Mezinárodní konference strojové lingvistiky v Tokiu

Eva Hajičová

[Chronicles]

(pdf)

Международная конференция машинной лингвистики в Токио / Conférence internationale sur l’automation dans la linguistique à Tokyo (1980)

V pořadí již osmá konference strojové lingvistiky měla výjimečné postavení v řadě těchto mezinárodních setkání konaných pravidelně od r. 1965.[1] Poprvé se totiž konference konala v Asii (v Japonsku, Tokiu, ve dnech 30. září až 4. října 1980). I když zastoupení účastníků z jednotlivých zemí bylo dost nerovnoměrné (z celkového počtu asi 250 účastníků bylo 48 z Evropy, 11 z USA, 5 z Kanady a ostatní z asijských zemí, převážně z Japonska), šlo o setkání organizačně velmi dobře připravené a z odborného hlediska velmi zajímavé.

Jednání konference probíhala ve třech paralelních sekcích (celkem bylo přijato a ve sborníku uveřejněno 92 referátů), z nichž jedna byla vyhrazena referátům týkajícím se zásadnějších otázek a nahrazovala tak jistým způsobem plenární zasedání, v dalších dvou sekcích byly zařazeny referáty speciálnější. Vedle zasedání v sekcích byly na programu tři panelové diskuse, jejichž témata odrážela otázky nejživěji diskutované na zasedáních i v kuloárech.

První panelová diskuse se týkala vztahu mezi teoretickou a strojovou lingvistikou; diskusi uvedl H. Schnelle (NSR) návrhem tří možných přístupů k tomuto vztahu: Teoretickou lingvistiku je možno chápat jako nutný předpoklad strojové lingvistiky, nebo naopak je možno zaujmout stanovisko, že strojová lingvistika je nutným předpokladem lingvistiky teoretické: obě disciplíny však lze také považovat za vzájemně nezávislé. Účastníci panelové diskuse (Kay z USA, Tsuji z Japonska a Hajičová) shodně spatřovali hlavní podnět strojové lingvistiky pro teoretickou lingvistiku v důrazu na funkci přirozeného jazyka v komunikaci: v explicitní lingvistice nejde již výhradně o to, který řetěz je gramaticky správně tvořenou větou, ale o zkoumání sdělovací funkce jazyka; v tomto směru je možné v mnoha ohledech vycházet právě z výsledků klasické české lingvistiky, jak na to bylo také v diskusi upozorněno. Chápeme-li strojovou lingvistiku jako širokou interdisciplinární oblast týkající se jazyka a počítačů, pak jde o to, popsat přirozený jazyk způsobem, který by umožňoval algoritmizovatelnost tohoto popisu.

Aktuální jsou v současné době i otázky výchovy specialistů ve strojové lingvistice, kterými se zabývala druhá panelová diskuse pod vedením B. Vauquoise. Přehled situace v jednotlivých částech světa ukázal, že výchova specialistů není dosud uspokojivě vyřešena; vina je jak na straně matematiků, kteří studium lingvistiky podceňují, tak i na straně lingvistů, kteří se vyhýbají formálním prostředkům popisu jazyka a tvrdí, že matematika je příliš obtížná. Existuje řada dobrých učebnic matematiky pro lingvisty, bylo by však třeba vypracovat dobrou učebnici lingvistiky pro matematiky.

Nejživěji se diskutovalo o strojovém překladu. Panelovou diskusi vedl M. Kay (USA), který položil účastníkům diskuse dvě otázky: (1.) Proč se neuplatňují ve větší míře přístupy ke strojovému překladu, které by byly méně ambiciózní a které by vyžadovaly větší zásahy člověka v průběhu strojového překladu, (2.) které zkušenosti získané v průběhu výzkumů strojového překladu v minulých dvaceti letech podstatným způsobem zvyšují naději na úspěch strojového překladu v budoucnosti. K první otázce účastníci shodně poznamenávali, že takových přístupů je již dost, ovšem sotva můžeme být spokojeni s výsledky překladu. Je třeba pokračovat v práci na strojovém překladu a s experimenty, i kdyby se v současné době nenašlo konkrétní uplatnění v průmyslové praxi. Texty, které je třeba překládat, jsou dost monotónní a pro překladatele tak nudné, že je proč se snažit o automatizaci jejich překladu; na druhé straně ovšem tyto texty nejsou natolik monotónní, aby sestavení programu pro jejich automatický překlad bylo snadné. Pokud jde o druhou otázku, všichni diskutující shledáva[345]li řadu příkladů, které prokazují užitečnost dosavadních výzkumů strojového překladu: v oblasti lingvistických strategií při překladu se ukázala užitečnost vícerovinného přístupu, studují se charakteristické rysy jednotlivých druhů textu a využívá se jich při formulování pravidel analýzy toho kterého typu textu, ukazuje se také užitečnost výzkumu v oblasti teorie překladu vůbec. Také z technického hlediska je situace dnes příznivější: je možné automatické čtení textu, cena strojového času a rozsahu paměti se každým rokem snižuje. Není zanedbatelné, že i názory uživatelů a jejich požadavky jsou již realističtější. Je však na lingvistech, aby prohloubenými empirickými výzkumy přispěli k urychlenému vývoji strojového překladu.

