K výročí akademického bohemistického pracoviště

Miroslav Roudný

[Chronicles]

(pdf)

К юбилею академического центра богемистики / L’anniversaire de l’institut bohémistique de l’Académie tchécoslovaque des sciences

Ústav pro jazyk český, nejstarší pracoviště Československé akademie věd, slaví letos dvě významná výročí. Před sedmdesáti lety, v květnu r. 1911, byla založena při lexikografické a dialektologické komisi III. třídy České akademie Kancelář Slovníku jazyka českého a v r. 1946 — před třiceti pěti lety — byl zřízen v rámci tehdejší České akademie věd a umění Ústav pro jazyk český, který byl přímým pokračovatelem Kanceláře, s níž byl spjat po stránce jak personální, tak i programové. V r. 1952 na podzim byla založena Československá akademie věd a od 1. ledna 1953 byl Ústav pro jazyk český začleněn mezi její vědecká pracoviště. Ústav se těšil vydatné podpoře tehdejšího předsedy ČSAV Zdeňka Nejedlého, který býval též spolupracovníkem někdejší Kanceláře Slovníku jazyka českého. Z Ústavu se stalo významné bohemistické a lingvistické pracoviště, vybavené potřebným počtem vědeckých a odborných pracovníků a zabezpečené i materiálními prostředky.

Při založení Kanceláře i Ústavu se ve vědeckovýzkumných plánech počítalo s plněním aktuálních úkolů, které vycházely v každém časovém období z potřeb společenské jazykové praxe. Pracovní zaměření Ústavu se zvláště významně projevilo v několikerém lexikografickém zpracování české slovní zásoby. Autorský kolektiv devítisvazkového Příručního slovníku jazyka českého (vydávaného už od r. 1935 (v bývalé Kanceláři) a ukončeného v r. 1957) byl v květnu 1958 vyznamenán státní cenou Kl. Gottwalda. Kromě toho se rozvíjela i soustavná teoretická a z ní vycházející praktická péče o jazykovou kulturu. V široké veřejnosti je dobře známa pražská a brněnská jazyková poradna a Jazykový koutek Čs. rozhlasu.

Vědecká práce v Kanceláři Slovníku jazyka českého se omezovala hlavně na okruh otázek z oblasti lexikografie a lexikologie. Činnost současného Ústavu se ovšem rozrostla do šířky i do hloubky. Dnes je tematicky rozčleněna do devíti oddělení:

1. Oddělení gramatiky zajišťuje soustavný výzkum gramatického a sémantického systému češtiny včetně syntaxe textu a v souvislosti s tím řeší obecné otázky teorie jazyka. Výsledky výzkumné činnosti budou uplatňovány zejména v akademické Mluvnici češtiny a v dalších gramatikách se speciálním posláním.

2. Oddělení lexikologie a lexikografie má v programu výzkum současné slovní zásoby češtiny, zahrnující vypracování české lexikologie s konfrontačním a obecně lingvistickým zaměřením a teorie české jednojazyčné lexikografie jakožto zobecňující zhodnocení dosavadní práce na základních českých slovnících současného jazyka, a přípravu různých speciálních slovníků, zejména Slovníku cizích slov.

3. Oddělení matematické lingvistiky a fonetiky má v programu mnohostranný kvantitativní výzkum současné spisovné češtiny, zaměřený zvláště na zjišťování statistických zákonitostí jazykových jevů a jejich vztahů v oblasti slovní zásoby a gramatiky, tvořící nezbytný předpoklad pro studium češtiny z hlediska dialektického vztahu kvantity a kvality a pro vypracování Sémantického frekvenčního slovníku; dále bude zajišťovat všestranný fonetický a fonologický rozbor zvukových prostředků češtiny a jejich soustavy, zaměřený především na komplexní popis zvukové stránky češtiny a přípravu Fonetiky češtiny, dále na zjišťování ortoepické normy a její kodifikaci, na otázky percepce řeči a aplikaci výsledků při řešení mluveného vstupu a výstupu samočinných počítačů.

4. Oddělení jazykové kultury, stylistiky a terminologie rozvíjí a propracovává teorii jazykové kultury a s ní souvisících funkčních problémů jazykovědné stylistiky, a to s navázáním na pokrokové tradice naší jazykovědné školy a s využitím moderních [253]sociolingvistických metod a poznatků současného bádání v oblasti teorie komunikace, s cílem získat pevné teoretické podklady pro vědecké řízení současného spisovného jazyka i pro ovlivňování komunikace, zvláště v oblasti odborné a publicistické (zejména hromadných sdělovacích prostředků), a pro přípravu práce Teoretické otázky spisovné češtiny a její jazykové kultury. Zajišťuje soustavnou činnost v oblasti jazykové kultury, tj. činnost jazykově výchovnou a jazykově kritickou, poradenskou a konzultační i soustavnou péči o normalizaci odborného názvosloví.

