arcikníže (ke kníže — 470× v 6 SK, svým významem by patřilo do skupiny prvých 3 nejfrekventovanějších substantiv s předponou arci-), arcilišák (k lišák — 8× v 3 SK), arcilotr (k lotr — 29× v 4 SK), arcináhradník (k náhradník — 5× v 3 SK), arcipustota (k pustota — 3× v 2 SK) apod.

Druhá nejhojněji doložená přejatá předpona u substantiv čistého typu i(n)-, varianta české předpony ne-, vyskytuje se u jednotlivých substantiv cizího původu s frekvencí

 

[213]Tab. č. 2 

Přejaté substantivní předpony
ve FSČ				v PS
poř.	předpona	frekvence		poř.	předpona	frekvence
		abs.	rel.			abs.	rel.
1.	arci-	12	13,95	1.	pseudo-	90	16,33
2.	i(n)-	10	11,63	2.	arci-	70	12,71
3.	a(n)-	8	9,30	3.	ultra-	50	9,07
4.	anti-	7	8,14	4.	sub-	49	8,89
5.	pseudo-	7	8,14	5.	i(n)-	37	6,72
6.	pre-	6	6,98	6.	super-	28	5,08
7.	kontra-	5	5,81	7.	meta-	25	4,54
8.	ultra-	5	5,81	8.	anti-	23	4,17
9.	dis-/di-	4	4,66	9.	kontra-	23	4,17
10.	ko-/kon-	3	3,49	10.	ko-/kon-	20	3,63
11.	sur-	3	3,49	11.	a-	17	3,09
12.	ab-	2	2,33	12.	para-	17	3,09
13.	de-	2	2,33	13.	ex-	14	2,54
14.	inter-	2	2,33	14.	pre-	13	2,36
15.	re-	2	2,33	15.	pro- II	13	2,36
16.	dys-	1	1,16	16.	proto-	12	2,18
17.	ex-	1	1,16	17.	dis-/di-	9	1,63
18.	meta-	1	1,16	18.	re-	8	1,45
19.	para-	1	1,16	19.	dia-/di-	6	1,09
20.	pro- II	1	1,16	20.	supra-	5	0,91
21.	proto-	1	1,16	21.	inter-	4	0,73
22.	sub-	1	1,16	22.	per-	4	0,73
23.	supra-	1	1,16	23.	sur-	4	0,73
				24.	en-	3	0,54
				25.	dys-	2	0,36
				26.	infra-	2	0,36
				27.	non-	2	0,36
				28.	ab-	1	0,18
Σ		86	100	Σ		551	100

 

relativně nízkou nebo ve FSČ doložených; prefigovaný útvar dosahuje tu nejvyšší frekvence 2, srov. inaktivita (k aktivita — 21× v 5 SK), irealita (k realita — 20× v 6 SK) a ireversibilita (k reversibilita — ve FSČ nedoloženo), dále např. indeterminismus (k determinismus — 19× ve 2 SK), indispozice (k dispozice — 32× v 5 SK) apod.

V podstatě týž charakter mají i ostatní substantiva prefigovaná předponami přejatými: jen několik z nich má vyšší frekvenci, jiná se vyskytují celkem ojediněle (přičemž jde o spojení prefixů se základovými substantivy více nebo méně frekventovanými). Platí to v plné míře o substantivech s předponou pseudo-, která v PS patří k relativně nejčetnější předponě (srov. tab. č. 2); spojuje se se substantivy relativně značně frekventovanými, srov. např. pseudodružstvo (k družstvo — 111× v 5 SK), pseudomarxismus (k marxismus — 95× v 5 SK), pseudovlastenectví (k vlaste[214]nectví — 34× v 7 SK) apod. Na uvedených případech je zřejmo, že prefixální modifikace významů základového substantiva většinou vyřazuje prefigované útvary na okraj slovní zásoby a tím se zpětně omezuje i produktivita tohoto typu tvoření substantiv, zejména pak produktivita příslušných předpon, nikoli produktivita slov základových, pokud nejde o přejatá, popř. cizí slova, která patří do oblasti úzce speciální terminologie.

