Charakteristika slovní zásoby odborného stylu z hlediska kvantitativního

Věra Vlková

[Rozhledy]

(pdf)

Характеристика словарного состава научных текстов с квантитативной точки зрения / Les caractéristiques quantitatives du vocabulaire des textes scientiques

Odborný styl se v hierarchii funkčních stylů spisovného českého jazyka postupně dostal až na jedno z předních míst, neboť odbornost se v době vědeckotechnické revoluce stává jedním z determinujících faktorů v životě moderního člověka i v životě celé dnešní společnosti. Proto se v současné době dostává zkoumání odborného stylu do popředí zájmu lingvistické práce.

Cílem tohoto příspěvku je přispět k analýze slovní zásoby odborného stylu z hlediska kvantitativního — a na jeho základě i z hlediska kvalitativního, zejména s přihlédnutím k rozložení slovních druhů v odborném textu a k osvětlení některých dílčích problémů týkajících se terminologické složky odborné slovní zásoby.[1] Kvantitativní hledisko při zkoumání slovní zásoby odborného stylu umožňuje upřesnit vztahy mezi jednotlivými texty např. zjištěním dat o frekvenci jednotlivých druhů slov a termínů a tím dosáhnout jisté objektivizace při rozboru těchto textů z hlediska lingvistického, hlouběji vniknout do stavby odborných textů apod.

Jako materiál pro zkoumání slovní zásoby odborného stylu jsme zvolili 5 textů společenskovědních a 5 textů přírodovědných (do nich jsou zahrnuty i texty technické). V oblasti společenskovědní byly zkoumány texty těchto oborů: jazykověda — M. Dokulil, Tvoření slov v češtině 1 (Praha 1962 — dále Dokulil); J. Vachek, Dynamika fonologického systému současné spisovné češtiny (Praha 1968 — dále Vachek); literární věda — J. Hrabák, Poetika (Praha 1973 — dále Hrabák); psychologie — M. Nakonečný, Sociální psychologie (Praha 1970 — dále Nakonečný); F. Jiránek, J. Souček, Úvod do obecné psychologie (Praha 1969 — dále Souček).

Z přírodovědných publikací byly podrobeny rozboru tyto texty: fotografie — J. Šimek, Fotografické techniky (Praha 1969 — dále Šimek); J. Šmok, Umělé světlo ve fotografii (Praha 1972 — dále Šmok); hvězdářství — Hvězdářská ročenka 1974, roč. 50 (Praha 1973 — dále Ročenka); stavebnictví — Z. Bažant, Problémy zakládání staveb (Praha 1966 — dále Bažant); F. Lederer, Ocelové konstrukce pozemních staveb (Praha 1971 — dále Lederer).

Jde tedy o texty přibližně stejného charakteru (vysokoškolské učebnice a literatura podobného typu na stejné odborné úrovni) vydané zhruba v rozmezí jednoho desetiletí (1962—1973). Tyto texty mají ovšem různou délku N.

Statistické zkoumání materiálu se opírá o metody uvedené v publikaci E. Mitteneckera.[2] Při statistickém zpracování jazykového materiálu jsme postupovali takto:

[319]A. Celkový počet slov ve zkoumaném textu byl zjišťován měřením délky 20 úseků, z nichž se vypočítala průměrná hodnota počtu slov připadajících na jeden délkový úsek textu. Slovo přitom chápeme jako nejmenší, relativně samostatný významový prvek jazyka, který je ve výpovědi (psané) graficky a sémanticky izolovatelný. Průměrná hodnota počtu slov M byla počítána takto:

, kde X je naměřená hodnota počtu slov a N počet výběrů.

Po změření celého textu byl vynásobením průměrné hodnoty počtu slov a celkové délky textu získán celkový počet slov textu.

Pro kontrolu byla zjišťována velikost variačního koeficientu V (udávajícího standardní odchylku jako míru rozptylu v poměru k průměru).

Variační koeficient byl vypočten podle vzorce

výběrové variace byly stanoveny podle vzorce

Velikost variačního koeficientu se v našem případě pohybovala v mezích 4,22—5,65 %.

