Kniha německých příspěvků k teorii lexikografie

Josef Filipec

[Discussion]

(pdf)

Книга немецких статей по теории лексикографии / A collection of German contributions to the theory of lexicography

W. Abraham vydal posmrtný výběr 12 článků B. Klappenbachové (1911—1977), přední německé lexikografky a lingvistky, doplněný o 3 závěrečné příspěvky její sestry a spolupracovnice H. Maligové-Klappenbachové, která na tomto výběru spolupracovala (Studien zur modernen deutschen Lexikographie. Vyd. Werner Abraham (jako 1. sv. sbírky Lingvistik Aktuell). John Benjamins B. V., Amsterdam 1980, XXIII + 313 s.). Soubor je uveden bibliografií prací autorky, která byla po léta asistentkou lipského prof. T. Fringse. Přestože její první práce byly orientovány historicky, vynikala i jemným a hlubokým smyslem pro současný jazyk a vydané příspěvky to plně potvrzují. Zprvu se věnovala problematice pravopisu, od r. 1952 [160]pak zasvětila — přes postupující zhoubnou chorobu — čtvrt století života práci na slovníku (Wörterbuch …, 1964—1977), a to jako redaktorka a vydavatelka (spolu s W. Steinitzem, který zemřel r. 1967) a vedoucí 10—30členného kolektivu lexikografů v jazykovědném ústavu AV NDR v Berlíně. Velmi platnou pomocnicí a posilou jí byla právě její sestra.

Při všem rozhledu po současných slovnících bylo pochopitelné, že koncepce slovníku současné němčiny byla inspirována především lexikografií sovětskou, ale i maďarskou a bulharskou. Pevnost kontaktů s lexikografií českou podtrhovala okolnost, že jedním z hlavních pramenů slovníku byl německo-český slovník Jankův—Siebenscheinův (1936—1948). Od pražské návštěvy obou sester v r. 1957 trvají kontakty lexikografických oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV a německého Ústředního ústavu pro jazykovědu AV NDR až dodnes. Jejich svědectvím je mimo jiné i kritická recenze prvních tří sešitů slovníku (Filipec, 1962), jakož i výměna zkušeností z práce na jednosvazkovém Slovníku spisovné češtiny v období příprav chystaného jednosvazkového slovníku německého. O podnětnosti vzájemných kontaktů svědčí i okolnost, že se důležité údaje zpracovaných heslových slov německého slovníku začaly ukládat na děrné štítky pomocí československého stroje Aritma, a tento podnět byl využit i při budování bývalé mechanografické laboratoře ÚJČ. Toho se týkají dva příspěvky recenzované knihy: L’emploi des cartes perforées dans le dictionnaire de langue allemande contemporaine (pův. Cahiers de lexicologie 2, 1960, zde s. 132—146) a Die Arbeit mit Lochkarten am Wörterbuch der deutschen Gegenwartssprache (z r. 1973, s. 127—131).

Příspěvky knihy jsou rozděleny do 3 částí. První a druhá z nich osvětlují vznik Slovníku současné němčiny, problémy spojené s jeho realizací a excerpční metody potřebné k získání dokladů, jejich interpretaci a testování („Z dílny Slovníku současné němčiny“). Třetí část analyzuje v 9 příspěvcích některé „dílčí otázky lexikografické“. Nejde tedy o soustavný teoretický výklad lexikografické teorie. Výběrem příspěvků z různých dob (1958—1978) je také dáno, že se tu leccos opakuje, např. popis zpracování terminologie, stylistických údajů aj.

Příspěvky týkající se slovníku nejlépe reprezentuje úvodní syntetický příspěvek, poslední původní práce autorčina, dotvořená její sestrou, nazvaná Das Wörterbuch der deutschen Gegenwartssprache. Entstehung, Werdegang, Vollendung (z r. 1978, s. 3—58). Slovníku současné němčiny připadá v dějinách německé lexikografie a lingvistiky specifické postavení: signalizuje obrat od historické, filologicky orientované jazykovědy, v níž dozníval ještě směr mladogramatický, k lingvistice synchronní, kterou začali v NDR vědomě a soustavně budovat především lingvisté berlínští a lipští, a je základem pro slovníky další. Pro nás je potěšitelné, že lingvisté a lexikografové NDR hledali podněty i v lingvistice československé, především v Praze. Svědectvím uvedeného obratu je okolnost, že Slovník současné němčiny začal vycházet vzápětí po dokončení historického Grimmova slovníku, a to jako první německý slovník akademického typu, který teoreticky i výstavbou heslových statí daleko předčil existující slovníky 20. stol. a svou iniciativou podnítil urychlený vznik vědeckých slovníků a lexikografické teorie i v NSR. Teprve r. 1968 byl vydán Wahrigův Německý slovník (Wahrig, 1968) a pozdější Velký slovník němčiny (Duden, 1976—1981). Ten přináší t.č. nejbohatší repertoár asi 180 000 lexikálních jednotek (kromě speciálních termínů), kdežto Slovník současné němčiny téměř 100 000; první slovník je registrující, druhý klade důraz i na jednotky specifické v NDR, zvláště v ohledu ideologickém a ekonomickém (Drosdowski, 1977; Henne, 1980).

