II. konference o syntaxi a jejím vyučování v Nitře

Petr Piťha, Marie Čechová

[Chronicles]

(pdf)

II конференция о синтаксисе и его обучении в Нитре / The 2nd conference on syntax and on teaching syntax held in Nitra (1982)

V Nitře byla ve dnech 1.—3. června 1982 uspořádána II. konference o syntaxi a jejím vyučování.[1] Konference se zúčastnili pracov[172]níci většiny univerzitních a akademických pracovišť. Z velmi široké projednávané problematiky lze vyzvednout některé hlavní okruhy:

Otázky valence a základního přístupu k popisu věty. J. Novotný shrnul výsledky svého studia valence dějových substantiv a navrhl rozlišování pojmů valence, intence a rekce a poukázal na rozdíly mezi valencí slovesnou a neverbální. Nosnost své teorie po stránce pedagogické ověřuje ve vyučování na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. — S. Ondrejovič si kladl otázku, co je dominantním prvkem věty a dovodil, že se při různém přístupu stává dominantní predikace, subjekt, sloveso. Z podaného rozboru se ukázalo, že valenční pojetí větné struktury je zřejmě nejpřesvědčivější, neboť přísudkové sloveso je z konstrukčního hlediska dominantní. — Valenční pojetí větného rozboru bylo využito i v jiných příspěvcích, např. J. Oravce, P. Piťhy, M. Čechové, J. Ballaye aj. — Příspěvek J. Kačaly pojednal o větě jako komplexní gramaticko-sémantické jednotce, o vztazích významu a obsahu, gramatiky a sémantiky, ukázal jejich komplexnost a hierarchii při popisu výpovědí. — Obecně lingvistický příspěvek K. Buzássyové o nominační a nominalizační funkci substantiv dějových a substantiv vlastností ukázal dosud nepopsané důsledky rozdílu lexikální a syntaktické derivace.

Souřadnost. Nejzásadnějším referátem věnovaným této otázce byl návrh J. Hrbáčka na klasifikaci souvětí. Autor navrhuje souřadné spojení vět chápat jako jev textu, protože jde o spojování výpovědí. Za souvětí lze považovat jen takové syntaktické útvary, kde je větou vyjadřován některý větný člen, tedy souvětí podřadné. Autor ukázal dále na typy těsnosti při spojování vět v textu. Na okraji jeho výkladu zůstaly různé typy nepravých vět vztažných. Jejich rozborem (s didaktickým aspektem) se zabýval referát G. Horáka. Struktuře souřadných souvětí se věnoval J. Oravec. Považuje za základní druhy souřadných souvětí, slučovací, odporovací a vylučovací (s velkým množstvím spojek) na rozdíl od tzv. nepravé parataxe (důsledkové a příčinné — s menším počtem spojek). Upozornil na to, že mezi významy spojek dochází k různým překrytím a k vrstvení významů. — Historickým aspektem nepravé parataxe se zabýval J. Doruľa. Některými aspekty patřil k tomuto okruhu i výklad M. Darovce o vztažných větách, v němž byly nově odlišeny funkce vztažných spojovacích prostředků (k-ových a t-ových zájmen).

Nadvětná syntax. Přechod mezi větou a souvětím vidí F. Daneš ve větných blocích (jde o komplex vět, který se pojí v jednotku vyšší). Práce s těmito bloky může zabránit atomizujícímu pojetí skladby ve škole. — O postupném rozvíjení věty a vzniku celostního významu jmenných frází pojednal F. Kočiš v příspěvku o systematické syntagmatice. Syntagmatický princip pokládá za nadřazený principu větněčlenskému. — Celkový návrh osnovy textové syntaxe přednesla E. Bajzíková. — K otázce rozboru textů přinesly podněty též příspěvky týkající se frazeologie (např. K. Habovštiaková) a referáty Z. Zsilky a M. Habovčíkové o neverbálních prvcích projevu a jejich záznamu v psaném projevu.

Jednotlivé syntaktické jevy byly přehledně popsány v řadě referátů. J. Ružička rozlišil explicitní (tj. základní) a eliptickou realizaci věty a rozebral typy eliptických variant větných konstrukcí (např. bolo ti mlčať). Pozornost vzbudil příspěvek E. Dvořáka o participiálních polovětných konstrukcích (přechodníkových a příčesťových) chápaných jako prostředky hierarchizace dějů a syntaktické kondenzace. — Tematicky se k tomuto příspěvku řadilo vystoupení M. Markové, vytyčující znaky polopredikativních konstrukcí. — Obtížemi spojenými s vymezením a výkladem přístavku (i ve škole) se zabýval Zd. Hlavsa. — Z. Trösterová pojednala o větách se spojkou když.

II. nitranská konference věnovaná syntaxi — na rozdíl od konference předcházející — byla poněkud méně zaměřena na problémy výuky syntaxe. Je třeba ovšem podotknout, že značná část příspěvků se školské problematiky alespoň dotýkala: přinesla kritické poznámky nebo podněty pro zlepšení teorie a praxe vyučování.

Zvláštní pozornost k otázkám vyučování mateřského jazyka obrátily příspěvky G. Štibrané, P. Piťhy a M. Čechové. G. Štibraná se pokusila najít cestu, jak naučit žáky rozlišovat rozvitá a několikanásobná syntagmata. — M. Čechová naznačila pespektivu syntaktického rozboru: využít výsledků současného syntaktického bádání, zvláště valenční teorie, [173]avšak nikoli popřením dosavadního přístupu, ale vytvořením dialekticky propracované syntaxe, přihlížející jak k sémantické, tak k formální gramatické stránce věty, popř. textu. — Také P. Piťha, zamýšlející se nad významem teoretické lingvistiky pro školu, se vyjádřil pro zvýraznění valenčního pojetí v učebnicích.

Výuce slovenštiny na školách s maďarským vyučovacím jazykem byla věnována zvláštní pozornost. Konfrontační popisy jednotlivých jevů (např. M. Fazekaš o přívlastku, Š. Horváth o posesivitě aj.) však byly doprovázeny i obecnějšími referáty o konfrontačně kontrastivní lingvistice (např. O. Habovčík) a konfrontačními studiemi o dalších jazycích (např. M. Veselá, M. Malíková, V. M. Gricenko). Obecný problém cíle skladby na školách s vyučovacím jazykem maďarským řešil J. Ballay (na srovnání se slovenskými žáky); zdůraznil řečovou činnost, vedle analýzy požadoval tvoření vět podle modelů.

Všechny jmenované referáty a řada dalších budou otištěny ve sborníku, který bude z této konference vydán.

Druhá nitranská konference podala poměrně reprezentativní obraz práce v oblasti syntaxe a ukázala, že pravidelné setkání pracovníků teoretických pracovišť s pedagogy je velmi přínosné. V budoucnu by bylo asi vhodné soustředit konferenční jednání na témata předem stanovená, aby se umožnila hlubší a detailnější diskuse a konfrontace teorie s praxí. Druhým konáním této konference byla založena tradice nitranských syntaktických konferencí. Organizátorům konference, především J. Oravcovi (který v době konference oslavil své šedesátiny), je třeba nejen poděkovat, ale i je podpořit v přípravách k dalšímu setkání lingvistů a pedagogů.

Slovo a slovesnost, volume 44 (1983), number 2, pp. 171-173

Previous Anna Jirsová: Interdisciplinární časopisy o komunikaci a textu

Next Vladimír Hrabě: V. mezinárodní kongres MAPRJAL