Šedesát let od vzniku Československé republiky a naše lingvistika

Bohuslav Havránek

[Chronicles]

(pdf)

Шестьдесят лет со дня возникновения Чехословацкой республики и наша лингвистика / Le soixantième anniversaire de la République Tchécoslovaque et la linguistique

Je dnes asi velmi málo těch lingvistů, kteří v r. 1918 byli už činní na škole nebo v Akademii. Protože jsem už v létech 1917 a 1918 učil na střední škole a od r. 1915 jsem byl též v redakci českého slovníku v tehdejší České akademii věd a umění, chci napsat několik vzpomínek na onu dobu.

Velký Říjen, vznik Sovětské republiky, měl již ve své době značný ohlas v tehdejším Rakousku. O podstatných změnách v Rakousku nebylo už tehdy pochybností a nová doba se odrážela i u nás. Např. když jsem v témž roce začal učit jako češtinář, nebyl jsem informován tehdejším ředitelem Vykoukalem na reálném gymnáziu v Truhlářské ulici o zakázaných spisech a spisovatelích; ředitel „zapomněl“, já jsem přišel o poučení — a šlo to dobře. Nebylo tomu ovšem tak všude. Na začátku školního roku 1918/19 jsem si doplňoval svůj úvazek v Truhlářské ulici i na reálném gymnáziu v Slovenské ulici a tamější ředitel mne ještě v září r. 1918 „obšťastnil“ souborem loajálních diktátů, které jsem ovšem už neužil. Také tento ředitel — jméno jsem zapomněl — byl hned koncem října rozhodnutím profesorského sboru sesazen z ředitelské funkce.

Studijní rok 1918/19 byl pro mne dost namáhavý, pracoval jsem v redakci velkého českého slovníku tehdejší Akademie a učil jsem na dvou středních školách dosti od sebe vzdálených. V r. 1917/18 jsem učil na jedné škole, ale zároveň jsem skládal státní zkoušky z latiny a z malé řečtiny. Měl jsem tedy po oba roky práce dost. Ale přesto jsem tehdejší světodějné změny v říjnu r. 1917 i rozpad Rakouska-Uherska v r. 1918 prožíval velmi intenzívně, jako ostatně všichni pokrokoví současníci.

Změny, které nastaly v říjnu r. 1918, byly značné, ale přece se týkaly více otázek organizačních než vědeckých a odborných. Na střední škole vládl nyní sbor, a ne již ředitel a my mladí učitelé jsme měli náhle největší slovo i důvěru žáků. I na filozofické fakultě byly změny značné. Vrátili se ti učitelé, kteří byli postiženi vojenskou službou, v našem oboru E. Smetánka, a rychle byli jmenováni noví docenti, jako M. Weingart, Fr. Trávníček a jiní. Do Prahy přišel M. Murko (1920), který své velké nadání organizační dal do služeb budování slavistiky jako celku. Brzo vznikla i nová univerzita v Brně, dlouho předtím požadovaná. Vznikla také slovenská filozofická fakulta v Bratislavě, i když při svén vzniku vlastně byla více česká — byla vedena českými profesory, jako A. Pražákem, M. Weingartem, V. Chaloupeckým aj., kteří vycházeli z materiálu slovenského, ale mnohdy neměli, mírně řečeno, dosti porozumění pro slovenskou realitu. Ovšem někteří z těchto českých profesorů (jako Fr. Ryšánek, V. Vážný aj.) přece jen vychovali první slovenské vysokoškolské učitele v našem oboru.

V prostředí vědeckém vznikl u nás z iniciativy Murkovy mezinárodní slavistický časopis Slavia (r. 1922), vedený pak Murkem a Hujerem. Vznikl i dnešní Ústav pro jazyk český, který původně měl být institucí státní, ale potom byl zřízen jako ústav akademický, vedený V. Ertlem. Na vysoké škole se prohloubilo a rozšířilo učení ruskému jazyku (vedené zpočátku na škodu věci emigranty). (Teprve po r. 1945, když se studium ruského jazyka a literatury dostalo do rukou i sovětských hostů, vznikla dobrá česká rusistika a rusistické časopisy.) Rozšířilo se také učení jiným slovanským jazykům. Slovanské země byly tehdy ovšem politicky různorodé; např. sovětské knihy docházely určitou dobu do Jugoslávie přes Československo (také mým prostřednictvím).

Změny v oblasti politické a hospodářské a jejich důsledky projevují se ovšem v oblasti vědy se zpožděním, jak o tom svědčí vývoj v některých zemích (i po r. 1945). V našem oboru i po r. 1918 stále ještě převládala lipská mladogramatická škola, třebaže na filozofické fakultě učení mladogramatické bylo u významných [169]jednotlivců, jakými byli zvláště J. Zubatý a V. Mathesius, již předtím opuštěno. Významné změny v oblasti lingvistiky nastaly teprve v průběhu 20. let a zvláště, když nové pokrokové ideje byly proklamovány na 1. mezinárodním lingvistickém sjezdu v r. 1928 v Haagu. Vznikla tzv. pražská škola a náš časopis.

Tehdy se kladly také základy pokrokové české jazykovědy, na nichž mohlo dále budovat bádání posledního třicetiletí, nesené poctivým úsilím o uplatnění marxistického světového názoru v oblasti zkoumání jazyka a rozvíjející tak soustavně a cílevědomě jazykovědu v pravém smyslu marxistickou.

To je však již období, kterému jsme v našem časopise věnovali soustředěnou pozornost dříve.

Slovo a slovesnost, volume 39 (1978), number 2, pp. 168-169

Previous Emil Skála: Sto let Německého jazykového atlasu

Next Zdena Palková: Nová sovětská práce z problematiky hláskové symboliky