K jazykové situaci Romů v ČSSR (Sociolingvistický pohled)

Milena Hübschmannová

[Rozhledy]

(pdf)

К языковой ситуации цыган-ромов в Чехословакии (С точки зрения социолингвистики) / Au sujet de la situation linguistique des Gitanes Romo en Tchécoslovaquie (Étude sociolinguistique)

Romů žije v ČSSR asi 300 000 (podle sčítání z r. 1970: 219 554, podle zvláštního sčítání z r. 1968: 226 467). Jejich populační přírůstek je 1,8krát vyšší než u ostatního obyvatelstva ČSSR. V ČSR jich žije 61 085, v SSR 165 382. Romové žijící v ČSR se přistěhovali ze Slovenska po r. 1945; tzv. „čeští“ Romové byli za druhé světové války vyvražděni. Nejhustší romské osídlení je ve Východoslovenském kraji (38,1 %), v ČSR v průmyslových oblastech Severočeského kraje (8,1 procenta). Co se týče etnického složení, rozlišují se Romové slovenští (asi 80 %), maďarští (asi 15 %), olašští (asi 5 %). Slovenští a maďarští jsou zhruba dvě století usedlí, olašští donedávna kočovali. — Příspěvek se zabývá jazykovou situací Romů z hlediska sociolingvistického.

 

Tradiční společenské kontakty a sociální bilingvismus Romů

Romové žijí po rodinách a rodových komunitách rozptýleni mezi heteroetnickou majoritní populací (Slováky, Čechy a Maďary). Bezprostřední společenská kategorie, která určuje jejich jazykovou situaci, jsou sociální kontakty. Romové se stýkají na prvním místě sami se sebou, v rodině, v příbuzenstvu, v romské komunitě (R-R).

Jako rozptýlená minorita byli Romové závislí hospodářsky a kulturně na majoritní společnosti. Závislost byla zvyšována ojedinělostí historického bytí Romů: i v evropské společnosti fungovali jako „souostroví“ monoprofesních, endogamních skupin — džátí (kast) kovářů, hudebníků (slovenští a maďarští Romové), koňských handlířů (olašští Romové), kteří získávali obživu tím, že specifické výrobky a služby své kastovní profese vyměňovali s neromskými sousedy za základní poživatiny a (obnošené) šatstvo. Při této výměně docházelo ke kontaktům mezi Romy a příslušníky majoritní společnosti (R-G; G = gadžo, Nerom).

 

[329]Úzus a charakter romštiny

Při kontaktech R-R se přirozeně mluvilo romsky. Romštinu určovaly základní společenské charakteristiky komunity, která ji užívala: a) Mluvčí hovořili svým subetnickým dialektem. Zobecňování dialektů brzdily společenské rozdíly mezi subetnickými skupinami. b) Každý dialekt existoval jako soubor regionálních variet. Zobecňování regionálních variet bránila ekologická oddělenost romských komunit a absence písemné formy. c) Romština nebyla spisovná. Kastovní postavení se projevovalo mimo jiné vysokou negramotností (dodnes je mezi Romy staršími šedesáti let 69,8 % negramotných). Omezenou monoprofesní kvalifikaci získávaly děti v rodině, gramotnost pro kovářství ani hudbu nepotřebovaly. Jednotlivci, kteří výjimečně dosáhli vzdělání, se často zřekli derogovaného etnika, přestali se považovat a být považováni za Romy. Vzhledem k postavení Romů nevznikla potřeba vytvářet spisovnou romštinu a vzhledem k celospolečenským podmínkám nebyla pro to ani možnost. d) Romština měla charakter sociolektu nejnižší společenské vrstvy. Romové, ač etnická skupina, netvořili v důsledku kastovního bytí globální, třídně diferencovanou společnost, ale existovali jako socioprofesní vrstva ekonomicky napojená na ostatní společnost, vrstva vnitřně diferencovaná na rodové skupiny. Romština obsahovala ty lexikálně sémantické prostředky, jejichž skutečnostní referenty měly pro mluvčí bezprostřední, užitný nebo operativní společenský význam. Pro předměty a pojmy, s nimiž se Romové setkávali jen jako s „majetkem“ majoritní společnosti, užívali obvykle slovenských (maďarských) výpůjček. Protože se Romové tradičně usazovali ve vsích (v SSR žije dodnes 70 % Romů na vesnici), stýkali se s obyvatelstvem, které mluvilo místním nářečím, nikoli spisovným jazykem. Výpůjčky tedy pocházely z nářečních forem majoritního jazyka. Např. slova jako anzugos (‚oblek‘), dili (‚podlaha‘) se do slovenské romštiny nedostala přímo z němčiny, ale ze slovenských nářečí.

