Vztah příčiny a následku vyjádřený slovesy způsobit, vést k, vyvolat aj.

Eva Macháčková

[Articles]

(pdf)

Отношение между причиной и результатом выражаемое при помощи глаголов způsobit, vést k, vyvolat итп. / Relation of cause and consequence expressed by the verbs způsobit, vést k, vyvolat aj.

Mezi ději, jevy, stavy v přírodě i ve společnosti probíhajícími, resp. trvajícími existují jisté vztahy. Jedním z nejdůležitějších takových vztahů je vztah příčiny a následku. Jak se uvádí (např. Bartoš, 1977; Machová, 1972), může být příčin jednoho následku celá řada, a to nestejně důležitých; přitom i samy příčiny se navzájem ovlivňují, popř. následek zpětně působí na příčinu. Děje, jevy, stavy se tak vlastně stávají složkami systémů; jeden děj D₁ může vystupovat jako příčina nějakého děje D₂, zároveň však i jako následek děje jiného D₀: D₀ — D₁ — D₂.

Příčinně následný vztah se v jazyce vyjadřuje různým způsobem. „Na slovesném ději (a obdobně i na vlastnosti nebo okolnosti) můžeme určovat jeho příčinnou souvislost s jinými ději a fakty“ (Šmilauer, 1966). Zpravidla se tato souvislost vyjadřuje ve větě příslovečným určením příčinnosti[1] — o něm viz v řadě prací (např. Šmilauer, 1966; Nebeská, 1974; Machová, 1972; Svoboda, 1954).

V našem článku se chceme zaměřit na popis vyjádření příčinně následného vztahu analytickými konstrukcemi typu sloveso způsobit, vést k apod. ve spojení s dějovými (abstraktními) substantivy. Tyto konstrukce existují často vedle plnovýznamových kauzativních sloves. Za kauzativní slovesa v širokém smyslu slova považujeme slovesa, která vyjadřují takové akční děje (mutace, události, k tomu viz např. Daneš, 1974), jež ve svém intenčním poli mají dva participanty: agens a patiens. Agens působí změnu patientu, patiens změnou prochází. Činnost agentu je příčinou výsledného stavu patientu (následku).[2]

Jak uvádí F. Štícha (1981), za kauzativní se zpravidla považují taková tranzitivní slovesa, „která vyjadřují působený následek, jenž se nazírá jako děj popsatelný slovesem jsoucím v nějakém gramatickém (slovotvorném) nebo lexikálně sémantickém vztahu k danému kauzativu“ (otevírat — otevírat se; zabíjet — umírat). Takto se vydělují kauzativa jako specifický morfologicko-sémantický typ, obecněji než tradiční kauzativa slovotvorná (mořit — mřít, točit — téci), ale úžeji než námi vymezená kauzativa jako typ sémantický (změkčit, uhasit, rozplakat, spravovat, odnést).

U kauzativních sloves se vyjadřuje skutečnost, že výsledný stav patientu způsobuje nějaký agens, a to zpravidla agens „živý“, resp. lidský: Jan otevřel okno. (Pod „živý“ agens se zahrnují i instituce: Děkanát zamítl jeho žádost.) Agens může mít také významový rys ‚přírodní síla‘: Vítr shodil vázu. Ve větě s VF je tento agens subjektem. Agens má zpravidla rys ‚živost‘ (resp. ‚lidskost‘) proto, že vyjadřování [120]kauzální podmíněnosti se spojuje obvykle s lidskou činností. Do vztahů kauzální podmíněnosti významně zasahuje „antropocentrický princip“[3] (Bartoš, 1977).

U některých sloves (je-li jich užito ve větě jako predikátů) nemusí, resp. nemůže být v subjektu agens s výše uvedenými rysy vyjádřen; subjektovou pozici obsazuje příčinný děj/stav vyjádřený nominativní podobou dějového/stavového substantiva, popř. větou: To, že Jan přišel pozdě, mě rozzlobilo. Janův pozdní příchod mě rozzlobil. Janovo chování mě rozzlobilo (vedle možné věty Jan mě rozzlobil). Do popředí se dostává příčinný děj, lidský konatel ustupuje do pozadí (vyjadřuje se např. v přívlastku). Následek (resp. výsledný stav patientu) se vyjadřuje kauzativním slovesem, ve větě zpravidla jako VF + objekt (objektem se realizuje patiens děje procházející změnou): Koupel snižuje krevní tlak. — Jan otevřel okno.

