Tzv. vedlejší věty místní a jejich významová stavba

Jarmila Panevová

[Articles]

(pdf)

T. нaз. придаточные предложения места и проблематика их значения / Les soi-disant propositions subordonnées locales et leur structure sémantique

Jako jeden z druhů vedlejších vět příslovečných se v našich skladbách uvádějí vedlejší věty místní jako věty uvozené vztažnými příslovci typu kde, kam, odkud, kdekoli ap. V řídící větě bývá často odkazovací slovo tam, odtud, tudy ap.[1] Podobný výklad místních vět nacházíme nejen u Šmilauera, ale i u Kopečného, Bauera - Grepla aj.; Trávníček[2] neuvádí vedlejší věty místní jako zvláštní druh vedlejších vět. U místních určení nepredikačních je ovšem běžné rozlišovat a popisovat sémantické rozdíly uvnitř jednotlivých skupin, které jsou zachyceny rozdíly předložkových vazeb (uvnitř určení kde existuje sémantická variace na čem, v čem, vedle čeho, u čeho, nad čím, pod čím atd.,[3] podobně uvnitř kam a s jistými omezeními i uvnitř kudy).

U vedlejších vět však tato situace není zdaleka tak jednoduchá. Poukazuje se ostatně ve skladbách na to,[4] že může být jistý nesouhlas mezi odkazovacím slovem a druhem vedlejší věty místní, přesněji řečeno korelativa ve větě řídící jsou potřebná, „když se druh místní okolnosti ve větě hlavní a vedlejší neshoduje, např. Přicházím odtamtud, kde věčný sídlí mír“ (Bauer - Grepl, o. c. v pozn. 2, s. 271).

Máme-li ovšem přesně, explicitně popsat tyto významové diference, je třeba zachytit jak sémantiku vedlejší věty jako celku (danou odkazovacím slovesem, popř. intencí slovesa), tak význam vztažného příslovce uvnitř vedlejší věty místní. Obě tyto diference se nám však — jak dále ukážeme — nepodaří spojit pod pojmem vedlejší věta místní jako jeden z druhů vedlejších vět okolnostních, srov. příklady (1)—(6)

(1) Chlapec se díval tam, odkud lezl pes.

(2) Chlapec se díval tam, kam lezl pes.

(3) Chlapec se díval tam, kudy lezl pes.

(4) Chlapec se díval odtud, odkud lezl pes.

(5) Chlapec se díval odtud, kam lezl pes.

(6) Chlapec se díval odtud, kudy lezl pes.

Vyjdeme tu z toho typu explicitního popisu jazyka, který je pro češtinu nejvíce rozpracován a ukázal se jako výhodný,[5] z funkčního generativního popisu, ale ukážeme, že závěry jsou platné pro bohemistiku obecně.

Vedlejší věty ve funkčním generativním popisu chápeme ve shodě s tradicí naší skladby (srov. zejm. Šmilauer, o. c. v pozn. 1 a pro generativní popis češtiny funkčního typu Sgall, o. c. v pozn. 3) jako větné členy závislé na některém členu věty řídící (na jeho predikátu v případě vět příslovečných, objektových aj., na substantivu [285]v případě vět přívlastkových). Významová platnost vedlejší věty je na rovině tektogramatické (rovině sémantické stavby) zachycena pomocí funktoru, jímž je rozvíjející člen připojen ke členu řídícímu (srov. Sgall, o. c. v pozn. 3, k modifikovanému pojetí funktoru srov. J. Panevová, o. c. v pozn. 3); jím se označuje sémantický druh vztahu mezi vedlejší predikací a řídícím slovem (vztah místní, směrový, časový, příčinný, způsobový atd., srov. dříve jednotlivé typy gramatému det u Sgalla, o. c. v pozn. 3, s. 99). Tento základní význam může být ještě dále blíže specifikován pomocí gramatému det- v čem, na čem, u čeho, pod čím atd. V případě našich příkladů (1)—(6), chápaných jako místní věty (tj. na rovině větněčlenské jde o věty příslovečné), by predikát vedlejší věty byl připojen funktorem R_kam u (1)—(3), R_odkud u (4)—(6) jako závislé na predikátu řídící predikace, tyto funktory odpovídají sémantickému charakteru celé vedlejší predikace. Vedlejší predikace může ovšem být připojena pouze jediným funktorem a v gramatému det je obsažena pouze bližší specifikace (sémantická variace) základního sémantického vztahu, obsaženého ve funktoru (takže v příkladech (1)—(3) by šlo o det- na co, u (4)—(6) o det-z čeho, použijeme-li předběžně primární prostředek vyjádření jako pomůcku pro identifikaci daného gramatému).

