Baudouin po anglicku

Josef Vachek

[Chronicles]

(pdf)

Бодуэн на английском языке / Baudouin de Courtenay en anglais

Kdysi chicagský, nyní yaleský slavista Edward Stankiewicz uspořádal anglickou antologii z nejvýznamnějších prací Jana Baudouina de Courtenay, vyšlých původně polsky, rusky a německy. Kniha vyšla péčí nakladatelství, které již dříve zpřístupnilo americké lingvistické veřejnosti významná díla vztahující se k evropské lingvistické tradici (Indiana University Press).[1] Obsahuje celkem 22 kratších i delších statí, mj. také u nás dobře známou monografii o teorii fonetických alternací, která vyšla poprvé polsky r. 1894 a rok poté německy ve Štrasburku. Americká antologie je tedy méně obsáhlá než dvoudílný baudouinovský výbor ruský, který vyšel péčí sovětských lingvistů V. P. Grigorjeva a A. A. Leont’jeva v Moskvě r. 1963, ale přesto obsahuje snad všechny stati, jež jsou podstatné pro pochopení velkých idejí významného inspirátora funkčně strukturní koncepce jazyka.

Překládat Baudouinův svérázný styl není ovšem snadné; Stankiewicz sám v úvodu k antologii (v němž jsou podány cenné informace o Baudouinově životě a díle) zdůrazňuje, že se snažil být „věren především Baudouinově myšlence,“ aniž by usiloval „o úplnou věrnost původnímu textu“ (s. 45). Tento postup má ovšem svá rizika, ale vcelku se patrně Stankiewiczovi podařil: i když se myšlenky velkého polského učence, tu a tam formulované modernější terminologií, než byla běžná v jeho době, mohou zdát někde posunuty (srov. námitky německého kritika),[2] jde tu patrně jen o výjimečné případy.

Drobné výhrady by bylo možno mít k jmennému rejstříku, kde např. dánský historik jazykovědy V. Thomsen je uváděn jako Tomsen (stejně i dvakrát v textu, asi vlivem ruské grafiky); Josef Jungmann je tu charakterizován nepřesně jako „kodifikátor nové spisovné češtiny“, Josef Zubatý pak dokonce jako „stoupenec mladogramatiků“, což je přinejmenším velmi hrubé zjednodušení mnohem složitějších skutečností.

Nepřesné je ovšem i nakladatelské oznámení na záložce obálky tvrdící, že editor přeložil některé Baudouinovy práce, které se nevyskytují v sovětské čítance. Ve skutečnosti všecky stati obsažené v Stankiewiczově antologii se najdou i v dvoudílném sovětském výboru (a některé z nich jsou u Stankiewicze navíc i ve zkrácené podobě — např. byly tu vynechány dvě kapitolky z Baudouinova Podrobného programu přednášek r. 1877—1878, [230]jež jsou v sovětské antologii na s. 111—114 dílu I).

Tyto drobné připomínky ovšem nijak nesnižují velký význam Stankiewiczovy edice, která vskutku záslužně plní svůj úkol seznámit anglofonní jazykovědné oblasti s ideami jednoho z nejoriginálnějších a nejvlivnějších jazykovědců pozdního 19. a raného 20. století.

Slovo a slovesnost, volume 35 (1974), number 3, pp. 229-230

Previous Milada Fišerová, Eva Hošnová: Hledání kritérií pro rozlišení intenčních a volných doplnění v germanistické literatuře

Next Karel Horálek: Wittgensteinovy myšlenky v teorii jazykového vyučování