Přípravné období slovníku bylo velmi krátké, jen pětileté (1952—1956), což se nutně projevilo v jeho materiálové nevyváženosti. Lexikální kartotéka se začala budovat teprve r. 1952, na konec obsahovala asi 2 1/2 miliónu lístků. Těžiště materiálu tvořila krásná literatura 20. stol., dosud čtená literatura 19. stol. a nejznámější [161]starší klasická literatura, dále populárněvědné časopisy nejrůznějších oborů, noviny i jednotky mluvené řeči z rozhlasových a televizních relací. Seznam pramenů uvedený na konci 6. sv. slovníku obsahuje asi 850 položek zahrnujících často vícesvazková díla a je mnohem bohatší než seznam pramenů uvedený v 1. sv. cit. Dudenova slovníku. Kromě toho měli autoři k dispozici jednak další pomocné kartotéky, např. Grimmova slovníku, slovníku z děl K. Marxe a B. Engelse, Goethova slovníku, jednak abecedně uspořádaný materiál ze 14 veskrze časově předcházejících slovníků. To dosvědčuje, že akademický slovník je vědomě výběrový. Díky uvedené metodě bylo možno vydělit nová slova, popř. nové významy slov, charakteristické pro dnešní socialistickou národní společnost (Kaderpolitik, Neuererbewegung, volkseigen) a častěji i rozdílná od slov užívaných v NSR (Rente pro všechny důchodce v NDR, Pension pro úředníky, Rente pro dělníky v NSR).

K přednostem slovníku patří soustavný zřetel k systémovým vztahům slov, pokud to připouští typ abecedního slovníku — jde zvláště o zřetel k synonymům, antonymům a složeninám, v nichž tvoří heslové slovo druhou část — jejich zachycení sloužila zvláštní pomocná kartotéka. Přínosné bylo i rozlišení centrální a specifické slovní zásoby, aplikované podle známé práce K. Baldingera (1952) na vztah neodborné — odborné a spisovné — geograficky příznakové slovní zásoby a zčásti odpovídající učení o centru a periférii v pražské škole. Zvláštní důraz kladla R. Klappenbachová na popis významu (v článku Zur Bedeutungsanalyse des Wortes z r. 1965, s. 222—234, napsáno společně s H. Maligovou) a stylistickou charakteristiku heslových slov. Popis významu zahrnuje výklad (definici), synonyma, antonyma a komentář, např. u synsémantik. Výklad významu se chápe jako soubor sémů, ale teoreticky se neformuluje požadavek jejich syntaxe a hierarchizace. Jemný smysl pro přirozený jazyk vedl autorku k respektování slovní spojitelnosti v době, kdy tato otázka ještě nebyla na výsluní současné lingvistiky. Velmi dobře dokumentuje autorka funkčně syntaktickou, konstrukční, morfologickou a kontextovou omezenost lexémů v jejich jednotlivých významech, projevující se např. při konfrontaci synonym, a upozorňuje na to, že v slovnících jsou v tomto ohledu značné nedostatky, způsobené často i jejich omezeným rozsahem. Kladem slovníku však je podrobná stylistická charakteristika heslových slov v jejich dílčích významech a užitích, jejíž koncepce byla vypracována v době, kdy ještě neexistovala moderní německá stylistika (Fleischer, 1975). Jako vzor posloužil při tom především ruský slovník Ušakovův. Stylistické schéma aplikované v slovníku se zakládá na stylových vrstvách (oblastech), stylovém zabarvení a respektuje odborné, prostorové a časové příznaky lexikálních jednotek. Rozlišují se čtyři, popř. šest stylových vrstev: běžně jazyková (neutrální) s variantou mluvené vrstvy obcovací (Umgangssprache), dále vrstva vyšší zahrnující i vrstvu básnickou a dvě vrstvy nižší, uvolněná obcovací (salopp-umgangssprachlich) a vulgární. Toto schéma, nejlépe vyložené v příspěvku Gliederung des deutschen Wortschatzes der Gegenwart (z r. 1960, zde s. 149—175), je poplatné době svého vzniku a doznalo během času jistých změn, např. počet tzv. zabarvení (odstínů) se zmenšil. Domníváme se, že pojetí české funkční stylistiky, založené na diferenciaci funkčních stylů, vrstev a oblastí je adekvátnější jazykové realitě.