Ze sémantického rozdílu vět (1), (2), (3) na jedné straně a vět (4), (5), (6) na straně druhé je však vidět, že to není popis dostatečný, že v rámci používaného aparátu popisu není místo pro zachycení sémantických diferencí mezi uvedenými trojicemi příkladů vnášených vztažnými příslovci uvnitř závislé predikace. U žádného jiného typu vedlejších vět závislých na slovese taková situace nenastává, tj. všude jinde s navrženým aparátem dobře vystačíme.

Uvedené skutečnosti nabízejí porovnání s tím, jak se ve funkčním generativním popisu zachycuje na tektogramatické rovině sémantická struktura vedlejších vět přívlastkových vztažných:

(7) Přítel, u kterého jsme se spolu seznámili, žije nyní v Brně.

Vedlejší věta v příkladu (7) závisí na podstatném jménu z řídící věty (přítel) a je k němu jako celek připojena funktorem R_obec (obecný vztah), tj. tento funktor se vztahuje k reprezentantu vedlejší predikace, k jejímu predikátu. Vztažnému zájmenu přívlastkové věty v souhlasu s naší syntaktickou tradicí (srov. Šmilauer, o. c. v pozn. 1, s. 47n.) přisuzujeme vlastní syntaktickou (i sémantickou) platnost uvnitř vedlejší věty, tj. chápeme je i tektogramaticky jako větný člen (ve větě (7) člen u kterého je připojen jako závislý funktorem R_kde k řídícímu členu seznámili), tak je i po stránce technické v souhlase s teoretickým chápáním zajištěno zachycení platnosti vedlejší věty vztažné jako celku (R_obec k substantivu řídící věty) i vztažného zájmena jako členu závislé věty vztažné (R_kde k predikátu závislé věty).

Šmilauer (o. c. v pozn. 1, s. 267) konstatuje, že místní věty by se „čistě formálně“ mohly chápat jako „přívlastkové k substantivům místo, směr, strana“ (podobně též Kopečný, o. c. v pozn. 2, s. 238n.). Také Bauer - Grepl (o. c. v pozn. 2, s. 272n.) konstatují, že je „plynulý přechod“ mezi větami místními a doplňovacími větami přívlastkovými. Souhlasíme s autory této skladby plně v tom, že „… Celý typ vět místních je přechodný“, i s jejich syntaktickými argumenty pro tuto přechodnost. Jejich argumenty vycházejí z toho, že jde o věty uvozené pouze relativy, nikdy spojkami, čímž se místní věty liší od všech ostatních typů vět příslovečných. Snažíme se tu však navíc dovodit, že tyto syntaktické projevy mají u tohoto typu vedlejších vět své sémantické důsledky.

K provádění paralely mezi zachycením sémantické struktury zkoumaných vět a vedlejších vět přívlastkových nás tedy vede spíše jejich sémantika, sémantické diference (které se nedají shrnout pod syntaktický pojem vedlejší věta místní) než jejich stránka formální. Uznáme jistě, že příklad (8) má mnoho společného s příklady [286](1)—(6) právě po stránce sémantické, přestože je to formálně syntakticky jasná přívlastková vztažná věta.

(8) Chlapec se díval na to místo, přes které lezl pes.

Význam vyjádřený větou (8) nemá parafrázi ve vedlejší větě místní, věta (8) podle našeho soudu neodpovídá jako plně synonymní parafráze větě (8').

(8') Chlapec se díval tam, kudy lezl pes.

Tam, kde je třeba vyjádřit jemnější sémantickou variaci (diferenciaci), kde nestačí udání směru, východiska, místa nebo cíle (kudy, odkud, kde, kam), je třeba užít vztažné věty přívlastkové, přestože jde o stejný typ „místních okolností“, srov. dále např.

(9) Chlapec se díval na to místo, vedle kterého seděl otec.

(10) Chlapec se díval na to místo, nad nímž visí obraz.