Strojovému překladu byla věnována také řada podrobných referátů; pozornost se soustředila především na skupinu GETA (Grenoble) pracující pod vedením B. Vauquoise, na systém ITS výzkumné skupiny americké (Brigham Young University v Provo ve státě Utah) a na pracoviště japonská. Japonské skupiny pracují většinou na základě závislostní gramatiky; uplatňuje se tu jak třísložkový přístup (analýza, transfer, syntéza), tak i koncepce převodního jazyka. Skupina v Grenoblu využívá modelu třísložkového, ovšem pravidla analýzy jazyka, z něhož se překládá, nejsou podstatněji ovlivněna jazykem cílovým (výstupním), takže práce transferu je velmi redukována. Budoucí systémy strojového překladu budou podle názoru této skupiny nikoliv plně automatické systémy, ale spíše systémy automatizované, s větší či menší mírou interakce uživatele v průběhu procesu překladu; tyto systémy budou zaměřeny jen na určité typy textu a tomu bude odpovídat i jejich ohraničenost: Perspektivní jsou systémy, které pracují s nezávislou analýzou vstupního textu a nezávislou syntézou textu výstupního, tuto nezávislost musí však umožňovat i programové zabezpečení takových systémů. Přednost budou mít procedury, které budou vybudovány na heuristickém lingvistickém přístupu. Systém ITS počítá s jistými zásahy člověka v průběhu překladu (systém třísložkový).

Vedle strojového překladu byla nejvíce diskutovaným tématem automatická analýza přirozeného jazyka, a to jak morfologicko-syntaktická, tak — a to především — analýza sémantická. V řadě referátů se probíraly otázky lexikální sémantiky, včetně uplatnění tzv. mlhavé teorie množin (fuzzy sets). Poukazovalo se na nutnost, aby se rozlišoval jazykový význam a mimolingvistický obsah, přičemž rovina jazykového významu je nutnou složkou systému automatického porozumění přirozenému jazyku.

Automatické zpracování japonských textů s sebou přináší řadu specifických problémů, kterým byla na konferenci rovněž věnována značná pozornost: v několika referátech bylo popsáno zařízení, které umožňuje automaticky rozpoznávat japonské znaky i souvislou mluvenou řeč.

Jak vyplývá z tohoto stručného přehledu, tematika konference o strojové lingvistice byla velmi mnohostranná a byla dokladem, že jde o obor skutečně interdisciplinární. Ukázalo se, že i když první impulsy přišly z amerického kontinentu, a to v oblasti jak teorie, tak aplikací (kanadský systém strojového překladu METEO, který překládá zprávy o povětrnostní situaci z angličtiny do francouzštiny, je dosud jediným široce užívaným a zároveň dobře teoreticky založeným systémem strojového překladu na světě), je třeba nyní věnovat více pozornosti pracím z oblasti asijské, především z Japonska. Potvrdilo se také, že střízlivý pohled na reálné možnosti uplatnění počítačů v lingvistice může přinést dobré předpoklady pro perspektivu strojové lingvistiky a že pro tuto perspektivu je především nutné neztratit se zřetele interdisciplinární charakter tohoto oboru.

Příští — 9. — mezinárodní konference o strojové lingvistice se bude konat ve dnech 5.—10. července 1982 v Praze. Jejím pořadatelem bude Jazykovedný ústav Ľ. Štúra SAV v Bratislavě ve spolupráci s matematicko-fyzikální fakultou UK v Praze. Témata referátů budou zaměřena na teorii, metody a problémy strojové lingvistiky, dále na vztahy strojové lingvistiky k informatice, matematice, lingvistice, umělému intelektu apod. Další tematiku bude představovat reprezentace znalosti a inference ve vztahu k automatickému porozumění přirozenému jazyku a aplikace automatického zpracování přirozeného jazyka (strojový překlad, dotazovací systémy, kontakt s počítačem v přirozeném jazyce, kvantitativní výzkum, analýza a syntéza mluvené řeči apod.).

Slovo a slovesnost, volume 42 (1981), number 4, pp. 344-345

Previous Ludmila Uhlířová: Bulharistická konference v Sofii 1980

Next Marie Těšitelová: Sovětské sympozium o strojové lingvistice