B. Frekvence slovních druhů v jednotlivých textech se zjišťovala 5 výběry po 500 slovech. Z těchto výběrů byly vypočteny průměry a z nich potom odhadnuto procentuální zastoupení slovních druhů v jednotlivých textech.

Z každého textu tak bylo ve vzorcích vybráno 2500 slov; celkem byl tedy k dispozici vzorek o 12 500 slovech reprezentující společenskovědní obory a stejně rozsáhlý vzorek z oborů přírodovědných. Celkem bylo takto zpracováno 25 000 slov.

Vzorky byly vybírány tak, aby rovnoměrně pokryly celý text (začátek — střed — konec), aby postihovaly nejdůležitější obsahové části textu a aby se — pokud možno — jednotlivé výběry tematicky, a tedy i terminologicky nepřekrývaly.

Pro kontrolu, nejsou-li jednotlivé výběry navzájem příliš rozdílné, bylo použito testu χ².

kde o_j = četnost empirická (pozorovaná) a e_j = četnost teoretická (očekávaná).

Při aplikaci testu χ² na jazykové jevy lze — jak známo — obtížně zajistit nezávislost náhodných veličin, jak požaduje matematická statistika. Tento test však poměrně snadno (a pro naše požadavky i postačitelně) umožňuje ověření tzv. nulové hypotézy, která předpokládá, že nalezené rozdíly v rozložení slovních druhů v textu se jen náhodně liší od nuly. Výsledky testu χ² srov. v tab. č. 1 na s. 320.

Ve všech zkoumaných případech byla potvrzena platnost nulové hypotézy, to znamená, že shoda v rozložení jednotlivých slovních druhů byla dobrá. Tím bylo ověřeno, že provedené výběry poskytují reprezentativní vzorek zkoumaného textu.

Dále pak byla ještě zjišťována shoda rozložení slovních druhů a) pro texty společenskovědní a přírodovědné, b) podle obsahové příbuznosti textů — pro texty lingvistické a psychologické (s nimi se poměřuje zbývající text literárněvědný) a texty stavební a fotografické (s oběma pak poměřujeme Hvězdářskou ročenku).

Rozdíly ve frekvenci slovních druhů vztažené na jednotlivé obory nevykazují žádné výraznější shody, pouze u společenskovědních textů (ve všech 5 případech)

 

[320]Výsledky testu χ2
Druhy slov
substantiva	11,95	4,14	0,23	1,70	0,11	10,48	1,04	11,48	5,82	2,71
adjektiva	19,48	—	8,07	5,23	0,01	4,94	1,07	4,45	—	0,07
adverbia	21,30	0,35	1,19	1,92	3,21	25,28	—	7,67	8,87	0,14
slovesa	2,12	—	0,31	—	0,65	5,34	0,58	0,17	3,35	2,05
zájmena	10,24	0,75	1,23	0,15	2,40	6,84	3,25	0,76	0,16	0,53
spojky	0,40	0,01	0,19	0,06	0,15	7,95	6,65	0,57	0,32	0,46
předložky	8,09	1,60	1,51	2,35	3,46	2,96	1,85	0,38	0,30	0,54
číslovky	4,71	2,76	0,44	1,10	0,36	34,93	2,04	11,04	3,79	1,40
χ2	78,29	9,61	13,17	12,51	10,35	98,72	16,48	26,25	22,81	7,90
	41,34	14,07				41,34	14,07

 Tabulka 1

 

je patrna podobnost rozptylu frekvence u adverbií, sloves, zájmen a spojek (tzn. u celé skupiny verbální, srov. pozn. 3). U zkoumaných textů přírodovědných se však tento jev nevyskytuje.

Nejmenší rozptyl mají v rámci společenskovědních textů spojky, z plnovýznamových slov slovesa; u textů přírodovědných předložky, z plnovýznamových slov adjektiva a slovesa. Největšího rozptylu dosahují u společenskovědních oborů adverbia, u přírodovědných číslovky (k problematice číslovek viz dále).

Rozdíly v rozptylech frekvence jednotlivých slovních druhů jsou největší u adjektiv (srov. dále) v textech společenskovědních a u číslovek v textech přírodovědných. Tyto rozdíly jsou zřejmě dány jednak poněkud volnějším postavením adjektiva v textech společenskovědních a nerovnoměrností výskytu číslovek v jednotlivých přírodovědných textech a náhodností výběru vzorků.