Příspěvky třetí části knihy, zaměřené na dílčí lexikografické otázky, jsou věnovány dílčím otázkám frazeologie, homonymie a polysémie, otázce částic a odborného slovníku. Ve dvou příspěvcích o frazeologii byly poprvé v němčině charakterizovány různé typy frazémů, a to na základě využití výsledků sovětské vědy (Vinogradov, Amosova, Černyševa, Babkin aj.): spojení verbální: idiomatická, frazeologické jednotky, frazeologická spojení — k nim patří i verbonominální opisy; spojení přívlastková — zvláštní skupinu tu tvoří terminologická sousloví; spojení adverbiální, slovní dvojice, přirovnání a syntaktické šablony. Při posuzování homo[162]nymie a polysémie (Homonymes oder polysemes Wort? z r. 1971, s. 235—249) se rozhodla autorka pro aplikaci souhrnu hledisek, totiž syntaktické a lexikální valence, systémových souvislostí slov s příslušnými poli a souvislostí sémantických, což odpovídá našemu hledisku mnohoaspektového popisu lexikálních jednotek, formulovanému v r. 1968. Průkopnickou práci lexikografa v německé lingvistice dokládá příspěvek o prostředcích „oživení věty“ (Sprachliche Mittel der Satzbelebung in der deutschen Gegenwartssprache z r. 1966, s. 250—257), jako jsou prostředky prozodické, volba slov, důrazové prostředky anaforické (da, es), zkonkrétňující nominální opisy (einen Blick-Griff-Schlag-Hieb … tun) a částice, zvláště expresívní, které byly nově vyčleněny z ostatních slovních druhů na rozdíl od tradiční gramatiky. Tento příspěvek byl pak prohlouben a problematika částic byla zasazena do kontextu soudobé lingvistiky H. Maligovou (Die Darstellung der emotional-expressiven Partikeln im WDG z r. 1979, s. 282—296). K tomu jen připomínku, že jednosvazkový Slovník spisovné češtiny (1978) vydělil na rozdíl od čtyřsvazkového Slovníku spisovného jazyka českého desítky částic (WDG jich uvádí 25), že problematika částic souvisí s otázkou větné intonace a typu vět a že citové funkce mohou podle našich zkušeností v kontextu nabývat i částice a příslovce povahy intelektuální.

Od H. Maligové jsou v knize ještě další dva příspěvky týkající se zpracování terminologie ve slovníku. První z nich (Fachwortschatz und Allgemeinwortschatz z r. 1980, s. 297—313) je obecné povahy a resumuje vývoj sovětských názorů na odbornou slovní zásobu, druhý příspěvek (Tiere als Lexeme z r. 1965, s. 258—281) zdůvodňuje zásady slovníku, které vykládají zoologické termíny bez latinských ekvivalentů majících často jiný rozsah než termíny užívané laiky (např. Affe, opice).

Zjištění obou autorek vyznívají v tom smyslu, že lexikograf nemůže výsledky lexikologie a speciálních věd prostě mechanicky aplikovat a přenášet, nýbrž že je musí tvůrčím způsobem zapojit do systému práce příslušného typu slovníku. Obě autorky se shodují také v tom, že Slovník současné němčiny si vyžádá další vydání, které by se vyznačovalo hlubším propracováním valencí slov, jejich systémově onomaziologických vztahů, kontrolou složenin uváděných za heslovými slovy a zřetelem k slovní zásobě ideologicky relevantní (s. 55).

Práce R. Klappenbachové, která věnovala práci na slovníku více než polovinu svého vědecky tvůrčího života, se takto stává odkazem dnešnímu socialistickému Německu i výzvou budoucím generacím německé lingvistiky a nově vyvíjené lexikologie.

 

LITERATURA

 

BALDINGER, K.: Die Gestaltung des wissenschaftlichen Wörterbuches. Rom. Jahrbuch, 5, 1952, s. 65—94.

DROSDOWSKI, G. - HENNE, H. - WIEGAND, H. E.: Nachdenken über Wörterbücher. Mannheim - Wien - Zürich 1977.

Duden. Das Große Wörterbuch der deutschen Sprache in sechs Bänden. Vyd. G. Drosdowski aj. Mannheim - Wien - Zürich 1976—1981.

FILIPEC, J.: Slovník současné němčiny. SaS, 23, 1962, s. 149—157.

FLEISCHER, W. - MICHEL, G.: Stilistik der deutschen Gegenwartssprache. Leipzig 1975.

HENNE, H.: Lexikographie. In: Lexikon der germanistischen Linguistik. Vyd. H. P. Althaus aj. 2. vyd. Tübingen 1980, s. 778—787.

JANKO, J. - SIEBENSCHEIN, H.: Příruční slovník německo-český 1—4. Praha 1936—1948.

Probleme der Lexikologie und Lexikographie. Sprache der Gegenwart. Vyd. H. Moser aj. Düsseldorf 1976.

WAHRIG, G.: Deutsches Wörterbuch. Gütersloh aj. 1968; přeprac. vyd. 1975.

Wörterbuch der deutschen Gegenwartssprache 1—6. Berlin 1964—1977; dále WDG.

Slovo a slovesnost, volume 43 (1982), number 2, pp. 159-162

Previous Eva Macháčková, Hana Prouzová: Sovětský sborník o lexikální sémantice

Next Helena Lehečková: Aktuální otázky finské lingvistiky