Ke Klaretovu slovotvornému systému

Emanuel Michálek

[Discussion]

(pdf)

К словообразовательной системе словаря Кларета / Sur le système de la formation des mots chez Klaret

Systém slovotvorný v stč. doložený slovní zásobou Klaretovou se liší od systému obecně staročeského některými specifickými rysy. K nim patří užívání jinak málo běžných prostředků, např. zvláštních způsobů tvoření slov (1), jako je mechanické krácení (1.1) a zkratkové tvoření (1.2). Specifičnost systému může také tkvít v tom, že systém užívá sice postupů obecně rozšířených, ale s uplatněním některých zvláštností (2), např. ve spojování dílčích komponentů (2.1) nebo neobvyklých složek při tvoření slov (2.2).

1. Nejprve věnujeme pozornost zvláštním způsobům tvoření slov[1] a jeho různým postupům.

1.1 Mechanické krácení jednoho slova spočívá v tom, že se některá jeho část vynechá, např. v slově přec (KlarGlos 1010) z přišlec je to střední část slova, v slově špal (KlarGlos 626) z špalek je to část koncová (někdy nevylučujeme zkratku grafickou).

Ukazuje se, že typ přec, vzniklý vynecháním střední části slova, má značnou převahu mezi Klaretovými slovy utvořenými mechanickým krácením. Ve srovnání se slovy typu špal, u nichž byla vynechána poslední část slova, je typ přec podle předběžných odhadů doložen více než trojnásobným počtem případů. Ještě výraznější převaha se však jeví ve srovnání s typem, u něhož předpokládáme vynechanou prvou část slova (tipa KlarGlos 1182 z vtipa, srov. též vtipovec prudens KlarGlos 1165). Zdá se, že většímu rozšíření tohoto typu bránila okolnost, že takovéto mechanické krácení více vzdalovalo útvar nově vzniklý od nezkráceného slova výchozího a tím znesnadňovalo jeho identifikaci, která u značné části obdobných případů patrně možná byla. Pokud jde o slova s vynechanou poslední částí typu špal, je možné upozornit na to, že bývají zpravidla zakončena na souhlásku (špal ceda KlarGlos 626 z špalek, pník ponsor t. 2213 z pícník) nebo na samohlásku -a (nasva suffragium KlarGlos 2434 z nasvátnost, nechala furion KlarGlos 436 z nechlašten, požalova querimonia KlarGlos 1435 z požalovánie) a zařazují se k produktivním typům o-kmenovým nebo a-kmenovým.

1.2 Zkratkovým tvořením vzniká nový výraz sloučením dílčích složek slovního spojení. Přitom je aspoň jeden z komponentů slovem mechanicky zkráceným, v řidších případech jsou takto zkráceny komponenty oba. Zkrácení obou složek se vyskytuje asi u jedné třetiny dokladů. Ve třech čtvrtinách případů se krácení týká části nekoncové a jen u jedné čtvrtiny je zkrácena koncová část výrazu. Vznikají tak slova zakončená na -a: bohla ceparea KlarGlos 1708 z bolenie hlavy, nožipla pedo KlarGlos 1325 z nožní plaz. Jiná skupina útvarů takto vzniklých je zakončena na souhlásku: desetazn decalogus KlarGlos 2379 z deset kázaní, křivopřih periurium KlarGlos 1433 z křivá přísaha, duchoprod simonia KlarGlos 1450 z duchoprodánie [221](Comest C 188B), konščev geda KlarGlos 841 z konský ščevík, kozbrad ador KlarGlos A 852 z kozie brada.[2]

2. Jak jsme už naznačili, specifičnost individuálního systému může být dána i jinými skutečnostmi, než jsou ty, o nichž byla řeč dosud. Může se zakládat i na užívání postupů obecně rozšířených, jako je kompozice nebo derivace, jestliže se při nich uplatňují specifické rysy ve spojování dílčích komponentů (2.1) nebo v jejich povaze (2.2).

2.1 Z výrazů se specifickými rysy tkvícími ve spojování komponentů je možno uvést Klaretova substantiva se zakončením -man, jejichž první složkou je slovo domácí (mořman equida KlarGlos 432 ‚hroch‘) nebo slovo zdomácnělé (školman archisinagogus KlarGlos 1072). O tom, že základ moř- v slově mořman je třeba považovat za domácí, svědčí víceslovné pojmenování se stejným významem doložené ve střední češtině, např. u Komenského: mořský kůň hippotamus (JgSlov 2, 492). Výrazu mořský kůň je blízký Klaretův ekvivalent latinský equida, který vznikl patrně zkrácením spojení equi ibida nebo equi hybrida. U většiny slov také v lexiku Klaretově jako v stč. vůbec se komponent -man připojuje k základu přejatému z němčiny. Takto jsou utvořeny nejen názvy osob (špílman pantomimus KlarGlos 1132) nebo jejich zpodobenin (tatrman ‚figurka, panák‘), jak je tomu i v ostatní stč. slovní zásobě, ale také jména jiná (šterman pelta KlarGlos 2160 ‚štít‘).