Testem χ² byla dále porovnávána shoda rozložení slovních druhů mezi texty jednotlivých oborů, abychom zjistili, nakolik si tyto texty z tohoto hlediska odpovídají. Významná hodnota χ² byla zjištěna pro poměr textů stavebních, fotografických, fotografických a hvězdářského; v těchto případech proto zamítáme platnost nulové hypotézy. Tato hypotéza platí pro poměr textů jazykovědných, psychologických, jazykovědných a literárněvědného, psychologických a literárněvědného, stavebních a hvězdářského, u nichž je hodnota χ² nevýznamná. V obou případech se zde patrně projevuje velký vliv tematiky, určité příbuznosti jednotlivých oborů a jejich geneze, v menší míře pak i vliv individuálního stylu autorů těchto textů.

Při excerpci materiálu k rozložení slovních druhů byly uplatňovány zhruba tytéž [321]zásady, jichž je užito v práci J. Jelínka, J. V. Bečky a M. Těšitelové.[3] K tomu srov. tab. č. 2, která přináší srovnání rozložení slovních druhů ve zkoumaných textech s údaji FSČ (v %).

 

Druhy slov	A	B	A B	E	G
substantiva	31,62	34,49	33,06	32,90	31,21
adjektiva	17,48	18,44	17,96	16,25	15,89
adverbia	9,56	6,44	8,00	8,60	9,45
slovesa	12,66	11,82	12,24	14,15	13,81
zájmena	9,07	5,02	7,04	6,26	8,30
spojky	7,55	6,25	6,90	9,65	9,70
předložky	10,18	12,79	11,49	10,73	10,22
číslovky	1,72	4,72	3,21	1,45	1,41
Tabulka 2

Vysvětlivky: A = společenskovědní obory; B = přírodovědné obory — ve zkoumaném materiálu; A B = průměrná hodnota A + B; E = odborná literatura popularizační (FSČ); G = vědecká literatura (FSČ); zkratky platí i pro další tabulky.

Fakta zjištěná rozborem uvedeného materiálu zřetelně potvrzují nominalizační tendence odborného stylu. FSČ uvádí pro substantiva průměrnou frekvenci 27,77 % z celkového počtu slov, pro skupinu E (odborná lit. popularizační) 32,90 % a pro skupinu G (vědecká lit.) 31,21 %. V našem materiálu mají substantiva průměrnou frekvenci 33,06 %; u textů společenskovědních je tato hodnota o něco nižší (průměrně 31,62 % — blíží se tedy průměru, který FSČ udává pro odborný styl), zatímco u přírodovědných oborů počet substantiv vzrůstá a činí 34,49 % z celkového počtu slov. Vyšší procento substantiv v textech přírodovědných lze vysvětlit zejména tím, že jsou zaměřeny k objektům a jejich popisu více než k dějům. Je-li v těchto textech vyjadřována dějovost, pak je dále rozvíjena výrazy, které jsou z velké části opět substantivy. Podobné rozvíjení je charakteristické i pro popis objektů. Frekvenci substantiv do určité míry ovlivňuje i nomenklatura jednotlivých oborů.

Druhé místo ve frekvenci slovních druhů zaujímají u textů společenskovědních i přírodovědných adjektiva. V excerpovaných textech věd společenských je jejich množství rovněž o něco nižší než v textech věd přírodních. Je zde tedy zřejmá souvislost s frekvencí substantiv, jejichž rozvíjejícími členy jsou adjektiva. Značný vliv tu má i volnější postavení adjektiva ve společenských vědách, kde užívání příslušné terminologie nebývá vždy zcela důsledně dodržováno a vedle termínu (terminologického sousloví) se často objevují i různé opisy — spojení adjektiva se substantivem je pak poněkud volnější, na rozdíl od pevnějšího užití terminologie v přírodních vědách. V obou případech jsou však adjektiva zřetelně nad průměrem udávaným FSČ.

Slovesa jsou u společenskovědních textů na 3. místě, u přírodovědných až na místě 4. (po předložkách); v obou případech však klesají hluboko pod průměr, který udává FSČ (k úloze slovesa v odborných textech viz dále).