Vedle plnovýznamových sloves kauzativních (otevřít, spravovat, rozbít apod.), u nichž se zpravidla explicitně pojmenovává výsledná změna patientu, existuje — zvláště ve stylu publicistickém a odborném v širokém smyslu slova — možnost vyjadřovat příčinně následný vztah analyticky. Osamostatňuje se „kauzální relátor“, složka vyjadřující kauzální vztah. Jako kauzální relátory fungují slovesa způsobit,[4] vést k, vyvolat a některá další. Osamostatněna zůstává i ta složka verbálního významu, která specifikuje charakter výsledné změny patientu. Vyjadřuje se vedlejší větou (Zprávy o strádání a těžkých ztrátách ustupujícího francouzského vojska způsobily, že se názory veřejnosti úplně změnily), nebo nevětně, substantivem dějovým: Zprávy … způsobily úplnou změnu v názorech veřejnosti, popř. též adjektivem dějovým, srov. dále.

Vyjadřování plnovýznamovými kauzativními slovesy a analytickými konstrukcemi obsahujícími kauzální relátory existuje někdy souběžně vedle sebe. Rozdíly mezi obojím vyjadřováním jsou pak povětšinou stylistické, např.: Částice se na konci své dráhy rozpadne a přitom uvolní obrovskou energii, která způsobí zničení nádorové buňky (která zničí nádorovou buňku). — Časté přejíždění (zemědělských strojů po polích) nejen zvyšuje náklady, ale také způsobuje stlačování ornice a tím i snižování úrodnosti (stlačuje ornici a tím snižuje úrodnost). V odborných a vědeckých textech i v publicistice stoupá obliba abstraktních substantivních termínů (často rozvitých), a tedy i konstrukcí složených ze sloves obecného významu ve spojení s abstraktními substantivy. Systematický popis analytických konstrukcí typu sloveso s obecným významem + abstraktní substantivum přináší netištěná kandidátská disertační práce autorčina (Macháčková, 1979).

V některých případech je ovšem analytická konstrukce (kauzální relátor ve spojení s větnou nebo nevětnou specifikací následného děje) jediným možným způsobem vyjadřování, protože odpovídající kauzativní sloveso neexistuje, např.: Zprůmyslňování Slovenska a kolektivizace zemědělství zákonitě způsobily pokles pracovních příležitostí v primární sféře v zemědělství. Ke slovesu poklesnout (neakční inchoativní mutace, srov. Daneš, 1974) nemáme kauzativní sloveso s významem ‚způsobit pokles‘.

Jako kauzálního relátoru užíváme především slovesa způsobit. Subjektová pozice může být u tohoto slovesa ve větě obsazena výrazem dějovým/stavovým, a to buď ve formě větné: To, že se zvyšuje množství vody ve tkáních, způsobuje poruchy [121]spánku, nebo v podobě nominalizované. Pak může být obsazena dějovým substantivem, popř. jiným substantivem abstraktní povahy,[5] řidčeji infinitivem: Zvyšování množství vody ve tkáních (zvýšení množství vody …) způsobuje poruchy spánku. — Poslouchat hudbu neustále způsobuje poruchy sluchu. Na rozdíl od slovesa vést k (srov. dále) může být u slovesa způsobit subjektová pozice obsazena i substantivem nevyjadřujícím děj, popř. stav: Tu nehodu způsobil Jan.