 

Závěr. Předponové tvoření substantiv čistého typu mělo nám posloužit jako příklad toho, kdy slovotvorné složky struktury slova patří samy o sobě většinou k produktivním slovotvorným jevům, ale ve vzájemné kombinaci jako celek vytvářejí útvary, které možno zařadit podle stupnice M. Dokulila jako „málo produktivní“. K získání objektivních podkladů zejména pro toto zařazení ukazuje se i potřeba statistických dat, a to nejen o postavení dané slovotvorné složky v slovní zásobě, ale i o postavení jednotlivých útvarů, popř. jejich skupin v procesu komunikace, v projevech psaných a mluvených. Tyto informace mohou nám poskytnout statistická data nejen o slovech, ale i o útvarech nižších, zvláště o morfémech. Výsledné útvary je třeba vždy hodnotit na pozadí jejich absolutní, popř. relativní četnosti v systému, ale i v promluvě. Nezanedbatelným faktorem je tu i zřetel k původu slovotvorných prostředků, stranou nelze při tom ponechat ani stránku sémantickou, jejíž vliv na zařazení výsledných útvarů do slovní zásoby i na využití v promluvě má přirozeně zásadní význam, jak jsem se rovněž pokusila na uvedeném příkladě ukázat. Ta je ovšem zpravidla nejsilnějším činitelem, který rozhoduje o postavení vzniklého slovního útvaru v slovní zásobě; mezi centrem a periférií je tu značná vzdálenost, která se přirozeně promítá i do stupnice produktivnosti daného útvaru. Domnívám se, že na základě všech uvedených činitelů, pro něž nám většinou ještě chybějí nutná objektivní data, bude možno vypracovat jemnější stupnici pro hodnocení slovotvorné produktivnosti.

 

[215]R É S U M É

Zur Wortbildungsproduktivität vom quantitativen Gesichtspunkt aus

Am Beispiel der substantivischen Präfixbildungen des sog. reinen Typs (z.B. spolupracovník „Mitarbeiter“, předzahrádka „Vorgarten“ u. dgl.) zeigt der Autor, daß die Wortbildungskomponenten der Wortstruktur, wenn sie auch für sich allein zu den produktiven Wortbildungselementen gehören, durch ihre wechselseitige Kombination Wortbildungsformationen bilden können, die nach der Skala von M. Dokulil als „wenig produktiv“ einzustufen sind. Um dafür objektive Unterlagen zu gewinnen, benötigt man auch statistische Daten über die Stellung der gegebenen Wortbildungskomponente (bzw. ihrer Gruppen) nicht nur im System des Wortschatzes, sondern auch im Kommunikationsprozeß, in geschriebenen und gesprochenen Äußerungen. Der Autor demonstriert dies an den Daten aus dem Handwörterbuch der tschechischen Sprache (PS) und aus dem tschechischen Häufigkeitswörterbuch (FSČ, o. c. in der Fußnote 3); vgl. die Tabellen Nr. 1 und 2. Die resultierenden Wortbildungsformationen (im gegebenen Fall also die präfigierten Substantive des reinen Typs) sind nach dem Autor auch auf dem Hintergrund ihrer absoluten, bzw. relativen Häufigkeit im System und in den Äußerungen zu werten; ein unvernachlässigbarer Faktor ist dabei auch die Rücksicht auf die Herkunft der Wortbildungselemente, im untersuchten Fall beispielsweise besonders auf die Herkunft der Vorsilben. Auch die Rücksicht auf die Semantik, die über die Stellung der Wortbildungsformation im Wortschatz entscheidet, darf nicht beiseitegelassen werden. Zwischen dem Zentrum und der Peripherie besteht da eine unterschiedliche Spannweite (die im gegebenen Fall verhältnismäßig erheblich ist), und diese beeinflußt natürlich die Stufe der Wortbildungproduktivität der gegebenen Formation. Auf Grund der angeführten Faktoren, unter denen auch die statistischen Daten eine bedeutsame Stellung einnehmen, wäre die Erarbeitung einer feiner gegliederten Skala für die Bewertung der Wortbildungsproduktivität zu erwägen.

Slovo a slovesnost, volume 33 (1972), number 3, pp. 209-215

Previous Galina P. Neščimenko (Moskva): Тенденция окачествления и ее влияние на словообразование прилагательных

Next Miroslava Attlová-Tykalová: Substantivní názvy vlastností (pokus o rozlišení derivace syntaktické a lexikální)