Přestože nebyla příležitost kultivovat romštinu programově, rozvíjela se postupně spontánním užíváním jako každý jiný jazyk. Současně s přejímáním slov vznikaly i nové výrazy tvořené vlastními slovotvornými prostředky romštiny.[1]

 

Charakter neromského kódu (g) užívaného Romy

Při styku s neromskými sousedy užívali Romové jejich řeči.[2] Slovenský projev Romů opět určovaly konkrétní kontakty R-G. Tradiční styky R-G byly omezené jak početně, tak svou komunikační strukturou, tematickým okruhem komunikace. Realizovaly se zejména při výměně výrobků a služeb. Tu obstarávali dospělí. Stávalo se, že děti do šesti, sedmi let, tedy do té doby, než se začaly podílet na výdělečné činnosti, mluvily pouze romsky.[3]

Slovensky hovořili Romové většinou kuse a nenormativně, neovládali spisovný [330]jazyk, ale — v té či oné míře — místní varietu slovenštiny. Slovenština byla pro ně jazykem druhým, naučeným poté, co si vštípili vlastní mateřský jazyk, a proto byl jejich slovenský projev přetížen romskými kalky.

 

Společenská hodnota romštiny

Protože romsky hovořili Romové většinu dne, ve všech komunikačních situacích R-R, měla pro ně romština hodnotu komunikačního prostředku základního.

Jako mateřský jazyk měla romština dvojí význam: a) prostřednictvím romských jazykových kategorií si zafixoval mluvčí specifické třídění základních časoprostorových vztahů, ve shodě s lexikálně sémantickými zvláštnostmi mateřského jazyka se naučil specificky vydělovat a pojímat skutečnost. b) Mateřský jazyk představoval i pocit sounáležitosti k rodině, tedy k prvnímu společenskému celku. Ve své druhé, reprezentativní funkci se pro jednotlivce stával prostředkem integrace s komunitou, která mu poskytuje základní existenční jistoty.

Romštinou se vyjadřují i slovesné tvůrčí hodnoty etnického společenství: pohádky, písně, přísloví, zábavné rýmovačky a podobně. Folklór, zejména písně, jsou mezi Romy dosud živé. I jazykově asimilovaní Romové, kteří neovládají romštinu aktivně, běžně zpívají písně v původním etnickém jazyce. Jazykovým stylem romského folklóru se zatím nikdo nezabýval, je však zřejmé, že je odlišný od hovorového jazyka, je výrazově bohatší a do jisté míry zabraňuje úniku původních slov z jazyka, stabilizuje romštinu.[4] V této funkci se naplňovala kulturní hodnota romštiny.

Konečně romština měla v minulosti do jisté míry i funkci argotickou, hodnotu jazyka, kterému neromští mluvčí nerozuměli. Vedly k tomu trvale antagonistické vztahy mezi Romy a Neromy.

 