Je-li v subjektu dějový/stavový výraz, konatel děje/nositel stavu (pokud existuje) ustupuje do pozadí; vyjadřuje se nejčastěji v atributu: Časté přejíždění zemědělských strojů po polích způsobuje stlačování ornice. Srovnáme-li syntaktickou stavbu vět s jednoslovnými slovesnými ekvivalenty (kauzativními slovesy) a vět s analytickými konstrukcemi, zjišťujeme, že předměty jednoslovného slovesného ekvivalentu (stlačuje ornici a snižuje úrodnost) se stávají shodnými nebo neshodnými atributy u dějového/stavového výrazu vyjadřujícího následek (způsobuje stlačování ornice a snižování úrodnosti). Někdy lze patiens (objekt jednoslovného ekvivalentu) interpretovat buď jako atribut, nebo jako určení místa: Vichřice poškodila lesy a elektrické a telefonní vedení. — Vichřice způsobila škody v lesích a na elektrickém a telefonním vedení. Užití konstrukce se slovesem způsobit umožňuje též, aby patiens zůstal v některých případech nevyjádřen; u jednoslovného ekvivalentu může být naproti tomu realizace patientu (objekt) obligatorní: *Ionizující záření poškozuje. — Ionizující záření způsobuje poškození (z předcházejícího nebo následujícího kontextu vyplývá, co je poškozeno, věta je však i bez tohoto určení gramaticky správná). Objekt jednoslovného ekvivalentu se může stát při užití analytické konstrukce i podmětem vedlejší věty, je-li následek realizován vedlejší větou: Zprávy … způsobily, že se názory veřejnosti úplně změnily. — Koupel způsobuje, že se krevní tlak snižuje.

Srovnáme-li jednoslovné slovesné ekvivalenty a analytické konstrukce, zjišťujeme, že někdy mezi nimi dochází i k jemnému významovému rozlišení. Jednoslovné ekvivalenty předpokládají v subjektu spíše výraz nedějový, např.: Zemědělské stroje stlačují ornici, analytické konstrukce spíše výraz dějový: Časté přejíždění způsobuje stlačování ornice. Podobně např. u slovesa zlevnit předpokládáme spíše „živý“ agens než výraz dějový. Věta Tento převrat zlevní mikroelektronické součástky je proto méně obvyklá než věta s analytickou konstrukcí Tento převrat způsobí zlevnění … součástek. Předpokládáme totiž, že převrat je pouze impulsem pro činnost (živého) agentu (tj. např. nějaké instituce).

Vedle slovesa způsobit užívá se zvláště v publicistických textech stále častěji jako kauzálního relátoru slovesa vést k. Významy obou sloves se zcela nekryjí, i když v mnoha případech můžeme jedno sloveso nahradit druhým. Kauzální relátor vést k vyjadřuje často působení nepřímé, dlouhodobé, resp. příčina vyjádřená v subjektové pozici není pro realizaci následku jediná nebo rozhodující.

Sloveso vést k je nedokonavé a nemá v tomto významu prostě dokonavý protějšek. Předponová slovesa mají už obměněný význam a vyžadují nutně akuzativní objekt: dovést, přivést koho, co k čemu/kam. Prézentní tvary futurálního významu povedu, povedeš jsou nedokonavé. Od slovesa vést k nemůžeme na rozdíl od slovesa působit utvořit pasívum, a to proto, že sloveso vést k není v tomto významu tranzitivní: působit zničení buňky — zničení buňky je působeno; vést k zničení buňky — ∅. (V řadě svých jiných významů je ovšem sloveso vést tranzitivní: vést koně za uzdu — kůň je veden za uzdu.)

I když sloveso vést k nemá dokonavý protějšek, následující substantiva (adjektiva) verbální mohou ovšem vyjadřovat zpravidla obojí vid: vést k ničení, vést k zničení. [122]V subjektu věty se slovesem vést k se uvádí děj/stav P[6] jakožto příčina následku: Otřesy zemské kůry vedou k vypnutí povrchu o několik desítek centimetrů. Příčina se vyjadřuje i vedlejší větou: To, že byla určena přesná majetková hranice pro konfiskaci, vedlo k oslabení antifašistické fronty. Na rozdíl od věty se slovesem způsobit nemůže stát v subjektové pozici agens živý (lidský): *Jan vedl k nehodě. Subjektovou pozici však může obsazovat nedějový výraz, který výraz dějový zastupuje: Místo Podávání hormonů vede k pozitivní dusíkaté bilanci je možná (i když je neobvyklá) věta: Tyto hormony vedou k pozitivní dusíkaté bilanci. Podobně: Anabolika mohou vést případně až k vzniku žloutenky (tj. jejich užívání). — Radiální pneumatiky mají značně nižší valivé odpory a mohou vést k úsporám převyšujícím až 5 % (tj. jejich užívání vede k úsporám).