Domníváme se tedy, že tzv. vedlejší věty místní mají na tektogramatické rovině (rovině významové stavby) stejnou strukturu jako vedlejší věty přívlastkové. Jejich řídící substantivum (z řídící klauze) bývá natolik obecného (místního) rázu, že může být (ve svém prostém nebo předložkovém pádě) v povrchové rovině nahrazeno korelativem, popř. snad i vynecháno vůbec. Znamená to tedy, že pro větu jako (11):

(11) Pospíchal tam, odkud pocházel jeho otec.

bychom předpokládali sémantickou (tektogramatickou) strukturu (11'):

(11') Pospíchal na to místo (do toho místa), odkud pocházel jeho otec.

pro větu (12)

(12) Pochodovali (tudy), kudy vedly turistické značky,

strukturu

(12') Pochodovali tím směrem, kudy vedly turistické značky.

Poněkud problematická je otázka vedlejších vět místních tam, kde ve větě řídící chybí korelativum, např.:

(13) Přijel, odkud pocházejí jeho rodiče.

(14) Ubíral se, kudy chodí denně stovky lidí.

(15) Vyprávěl, kde se shromáždilo hodně lidí.

(16) Psal, kam jezdí hodně lidí.

(17) Kouřil, kde je to zakázáno.

Vzniká pak otázka (a) jsou-li tyto věty (jako vedlejší věty interpretované místně) přijatelné, a jestliže ano, pak (b) které odkazovací slovo je vypuštěno.

U vět (13) a (14) se zdá, že jsou interpretovány, jako by bylo vypuštěno slovo tam určené intencí slovesa. Připadá ovšem v úvahu i interpretace s odkazovacím slovem shodným se vztažným zájmenem ve vedlejší větě (tj. odtud u (13), tudy u (14)), popř. je tu i možnost chápat větu jako homonymní, v níž lze doplnit obě odkazovací slova. U věty (15) a (16) se zdá být pochybné, zda je lze chápat jako místní věty (a doplnit slovo tam), nebo zda jsou to věty obsahové (srov. též naši stať, o. c. v pozn. 1). Kdyby věty (15) a (16) byly doplněny korelativním spojením tam, kde u (15), tam, kam u (16), šlo by nepochybně o místní věty. Je-li korelativum vypuštěno, vytvářejí se předpoklady pro chápání těchto vět v primárním významu, tj. jako vět [287]obsahových. Že má věta (15) i význam místní, přesvědčuje následující kontext: O této věci vyprávěl, kde se shromáždilo hodně lidí. V každém případě však při vypuštění místního korelativa jde o stylizaci pro vyjádření místní okolnosti velmi neobratnou.

Nejasnosti, pokud jde o doplnění odkazovacího slova, nevznikají — z obsahových důvodů — u věty (17) (možnost (17') *Kouřil tudy, kde je to zakázáno je obsahově vyloučena). Tento problém by bylo třeba empiricky ověřit na širším materiálu, než jsme zatím měli možnost, a to co do výskytu vět bez korelativ v textech i co do jejich sémantické interpretace mluvčími.

Pro tektogramatický zápis tzv. vedlejších vět místních analogický zápisu vedlejších vět přívlastkových vztažných nacházíme ještě další argument:[6] totiž fakt, že i u skutečných relativních vět je často proveditelná záměna mezi vztažným zájmenem a vztažným příslovcem beze změny významu, srov. např.

(18) Vrátil se znovu do města, v němž za války přečkal zlou dobu.[7]

(18') Vrátil se znovu do města, kde za války přečkal zlou dobu.

Jindy ovšem náhrada vztažného zájmena příslovcem možná není. Např. ve větě (19) je kde možnou náhradou za předložkové spojení ve kterých, ale nikoli za spojení vedle kterých, pod kterými ap.

(19) Kolik je v téhle čtvrti obydlí, kde nemohou lidé v klidu žít.

Relativní místní příslovce odpovídá svou sémantikou pouze primárnímu, bezpříznakovému gramatému uvnitř daného funktoru (pro funktor R_kde je to pro některá substantiva gramatém det- v čem, např. obydlí, dům, Praha ap.; pro jiná gramatém det- na čem, např. pole, plocha, zeměkoule, kopec ap.).

Domníváme se proto, že tektogramatický zápis odpovídá spíše struktuře věty (19'),

(19') Kolik je v téhle čtvrti obydlí, ve kterých nemohou lidé v klidu žít,

tj. obsahuje odkazovací symbol pro relativní zájmeno s příslušným funktorem a gramatémem, a že je úkolem překladových složek explicitního popisu určit podmínky (kontexty), za nichž lze pád vztažného zájmena nahradit vztažným příslovcem, jako je tomu v povrchovém vyjádření věty (19). Při zjišťování těchto kontextových podmínek je třeba přihlédnout např. i k tomu, že pro předložkové pády s místní a časovou sémantikou většinou existuje odpovídající vztažné příslovce; k předložkovým pádům s jinou sémantikou existuje jen výjimečně, srov. např.