[322]Přesnější představu o stupni nominalizace daných textů nám poskytuje srovnání skupiny substantivní a slovesné (ve smyslu FSČ) ve zkoumaných textech i v porovnání s FSČ: 

 

	A [%]	B [%]	E [%]	G [%]
Substantivní skupina	65,72	59,28	59,88	57,32
Slovesná skupina	29,53	38,85	38,66	41,26
Tabulka 3

 

Z uvedeného přehledu vyplývá, že míra nominalizace je u skupiny textů společenskovědních nižší než u skupiny textů přírodovědných. Současně se zde projevuje značná shoda s údaji uváděnými FSČ; to potvrzuje především reprezentativnost zkoumaného materiálu.

Převaha nominálního vyjádření vyplývá ze statičnosti, jíž je odborný styl zcela jednoznačně charakterizován. Vedle běžných nominálních prostředků si proto odborný styl vytváří podle potřeby prostředky další. Charakteristické je hlavně tvoření verbálních substantiv (např. přenášení, tvoření pojmenování, zastavění, odsazení, rozepření), tvoření slovesných adjektiv — zejména z příčestí trpného (provedený, vytvářený, získaný apod.), vztahových adjektiv (stavební, částečný, celkový apod.), adjektiv s významem možnosti nebo nemožnosti (změřitelný, proveditelný apod.) a účelových adjektiv (posunovací, obráběcí apod.). Pro odborné vyjadřování jsou typické i některé typy multiverbizačních výrazů (provést kontrolu, podat důkaz, být charakteristikou, být nepostačující apod.).

Na dalších místech ve frekvenci slovních druhů potom následují předložky, adverbia, zájmena a spojky. Problematika spojek je však složitější, než může naznačit jejich postavení v tabulce. Procento vlastních spojek, které se v ní udává, by samo o sobě nutně zkreslilo a zjednodušilo pohled na syntaktickou problematiku. Proto je třeba upozornit zde ještě na dva důležité jevy: (1) Značná část spojek souřadicích sloužila k souřadnému spojování větných členů, nikoli ke spojování vět. (2) Podřadicími spojkami se zdaleka nevyčerpává repertoár prostředků sloužících k připojování vedlejších vět. Je nutné k nim započítat i vztažná zájmena a zájmenná příslovce. Tyto přírůstky spojovacích výrazů jsou u jednotlivých textů značně rozdílné. U přírodovědných textů se pohybují zhruba na téže úrovni (od 1,40 % do 1,66 %), u textů společenskovědních jejich množství poněkud stoupá (od 1,37 % do 3,28 %) — u Nakonečného až na 3,28 % (je to větší množství než u vlastních spojek podřadicích (1,56 %) užitých v tomto textu).

Poměrně vysoké procento spojek a spojovacích výrazů podřadicích užitých v excerpovaných textech spolu s faktem, že velké množství spojek souřadicích zde slouží ke spojování větných členů, naznačuje, že pro odborné vyjadřování je charakteristická převaha hypotaxe nad parataxí, a dále, že pro vyjadřování složitých myšlenkových obsahů užívá odborný styl složitých souvětí (užito ve významu souvětí o vyšším počtu vět, spojených složitějšími syntaktickými vztahy) s propracovanou syntaktickou stavbou, která poskytují možnost diferencovaného a přesného vyjádření vztahů mezi danými předměty a jevy. Tento jev je zřetelnější u oborů společenskovědních než u oborů přírodovědných.

[323]Číslovky zastoupené v zkoumaných textech jsou silně nad průměrem FSČ. Zde je však nutno poznamenat, že číslovky byly v naší práci pojímány šíře než ve FSČ. Byly počítány nejen číslovky psané slovy, ale i číslovky vyjádřené číslicemi, které se hojně vyskytují hlavně v textech přírodovědných oborů. Značně vysoké procento číslovek v těchto textech je podmíněno zejména způsobem výstavby i samým obsahem zkoumaných textů. Ukazuje se, že problematika číslovek v odborném stylu je natolik speciální, že bude zapotřebí podrobit ji samostatnému výzkumu.

