Za profesorem Bohumilem Trnkou

Libuše Dušková

[Kronika]

(pdf)

За профессором Богумилом Трнкой / In memoriam of Professor Bohumil Trnka

Zpráva o nečekaném úmrtí profesora Bohumila Trnky zastihla jeho spolupracovníky a žáky v přípravách na uctění jeho devadesátin, kterých se měl dožít příštího roku. Tragický úraz v únoru 1984 tomu zabránil. Předčasný odchod profesora Trnky je o to bolestnější, že zasáhl vědce obdivuhodné životní svěžesti uprostřed tvůrčí vědecké práce.

Univ. prof. dr. Bohumil Trnka, DrSc., se narodil 3. června 1895 v Kletečné u Humpolce. Středoškolská a vysokoškolská studia absolvoval v Praze, kde po maturitě na žižkovském klasickém gymnáziu studoval anglistiku a bohemistiku na Karlově univerzitě. Na filozofické fakultě UK pak působil od r. 1925 jako docent a od r. 1930 jako profesor anglického jazyka a starší anglické literatury. V průběhu více než půl století svého působení na Karlově univerzitě vychoval několik generací anglistů i obecných lingvistů.

Prof. Trnka napsal velké množství vědeckých prací knižních, časopiseckých a recenzních z oblasti anglistiky a obecné lingvistiky. (Soupisy jeho prací vyšly v ČMF, 37, 1955, s. 105—113; Philologica Pragensia, 8, 1965, s. 117—119; Prague Studies in English, 11, 1965, AUC-Philologica, 3, s. 69—83, 14, 1971, AUC-Philologica, 5, s. 143—145; Philologica Pragensia, 18, 1975, s. 160—161 a 23, 1980, s. 169.) Zabýval se především otázkami jazykové teorie, avšak nezapomínal ani na jazykovou praxi. Napsal několik učebnic angličtiny a jiných germánských jazyků a věnoval pozornost též praxi i teorii těsnopisu. Dokumentoval zde plodnost interdisciplinárního výzkumu dlouho před tím, než se tato oblast stala předmětem vědeckého zájmu.

V oboru anglického jazyka a obecné lingvistiky navazoval na dílo prof. Viléma Mathesia, jehož byl nejstarším žákem. Plodně rozvíjel myšlenky funkčního jazykozpytu, zejména koncepci jazykového systému jakožto hierarchicky uspořádaného systému čtyř jazykových rovin (plánů: fonologického, morfologického, syntaktického a promluvového). Obecný výklad své teorie podal mj. v našem časopise, 9, 1943, Voprosy jazykoznanija, 1957, č. 6 a Philologica Pragensia, 1, 1958. Nejvíce pozornosti věnoval fonologii a morfologii. Vedle četných studií z těchto oblastí napsal první soustavnou fonologii angličtiny (A phonological analysis of present-day Standard English, 1935; Tokio 1966) a systematický výklad morfologie slovních druhů a tvoření slov (Rozbor nynější spisovné angličtiny II, 1. vyd. 1954). Nejrozsáhlejší práce z oblasti syntaxe zahrnují jeho habilitační spis z r. 1925 Syntaktická charakteristika řeči anglosaských památek básnických, On the syntax of the English verb from Caxton to Dryden, 1930 a Rozbor nynější spisovné angličtiny III (Syntaxe jména a jmenných tvarů slovesných, 1956).

Vedle strukturace jazykového systému se obecně lingvistické práce prof. Trnky zabývají širokým okruhem otázek zahrnujících teorii jazykového znaku, slova a slovních druhů, dále slovní sémantiku, vlastní jména, vid aj. Prof. Trnka byl průkopníkem kvantitativní lingvistiky, zajímal se o otázky stylu, jazykové správnosti a četné další problémy.

V oboru literatury pracoval především v literatuře staroanglické, středoanglické (Chaucer), renesanční a zabýval se filozofií děl Shakespearových.

Nemalou měrou se podílel na organizaci vědeckého života. Byl jedním ze zakladatelů a prvním jednatelem Pražského lingvistického kroužku, zakladatelem a dlouholetým předsedou Kruhu [171]moderních filologů při ČSAV, zakladatelem Odborné skupiny pro funkční jazykozpyt, členem Jazykovědného sdružení při ČSAV, čestným členem Philological Society a členem dalších společností, editorem a koeditorem vědeckých knižnic a časopisů (do konce života byl aktivním členem redakční rady časopisu Philologica Pragensia). Byl nositelem zlaté plakety Josefa Dobrovského.

Vědecké dílo prof. dr. B. Trnky právem získalo i světové uznání. Podstatnou měrou přispělo k rozvoji funkčně pojaté jazykovědy, obohatilo teorii i empirii anglistického bádání a přineslo množství podnětů pro další studium obecné jazykovědy. Profesor Trnka však nebyl jen velký vědec, nýbrž též vzácný člověk, který se trvale zapsal i do srdcí všech, kteří ho blíže znali.

Slovo a slovesnost, ročník 45 (1984), číslo 2, s. 170-171

Předchozí Václav Blažek: Finský příspěvek k nostratické hypotéze

Následující Jan Petr: IX. mezinárodní sjezd slavistů v Kyjevě