(20) Piš takovým způsobem (tak), jakým způsobem (jak) slyšíš,

ale není např. u (20')

(20') Soustava předpisů, podle nichž stroj pracuje, se do něho vloží v takové formě, které stroj rozumí.

[288]Patrně však i zde platí omezení další, např. je-li řídící substantivum životné, nelze tuto substituci provést, tj. nelze vybrat povrchovou formu se vztažným příslovcem, srov. rozdíl (21) a (22).

(21) Z lidí, na něž se můžete obrátit, každý pochopí …

(22) Na místa, na něž voda nedospěla, bylo možné vstoupit.

(22') Na místa, kam voda nedospěla, bylo možné vstoupit.

Obdobné podmínky je třeba hledat pro možnost substituce tzv. „formálního“ substantiva místního a korelativa (popř. nulového korelativa) se vztažným místním příslovcem u vedlejší věty místní, tj. podrobněji probrat podmínky pro eliminaci řídícího substantiva (v řídící větě) a převedení závislé predikace v povrchovou vedlejší větu místní.

Shody, které jsme zjistili v sémantické struktuře vedlejších vět vztažných přívlastkových a tzv. vedlejších vět místních, sémantické diference, které jsou jim společné a pro jejichž explicitní popis lze použít stejných prostředků, jakož i některé společné prostředky parafrázování (možnost záměny pádové konstrukce relativa relativním příslovcem), nás vedou k předpokladu, že obojí typ vedlejších vět má shodnou sémantickou strukturu. Jejich významový zápis obsahuje — ať už pro jeho zachycení užijeme jakéhokoli aparátu — prvek odkazující k substantivu řídící věty. Toto substantivum v případě vlastních vztažných vět má lexikální náplň i morfologickou (pádovou) sémantiku, v případě druhém je to substantivum lexikálně víceméně prázdné, ale vyjadřuje morfologický význam, a to takový, jaký odpovídá sémantice vedlejší věty jako celku (u vět (1)—(3) směrový význam kam atd.), u odkazovacího symbolu je pak zachycena platnost relativa uvnitř vedlejší věty. Jedině tak je umožněno zachytit sémantiku místa u vedlejší věty jako celku i sémantiku vztažného zájmena uvnitř vedlejší věty. V každém případě zbývá jako úkol překladových složek popisu (nebo jiných částí zachycujících vztahy mezi rovinami) zjistit podmínky náhrady tohoto „prázdného“ substantiva korelativem v povrchovém vyjádření věty, zejména bude třeba zjistit, které skupiny adverbií představují odkaz k substantivu.

Ukázali jsme tento fakt na vedlejších větách místních nejčastějšího typu. Zbývá upozornit na typy vedlejších vět místních, které jsou okrajovější, řidší, jako např. (23), (24)[8] a další:

(23) Zatočil doprava, kde byla lepší cesta.

(24) Musíte jít přímo a pak vlevo, kudy vedou ty stopy.

(25) Kam noha vkročila, všude odvahy.

(26) Kamkoli se z Hodonína obrátíš, všude jsi na Slovácích.

(27) Kam vítr, tam plášť.

(25') Na kterémkoli místě, na které noha vkročila, všude je odvaha.

(26') Na jakémkoli místě, na které se z Hodonína obrátíš, všude jsi na Slovácích.

(27') Na kterémkoli místě, na kterém je vítr, …

Věty (23) a (24) by bylo možno chápat a zachytit jako nepravé vedlejší věty, tj. sémanticky jako koordinační spojení. Jiné možné řešení pro tyto případy je opět vsunutí lexému místo s příslušným gramatémem, apozičně připojeným k příslovci v řídící větě, např.

(23') Zatočil doprava na místo, na kterém byla lepší cesta.

Pro věty (25), (26),[9] (27) lze předpokládat hloubkovou strukturu (25'), (26'), (27').

[289]Závěrem lze tedy říci, že pojem vedlejší věty místní je udržitelný pouze pro povrchovou (formálně syntaktickou) rovinu, že však jim na významové rovině odpovídá zápis jiný. Jejich sémantický (tektogramatický) zápis je shodný se zápisem skutečných relativních (vztažných) vět. Ukázali jsme na příkladech, že jedině takový popis umožní popsat všechny sémantické diference (srov. věty (1)—(6)) a zachytit to společné, co mají věty (1)—(6) s větami typu (7) a (8).