Výskyt částic a citoslovcí je v odborném stylu zanedbatelný, tvoří zde jen nepatrný zlomek z celkového počtu slov. Částice nebyly ve 3 textech (1 společenskovědním a 2 přírodovědných) zastoupeny vůbec. Citoslovce byly zaznamenány pouze jako dokladové užití v práci J. Vachka.

Při vyhodnocení zkoumaného materiálu bylo zjištěno, že frekvence slovních druhů ve společenskovědních oborech se více blíží frekvenční křivce podle průměru FSČ, než je tomu u oborů přírodovědných. Znatelné odlišnosti jsou zejména u číslovek (srov. výše), zájmen a adverbií. Lze tedy říci, že v rámci odborného stylu jsou z hlediska kvantitativního texty přírodovědné příznakovější než texty společenskovědní, které se více blíží všeobecnému průměru.

Statistické zpracování terminologické složky slovní zásoby odborného stylu umožňuje porovnat poměr termínů a „netermínů“ v odborné slovní zásobě, dále poměr termínů domácích a přejatých, termíny z hlediska jejich původu, podle výskytu v jednotlivých oborech i poměr jednoslovných termínů a terminologických sousloví a způsob jejich tvoření.

Protože jde vesměs o otázky, které byly na mnoha místech a mnohem podrobněji rozebrány, chceme na tomto místě uvést pouze některé obecnější závěry plynoucí ze zkoumání uvedených textů a ukázat některé číselné relace těchto textů. 

 

Frekvence (%) termínů v textech
Množství termínů v textu	16,24	12,10	21,89	18,63	18,34	26,01	26,17	25,73	29,15	25,30
Průměr	17,44					26,11
Celkový průměr	21,78

Tabulka 4

 

Ze zjištěného průměru výskytu všech termínů vyplývá, že termíny tvoří asi jednu pětinu z celkového počtu slov zkoumaných textů. V oborech společenskovědních je procento termínů značně nižší, pohybuje se od 12,10 % do 21,89 %. Nejnižší počet termínů byl zaznamenán u textů jazykovědných, dále následuje literární věda a po [324]ní texty psychologické, které užívají termíny z více oborů.[4] Obory přírodovědné obsahují termíny v množství značně vyšším — v průměru přesahuje jejich počet jednu čtvrtinu celkového množství slov (23,50—29,15 %). V tomto případě je opět patrný vliv nomenklatury těchto oborů.[5]

Nejnižší počet termínů obsahuje v našem materiálu Ročenka (23,50 %). Je to způsobeno zřejmě tím, že se zde střídají rozsáhlé informační a popisné části, kde je užito více výrazů neterminologických, s částmi úzce teoretickými, kde procento termínů prudce stoupá. V textech fotografických se vyskytuje zhruba 26 % termínů. Jsou to však z velké části termíny adaptované, které mimo oblast odborného stylu fungují jako netermíny (kopírovat, zvětšovat apod.). Charakteristické pro texty z oboru fotografie je i užívání termínů citátových, zejména termínů přejatých z angličtiny jako High-Key, Low-Key, Ton-line-process, a dále pak termínů utvořených z vlastních jmen — jako volt, °Celsia, RTG. Tento druhý typ je rovněž příznačný pro značné množství termínů užitých v Ročence a pro texty zabývající se fyzikální problematikou nebo užívající pojmového aparátu fyzikálních věd vůbec.

Texty ze stavebnictví obsahují nejvyšší počet termínů — u Bažanta až 29,15 % z celkového počtu slov. Tyto texty jsou orientovány značně teoreticky (proti textům fotografickým, které jsou v některých částech zaměřeny spíše populárně). Procento termínů zde navíc vzrůstá tím, že slovesa v mnoha případech fungují rovněž jako termíny (nivelovat, betonovat, svahovat, beranit). Frekvence těchto sloves je relativně vyšší než frekvence sloves v terminologické platnosti u ostatních zkoumaných textů.

Na základě množství termínů obsažených v jednotlivých textech můžeme tedy říci, že míra odbornosti měřená frekvencí termínů u přírodovědných textů značně převyšuje míru odbornosti v textech společenskovědních.

Konkurence domácích a přejatých termínů je ovlivněna dvěma protichůdnými tendencemi — tendencí k internacionalizaci terminologie a snahou užívat domácích ekvivalentů. Tyto tendence se uplatňují v různých oborech v různé míře. Zpravidla však platí, že přejaté termíny jsou dominantní pouze ve vrstvě speciálních termínů daného oboru.

