Německý příspěvek k výzkumu pádových vztahů v ruštině

Přemysl Adamec

[Chronicles]

(pdf)

Немецкая работа по изучению падежных отношений в русском языке / A German contribution to the research of case relations in Russian

Problematice pádů v ruštině věnoval pozornost v poslední době německý slavista Gerd Freidhof v knize Kasusgrammatik und lokaler Ausdruck im Russischen (Beiträge zur Kasusgrammatik der slawischen Sprachen Nr. 1. Verlag Otto Sagner, Mnichov, 1978, 373 s.). Jak ukazuje podtitul, vychází jeho kniha jako úvodní z plánované řady prací věnovaných aplikaci tzv. pádové gramatiky na slovanské jazyky. To je plně ve shodě s tím, v čem vidí autor dva velmi důležité úkoly západoněmecké slavistiky: zprostředkovat výsledky lingvistiky slovanských zemí západnímu lingvistickému publiku a aplikovat západní lingvistické teorie na slovanský materiál.

Jak signalizuje vlastní nadpis „Pádová gramatika a vyjádření lokálních vztahů v ruštině“, rozpadá se celá kniha v podstatě na dvě části: (1.) obecnější (kap. I. a II.), věnovanou zamyšlení nad dosavadními výsledky zpracování pádové problematiky ve slovanských jazycích a nad možnostmi aplikace tzv. pádové gramatiky (fillmorovského typu) na materiál těchto jazyků, a (2.) speciálnější, věnovanou podrobné analýze lokálních výrazů v současné ruštině.

V obou zmíněných částech přináší kniha mnoho zajímavého a nového. Za velmi užitečnou považuji zasvěcenou konfrontaci klasických pádových teorií (tzn. analýz funkcí povrchových pádů) s teorií Ch. Fillmora a dalšími podobnými teoriemi (tzn. výzkumu hloubkových pádů, tj. typů sémantických vztahů mezi predikátem a jeho aktanty v hloubkové struktuře, a jejich vyjadřování v struktuře povrchové). Z řady cenných postřehů, obsažených v I. a II. kapitole, bych vyzvedl Freidhofovo dělení „pádových vztahů“ (tak označuje fillmorovské „pády“) na centrální, vyplývající z valence predikátu, a periferní, spojené s hlavním predikátem přes slovně nevyjádřený sekundární predikát, a dále to, že se snaží zabudovat do „pádové gramatiky“ i komponenty v širokém slova smyslu propoziční povahy.

Speciální část, věnovaná zevrubné analýze lokálních výrazů v současné ruštině, je metodologicky založena na třech pilířích: (1.) pádové gramatice fillmorovského typu, (2.) valenční teorii (především v podání Helbigově) a (3.) metodě popisu s pomocí distinktivních rysů. Na základě kombinace těchto tří metodologických východisek autor vytváří svou vlastní koncepci, s jejíž pomocí pak velmi podrobně a všestranně analyzuje vyjadřování lokálních vztahů v současné ruštině. Materiál probírá po jednotlivých valenčních schématech a jejich typizovaných sémantických náplních, vztahy mezi predikáty a lokálními výrazy postihuje s pomocí souborů distinktivních rysů. Věnuje pozornost nejen problematice syntaktické, ale i slovotvorné.

K práci je ovšem možno mít i některé výhrady. Tak např. se mi zdá, že autorovo chápání lokálnosti je příliš široké, zbytečně lokalistické (za lokální výrazy se považují i takové jako byť v otličnoj forme, dostič’ svojej celi apod.), není dostatečně řešena otázka ovlivňování významu formou (zatímco výraz v sumke ve větě Ovošči nachodjatsja v sumke má nesporně lokální význam, je už sporné, má-li ho také nominativ ve větě Sumka soderžit ovošči), podle mého soudu je málo popsána a analyzována vzájemná interakce mezi předložkami a předponami apod. Vcelku však je to kniha velmi promyšlená a cenná, a protože jde zároveň o úvodní svazek výše zmíněné plánované řady, lze se zájmem očekávat další práce, které z hlediska pádové gramatiky osvětlí i další druhy sémantických aktantů a jejich vyjádření v slovanských jazycích.

Slovo a slovesnost, volume 43 (1982), number 1, p. 80

Previous Jan Petr: Publikace o K. Būgovi

Next Pauli Saukkonen (Finsko): Text, text-typ a styl z hlediska sémiotického