Sovětská práce o informační úloze slovosledu ve vědecké a technické literatuře

Růžena Bergerová, Josef Berger

[Kronika]

(pdf)

Советская работа об информационной роли порядка слов в научной и технической литературе / Un travail soviétique concernant le rôle informatif de l’ordre des mots dans la littérature scientifique et technique

Obsahem A. L. Pumpjanského práce Informacionnaja rol’ porjadka slov v naučnoj i techničeskoj literature (Moskva 1974, 248 s.) je analýza zákonitostí funkčního stylu vědecké a technické literatury z logicko-gramatického hlediska. Formálně je kniha členěna na úvod, část teoretickou a experimentální.

V úvodu se autor obecně zmiňuje o úloze jazyka ve vědě i technice a ve vztahu vědecké činnosti k životu společnosti. Používá termínu funkční styl vědecké a technické literatury a mluví o dvou lingvistických aspektech vědeckotechnické revoluce, monolingvistickém a bilingvistickém. Zdůrazňuje, že v současné době se projevuje ve světě velká snaha ovládnout tento funkční styl ruského jazyka, což souvisí s nebývalým rozvojem sovětské vědy a techniky. V souvislosti s tím upozorňuje též na úlohu překladu ruské vědecké a technické literatury; zároveň však poznamenává, že zklamaly naděje vkládané do strojového překladu této odborné literatury.

Úvodem prvé — teoretické — části, nazvané „Gramatické kategorie jazyka a logické kategorie myšlení“, se čtenář setká s výkladem, který se zabývá řešením vztahu mezi gramatickou stavbou jazyka a logickou strukturou myšlení jako výsledkem tisíciletého zkoumání filozofů, logiků, psychologů a lingvistů, počínaje epochou Říma a konče současností. V souvislosti se současnou epochou se zejména zmiňuje o řešeních tohoto vztahu sovětskými lingvisty (v kapit. „Sovětští logikové a lingvisté, studium vztahu mezi gramatickými kategoriemi jazyka a logickými kategoriemi myšlení“ a „Panfilovova teorie logicko-gramatického členění věty“). Pumpjanskij v těchto kapitolách též definuje tři základní problémy studia slovosledu: logicko-gramatická polysémie (polyfunkčnost), logicko-gramatické členění ruské věty a „třetí“ pořádek slov (na rozdíl od subjektivního a objektivního pořádku slov je tu myšlen „predikační podmět“ nesoucí základní informaci + přísudek). Objevením a objasněním tohoto .‚třetího“ pořádku slov mizí podle autora rozpor mezi formálním a aktuálním členěním věty. Teoretická část je zakončena kapitolou „Bilingvistický zákon ‚třetího‘ pořádku slov a jeho užití v angličtině, francouzštině, němčině a španělštině“, tj. kapitolou zabývající se formulací bilingvistického zákona, který umožňuje určit existenci „třetího“ pořádku slov v libovolném jazyce a odhalit prepozitivní predikační podmět bez namáhavé analýzy jeho morfologických, syntaktických a kontextových ukazatelů.

Závěrem prvé části je výklad teorie a metody bilingvistického studia slovosledu ve vědecké a technické literatuře. Autor rozlišuje dvojí přístup k pořádku slov ve větě. Jednak je možno vycházet z pozice podmětu a přísudku ve větě, jednak z logicko-gramatického členění věty. Na základě tohoto druhého hlediska potom rozebírá objektivní, subjektivní i „třetí“ pořádek slov ve větě, přičemž rozhodující úlohu v této analýze má u autora polysémantický podmět. V závislosti na charakteru podmětu mluví o „slabém“ a „silném“ pořádku slov.

Autor uzavírá tuto část poznámkou, že v ruské vědecké a technické literatuře se vyskytuje mnohem více různorodých variant logicko-gramatického členění věty než v angličtině. Protože věty dvou jazyků, které nesou stejnou informaci, mají i stejné logicko-gramatické členění, dává metoda bilingvistického zkoumání pořádku slov ve vědecké a technické literatuře možnost určit logicko-gramatické ekvivalenty rozložení základní a pomocné informace v libovolné dvojici jazyků bez ohledu na jejich gramatickou stavbu pod podmínkou, že známe logicko-gramatické členění vět aspoň jednoho z této dvojice jazyků.

Druhá — experimentální — část nese název „Experimentální studium slovosledu v anglické a ruské vědecké a technické literatuře“. Nejprve jsou definovány cíle a úkoly experimentálního pojetí bilingvistického studia slovosledu — zejména snaha ukázat na konkrétním materiálu pravdivost teoretických aspektů (probraných v prvé části práce). V dalších částech jsou analyzovány modely šesti [71]anglických logicko-gramatických formulí. Autor do této části dále zařadil úvahy u významu členů v anglické vědecké a technické literatuře z hlediska kvantitativního a kvalitativního, o složitých logicko-gramatických formulích anglických vět a o anglických logicko-gramatických formulích, jejichž „slabý“ podmět odpovídá v ruské vědecké a technické literatuře „slabému“ předmětu, „slabému“ příslovečnému určení a slovům uvozujícím logický kontext.

V závěru autor shrnuje bilingvistické studie o slovosledu v ruské a anglické vědecké a technické literatuře tak, jak byly interpretovány v knize, a připojuje seznam 344 citací použité literatury.

A. L. Pumpjanskij se již pětadvacet let zabývá problematikou, která je obsahem této publikace. Proto také podaný přehled je myšlenkově utříbenou studií. Knihu tak uvítají zejména pracovníci v oboru syntaxe, užitečná však bude i pro překladatele.

Slovo a slovesnost, ročník 37 (1976), číslo 1, s. 70-71

Předchozí Zdeněk Hlavsa, Ludmila Uhlířová: Aktuální členění v generativním rámci

Následující AS (= Alexandr Stich): Dvě knížky o jazyku ruské umělecké literatury