Považuje-li se následek za jistý, rozvíjejí se analytické konstrukce příslovečným určením způsobu — příslovci nutně, nevyhnutelně, nezbytně apod.: Cesty na planety vedou nevyhnutelně k zanesení pozemských mikroorganismů na planetární povrch a do ovzduší. — Zdálo by se, že bydlení pod jednou střechou vede nutně k spřátelení lidí. Není-li následek tak jistý, užívá se například modálního slovesa moci.

Vedle slovesa způsobit, vést k a explicitního spojení mít za následek užívá se pro vyjádření kauzálního vztahu ještě dalších sloves. Jedním takovým slovesem je vyvolat: Domníval se, že vstup spojeneckých vojsk na území Německa vyvolá zhroucení nacistické moci. Častěji se slovesa vyvolat užívá ve zvláštním významu (srov. dále). Zpravidla o následku nechtěném užijeme slovesa přivodit: Porážka revoluce by mohla přivodit rozpoutání fašistického teroru. Řidčeji se užívá sloves znamenat, přinášet, podmínit: Porážka revoluce by mohla znamenat rozpoutání … — Rozvoj mechanizace a automatizace a změny ve způsobu života přinášejí s sebou i snižování energetických výdajů (průvodní jev). — Strukturální změny v rozdělení pracovních příležitostí podmínily nebývalou migraci obyvatelstva. Spojení mít za následek má obdobu ve spojení být příčinou: Koncentrace magnetických polí v některých místech na Slunci je příčinou vzniku tzv. aktivních oblastí.

Považuje-li mluvčí uskutečnění následného děje za žádoucí, může zvolit i některá další slovesa jako umožnit, dovolit, přispět, pomoci, napomoci. Vyjadřuje se jimi zpravidla příčina, která není pro následek jediná nebo nejdůležitější, event. jen nutná podmínka jiného děje. U některých těchto sloves se následek realizuje také infinitivem: Rozvoj dopravy a komunikací umožňuje rychlé přemisťování obyvatelstva/rychle přemisťovat … — Sledování vývoje počasí dovoluje upřesnění předpovědi/upřesnit předpověď. — Vědecký a technický pokrok přispěl k ohromnému rozvoji lékařství. Sloveso ovlivnit a spojení mít vliv vyjadřují, že děj/stav P změnil — po stránce kvalitativní nebo kvantitativní — děj/stav N: Úroveň a kvalita ovlivňují reprodukci pracovní síly (reprodukce nevzniká, ale snižuje se nebo zvyšuje, popř. se mění její kvalita, tj. zlepšuje se nebo zhoršuje).

Vedle kauzálních relátorů, při jejichž užití ve větě se vyjadřuje subjektem příčina a v objektu následek, existují i kauzální relátory inverzní: v subjektu se vyjadřuje následek a v objektu příčina. Např. ve větě se slovesem záviset: Úspěchy i nedostatky našeho konání závisejí na … Inverzní vztah vyjadřují spojení být následkem, být důsledkem: Zvyšování podílu městského obyvatelstva není jen následkem (důsledkem) zprůmyslňování oblastí. Inverzní pořadí příčiny a následku je ve větách s kauzálním relátorem v pasívním tvaru: Rychlé přemisťování obyvatelstva je umožňováno rozvojem dopravy a komunikací (v subjektu se vyjadřuje následek). Pokud chceme uvést následek na prvním místě (nikoli ovšem jako subjekt), stačí v češtině pouze změna slovosledu: K podobným následkům vede …

