Nová rozsáhlá antologie výroků Marxových a Engelsových o jazyce

Jan Petr

[Kronika]

(pdf)

Новая обширная антология изречений Маркса и Энгельса о языке / Une anthologie étendue des sentences de Marx et Engels sur la langue

Ústav marxismu-leninismu při ÚV SED připravil vydání obsáhlé antologie Marxových a Engelsových výroků o jazyce, stylu a překládání.[1] Je to dosud nejobsáhlejší antologie tohoto druhu, opatřená poznámkovým aparátem (ten se obvykle shoduje s poznámkami v sebraných spisech K. Marxe a B. Engelse, Werke I—XXXIX, Ergänzungsband I—II, Berlin 1956—1968), seznamem citované literatury a jmenným rejstříkem. Text antologie byl autorizován Ústavem marxismu-leninismu při ÚV SED.

Autoři rozdělili vybrané citáty do tří základních kapitol, v jejich rámci provedli podrobnější tematické rozdělení. Na začátku se uvádějí vzpomínky vrstevníků na Marxovy a Engelsovy rozsáhlé znalosti cizích jazyků.

V I. kapitole, nazvané O otázkách jazykovědy, se vyčleňují tyto podskupiny: 1. O všeobecných jazykovědných otázkách; 1.1. Podstata a původ jazyka, 1.2. Objektivní realita — myšlení — jazyk (řeč), 1.3. Jazyk — ideologie — třída, 1.3.1. Podstata ideologie v třídní společnosti a její úloha v dějinách, 1.3.2. O vlivu třídní ideologie na jazykový úzus, 1.4. O jazycích a nářečích kmenů, národností a národů, 1.4.1. Z raných dějin jednotlivých jazyků a nářečí, 1.4.2. Jazyk a národ, 1.5. K historickosrovnávací jazykovědě — 2. O zvláštních jazykovědných otázkách, 2.1. K terminologii jednotlivých věd, 2.2. O jednotlivých termínech a slovech (určení pojmů a významů slov), 2.3. K etymologii jednotlivých slov.

V II. kapitole, nazvané K otázkám užití jazyka a stylu, se vyčleňují tyto podskupiny: 1. K poměru obsahu a jazykové formy, 2. K jazykovému úzu v oficiálním úředním styku, 3. K jazykovému úzu některých soudobých tiskových orgánů, 4. K jazykovému úzu v beletrii, 2.5. Marx a Engels o svém vlastním stylu a jejich tvůrčí jazyková činnost, 6. Výroky o stylu některých autorů.

V III. kapitole, nazvané K překládání, se vyčleňují tyto podskupiny: 1. Marx a Engels k překladům jejich vlastních děl; 1.1. K překladům Kapitálu, 1.2. K překladům Manifestu Komunistické strany, 1.3. K překladům jiných děl Marxových a Engelsových, — 2. Marx a Engels k překladům děl jiných autorů, — 3. O učení se cizím jazykům; Marxovy a Engelsovy jazykové studie a jazykové znalosti.

Autoři měli snahu zařadit do antologie všechna místa v dílech i v korespondenci klasiků marxismu, v nichž se mluví o jazyce a jazykových otázkách. Bohatá tematika je patrná z výše uvedených názvů jednotlivých kapitol. Je zřejmé, že tento maximalistický záměr má také své slabé stránky, jestliže hodnotíme výbor a jeho uspořádání z hlediska potřeb současné jazykovědy. — V antologii jsou zahrnuty Marxovy a Engelsovy objevné myšlenky o původu, vzniku, funkci a rozvoji jazyka, jimiž položili základy materialistického pojetí jazyka a vědy o něm, o jejich pojetí jazykovědy jako významné společenskovědní disciplíny, výroky dokumentující jejich rozsáhlý zájem o živé i vymřelé jazyky a rozsáhlé jazykové znalosti. Najdeme zde jejich hodnocení stylu jednotlivých (převážně německých) autorů a posléze jejich pojetí překladu i překladatelské techniky.

Kdyby dělal takovou antologii jazykovědec, volil by poněkud odlišné uspořádání shromážděné látky. Chtěl by totiž pro potřeby svého oboru ukázat na vlastní přínos Marxův [246]a Engelsův k vývoji obecné jazykovědy, poté zdůraznit jejich studium konkrétních jazykových otázek v oboru germanistiky, slavistiky, romanistiky, ide. jazykovědy, onomastiky atd., sledovat jejich studium mnoha cizích jazyků, dále jejich názory na stylistiku, teorii překladu, jazykovou kulturu a jazykovou politiku ve společnosti kapitalistické i jimi připravované společnosti socialistické.