Společenskovědní texty obsahují mnohem vyšší procento přejatých termínů než texty přírodovědné. Tyto termíny v nich tvoří téměř celou polovinu všech užitých termínů (v průměru 44,98 %), kdežto u textů přírodovědných jsme zaznamenali pouze 38,39 % přejatých termínů. Výraznou skupinu zde tvoří texty stavební, které užívají většinou termínů domácích (Bažant má jen 29,89 % přejatých termínů, Lederer dokonce jen 19,24 %). Termíny přejaté se v nich objevují pouze tehdy, neexistuje-li domácí ekvivalent v téže stylové rovině, a v případech, které jsou dány územ ve stavební praxi (např. drénovat, niveleta, prefabrikace). Jde většinou o poměrně malé množství termínů s vysokou frekvencí.

Pokud jde o poměr termínů jednoslovných a víceslovných, lze konstatovat, že jednoslovné termíny tvoří v průměru více než 50 % všech termínů užitých v textu. Ve společenskovědních oborech je jejich frekvence zhruba o 8 % vyšší než u věd přírodních.

Ze slovních druhů fungujících jako termíny převažují substantiva, která pojmenovávají všechny skutečnosti, konkrétní i abstraktní jevy spadající do daného oboru (např. klasicismus, drama, fonetika, emoce, nasáklivost, konvekce, erupce). — Po nich následují adjektiva, která udávají vlastnosti těchto jevů a skutečností, nebo je nějakým způsobem zpřesňují a vymezují. Většina těchto adjektiv tedy fun[325]guje jako rozvíjející člen substantiva, v některých případech však mají uplatnění i sama o sobě (srov. emocionální, syntaktický, asymetrický, spektrální, expoziční).

Dalším slovním druhem s terminologickým uplatněním je adverbium. Adverbia jako termíny nejsou příliš hojně zastoupena; nejčastěji se zde setkáváme s adverbii utvořenými od adjektiv (např. gramaticky, konstrukčně, spektroskopicky, kontaktně).

Sloveso v terminologické platnosti označuje všechny základní procesy v daném oboru, stavy i změny stavu. Ve společenskovědních oborech je takovéto užití slovesa celkem řídké, v oborech přírodovědných jeho frekvence značně stoupá. Souvisí to s tím, že většina zkoumaných společenskovědních textů se zabývá rozborem a popisem nějakého faktu, nějaké substance, kdežto obory přírodovědné často pracují s popisem a rozborem činností (srov. konstruovat, zakládat, betonovat, vzlínat).

Z požadavku na nosnost termínů vyplývá, že od substantiva v terminologické platnosti bývá často odvozeno i příslušné vztahové adjektivum a adverbium — rovněž s terminologickou platností; někdy bývá tato řada rozšířena ještě o sloveso (srov. syntax — syntaktický — syntakticky; konstrukce — konstrukční — konstrukčně — konstruovat). Tato řada může být někdy ještě dále rozšířena o substantivum vlastnosti (např. žánr — žánrový — žánrově — žánrovost).

Terminologická sousloví složená ze dvou slov jsou zastoupena více než jednou třetinou. V přírodovědných oborech je jejich počet vyšší (39,44 %) než v oborech společenskovědních (34,41 %). Tato sousloví jsou nejčastěji tvořena spojením substantiva s určujícím adjektivem, které funguje jako shodný přívlastek, např. rychlostní pole, expoziční osvětlení, fonologická opozice.

Dalším hojně zastoupeným typem je spojení dvou substantiv, z nichž jedno je ve tvaru nom. sg. a druhé v gen. sg. nebo pl., např. korelace kontinuálnosti, součinitel zatížení, varianta fonému. Tento způsob tvoření do jisté míry konkuruje způsobu prvnímu. V některých případech fungují oba typy jako stylistické varianty (vrchol slabiky — slabičný vrchol, moment ohybu — ohybový moment, rovina střechy — střešní rovina). V lingvistických textech se objevuje i spojení substantiva v nominativu se substantivem v instrumentálové podobě (odvozování předponami, příponami).