Dalším příkladem na výrazy tvořené neběžným spojováním komponentů jsou klaretovské pokusy o osobní jména — termíny typu řečiňan ‚logik‘, tisan ‚velitel oddílu o tisíci mužích‘, trhovan ‚trhovec‘.[3]

V stč. existovala ojedinělá osobní apelativa neexpresívní bratran ‚bratranec‘, vojan ‚voják‘. Jinak byla stč. jména na -an systemizována především pro nástroje (kahan), živočichy (lipan, skřivan) a expresívní jména osob typu katan, hodovan ‚hodovník‘.

Jiným případem neběžného spojování komponentů jsou jména se zakončením -olt. V stč. to byla vesměs slova přejatá apelativní jako herolt, kobolt ‚skřítek‘, manholt ‚řepa‘ a jména vlastní typu Děpolt, Marolt, Markolt … Klaret naproti tomu tvoří takto i apelativa od domácích (n. zdomácnělých) základů, jak ukazují jména lidí: zubolt dentides KlarGlos 332, pochodolt agrestides t., zvířat: mnicholt monacha KlarGlos 434, mucholt muscipa KlarGlos 285, srnolt ariophila[4] t., věcí, činností: např. pruholt yena KlarGlos 130 (De lapidibus), mudrolt peagrus KlarGlosA 425 ‚vodní lov‘ ap. K rozšíření tohoto typu mohla přispět i okolnost, že stč. polet ‚půlka‘ mělo -olt- v nepřímých pádech sg., v duálu a plurálu.

2.2 Zvláštní rys může spočívat také v užívání specifického afixu jinde nedoloženého. Příkladem jsou přejatá jména typu hampest. Patří k nim hampest cirographus KlarGlosB 2280 ‚rukopis‘, hlempest subtala KlarGlos 1325 ‚část nohy pod hleznem‘, rempest prepucia t. Všechny tyto výrazy jsou doloženy jen v textech Klaretových, hampest ‚rukopis‘ je významově odlišen od formálně blízkého hamfest ‚privilegium‘, které se v stč. běžně vyskytuje. Hamfest i hampest jsou přejatými podobami středohornoněm. hantveste ‚schriftliche versicherung, verbriefung der rechte, urkunde‘.

Na podobu komponentu -pest v slovech typu hampest nebyla patrně bez vlivu formálního i významového existence stč. substantiva pezd ‚anus‘, které se vyslovovalo, jak ukazují rýmované kontexty, s neznělým -st. Významově vyjadřuje komponent pest ‚něco umístěného pod něčím jiným‘, např. hampest ‚rukopis‘, tj. ‚co vzniká [222]pod rukou (psaním)‘. Podobně lze chápat hlempest subtala jako ‚to, co je pod hleznem‘, neboť subtala je ‚ima pers pedis‘ (podle Diefenbachova Glossaria) a talus je hlezen (KlarGlos 1297). U slova hlezen je ovšem třeba předpokládat klaretovské zkrácení na *hlen, které se změnilo asimilací na hlem před komponentem začínajícím labiálou (-pest). Obdobný postup, jaký předpokládáme zde, jsme zjistili u řady jiných Klaretových výrazů (srov. 1.2). Při identifikaci dalšího z Klaretových slov tohoto typu rempest prepucia vycházíme ze skutečnosti, že v stč. bývá za praeputium ekvivalent obřezek. Komponent *rem můžeme pak spojovat s csl. rězan, v charvátském znění rezan, které označovalo i rituální obřezání. Rezan bylo klaretovsky zkráceno na *ren a změněno na rem obdobnými postupy, jaké předpokládáme u slova hlempest, doloženého v témž kontextu. Složka -pest mohla být u slova rempest (a snad i u slova hlempest) spojována i se stč. pest ‚hanba, poskvrna‘ (srov. např. LegKatŠ 2325). Na podporu našeho výkladu slova rempest je možno uvést, že tato interpretace počítá s určitou paralelností mezi českým, popř. slovanským zněním vykládaného výrazu, a jeho latinským ekvivalentem v motivaci významové: praeputium má ve svém základě sloveso putare ‚ořezávat, oklešťovat‘. Vztah k lat. protějškům je v Klaretově slovní zásobě značně závažný, české výrazy jsou často ovlivněny latinskými ekvivalenty, srov. např. velín magnes KlarGlosA 141, dobroděda beneficium t. 1047, stotýr (srov. dále). Ani vztah k církevní slovanštině, který zde předpokládáme, není u Klareta ničím neobvyklým, jak už bylo ukázáno častěji.[5]