Společenská hodnota majoritního jazyka

I slovenština, popř. maďarština měla v dřívější době pro Romy jistou komunikační hodnotu, vymezenou mírou a strukturou kontaktů s Neromy. Slovenština, později čeština, s níž se Romové setkávali poté, co se přestěhovali do Čech, jsou jazyky spisovné, po staletí rozvíjené a kultivované různými třídami, vrstvami a skupinami vyspělé, sociálně diferencované společnosti. Jsou to jazyky státní s nejširší komunikační platností, jazyky veškerých veřejných styků, jazyky masových sdělovacích prostředků apod. Jejich prostřednictvím lze získat vyšší vzdělání, kvalifikaci. V minulosti nebyla ovšem tato objektivní hodnota majoritních jazyků pro Romy relevantní, neboť nemajíce společenskou příležitost, neměli ani aspiraci získávat vyšší vzdělání nebo usilovat o takové společenské pozice, pro něž znalost státních jazyků byla nezbytná. Tato pro Romy potenciální hodnota majoritních jazyků se postupně aktualizuje teprve v socialistickém zřízení. Protože majoritní jazyky reprezentovaly dominantní společnost s větší prestiží, měly i pro Romy prestižní hodnotu, hodnotu prostředku, který snáze umožní odpírané přijetí ze strany neromského obyvatelstva.

 

Změny společenských kontaktů R-R/R-G

V současné době se podstatně mění struktura styků R-R/R-G. Styky R-G se rozšiřují zejména tím, že a) Romové se zapojují do celospolečenského výrobního procesu, do smíšených pracovních kolektivů, b) v důsledku obecné školní docházky.

Tradiční pracovní kolektiv tvořila romská rodina (u kovářů) nebo mužská část [331]rodu (u hudebníků), zatímco v r. 1970 bylo podle sčítání 85,5 % romských mužů zapojeno do pracovních kolektivů na závodech, na stavbách, v jednotných zemědělských družstvech apod. I když se někde vyskytují romské pracovní skupiny, jsou průběžně ve styku s ostatními neromskými spolupracovníky a s nimi hovoří česky nebo slovensky.

Téměř 70 % negramotných mezi Romy staršími šedesáti let naznačuje, jak málo příležitosti měly dříve romské děti k tomu, aby přicházely ve škole do styku s majoritními jazyky. Dnes je téměř sto procent romských dětí ve školním věku zapsáno do školy, kde se seznamují s normativní a spisovnou podobou češtiny nebo slovenštiny.

Kromě osobních kontaktů R-G, které předpokládají aktivní mluvní účast, rozšiřují se prostřednictvím masových sdělovacích prostředků (zejména televize) i pasívní kontakty s jazykem g.

 

Společenské styky Romů v tradičních sídlištních typech

Tradiční kontakty převládají na Slovensku tam, kde Romové dosud žijí v sídlištních soustředěních. Třebaže romští muži jsou část dne v práci a děti ve škole, volný čas tráví v romské komunitě, mezi romskými sousedy, ekologicky víceméně odděleni od G.

Třebaže se děti ve škole učí slovensky, o přestávce mezi sebou hovoří svým mateřským jazykem. Zajímavé je srovnání úzu r/g u školních dětí ze ZDŠ v Podskalce (romská kolonie s 800 obyvateli) u Humenného a u dětí ze čtyř ZDŠ v Rokycanech. V těchto lokalitách jsem v rámci integrovaného antropologického výzkumu, vedeného zesnulým prof. Jaroslavem Suchým, provedla sociolingvistické šetření. Následující údaje vyplývají z dotazníku pro třídní učitele; zjišťovali jsme užívání romštiny a češtiny, popř. slovenštiny.

 

Úzus romských dětí o školní přestávce (r. 1974)

 

Jazyk	Podskalka		Rokycany
	abs.	%	abs.	%
r	32	60,8	26	27,4
rg	19	39,2	27	28,4
g	0	0,0	42	44,2
Σ	51	100,—	95	100,—
Tabulka 1

Vysvětlivky: r = převážně romsky; rg = někdy romsky, někdy česky, popř. slovensky; g = jen česky, popř. slovensky.

V tradičních lokalitách tedy převládá tradiční model bilingvního úzu: při kontaktech R-R se užívá romština, při kontaktech R-G slovenština. Protože je tento bilingvismus z hlediska úzu specializovaný, vázaný na komunikační situace určené odlišnými kontakty, můžeme jej v rozšířeném vymezení označit Fergusonovým pojmem diglosie.[5] Pro tradiční sídlištní typy je příznačná jazyková diglosie r/g.