Slovesa způsobit, vyvolat a některá jiná — dělat, činit, vzbudit — mohou mít ještě zvláštní význam. Vyjadřují vztah mezi stimulem a následnou reakcí představující [123]nějaký duševní stav, duševní činnost, emoce, vlastnosti, postoje: vyvolat radost, veselí, pocit (radosti), dojem, úctu, obdiv, respekt, zklamání, ne/důvěru, zájem, pozornost, pohoršení, touhu, nadšení, naději, starosti, pochybnosti, hněv, vzdor, odpor, lítost, strach, hrůzu, rozpaky, námitky apod. Podnět se vyjadřuje v subjektu: Janovo chování vzbudilo rozpaky. V subjektu může být i živý konatel: Jan (svým chováním) vzbudil pohoršení. Proživatel duševního stavu, emoce apod. stimulem vyvolané se ve větě vyjadřuje atributem u substantiva vyjadřujícího reakci: vyvolat zájem všech, vyvolat Janův zájem, popř. dativem substantiva: Na rozdíl od koktavosti nepůsobí brebtavost nemocnému téměř žádné potíže. Může se vyjádřit též předložkovým pádem: Vyvolalo to v něm nadšení. — Vyvolalo to u něho vzdor a bojovnost. — Zůstane dějinným paradoxem, že Schillerova Óda na radost vyvolala u mnohých na slovo vzatých odborníků místo pocitu radosti zklamání a nesouhlas. Dějovým jménem po slovesech vzbudit, vyvolat aj. se může též vyjadřovat reakce většího počtu lidí; zpravidla se pak vyjadřuje místo, kde např. poplach vznikl.

Při realizaci příčinně následného vztahu analytickými konstrukcemi je nutno si povšimnout ještě úlohy dějových/stavových adjektiv. Příčinný děj se může realizovat nejen větně nebo dějovým substantivem, ale i dějovým/stavovým adjektivem: Ukládané nečistoty mohou způsobit vážné poškození motoru (tj. ukládání nečistot). Totéž ovšem platí i o následku: Malý přídavek těchto prostředků vede k snížené spotřebě paliva (tj. k snížení spotřeby paliva). Podobně: Stoupající hustota prvků (stoupání hustoty) vede k vyšší kilogramové ceně (k zvýšení ceny). — Stále zvyšované požadavky (stálé zvyšování požadavků) na zpřesňování map vedou k … Povšimněme si i významné úlohy adjektiv v následujících příkladech: Příkrý nepoměr mezi cenami v zahraničí a u nás vedl v poslední době k nadměrnému skupování klenotnických výrobků. — Radikální odstranění nádoru by vedlo k úplnému oslepnutí.

Dějovými substantivy nebo adjektivy se vyjadřuje nejen vlastní specifikace příčinného, resp. následného stavu, ale i kvantitativní nebo kvalitativní změny příčinných a následných dějů (stavů). Může se vyjadřovat vznik, popř. zánik děje/stavu: Vznikající kontakty (vznik kontaktů) mezi jednotlivými národnostmi mohou vést k zostření národní citlivosti. — Změny sluneční činnosti způsobovaly v minulosti vznik ledových dob. Při vyjadřování příčiny (následku) vedlejší větou vyjadřují změnu kvantity, popř. kvality slovesa ve vedlejší větě nebo příslovečná určení způsobu ve vedlejší větě: Stoupající hustota prvků vede k tomu, že se cena zvýší (k zvýšení ceny, k zvýšené ceně). — Větší výdaje rodin s dětmi vedou k tomu, že rodiny lépe a rozumněji hospodaří s penězi (k lepšímu a rozumnějšímu hospodaření s penězi).

Na krátké souvislé ukázce z odborné historické knihy (Spěváček, 1979) si můžeme ukázat, jak autor díla usiluje o vyhledání příčin dějů (stavů), jak se snaží děje uvádět do vzájemných souvislostí, zobecňovat, jak každý děj (stav, jev) má v systému dějů (stavů, jevů) své místo:

1. Změny v organizaci zemědělství vedly k masovému zakládání vesnic a zavádění pokročilejších metod v zemědělské práci. 2. Zrychlený rozvoj a relativní zvýšení zemědělské produkce umožnila některá technická zlepšení, především rozšíření pluhu i postupné nahrazování dosud převážně dřevěného zemědělského nářadí a nástrojů železnými součástmi základních dílů. 3. Zdokonalení výrobních nástrojů v zemědělství podstatně zkvalitnilo i obdělávání polí. 4. K intenzifikaci zemědělského hospodářství přispělo zavádění vícepolních systémů. 5. Rozšiřování obilnářské výroby vedlo na jedné straně k nutnosti reorganizovat rozdělení veškeré půdy na vesnici …, na druhé straně pak k hluboké strukturální přeměně celého systému osídlení a k vytvoření nových právních norem pro kolonisty. 6. Proces prohlubující se dělby práce na vesnici a zvyšování zemědělské produkce byly hlavním předpokladem pro rozsáhlé zakládání měst.

