Sovětská frazeologická a idiomatická bibliografie

František Čermák

[Chronicles]

(pdf)

Советская библиография по фразеологии и идиоматике / Une bibliographie soviétique de la phraséologie et idiotismes

Sovětský lingvista-bohemista L. I. Rojzenzon vydal v r. 1970 už druhý bibliografický soupis literatury[1] z oboru u nás stále ještě jen pomezního, idiomatiky či frazeologie (názvů této mladé disciplíny, zvláště v zahraniční literatuře, je ovšem více) a v úvodu slibuje, že se ve vydávání bude pokračovat, což lze jistě uvítat. Sovětská lingvistika věnovala této problematice po válce značnou pozornost, což se projevilo v počtu publikovaných sborníků, monografií, kandidátských i doktorských disertací, článků a v neposlední řadě i slovníků, jednak přímo speciálně frazeologických[2] a jednak hlavně překladových, věnujících této oblasti zvýšenou pozornost. První bibliografie přinesla přes 1500 titulů (téměř 90 s.), druhá jich uvádí již 2753 (290 s.) a odrážejí se v ní již i mnohem více, i když ne zcela úměrně, publikace zahraniční. Sestavitelé zdůrazňují prozatímní charakter obou soupisů a uvádějí, že je má vystřídat připravovaná trvalejší obecná bibliografie této disciplíny, která snad bude opatřena i zde chybějícími anotacemi. Druhý svazek těchto materiálů je chronologicky doveden do r. 1969 včetně a uvádí práce napsané hlavně od r. 1963 (kam je doveden první svazek) a ovšem doplňuje i o práce starší sovětské (od r. 1917) a některé zahraniční. Kniha je tematicky rozdělena do 29 oddílů snažících se [269]podat přehled různorodých aspektů, přístupů a souvislostí (od gramatických, sémantických a stylistických přes překladové až k aspektům aplikace při výuce ve škole); každý z oddílů je zpravidla vnitřně členěn dále, některé jsou navíc ještě rozčleněny podle sledovaných jazyků nebo jazykových skupin. V závěru jsou připojeny čtyři užitečné indexy: (1) autorů, (2) analyzovaných spisů, (3) jazyků, (4) autorů disertací (kterých jen za l. 1963—69 je v SSSR 118). Snaha autorů o komplexní zachycení všech aspektů frazeologie (či idiomatiky) a všech dostupných relevantních prací je cenná, zvláště u mladé disciplíny. Avšak i takto vyčerpávající postup naráží na potíže: nechceme-li chápat rozdělení namáhavě sbíraného bibliografického materiálu jako náhodné, pak musí odrážet určitou klasifikaci; i k ní lze mít různé výhrady co do kritérií (leccos se překrývá, popř. se dá pochybovat o zařazení, jiné není uvedeno atd.). Stejně tak není zcela jasné, do jaké míry bylo při shledávání údajů přihlíženo jen k pouhým, avšak důležitým pasážím věnovaným idiomům a frazeologismům v kontextu prací zaměřených šíře.[3]

Ač si uvědomujeme, že registrování literatury po stránce úplnosti je věc velmi obtížná a vzhledem k potížím — především praktickým — téměř nikdy neuspokojí, nemile překvapuje, že chybí celá řada významných a obecných příspěvků, zpracovaných především v rámci transformačního popisu jazyka; U. Weinreich,[4] který věnoval tématu idiomů v posledních letech celou řadu závažných příspěvků, tu vůbec není uveden. — Přes tyto připomínky jsou Materiály knihou velmi vítanou a prospěšnou, která podává široký a poměrně přehledný zdroj poučení o tématu trochu neprávem opomíjeném v dnešní lingvistice a která jako pomezní souvisí s celou řadou disciplín dalších.

Slovo a slovesnost, volume 33 (1972), number 3, pp. 268-269

Previous Zdeňka Trösterová: Sovětská práce o historii slov v historii společnosti

Next Ludmila Uhlířová: Dobrý slovensko-bulharský slovník