Sborník sovětské strukturně typologické lingvistiky

Vladimír Macura

[Chronicles]

(pdf)

Сборник советской структурно-типологической лингвистики / Un recueil soviétique sur les questions de la linguistique typologique structurale

Stati soustředěné v nedávném sovětském sborníku Strukturno-tipologičeskije issledovanija v oblasti grammatiki slavjanskich jazykov (Moskva 1973, 262 s.) značně překračují hranice titulem vymezené. V prvé řadě se nazabývají výlučně gramatikou, ať již vymezujeme její rozsah jakkoli široce. Jsou mezi nimi studie z lexikologie, fonologie (obsáhlý článek T. M. Nikolajevové o vztahu přízvuku a intonace v srbštině), etymologie, ale dokonce i z folkloristiky (Civjan a Svešnikovová), nezřídka zabíhají do teorie mýtů (Ivanov, Toporov), ale i uvnitř široce vymezené „gramatiky“ se pohybují od obecných úvah až k jejich konkrétním aplikacím. V druhé řadě se studie sborníku nenechají vázat ani jednoznačně slovanskou problematikou, a dokonce se mnohdy nesnaží na své případné souvislosti se slavistikou příliš poukazovat, Toporovovy a Ivanovovy studie se dotýkají mnohem širší indoevropské problematiky, Revzinová a Čanišvili ve společné stati pracují s gruzínským materiálem, Svešnikovová a Civjan se věnují sémantické analýze rumunských folklórních textů s personifikovanými postavami dní.

Neochota studií „podřídit se“ titulu sborníku jako by přímo symbolizovala kvas v sovětské strukturní lingvistice, pohotovost, s jakou jsou v ní navazovány kontakty se strukturními výzkumy v jiných humanitních oborech (základem pro tyto kontakty se stává nyní široká základna sémiologie). Že tyto kontakty nejsou jen jednostranné, tedy relevantní pro nelingvistické obory aplikující v zásadě jazykovědnou metodologii, ale už dnes v některých ohledech i pro lingvistiku samu, dokazují v konkrétní práci s jazykem nejlépe snad studie V. N. Toporova Z indoevropské etymologie [77]a O dvou praslovanských termínech z oblasti práva, studie V. V. Ivanova Typologie rozvoje slovanských a indoevropských prepozic a postpozic. Článek V. Ivanova zkoumá tradiční etymologickou problematiku z hlediska prostorové organizace prvků v strukturách znakových systémů, jíž je v sovětské sémiotice věnována zvýšená pozornost. Za pomoci slovanských, baltských a chetitských dokladů je ilustrován proces vývoje prepozic a postpozic ze jmen vyjadřujících prostorové pojmy, nejčastěji ve spojitosti s názvy lidského těla. V obou studiích Toporovových se pak obdobně součástí lingvistické argumentace stává i zjevně „mimolingvistická“ analýza mytických představ. Ale i na teoretické rovině se ukazuje, jak určité poznatky obecné sémiotiky mohou být využity pro popis jazyka ve vlastním smyslu slova. T. V. Civjan ve stati O některých způsobech odrazu opozice vnitřní—vnější v jazyce vytýká zvláštnosti transformace univerzálních sémantických protikladů platných pro různé znakové systémy (mužský—ženský, jedinečný—množný apod.) v opozice jazykové (kategorie rodu, čísla apod.) a soustředil se především na projekci opozice vnější—vnitřní. Z tohoto hlediska interpretoval celou řadu gramatických jevů, především pak členu, u něhož upozornil na jeho funkci klasifikátora situací podle kritéria „vnějšnosti“ a „vnitřnosti“ (postřehl také, že tu z komunikačního aspektu jde o klasifikaci prováděnou vlastně „pro“ adresáta a „místo“ něho).

Z vlastních problémů mluvnice, především se zřetelem k jazykům slovanským, upoutá ve sborníku pozornost především úvodní studie O. G. Revzinové Obecná teorie mluvnických kategorií, která poskytuje soustavný výklad problematiky gramatických kategorií z hlediska paradigmatiky, syntagmatiky i z hlediska dichotomie plánu obsahu (Revzinová odlišuje „lexikální“ a „syntaktické“ komponenty významu) a plánu výrazu (tu liší zejména elementární a kontextový způsob vyjadřování gramatických kategorií). Tento výklad je pak autorce vlastně úvodem k další problematice spjaté se základními teoretickými otázkami, ať už je to problematika hierarchizace kategoriálních příznaků, dílčí otázky kategorie rodu nebo vzájemné vztahy jednotlivých mluvnických kategorií (ve společné studii s N. V. Čanišvilim sleduje relace kategorie pádu ke kategoriím slovesným v rámci jazykového systému gruzínštiny).

Na úvodní stať sborníku těsně navazuje studie zesnulého I. I. Revzina Pojem paradigmatu a některé sporné otázky gramatiky slovanských jazyků, a to mimo jiné i metodologicky — schopností snadného přechodu od obecně teoretické problematiky ke konkrétním otázkám. V tomto případě tedy od vymezení paradigmatu k aktuálním sporům slovnědruhovým (přivlastňovací adjektiva, nulová spona v ruštině, predikativ apod.).

Zatímco Revzinova studie vycházela z Fortunatovova[1] rozlišení slovotvorných a morfologických procesů a soustředila se na procesy tvaroslovné (tvarová variabilita uvnitř jediného paradigmatu), Z. M. Volockaja přispěla do sborníku článkem K popisu systému derivačních významů, v němž se soustředila naopak na problematiku tvoření slov, a to z aspektu sémantického. Volockou zajímá sémantická „derivace“ slov (pro vyčlenění sémantických derivačních tříd využívá svou metodu transformace popsanou ve VJaz 1960, č. 3, s. 100—107) ve vztahu k derivaci formální a na materiálu polských desubstantivních sloves zdůrazňuje zásadní nepoměr mezi sémantickými „derivačními“ typy a derivačními typy ve vlastním smyslu slova.

Pro našeho čtenáře bude jistě zajímavá i míra využívání poznatků české a slovenské lingvistiky, a to nejen ve studiích pracujících s českým a slovenským jazykovým materiálem (jako je např. studie T. N. Mološné o dvoučlenných slovních spojeních apozitivního typu apod.), které musely přirozeně využívat poznatků naší bohemistiky a slovakistiky, ale i ve studiích vysloveně teoretických. Ve sborníku se odkazuje k pracím řady československých lingvistů. Kromě toho lze tu nalézt i obdobně řešené problémy. Např. přístup Volocké k sledování poměru mezi sémantickou a formální příbuzností desubstantivních sloves není nepříbuzný některým přístupům v naší jazykovědné tradici (srov. např. sémantický derivační typ u Volocké a Dokulilovu onomaziologickou kategorii).

Slovo a slovesnost, volume 36 (1975), number 1, pp. 76-77

Previous Petr Sgall: Nad nedokončeným dílem I. I. Revzina

Next Lumír Klimeš: Problematika lexikálního složení českých odborných textů