XII. mezinárodní onomastický kongres ve Švýcarsku

Rudolf Šrámek

[Chronicles]

(pdf)

12-ый международный ономастический конгресс в Швейцарии / Le XIIe Congrès international onomastique en Suisse

Konal se ve dnech 25.—29. 8. 1975 v Bernu, Ústřední téma kongresu — „Jména v kontaktu“ — odpovídalo složité vícejazykové situaci hostitelské země a podmínilo v podstatě vytvoření hlavních kongresových sekcí: I. Jazykové hranice a vícejazyčnost (28 referátů), II. Jméno a člověk (17), III. Onomastika a lingvistika (47), IV. Kontakty z hlediska sídelně, právně a sociálně historického (42), V. Kartografie a onomastika (9) a VI. Literární onomastika (4). Tohoto světového setkání onomastiků, organizačně skvěle připraveného pod vedením prof. P. Zinsliho univerzitou v Bernu, se zúčastnilo okolo 400 osob (ze soc. zemí 25, z toho z ČSSR 5). Bylo předneseno 157 referátů, z nichž se zhruba tři čtvrtiny týkaly toponomastiky. Nápadně větší než na kongresech předcházejících[1] byl zájem o jména osobní. K teoreticky nejlépe fundovaným referátům zde patřila přednáška Belgičana W. van Langendoncka, který uplatnil jednak metodické postupy transformační gramatiky, jednak analýzu distinktivních znaků určujících druhy a motivaci pojmenování; tímto pojetím stojí velmi blízko modelové teorii vypracovávané v ČSSR.

Předností kongresu bylo, že se téměř nevyskytly úzce materiálové nebo příliš detailní referáty. Ústřední námět byl tak přitažlivý, že se ho každý referující ve větší nebo menší míře zobecnění dotkl. Tím se bernský kongres lišil od sjezdů dřívějších, na nichž ústřední téma nebylo vždy jednotícím činitelem. V referátech byl rovněž patrný odklon od historizující tematiky; např. onomastika prehistorie, antiky nebo raného středověku, oblíbená ve Francii, Itálii, Německu i jinde, byla zastoupena jen 5 referáty. Naopak objevila se tematika nová, např. problematika názvů zboží a funkce jména [78]v obchodním životě, zejm. v reklamě, přičemž se právem zdůrazňoval sociologický aspekt, dále otázky názvů států, a to nejen v souvislosti se vznikáním nových státních útvarů v rozvojových zemích (všimněme si i jisté neustálenosti českého názvu pro státní útvar na území záp. Německa: Německá spolková republika, Spolková republika Německa, Spolková republika Německo,[2] Spolková republika německá — mezi uvedenými názvy není přesné „věcné“, „významové“ shody; stejná situace je i v jiných jazycích, např. ve francouzštině nebo v ruštině, jak ukázala velmi živá diskuse). Málo byla zastoupena tematika z oblasti hydronymické a oronymické, z oblasti vztahů onomastika — dialektologie, úlohy jmen v sociolingvistické analýze (referáty P. Šimunoviće z Jugoslávie a I. Mahnkenové z NSR byly svou promyšlenou koncepcí spíše výjimkou), estetické funkce jmen v liter. díle. V diskusi byl navržen a také pak běžně používán termín socioonomastika, jímž se rozumí studium sociologicky podmíněných znaků a funkcí vlastního jména v jazykové komunikaci. V tomto smyslu je však termín již zaveden v NDR (viz práce H. Walthera a H. Naumanna), vyskytl se se shodným pojmovým vymezením i v antroponymickém výzkumu na Slovensku. Zcela běžně byl užíván termín mikrotoponymum = pomístní jméno, Flurname. Velmi prospěšné, třebaže počtem malé, byly referáty kartografů. Zásadní příspěvek přednesl prof. Breu (Rakousko): oprávněně požaduje, aby na kartografické praxi a na projektu mapování světa připravovaném v UNESCO (začíná se Rakouskem, proto zájem Breuův) měli podíl i onomastikové a aby byl důsledně prosazen princip uvádět na mapách, ukazatelích, v jízdních řádech apod. jména vždy v příslušném domácím jazyce (s potěšením byla oceněna čs. praxe v označování silničních směrů exonymy, např. Dresden, nikoli Drážďany.