V malém množství je dále zastoupeno spojení adjektiva s adverbiem, které toto adjektivum blíže vymezuje, např. morfematicky homogenní, emocionálně zabarvený. Za terminologické sousloví lze považovat i spojení adverbia a slovesa (slabičně fungovat, tepelně izolovat), jehož výskyt je poměrně řídký.

Terminologická sousloví trojslovná byla zaznamenána ve všech zkoumaných textech. Procento jejich výskytu je však ve srovnání s výskytem termínů jednoslovných a terminologických sousloví dvojslovných značně nízké (5,17 %). U přírodovědných oborů je přitom množství trojslovných terminologických sousloví mnohem větší než u oborů společenskovědních (6,22 % proti 4,14 %).

Nejčastěji jsou trojslovná terminologická sousloví tvořena spojením substantiva s určujícím adjektivem a toto spojení je rozvíjeno dalším adjektivem — tedy typ 

Adj. →

Adj. → Subst.

:

předsamohlásková počáteční poloha, jednotkový expoziční účin, absolutní bolometrická velikost.

Variantní jsou spojení podle schématu 

Adj. →

Subst. ← Adj.

a

Subst. ← Adj.

← Adj.,

která lze beze změny významu užívat v obou podobách. Mezi nimi je rozdíl spíše stylistický než významový: bezvodý siřičitan sodný — siřičitan sodný bezvodý, složený brzdný portál — brzdný portál složený.

Stejným typem variant jsou i méně frekventovaná spojení 

Subst. →

Adj. v gen. → Subst. v gen.

:

[326]korelace souhláskové znělosti, princip kontaktového kontrastu, kategorie pobočných významů a některá spojení typu

Subst. →

Subst. v gen. ← Adj. v gen.

:

např. kategorie významů pobočných, která lze bez nesnází transformovat na vzorec

Subst. →

Adj. v gen. → Subst. v gen.

.

V několika případech se vyskytlo také spojení typu

Subst. ←

Adj. v nom. ← Subst. v instr.

:

jméno řízené předložkou, pád uvozený předložkou. Charakteristickým rysem tohoto typu spojení je užití slovesného adjektiva.

Další, hojně zastoupená možnost tvoření trojslovných terminologických sousloví je dána spojením substantiva v nominativu se substantivem v genitivu (které má funkci neshodného přívlastku) a celé toto spojení je dále rozvíjeno adjektivem:

Adj. →

Subst. v nom. ← Subst. v gen.

:

kombinatorní varianta fonému, mezný modul osvětlení, horizontální struktura osobnosti.

Dalším typem je spojení adjektiva blíže určovaného adverbiem, které pak jako celek rozvíjí substantivum:

Adv. → Adj.

→ Subst. :

individuálně kombinatorická varianta, podélně oválný otvor.

Posledním užitým typem je spojení tří substantiv. Základové substantivum je určováno terminologickým spojením dvou substantiv:

Subst. ←

Subst. v gen. ← Subst. v gen.

:

kategorie nositele vlastnosti, okraj disku galaxie.

Naše zkoumání ukazuje, že základní pro tvoření trojslovných terminologických sousloví jsou typy: 

Adj. →

Adj. → Subst.

;

 

Adj. →

Subst. ← Adj.

/

Subst. ← Adj.

← Adj.;

 

Subst. →

Adj. v gen. → Subst. v gen.

;

 

Adj. →

Subst. v nom. ← Subst. v gen.

;

 

Adv. → Adj.

→ Subst. a

 

Subst. ←

Subst. v gen. ← Subst. v gen.

.

Další řada kombinačních možností pak slouží k tvoření těchto termínů doplňkově.

Čtyřslovných a víceslovných terminologických sousloví bylo ve zkoumaném souboru zastoupeno poměrně málo, necelé 1 %. Vyskytují se ve větší míře v textech přírodovědných (1,21 % proti 0,51 % v textech společenskovědních), zejména ve stavebnictví. Téměř každé z těchto sousloví reprezentuje jiný typ tvoření. Protože v tomto případě již nebyl k dispozici dostatečně reprezentativní vzorek materiálu, nelze se pokoušet o zobecnění.