O takové dělení jsem se pokusil v antologii, kterou jsem připravil;[2] vyložil jsem je v stati o jugoslávské antologii.[3] Chci totiž, aby germanista, slavista, romanista, klasický filolog a jazykovědec vůbec našel v jedné kapitole veškerý potřebný materiál k studované tematice. Proto také není podle mého soudu vždy nutné zachovávat časový sled výroků, ale je třeba se důsledně přidržovat tematického sledu a obsahové návaznosti.

Autoři zařadili do své antologie také některé úryvky, které se bezprostředně netýkají jazyka, avšak obsahují důležité poznatky o metodě historického materialismu.

Přes snahu autorů shromáždit co nejúplnější materiál jsem shledal v antologii některé mezery. Chybí v ní např. první Engelsova zmínka o jeho studiu ruštiny (srov. jeho dopis Marxovi z 29. ledna 1851, Spisy, sv. 27, s. 201 a Marxovu odpověď z 3. února 1851, Spisy, sv. 27, s. 204), není ani uveden cenný úryvek Engelsova dopisu Jos. Weydemeyerovi z 16. dubna 1852 (Spisy, sv. 28, s. 574), v němž Engels napsal, že se bude dva až tři týdny věnovat pouze ruštině a sanskrtu, nebo jeho dopis Marxovi z 20. dubna 1852 (Spisy, sv. 28, s. 64) o tom, že si zamluvil u E. Pindara hodiny ruštiny. Ve výboru obdobně nenajdeme pro slavisty důležitý Engelsův dopis ze 17. února 1863, v němž Marxovi ve stavu těžkého zármutku po smrti své první ženy Mary Burnsové (zemřela 6. ledna 1863) sděloval: „musíš mi prominout, že jsem se tak dlouho neozýval. Byl jsem na tom moc bídně a musel jsem se z toho už konečně dostat. Zkoušel jsem to se slovanskými jazyky (…) Pomohlo to, a jsem zase chlapík jako dřív“ (Spisy, sv. 30, s. 374). Mohli bychom uvést ještě několik obdobných ukázek, které v antologii postrádáme a které mají význam pro sledování Marxova a Engelsova zájmu o slovanské jazyky a literatury.

Autoři ve své antologii shromáždili všechny hodnotící a informativní výroky klasiků marxismu o jazyce a stylu německy píšících autorů. Ve své antologii jsem některé tyto výroky opomenul proto, že nemají rozhodující význam pro posouzení jejich revolučního přínosu k rozvoji lingvistiky, resp. teorie jazyka a filozofie jazyka. Naproti tomu jsem s maximální možnou úplností shromáždil veškeré výroky, které se přímo nebo nepřímo vztahují k slovanským jazykům a slovanské jazykovědě. V tomto smyslu se obě antologie vzájemně doplňují.

Obdobných antologií nestejného rozsahu vyšlo v meziválečném období několik v SSSR, po druhé světové válce jsou některé Marxovy a Engelsovy názory uvedeny ve Zvegincevově výboru textů k dějinám jazykovědy v XIX. a XX. století.[4] V r. 1970 vydal v Bělehradě M. Čanadanović nepříliš obsáhlý výbor (viz výše), který se setkal se zdrženlivou kritikou v zahraničí.[5] Z předválečných antologií je nejvýznamnější práce N. J. Marra Marks, Engel’s, Lenin, Stalin o problemach jazyka i myšlenija (1933), která je až do vydání německé antologie považována za nejúplnější dílo tohoto druhu. Kromě ní uspořádal obdobný výbor T. M. Turov (1932), T. Lomtev - J. Loja (1932), P. G. Ivanov (1934), E. M. Ryt (1936), N. M. Kondakov (1941) a další. Většina z nich zařadila do výboru také úryvky z díla V. I. Lenina, J. V. Stalina, popř. M. Gorkého.

Německá antologie H. Ruschinského a B. Retzlaff-Kresse je nepochybně významnou prací. Je to pramenná edice, která přináší spolehlivý základ pro další zpracování a využití odkazu klasiků marxismu ze strany jazykovědců, filologů a filozofů. Autoři se však neměli omezit jen na edici textů, ale měli k nim připojit jejich výklad z hlediska potřeb současné marxisticky orientované jazykovědy, ukázat, v čem spočíval přínos klasiků marxismu pro rozvoj soudobé jazykovědy[6] a jaký [247]význam mají Marxovy a Engelsovy názory na tomto úseku pro dnešní dialekticko-materialistické pojetí filozofie jazyka.[7] Tím by se nejlépe ukázalo na význam Marxových a Engelsových výroků o jazyce a na jejich aktuálnost pro současnou jazykovědu.

Slovo a slovesnost, ročník 37 (1976), číslo 3, s. 245-247

Předchozí Bohuslav Havránek: Za prof. L. Kopeckým

Následující Alena Macurová: K analýze textu