 

1. P → N₁ + N₂ (P = příčina, N = následek)

2. N₁ + N₂ ← P = (P₁ + P₂)

[124]3. P → N (následek je vyjádřen kauzativním slovesem, anal. konstrukce by měla podobu vedlo k zkvalitnění)

4. N ← P

5. P → N₁ + (N₂ + N₃)

6. P₁ + P₂ jsou nutné podmínky pro N

 

(Každou větu ukázky uvažujeme z hlediska příčinně následného vztahu samostatně. Nebereme v úvahu, že vzhledem k tomu, že jde o souvislý text, může být následek vyjádřený v první větě příčinou ve větě druhé apod.; nevšímáme si tematických posloupností.)

V článku jsme se pokusili o syntaktický a sémantický rozbor analytických konstrukcí s některými kauzálními relátory vyjadřujícími vztah mezi dvěma ději/stavy (příčinou a následkem), popř. vztah inverzní, mezi následkem a příčinou. Zatímco následek musí být vždy vyjádřen dějovým/stavovým výrazem (popř. i větou), děj příčinný může být u některých kauzálních relátorů „skryt“ za nedějovým substantivem: Jan způsobil nehodu (tj. jeho činnost), inverzně: Vyřešení této situace závisí na Janovi (tj. na jeho činnosti). I když je v některých případech příčinný děj skryt za zástupným substantivem, kauzální relátor vždy vyjadřuje vztah mezi dvěma ději/stavy — příčinou a následkem.

 

LITERATURA

 

BARTOŠ, J.: Problémy kauzální metody a historického výkladu pojmů. Praha 1977.

DANEŠ, F.: K struktuře slovesných významů. In: Jazykovedné štúdie XII. Bratislava 1974, s. 142—152.

MACHÁČKOVÁ, E.: Analytické konstrukce typu sloveso + abstraktní substantivum. Praha 1979 (netištěná kandidátská práce).

MACHOVÁ, S.: Příčina v syntaxi češtiny. Praha 1972.

NEBESKÁ, I.: Poznámka k příslovečným určením příčinným. SaS, 35, 1974, s. 21—25.

PERSSON, I.: Die kausative Struktur aus semantischer und pragmatischer Sicht. In: Sprache und Pragmatik. Malmö 1979.

SPĚVÁČEK, K.: Karel IV. Život a dílo. Praha 1979.

SVOBODA, K.: O tzv. větách příčinných a účinkových. NŘ, 37, 1954, s. 1—11.

ŠMILAUER, V.: Novočeská skladba. Praha 1966.

ŠTÍCHA, F.: Poznámky k pojmu kauzace. SaS, 42, 1981, s. 41—49.

Tipologija kauzativnych konstrukcij (morfologičeskij kauzativ). Ed. A. A. Cholodovič. Leningrad 1969.

 

R É S U M É

Отношение между причиной и результатом выражаемое при помощи глаголов způsobit, vést k, vyvolat итп.

В данной статье рассматриваются синтаксические и семантические особенности структур с каузативными связками типа způsobit, vést k, vyvolat (вызывать, причинять, вести к). Эти связки выражают только каузальное отношение между причиной (в субъекте) и результатом (объектом). Между тем как знаменательные каузативные глаголы выражают каузальное отношение и в то время специфицируют характер результата (zničit), каузальные связки заключают в себе только значение каузальное. Компонент специфицирующий характер результата стоит самостоятельно (způsobit zničení). Результат выражается придаточным предложением (způsobit, že se nálada změnila), отглагольным существительным (způsobit změnu nálady), отглагольным прилагательным (způsobit změněnou náladu).

Slovo a slovesnost, volume 43 (1982), number 2, pp. 119-124

Previous Petr Piťha: K otázce valence u adjektiv

Next Helena Confortiová: Slovesa v oblasti hospodářské češtiny z hlediska kvantitativního