VI. mezinárodní kongres AILA ve Švédsku

Josef Skácel, Lubomír Drozd

[Chronicles]

(pdf)

6-ой международный конгресс AILA в Швеции (1981) / The 6th international congress of AILA in Sweden

Ve dnech 9.—14. 8. 1981 se konal v Lundu VI. mezinárodní kongres aplikované lingvistiky (AILA — Association Internationale de Linguistigue Appliquée). Kongresu se zúčastnilo přes 1000 účastníků z více než 70 zemí světa. Bylo předneseno přes 500 referátů a sdělení, která byla rozložena na plenární zasedání, speciální sympozia a pracovní porady, diskuse u kulatého stolu a do 14 specializovaných sekcí (vyučování mateřskému jazyku, analýza chyb a kontrastivní lingvistika, hodnocení a testování při výuce cizímu jazyku, učebnice a další materiály pro výuku cizímu jazyku, teorie a praxe výuky cizímu jazyku, užívání odborného jazyka a jeho výuka, užití jazyka pro speciální účely (Languages for special purposes — LSP), překlad a tlumočení, terminologie a lexikografie, jazyková produkce a jazykové zdokonalování, komunikační problémy ve společnosti, bilingvismus a problémy jazykové přípravy přistěhovalců, jazykové plánování a jazyková politika).

Jak je z výčtu patrno, většina referátů a sdělení se zabývala možnostmi jak zvýšit efektivitu jazykové přípravy mládeže a dospělých. Zaujal např. kanadský referát o využití mikropočítačů při programovaném individualizování výuky s dokonalou kontrolou, přičemž je možno napojit se na veřejnou síť s pomocí vlastního televizoru, který slouží jako displej a umožní výuku podle zvoleného programu v době, kdy to účastníku vyhovuje. Zajímavé byly příspěvky o všestranném testování a hodnocení ústní i písemné řečové činnosti. Celkem překvapivé bylo příkré odmítání jazykových laboratoří, které prý nepřinesly očekávaný efekt ve výuce. Často se zdůrazňovala nutnost přejít od školského drilu k řešení skutečných nebo skutečnosti se přibližujících situací při vyučování cizím jazykům (např. formou hry, a to i ve výuce dospělých). Jako samozřejmá se přijímala zásada, že jazyková příprava je především rozvíjení schopnosti užívat jazyk podle skutečných či plánovaných potřeb uživatelů (tedy neučit všechny všemu, ale co nejdříve diferencovat rozsah i obsah přípravy). Mnoho pozornosti bylo věnováno udržení motivace při výuce jazyku a přípravě „efektivních filtrů“, neboli hodnocení postupu jazykové přípravy, zejména pak stupně dosažené schopnosti užívat cizí jazyk. Příspěvky o nutnosti učit řeči, nikoli jen jazykovému systému nám připomínaly, že čs. jazykověda by měla víc publikovat v angličtině (řada tzv. novinek, např. využití lingvistické analýzy dialogu ve výuce, je u nás praktikována dávno). Sdělení o tzv. pedagogických gramatikách nepůsobila přesvědčivě, jde spíše o výběr jazykového materiálu z pedagogických hledisek než o zásadně jiný metodologický pohled na jazykovou strukturu, jak se snaží dokazovat autoři těchto příspěvků.

Zajímavé byly referáty v sekci užití jazyka pro speciální účely (myslí se tím zatím dost různorodé problémy jazykového zdokonalování odborníků, komunikace člověk - stroj, psycholingvistické problémy komunikace, např. [174]mezi lékařem a pacientem apod.). Základním postulátem této sekce byla myšlenka, že jazyk má mnoho speciálních poslání ve společnosti, ale ta někdy nejsou doceňována, neboť vznikají v bouřlivém technickém i společenském vývoji. V r. 1982 bude tato sekce organizovat speciální seminář o problematice čtení, zejména v cizím jazyce pro odborníky — tedy řešení problému informační exploze a jazyka.