5. Dialektologické oddělení má v programu výzkum ostatních (nespisovných) útvarů českého jazyka; jednak zpracovává soustavný terénní výzkum českých nářečí s cílem podat jejich souborný obraz v Českém jazykovém atlase a české části Slovanského jazykového atlasu, jednak bude pokračovat ve výzkumu mladších vrstev lidové mluvy v jejich krajových obměnách, zvláště v tzv. obecné češtině a moravských obecných dialektech, a sledovat současný vývojový pohyb v městské mluvě a v nově konsolidovaných oblastech pohraničních, především v aspektu sociálně stratifikačním.

6. Onomastické oddělení zajišťuje výzkum a popis stavu, systematiky a vývoje vlastních jmen osobních, místních a pomístních, zejména s cílem připravit Slovník pomístních jmen v Čechách. V souvislosti s tím bude za pomoci sociolingvistických metod zjišťovat zákonitosti fungování vlastních jmen (zvláště osobních) jako odrazu vývoje sociální a územní struktury i jejich společenský a kulturně historický význam, a to se zaměřením na aplikaci výsledků ve společenské praxi. Zajišťuje kodifikační, konzultační a poradenskou činnost v oblasti osobních jmen (zvl. s přihlédnutím k matričním potřebám) a zeměpisného názvosloví.

7. Oddělení pro dějiny českého jazyka má v programu soustavný výzkum slovní zásoby staré češtiny v souvislosti s vývojem společnosti i myšlení a její lexikografický popis v Staročeském slovníku. Průběžně zkoumá ostatní složky jazyka v historickém vývoji, relevantní pro tento popis, vytváří předpoklady pro výzkum nedostatečně probádaných období ve vývoji českého jazyka (zejména 16.—18. století) a prohlubuje obecné ligvistické poznatky v oboru historické jazykovědy a rozvoje teorie lexikografického popisu v historických slovnících.

8. Pracoviště ÚJČ v Brně na moravském terénu zajišťuje jednak výzkum českého nářečí i nových vývojových vrstev interdialektických a výzkum vlastních jmen zeměpisných i osobních, jednak poradenskou službu a praktickou péči o spisovný jazyk (především pro brněnskou veřejnost).

9. Útvar vědeckých informací sleduje a registruje na úseku dokumentačním průběžně současnou českou, popř. československou jazykovědnou produkci a v návaznosti na aktuální pracovní úkoly ÚJČ ji zpracovává jednak ve formě kartoték, jednak v ucelených kritických bibliografiích; kromě toho bude zajišťovat pravidelné informace o české, popř. československé jazykovědě pro cizinu, a to trvalou spoluprací na mezinárodních lingvistických bibliografiích. — Knihovna obstarává pro centrální knižní fond i pro jednotlivá oddělení ÚJČ potřebnou literaturu a svými běžnými službami napomáhá plnění ústavních úkolů.

Z uvedeného stručného přehledu činnosti Ústavu pro jazyk český je patrno, jak se toto akademické pracoviště rozvinulo ze skromných počátků až do současné všestrannosti a jak významné úkoly plní. Jeho postavení v naší socialistické společnosti nabylo značného vědeckého i politického významu, protože jde o instituci, která je svým posláním v rámci české i světové vědy jedinečná a nezastupitelná a která marxistickým základem své pracovní náplně tvoří uznávanou složku národního kulturního rozvoje.

Dne 4. května 1981 se konalo slavnostní shromáždění u příležitosti 70. výročí založení Kanceláře Slovníku jazyka českého a 35. výročí založení Ústavu pro jazyk český. Slavnostní projev o stavu a perspektivách Ústavu přednesl jeho ředitel prof. dr. Jan Petr, DrSc., další dva pracovníci (dr. J. Filipec, CSc., dr. M. Roudný) vzpomněli historie Ústavu. Shromáždění se zúčastnili vedle oficiálních hostí pracovníci Ústavu spolu s bývalými spolupracovníky.

Slovo a slovesnost, volume 42 (1981), number 3, pp. 252-253

Previous Jiřina Hůrková, Milan Romportl: Slovník polské výslovnosti

Next Karel Horálek: Psycholingvistika hledá nové cesty