Z hlavního tematického okruhu bych chtěl upozornit na ty příspěvky, které přinesly buď nové metodologické poznatky pro teoretické studium jmen v kontaktu a jazykových kontaktů vůbec, nebo které se pokoušely o obecnější typologii materiálu. Bilingvním kontaktem se zabýval H. Dorion (na kanadském materiálu)[3] a V. Dambe (Litevská SSR), zejména však početný kolektiv z Finska, který sleduje jako hlavní výzkumný úkol vytváření a průběh švédsko-finské hranice (onomastické analýze byla dána z historického hlediska přednost před dialektologickou; referáty např. E. Kiviniemiho, A. Naertové aj. vzbudily živou diskusi. Finové pracují s jevy jako homonymní a synonymní toponyma, bitoponyma „dvoujmennost“ apod.). Velkou míru zobecnění měl referát M. Hornungové (Vídeň), která na materiálu něm.-román. pohraničí v Alpách podala typologii dvoujazyčných jmenných párů.[4] Náš výzkum v oblasti čes.-něm. substitucí závěry M. Hornungové plně potvrzuje: přejímání jmen a vytváření různých druhů hybridních podob je v zásadě podmíněno druhem a intenzitou jazykového kontaktu vůbec, typem kontaktních jazyků a společenských podmínek.

Dobře byl přijat referát K. Olivy (Praha) o přejímání čes. pomístních jmen do němčiny: druhy přejímání byly stanoveny správně, jak ukázalo srovnání s podobným procesem v polštině, na pomezí švédsko-finském, dánsko-německém (v ref. W. Laura NSR). — Výsledky dlouholetých úspěšných výzkumů z kontaktového prostředí starosrbsko-německého přednesl s dokonalou znalostí materiálu i metodologie v generální přednášce E. Eichler (Lipsko). Na kongresu byly sice 4 generální přednášky, které se zabývaly jazykovými kontakty v onomastice, ale centrálně vlastně ani jeden referát tento problém neřešil, protože šlo vždy o analýzu konkrétního kontaktového prostředí (P. Zinsli: kontakty ve švýcarských Alpách, H. Guiter: v prostředí pyrenejsko-středomořském, E. Eicher: v prostředí slovansko-německém; precizní referát W. F. H. Nicolaisena „Slova a jména“ se zabýval především jevy obecnými, a to z hlediska víceméně sociologického).

Čs. delegace se zúčastnila kongresu těmito příspěvky: K. Oliva (Praha) „Přejímání čes. toponymů do němčiny okolo roku 1700“ (viz výše), J. Matejčík (Banská Bystrica) „Motivační příznaky živých jmen dětí“ (ukázka dobře teoreticky podložené koncepce antroponymic[79]kého výzkumu na Slovensku), M. Frydrych (Praha) se pokusil o matematickou analýzu hydronym se stanovením pravděpodobnostního výskytu, J. Skutil (Brno) referoval o osídlení již. Moravy, R. Šrámek (Brno) o teoretických problémech onomatiky v jazykovém kontaktu. — Potěšující bylo, že se někteří badatelé z klasické země onomastiky, ze Švédska, dovolávali jako vzoru jemné analýzy jmen Šmilauerovy onomastické školy, oceňujíce přitom její smysl pro kombinaci faktů.

V rozmnožené podobě byl účastníkům předložen informativní referát o projektu, metodě a cíli Slovanského onomastického atlasu (autoři: R. Šrámek - R. Eichler - K. Rymut). — Příští kongres se bude konat v r. 1978 v Krakově. Jeho ústřední téma zní „Nomina propria versus nomina appellativa“.

Slovo a slovesnost, volume 37 (1976), number 1, pp. 77-79

Previous Karel Horálek: Charvátský lingvistický slovník

Next Jiří Kraus, Ludmila Uhlířová: O syntaxi mluvených projevů v Polštině