Zakončení na -pest není ovšem jediným slovotvorným elementem, který je omezen na Klaretovu slovní zásobu. Jiným příkladem obdobné povahy je zakončení -týr ve slovech jako stotýr centurio KlarGlos 981, optýr herus t. (De hominibus secularibus). Ve slově stotýr je, jak svědčí srovnání s lat. ekvivalentem centurio, první část (cen/-tum/) přeložena, druhá je přejata a adaptována (-turio = týr). Na její znění nebyl bez vlivu lat. výraz tiro ‚mladý bojovník‘, s nímž bylo uvedeno v souvislost již jméno hrdinného Tyra, který se podle Kosmovy Kroniky (I 12) vyznamenal v boji s Lučany.[6] V Dalimilově Kronice je uveden pod jménem Styr (Dal 19). Obdobná situace je rovněž ve slově optýr herus ‚pán‘, které je rýmovým slovem k stotýr. Jeho prvá část souvisí patrně se slovesem oprnúti sě ‚opřít se‘. Druhá část -týr je přejata od rýmového slova (stotýr). Takových případů najdeme u Klareta více; např. milojez didimus KlarGlosB 1077 ‚dvojče, blíženec‘ má složku -jez od rýmujícího se s ním chlebojěz commensalis ‚spolustolovník‘ a stejně tak podjez ypocrita KlarGlosA 942 ‚pokrytec‘ má komponent -jez podle rýmového slova lidojez gentilis ‚pohan‘. Z těchto dokladů vyplývá, že vliv na šíření neobvyklých slovotvorných prvků měla i veršovaná forma Klaretova textu.

Zvláštní postupy, o nichž jsme zde mluvili, se týkají jen menší části Klaretovy slovní zásoby (asi 1/5). Většina slov je utvořena způsoby v stč. obvyklými. Naše příklady ukazují, že při svých individuálních zásazích do jazyka Klaret s oblibou sahal k prostředkům a postupům majícím formální obdoby v několika jazycích, zvl. v češtině, latině a němčině, bez ohledu na původ a funkci obdobně znějících prostředků. Svědčí o tom nejen některá zakončení (-man, -al, -pest, -týr), na něž jsme upozornili, ale i připomenuté krácení slov. Také v této věci mohl Klaret navázat na tradici starší, např. na různé typy středověkých etymologií, srov. stojieše (kůň) jako jat v udici, proto tej vsi vzděchu Stadici DalL5. V stejné době jako Klaret užíval slov zkratkového typu také hlaholský Komestor (např. spalobět místo spalná obět, čtvernatici m. čtverohranatici, srov. kolektivní příspěvek v pozn. 5, s. 131). Specifické [223]rysy, jimiž jsme se zabývali, lze vysvětlit jazykovou a kulturní situací doby, v níž Klaretovy slovníky vznikaly. Tehdy se v našich zemích paralelně rozvíjely literatury česká, latinská a německá,[7] jejichž jazykové prostředky vzájemně na sebe působily a obohacovaly se. Stopy toho jsou patrné i ve výrazivu Klaretových slovníků.

 

R É S U M É

Zu Klarets Wortbildungssystem

Der Autor befaßt sich mit zwei spezifichen Zügen von Klarets Lexik:

(1) mit besonderen Wortbildungsmodellen (přec proselitus aus přišlec, desetazn decalogus aus deset kázaní), die durch die Versform von Klarets Text nicht unbeeinfußt waren;

(2) mit individuellen Zügen bei gebräuchlichen Wortbildungsverfahren (mořman equida, stotýr centurio). Bei diesen Ausdrücken macht sich Klarets Neigung bemerkbar, Lehnwörter, besonders aus dem Deutschen, zu verwenden und Lehnprägungen, besonders nach dem Lateinischen, zu bilden. Die versifizierte Textform hat zur Übernahme der Schlußkomponenten der Reimwörter geführt (milojez didimus entsprechend chlebojěz commensalis). Die Bevorzugung der sprachlichen Mittel und Verfahren, die in mehreren Sprachen (im Tschechischen, Lateinischen und Deutschen) eine formale Analogie aufweisen, steht im Zusammenhang mit der sprachlichen und kulturellen Situation in den böhmischen Ländern in der 2. Hälfte des 14. Jahrhunderts.

Slovo a slovesnost, volume 37 (1976), number 3, pp. 220-223

Previous Karel Petráček: K otázce ikonické motivace textu v arabské poezii

Next Jiří Krámský: Závažný příspěvek k obecně lingvistickým a anglistickým problémům