Ukazuje se však dále potřeba vyčlenit jako zvláštní skupinu terminologických sousloví jednak tvoření předložkové (založení na kesonech, zakládání do skály, izolace proti zemní vlhkosti, román v dopisech) a tvoření spojkové (korelace příznakového a bezpříznakového).

[327]Závěr. Kvantitativní zkoumání slovní zásoby odborného stylu potvrdilo nominalizační tendence odborného stylu, které jsou zřejmé nejen z poměru substantivní a verbální skupiny, ale i z poměrů jednotlivých členů těchto skupin, které základnímu poměru plně odpovídají: 

 

	Druh slova	A [%]	B [%]
Substantivní	substantiva	31,62	34,49
skupina	adjektiva	17,48	18,44
	předložky	10,18	12,79
Verbální skupina	slovesa	12,66	11,82
	adverbia	9,56	6,44
	zájmena	9,07	5,02
	spojky	7,55	6,25
Tabulka 5

 

Současně se zde rýsují některé důležité kvalitativní rozdíly mezi skupinou textů společenskovědních a přírodovědných. V tomto případě jde o vyšší stupeň nominalizace v textech přírodovědných.

Frekvence termínů je ve společenskovědních textech nižší než u textů přírodovědných. Při zkoumání frekvence termínů z hlediska původu bylo zjištěno, že texty společenskovědní obsahují vyšší procento termínů přejatých než texty přírodovědné; to je dáno mimo jiné i kulturně historickými souvislostmi a širším praktickým uplatněním přírodovědných oborů.

V obou skupinách zkoumaných textů mají zřetelnou převahu termíny jednoslovné. Víceslovná terminologická spojení se častěji vyskytují v textech přírodovědných, u nichž se nové jevy pojmenovávají velmi často tím způsobem, že se původní termín (terminologické sousloví) blíže specifikuje přidáním jednoho nebo několika slov, nebo přímo spojením dvou termínů nebo terminologických sousloví (nosník — svislý nosník — svislý nosník jeřábové dráhy).

Přestože byl pro toto zkoumání zpracován poměrně velký vzorek slov, zůstáváme stále pouze u předběžných zjištění, neboť pro širší zobecnění by bylo třeba rozsáhlejšího dokladového materiálu, a to vzhledem k většímu počtu jak oborů odborného stylu, tak i různých autorů textů v rámci jednoho oboru.

 

R É S U M É

The Characterization of the Vocabulary of the Scientific Style from the Statistical Point of View

The author presents the statistical investigation of the vocabulary of the scientific style. The scientific style was divided into two large groups — social studies and natural sciences (including technical science) with the aim to compare these two groups from several points of view: the occurrence of parts of speech in the text, the relation of terms to non-terms, the relation of [328]domestic terms to loan-terms, and the relation of one-word terms to compound terms in the text.

The quantitative research of the vocabulary of the scientific style reflects the tendency towards the use of nominal expressions and constructions as can be seen from the ratio of noun and verbal groups (in accordance with Frequency Dictionary of Czech) and from the ratio of parts of speech belonging to noun group and to verbal group which fully corresponds to the basic ratio. At the same time there is also a number of important differences between the two above mentioned groups of the scientific style. In this case the higher degree of nominalization was noted with natural sciences. The frequency of terms, too, is higher in natural sciences than in social studies. On the other hand natural sciences include less loan-terms (38,98 % in average) than social studies (44,98 % in average) which depends among others on cultural and historical circumstances and on the broader practical use of natural sciences which calls for the use of domestic terms.

In both groups of investigated texts one-word terms are distinctly prevailing (more than 50 % of the total sum of terms). The frequency of compound terms is higher in natural sciences in which designations for new phenomena are formed by adding one or more words to the primary term (compound term) or by the connection of two one-word terms or compound terms (nosník — svislý nosník — svislý nosník jeřábové dráhy).

We expect that further investigations using larger text samples from different scientific fields would confirm the above stated tendencies and, perhaps, reveal other important properties of the scientific style.

Slovo a slovesnost, ročník 37 (1976), číslo 4, s. 318-328

Předchozí Olga Müllerová: K tematické výstavbě nepřipravených mluvených dialogických projevů

Následující Milena Hübschmannová: K jazykové situaci Romů v ČSSR (Sociolingvistický pohled)