[332]

 

 

Společenské styky Romů v nových sídlištních typech

Nové sídlištní typy se vytvořily převážně v ČSR, kam se část Romů přestěhovala po r. 1945 hlavně z důvodů pracovních a bytových. Třebaže se v jedné obci usazovaly mnohdy celé velké příbuzenské komunity, nikdy se nevytvořilo výlučně romské sídliště. I v tzv. „cikánských ulicích“ bydleli Romové pohromadě s českými sousedy. Také míra celkového rozptylu Romů v ČSR je podstatně vyšší než v SSR. V ČSR představují Romové 0,62 % z celkové populace, v SSR 3,67 % (zvláštní sčítání z r. 1968). V nových sídlištních typech se okruh kontaktů R-G podstatně rozšířil o dané sousedské styky R-G.[6] Pro zajímavost ukážeme frekvenci a strukturu kontaktů R-R/R-G u rodičů rokycanských žáků, s nimiž jsem provedla standardizovaný rozhovor.

 

Frekvence návštěv	Příbuzní		Sousedé		Známí z práce
	R	G	R	G	R	G
často	29*	0	4**	4	1	0
občas	9	0	0	2	5	8
Σ	38	0	4	6	6	8
Tabulka 2. „S kým se navštěvují tvoji rodiče?“

 

Vysvětlivky:	* Ve 3 rodinách žijí se staršími bratry dotázaných žáků česká děvčata jako družky.
	** Pouze 4 rodiny mají romské sousedy, ostatní žijí mezi českými rodinami; daný kontakt R-R tedy neumožňuje volené sousedské styky R-R.

 

Dané sousedské kontakty, ať uskutečněné v plné komunikační míře či ne, reprezentují zároveň komunikační prostředí. To provádí přímo nebo nepřímo společenskou kontrolu, je nositelem obecných postojů. Postoj k jazyku r/g se často dává najevo velmi výrazně a tím se spolumotivuje volba úzu r/g. Postoje Neromů k rom-

 

[333]Frekvence návštěv	R-G	R-R
často	4	14
občas	10	35
Σ	14	49
Tabulka 3. Frekvence volených styků R-G/R-R (Rokycany)

 

Styky	Příbuzenské	Sousedské	Pracovní
R-G	0,0	15,6	21,0
R-R	100,0	10,5	15,6
Tabulka 4. Struktura R-G/R-R styků (Rokycany) v %

 

štině jsou spíše derogativní; ovlivňuje je do značné míry neinformovanost nejen o romštině, ale o funkčních hodnotách jazyka vůbec.[7] Že komunikační prostředí ovlivňuje volbu úzu, je patrno, porovnáme-li úzus při kontaktech R-R na veřejnosti a doma.

 

Jazyk	Doma		Na ulici
	abs.	%	abs.	%
r	31	81,6	21	55,3
rg	3	7,9	10	26,3
g	4	10,5	7	18,4
Σ	38	100,0	38	100,0
Tabulka 5. Porovnání úzu v rodině a na veřejnosti (Rokycany 1974)

 

Důvody, které žáci uváděli pro volbu úzu na ulici, jsou tyto:

a) Česky mluví proto: Češi se zlobí, když mluvíme cikánsky; Češi se nám posmívají; aby si Češi nemysleli, že jsme takoví ‚dubki‘ (zaostalí hlupáci); aby si Češi nemysleli, že se jich straníme; už jsme si na češtinu víc zvykli.

[334]b) Romsky mluví proto: Co je jim (Čechům) do toho, jak mluvíme; každý má právo mluvit, jak chce; „mi sako čiriklo peskeri giľi giľavel“ (přísloví) ať každý pták zpívá svou píseň; už jsme se tak naučili.

Z odpovědí romských rokycanských žáků se zdálo, že postojová interakce s komunikačním prostředím má na volbu úzu velký vliv, ba větší než znalost jazyka.

Zatímco v tradičních sídlištních typech je postojová atmosféra G ekologicky vzdálená, v nových sídlištních typech je přímo a bezprostředně vyjadřovaná komunikačním prostředím.

V nových sídlištních typech se tedy jazyka g užívá i při komunikaci R-R. Nový typ bilingvismu může mít následující podoby.

