Problematika lexikálního složení českých odborných textů

Lumír Klimeš

[Chronicles]

(pdf)

Проблематика лексического состава чешских научных текстов / Au sujet de la structure lexicale des textes scientifiques en tchèque

Podnět ke vzniku nové knihy[1] J. V. Bečky dala především praxe, zejm. na fakultě společenských věd bývalé Univerzity 17. listopadu. Český studující překladatelství tu najde poučení, kterými odbornými výrazy se má zabývat nejdříve, které nejvíce potřebuje. Cizinec připravující se na vysokoškolské studium apod. uvítá v ní pomůcku, která mu umožní racionálněji zvládnout množství českých termínů a lépe se v nich orientovat, soustředit se na nejčastější. První díl recenzované knihy obsahuje úvodní teoretickou studii a seznamy frekvenční, hlavní složkou druhého dílu je abecední seznam slov s údaji o významových odstínech a frekvenci (v tisku).

První velké a moderně pojaté dílo zabývající se frekvencí slov, slovních druhů a tvarů v češtině vyšlo u nás v r. 1961.[2] Tato práce má u nás charakter průkopnický: propracovala metodu, výběr excerpované literatury a způsob tabelace, věnovala pozornost indexu opakování slov aj. Stala se spolehlivým východiskem pro podobné práce jiné. Frekvenční slovník vychází z 1 623 527 slov, na odbornou literaturu připadá 167 688, na vědeckou 236 262 slov. Výběr odborné i vědecké literatury musil být různorodý, aby se zabránilo jednostrannosti. To, co plně vyhovovalo účelům Frekvenčního slovníku, nemohlo uspokojit požadavky kladené na dílo zabývající se slovní zásobou odborných textů technického zaměření. Tuto mezeru chce do jisté míry zaplnit v chystaném druhém díle Bečkova práce, a to se zřetelem k textům technickým a do jisté míry i k frekvenci významů.

Bečkova práce se zabývá slovní zásobou sedmi vědních oborů: lékařství (poněkud překvapuje řazení mezi odborné texty technického zaměření), technická chemie, zemědělství, strojírenství, elektrotechnika, báňský a hutní průmysl, stavitelství. V každé skupině byly excerpovány vzorky 10 knih, z každé knihy 5 vzorků po 500 slovech, celkem tedy 175 000 slov. Zobecnitelnost závěrů při tomto rozsahu materiálu autora nepochybně znepokojovala, a proto jí věnoval zvláštní výklad na s. 67—70. Jde totiž zejména o to, jaké množství slov dosud nezaznamenaných by přinesl rozbor dalších textů z uvedených oborů. Za tím účelem rozebral autor 20 náhodně vybraných vzorků (každý měl 100 slov) z textů, které nepatřily do původního souboru (s. 207—229). Ukázalo se, že soubor zkoumaných textů zachycuje přibližně 95 % všech slov odborných textů uvedeného zaměření. Už toto zjištění je důležité, neboť v daném oboru odpovídá na jednu ze základních otázek, kterou si klade každý badatel zabývající se kvantitativní lingvistikou.

Pokud jde o metodologický a teoretický přínos práce, lze konstatovat toto:

(1) Z hlediska teoretického i z hlediska posluchačů učících se češtině je důležité sdružování slov, patřících k téže slovní čeledi, pod jedno „heslo“. Zvláště užitečné je to tam, kde se uplatňují slovotvorné prostředky živé, produktivní. Autor jim právem věnuje zvláštní pozornost. Např. slova zkoumat, zkoumaný, zkoumání, mající sama frekvenci malou, vytvářejí však slovní čeleď, jejíž celková frekvence je výrazně vyšší než uvedených jednotlivých slov.

(2) Autor si rovněž všímá frekvence významů mnohoznačných slov (v abecedně řazeném seznamu slov II. dílu). Uskutečnění této myšlenky ve větším rozsahu je v naší literatuře novinkou, která nesporně přispěje k hlubšímu poznání české slovní zásoby.

(3) Za nejdůležitější pokládáme charakteristiku termínů. Výklady o tom, co je a co není termín, mají velkou důležitost nejen pro celkové pojetí autorovy práce, ale i pro zkoumání slangu a někdy i při zkoumání historického vývoje české slovní zásoby (např. položíme-li si otázku, kolik termínů vzniklo v prvních třech desetiletích 19. stol. v češtině, jak třídit slova tzv. obecně vědecká, v této době hojně vznikající,[3] aj.).

(4) Důležité je i poučení o nevyhraněnosti [79]některých skupin slov v slovníku, blízkosti jejich hranic a naopak zase o dosti značné vzdálenosti jejich nejtypičtějších představitelů (jakéhosi jádra skupiny). Dobře je to vidět na výkladech o neterminologické složce slovní zásoby (s. 39), ale i jinde.

(5) Autor nevykládá kvantitativní výsledky jen povahou zkoumaného textu, ale i kvalitou slovního druhu, slovotvorného typu apod. Vůbec snaha o vystižení vzájemných vztahů kvantitativních a kvalitativních je jedním z výrazných znaků Bečkovy práce.

Autor si je zřejmě vědom toho, že některá jeho tvrzení jsou diskusní, ví i o přechodnosti okrajových pásem skupin, které v slovníkovém materiálu vytvořil, apod. Sympatický je i srozumitelný výklad, bez zbytečného terminologického novotaření. Autorovi se dobře podařilo spojit požadavky teoretického poznání jazyka s praktickou užitečností. Výsledků jeho práce bude možno s prospěchem využít při tvorbě učebnic, slovníků a do jisté míry i pro eventuální úpravu osnov pro vyučování cizích posluchačů, kteří se připravují ke studiu na českých vysokých školách.

Slovo a slovesnost, volume 36 (1975), number 1, pp. 78-79

Previous Vladimír Macura: Sborník sovětské strukturně typologické lingvistiky

Next Marie Ludvíková: Sborník ze 7. mezinárodního kongresu fonetických věd v Montrealu