České prvky v polské kultuře

R. J. (= Roman Jakobson), B. Hk. (= Bohuslav Havránek)

[Chronicles]

(pdf)

L’influence tchèque sur la civilisation et la culture polonaises

„WZORY GRECKIE ‚BOGURODZICY‘“ je název poslední studie J. BIRKENMAJERA o původu nejstarší polské památky básnické (Pamiętnik Literacki XXXI, 249—266). První kapitola se obírá veršem Bogurodzice, druhá přesvědčivě shrnuje výsledky pátrání po řeckých vzorech písně. Autor právem přijímá a novými daty odůvodňuje thesi Wyrzykowského, že nepochybným pramenem Bogurodzice byla řecká liturgie, a rovněž závěr téhož badatele, že píseň vznikla ještě před velikým schismatem. Právem pochybuje Birkenmajer o druhé thesi Wyrzykowského, domnívajícího se, že píseň, prozrazující znalost církevněslovanské terminologie, mohla býti přejata z řecké liturgie bez účasti církve slovanské. Ku podivu schvaluje však další dvě these svého předchůdce a nevidí, jako nepostřehl ani Wyrzykowski, že jsou to these protichůdné: je-li autorem písně Vojtěch Slavníkovec nebo někdo z jeho družiny, jak tedy mohou polští badatelé popírati české prostřednictví? O co jiného tu mohlo jíti než o církevní slovanštinu redakce české? České prvky vedle církevněslovanských v jazyku Bogurodzice jsou patrné ještě v tekstu XV. stol. A je vůbec naprosto pochybné, že by v X.—XI. stol. byla utvořena zvláštní polská redakce církevní slovanštiny. V kapitole o verši usiluje autor o srovnání formy Bogurodzice s formou skladeb byzantských a upozorňuje na sklon písně ke gramatickému paralelismu, ale celkem je tento metrický rozbor příliš zjednodušený a úryvkovitý.

R. J.

 

NEVĚDOMOST či ÚMYSL? H. Grappin v článku o vzniku spisovné polštiny, loni vyšlém v Revue des études slaves (13, str. 195 sl.), dochází k závěru, že vliv češtiny na počátky spisovné polštiny byl jen povrchní (superficielle comme une mode, str. 205). Jak k tomu závěru dospěl? Jedna z cest, jak odbyl nesporný fakt vlivu české terminologie náboženské na polskou: dovolávaje se Klichovy speciální práce polské o této otázce (Polska terminologja chrześcijańska, 1927), resumuje takto: „Si l’on songe, au surplus, que Klich n’a reconnu comme tchèques que 54 mots (dont plus d’un appellerait des réserves), on mesurera ce qu’a d’aventureux cette affirmation de Brückner: Dans l’Église polonaise, tout le vocabulaire est tchèque. Comment, dès lors, le mazourisme у pouvait-il apparaître?“ — Kdo měl práci Klichovu jen v rukou, ví, že probírá jenom slova cizí (latinská, řecká a německá) v náboženské terminologii polské, všeho všudy 70 termínů, z nichž jen 7 jistě nepřišlo z Čech; zjišťuje-li českou provenienci u 54 slov (u 47 zcela bezpečnou), jde: 1) о 77.1 % a je proto oprávněný závěr Klichův, že je jeho „rezultat zgodny z dotychczasowemi zapatrywaniami na kwestję pochodzenia polskiej terminologji chrześcijańskiej: przyszła ona z Czech cała, gotowa, z nielicznemi wyjątkami“ (str. 147); 2) jen [133]o zlomek celé náboženské terminologie, větší její část, totiž slova slovanského původu, Klich vůbec neprobírá. Není tedy tvrzení Grappinovo o pouhých 54 slovech českých v polské náboženské terminologii pravdivé.

B. Hk.

Slovo a slovesnost, volume 1 (1935), number 2, pp. 132-133

Previous René Wellek, R. J. (= Roman Jakobson): Rub literární vědy

Next Nikolaj S. Trubetzkoy: Písmo