 

Vysvětlivky: v — na veřejnosti; d — doma; st — starší generace; ml — mladší generace

 

Znalost r/g v tradičních a nových sídlištních typech

Typy bilingvního úzu ovlivňují i znalost romštiny a majoritního jazyka. Znalost slovenštiny se v tradičních sídlištních typech pravděpodobně rozšiřuje zejména působením školy. Přesto není dosud dostatečná. To signalizují údaje, které jsme pomocí dotazníku pro třídní učitele získali na ZDŠ v osadě Podskalka u Humenného.

Romštinu ovládají Romové všech generačních skupin dokonale v tom smyslu, že dodržují normu svého dialektu, vyjadřují se pohotově, užívajíce podle individuálních jazykových schopností víceméně celý slovníkový rozsah svého etnického jazyka.

V nových sídlištních typech znalost romštiny v mladší generaci klesá. Ukazuje to následující tabulka:

 

Žák umí mluvit	Podskalka		Rokycany
	abs.	%	abs.	%
jen r	0	0,0	0	0,0
lépe r než g	47	92,1	30	31,6
r — g stejně	4	7,9	37	39,0
lépe g než r	0	0,0	20	21,1
jen g	0	0,0	8	8,3
Σ	51	100,—	95	100,—
Tabulka 6. Jak učitelé posuzují relativní znalost r/g u romských žáků v Podskalce a Rokycanech (r. 1974)

 

[335]Učitelé, kteří neumějí romsky, posuzují znalost romštiny spíše podle úzu žáků, ale i tímto způsobem lze získat základní orientaci. Nedostatečná znalost romštiny ovšem nekoreluje s lepší znalostí češtiny, jak se domnívají dokonce i někteří učitelé, a v dobré snaze zakazují mluvit dětem romsky.[8] Chudá znalost romštiny se projevuje spíše jako jazykové vakuum. Stává se, že slova, která romské dítě z osady běžně v romštině užívá, romské dítě v některé české obci nezná, nezná však ani jejich české ekvivalenty. Je tedy ochuzeno o pojem, který je vyjádřen slovem ať toho, či onoho jazyka. Pro opodstatněnost této hypotézy hovoří srovnání jazykové interference romských žáků z Rokycan a ze Žižkova (ZDŠ na Komenského náměstí). Z rozhovoru, který jsem vedla s každým romským žákem ze zkoumaného souboru na ZDŠ Komenského náměstí (N = 46), jsem poznala, že hovoří v průměru podstatně hůře romsky než děti z Rokycan. A přece jejich znalost češtiny v různých jazykových kategoriích hodnotí učitelé takto:

 

Počet žáků chybujících v českých	Rokycany	Žižkov
pádech	54,7	70,0
předložkách	31,6	34,7
rodech	50,5	64,8
slovesných časech	24,4	30,1
slovosledu	50,5	55,0
Tabulka 7. Jak učitelé posuzují chyby v češtině u romských žáků

 

I když připustíme, že učitelé mají odlišná hodnotící kritéria, přece je rozdíl mezi oběma soubory nápadný. Bylo by ovšem třeba měřit závislost znalosti v jednom a druhém jazyce exaktními metodami.

Český projev Romů má charakter etnolektu. Je pro něj příznačná interference romštiny ve všech jazykových i stylových rovinách. Patrny jsou i lexikální vlivy slovenštiny, zejména v řeči starší generace. Pro zajímavost uvedu příklady, které jsem zaznamenala v rozhovoru se čtyřmi romskými dívkami z Prahy (12—14 let) na prázdninovém soustředění v Lochovicích (r. 1974). Dvě z nich mluvily romsky aktivně, dvě uměly romsky pouze pasívně, přesto se dopouštěly chyb stejných typů, protože jejich mateřským jazykem nebyla čeština, nýbrž etnolekt.

(1) (r aktivně): „voni ho nechali ve škole s hladem“ (bokhaha — instrum.); „máme doma tři byty“ (kher ‚dům, byt, pokoj‘), „táta mu hodil do talíře dvě velký žice polívku“ (čhivel ‚hodit, nalít‘); duj roja zumin (mezi substantivem a číslovkou nebo jiným slovem ve funkci číslovky je shoda v pádě).