Zároveň lze tento jev chápat jako argument pro existenci větněčlenské (formálně syntaktické) roviny v popisu jazyka. Otázka existence zvláštní roviny větných členů je dnes aktuální a vyvstává do popředí, když jde o celkový rámec popisu jazyka. Na potřebu „ověřit, zda je tato rovina vůbec nezbytná“, upozornil u nás už Sgall (o. c. v pozn. 3, s. 54). Jako aktuální se jeví tato otázka v Teoretických základech synchronní mluvnice spisovné češtiny (SaS 36, 1975, 18—46), kde věta je chápána jako komplexní jazykový znak a syntaktický komponent (s. 18) postihuje formální i sémantickou strukturu výpovědi, jde tedy patrně o jednu rovinu jazykového systému; obdobné formulace najdeme již v knize J. Kořenského,[10] kde se o rovině větných členů nemluví, ale větné členy jsou na základě gramatického větného vzorce definovány jako místa v posloupnosti symbolů a na základě slovnědruhové charakteristiky.

Gramatémy a některé z funktorů tektogramatické roviny[11] totiž ve většině případů odpovídají jedno-jednoznačně morfologickým a syntaktickým tagmémům větněčlenské roviny. V případě vedlejších vět, které na větněčlenské rovině lze nazvat místní, funktoru R_obec, jímž je na tektogramatické rovině syntakticky připojena vedlejší predikace, odpovídá jako větný člen adverbiale kde, kam, odkud, kudy podle sémantiky řídícího substantiva; vodítkem pro tuto změnu je „prázdnost“ lexikální náplně řídícího substantiva a místní sémantika odkazovacího symbolu uvnitř věty. Je to jev podobného charakteru jako mezi „povrchovým“ určením místa, které sémanticky by bylo možno chápat jako odvozené z určení časového (typ Potkal jsem ho v Praze = … když jsem byl v Praze).[12] Tyto typy asymetrie mezi rovinou významové a mluvnické stavby slouží jako jisté argumenty pro existenci zvláštní roviny mluvnické stavby — větněčlenské roviny (v terminologii funkčního popisu). Ty argumenty, které zde uvádíme, nejsou jistě z nejpodstatnějších. Bylo by třeba probrat i další, zásadnější a zvážit je v porovnání s protiargumenty, které by svědčily pro nadbytečnost této roviny (srov. k tomu též pozn. 11).

Za vlastní závěr této stati však pokládáme zjištění, že je potřebná jemnější sémantická diferenciace vedlejších vět shrnovaných pod pojem vedlejší věta místní. Zjištění jistých analogií v sémantice vedlejších vět přívlastkových nás vedou k závěru, že tzv. vedlejší věty místní je možné na rovině významové stavby chápat jako vedlejší predikace závislé na (lexikálně prázdném) substantivu z predikace řídící.[13]

 

[290]R É S U M É

Так наз. обстоятельственные придаточные предложения места и их семантическая структура

В статье показывается, что с точки зрения семантической структуры предложения не следует обобщать предложения типа (1)—(4) в одно понятие «обстоятельственная местная предикация»:

(1) Мальчик смотрел туда, откуда приближалась собака.

(2) Мальчик смотрел туда, куда приближалась собака.

(3) Мальчик смотрел оттуда, откуда приближалась собака.

(4) Мальчик смотрел оттуда, куда приближалась собака.

Здесь видимо наблюдаются более тонкие семантические различия, соответствующие семантике коррелятивного элемента и семантике относительного наречия внутри придаточного предложения, которые могут по своей семантике не совпадать, см. прим. (1) и (4). В связи с тем, что были обнаружены некоторые свойства этих предложений аналогичные свойствам определительных придаточных предложений, предлагается для так наз. местных придаточных предложений семантическая («глубинная») структура, включающая лексический элемент место, направление и т. п. с соответствующей семантикой (представленной в эксплицитном описании грамматемой, при чем этот лексический элемент является более менее лексически пустым). От него зависит придаточное предложение (одинаковым образом, как в случае определительного предложения), внутри которого представлена семантика местного наречия (которая может синонимически выражаться падежом с предлогом относительного местоимения), т. е. напр. для предложения (1) предполагается семантическая структура (1’):

(1’) Мальчик смотрел в то место, из которого приближалась собака.

Slovo a slovesnost, volume 37 (1976), number 4, pp. 284-290

Previous Lumír Klimeš: Délka věty v Palackého Dějinách národu českého

Next Iva Nebeská: K negaci v souvětích příčinné povahy