Referáty i diskuse v sekcích se týkaly problémů vztahů jazyka a společnosti. Byli jsme svědky toho, jak se JAR snaží i na lingvistickém fóru vyjít z izolace, do které se dostala svou politikou apartheidu (účastník z JAR se marně snažil přesvědčit, že africké jazyky jsou v jeho zemi rovnoprávné, naopak byla podána rezoluce, která žádá vyloučení JAR i z organizace AILA). Zato nepochybně pravdivé byly výzvy účastníků z rozvojových zemí o pomoc při řešení problémů praktické jazykové politiky. Nejeden z nich — i řada jiných delegátů — se odvolávala i na výsledky pražské funkční lingvistiky. I zde se projevilo, že propagace výsledků čs. vědy, a to i lingvistiky, by mohla být výrazným prostředkem propagace našeho státu v zahraničí. Jazykové potřeby třetího světa, např. při „arabizaci“ arabského světa, by mohly být plněny i ve spolupráci s našimi lingvisty.

Pokud jde o čs. účast na tomto kongresu, ve 14. sekci přednesl J. Skácel programový příspěvek o výsledcích zkoumání společenských funkcí jazyků. L. Drozd byl řádným členem zasedání Mezinárodního výboru, přednesl programový referát při zasedání sekce pro terminologii a lexikografii a příspěvek v sekci LSP: byl též pověřen vedením jednoho ze zasedání. — K přípravě VII. kongresu, který se bude konat v Bruselu, budou zpracovány programy vědeckých komisí AILA. Bude žádoucí, aby se tohoto kongresu zúčastnilo více čs. lingvistů.

Více než kdykoliv předtím vyvstala po VI. kongresu AILA otázka, co je to aplikovaná lingvistika, co je jejím předmětem, jakých metod užívá, jaké cíle si klade apod. V úvodním referátu při slavnostním zahájení promluvil B. Malmberg, jeden ze zakladatelů společnosti AILA, na téma „Aplikovaná lingvistika — minulost, přítomnost a budoucnost“. Podle něho je to disciplína mající svou vlastní teorii i aplikaci. Zdá se však, že předmět této disciplíny je třeba sledovat historicky; od 20. a zejména 30. let se tento obor konstituoval především na základě potřeb cizojazyčné výuky. Vznikla historizující hospodářská lingvistika na nizozemských a německých vysokých školách, v 30. letech pak funkční hospodářská lingvistika na Vysoké škole obchodní v Praze. Výuka jazyků byla v popředí AILA v 60. letech, byla doplňována dalšími obory, především kvantitativní lingvistikou. Přistupovaly pak další obory, překlad a tlumočení, sociolingvistika, psycholingvistika apod. Při V. kongresu v Montrealu se mj. výrazně projevily i komise LSP a terminologie, z nichž komise terminologie měla jednu z nejzdařilejších panelových diskusí. — Pro VI. kongres AILA byl charakteristický výrazný příklon ke komplexnímu problému, jakým je výuka cizímu jazyku. Snad k tomu došlo i vlivem švédského organizačního výboru, který vytvořil vcelku 14 sekcí a problematiku 18 vědeckých komisí buď spojil, anebo vypustil. Tak došlo např. k spojení problematiky terminologické a lexikografické (ke škodě terminologie). Překvapení způsobilo mj. nepochopitelné vynechání matematické lingvistiky. Přitom soustředění na výuku cizím jazykům bylo charakterizováno takřka výjimečně příspěvky o výuce angličtině, i jako jazyku odbornému. Došlo tak k určitému posunu celkové problematiky, též v aspektech metodických a didaktických, kde se výrazně projevovaly různorodé pragmatické přístupy a vůbec přístupy snad adekvátní pro výuku jazyka analytického charakteru. Patrně i to bylo důvodem k úvahám o dalším vývoji AILA, v němž, jak se zdá, chtějí reprezentanti i menších národů a jazyků sehrát přiměřenější úlohu.

Slovo a slovesnost, volume 43 (1982), number 2, pp. 173-174

Previous Marie Ludvíková: Sovětský sborník o strukturní a aplikované lingvistice

Next Radoslava Kosová: Jubileum Letní školy slovanských studií