(2) (r aktivně): „učitelka se vod nás strašně bojí, když mluvjáme cigansky“ (daral ‚bát se‘, má ablativní rekci), „když chytne utíkat“ (chudel ‚chytit, začít‘).

(3) (r pasívně): „večinu učitelkou vyprávíme česky“ (učitelkaha — bezpředložkový instrumentál; vakerel ‚mluvit, vyprávět‘), „my domu vůbec nevyprávíme romanes“ (khere ‚domů, doma‘; romština nerozlišuje místní určení ‚někam‘ a ‚někde‘).

[336](4) (r pasívně): „strejda mi dycky žikal pohadky zez knihy“ (phenel ‚říkat, povídat‘), „kamaradim vic českýma holkama“ (rakľijenca — bezpředložkový instrumentál), „von se vode mě ptal“ (phučel ‚ptát se‘, ablativní rekce), „létě deme u babičky“ (ňila ‚v létě‘, bezpředložkový lokativ; džal ‚jít, jet‘, ke ‚k, u‘), „nechal nás autobus“ (mukhľas amen o autobusis ‚ujel nám autobus‘, původně do romštiny kalkováno ze šarišského nářečí).

Přestože se v nových sídlištních typech, které jsou patrně progresívní, rozšiřuje úzus češtiny, popř. slovenštiny i při komunikaci R-R, přestože se jistá část mladé generace jazykově asimiluje, romština je stále základní komunikační prostředek Romů, jazyk, v němž se nejlépe vyjadřují a k němuž mají silný emotivní vztah. Řada Romů, kteří se v poslední době pokoušejí psát, protože pro proces společenské integrace je příznačné, že etnická skupina přechází ze stadia folklóru do stadia psané literatury, píší romsky, byť k tomu zatím nemají žádnou publikační platformu.

 

R É S U M É

On the Linguistic Situation of Roms in the ČSSR (A Sociolinguistic View)

Roms (about 300 000 in number) are as a dispersed minority bilingual. The article concerns the subethnic group of „Slovak“ Roms (80 % of total Rom population in the ČSSR). They have been settled for the past two centuries in Slovakia, after 1945 a part of them migrated to the Czech lands. The language use depends on the structure and frequency of social contacts R-R (Roms with Roms) and R-G (Roms with Gajo/none-Roms/). In the past R-R contacts were generally prevalent: in the family, in the working collective which also was formed by members of the family, in the community which was ecologically more or less isolated from the major G population. Roms did not form a complex society, they were an ethnic cast (jati), a social stratum economically dependent on the major society. This social position determined the character of Romani: it existed as a cluster of subethnic dialects, each dialect was divided into regional varieties; Romani had no literary form, it was in a way a sociolect loaded with word-loans from the environmental local vernacular.

In communication R-G the major language (Slovak) was used. R-G contacts were restricted to the exchange of products of traditional Romani professions for essential food. Thus the knowledge of the g language was also restricted, contorted. Apart from that, Roms did not know the literary form of g, but the local variety.

The traditional type of bilingualism can be called diglossia, as it was specialized according to the different communicational situations determined by the types of contacts: while in R-R Romani was used, in R-G the major language was used.

At present the structure of social contacts is changing, especially in the new ecologic types of Rom settlements, where Roms live among G neighbours (mostly in the Czech lands). The G neighbourhood is not only a precondition for a more frequent R-G communication and thus for a broader usage of g language, but it also forms a communicational environment which influences the language use (preference of r/g) by general attitudes towards r/g. The attitudes of the G public towards Romani are not very positive. Thus in the new ecologic types of Rom settlements a different model of biligual use develops: g is used also in R-R communication, specially in public. Romani remains to be spoken at home.

Czech spoken by Roms has a form of an ethnolect, in which interference of Romani fonetics, grammar, semantics and stylistics is strongly apparent.

Slovo a slovesnost, ročník 37 (1976), číslo 4, s. 328-336

Předchozí Věra Vlková: Charakteristika slovní zásoby odborného stylu z hlediska kvantitativního

Následující Alla Bémová: Pracovní výsledky leningradské skupiny z oblasti algebraické lingvistiky