Mezinárodní sympozium Národní jazyky v rozvinuté socialistické společnosti (Kišiněv 1983)

Jan Petr

[Discussion]

(pdf)

Международный симпозиум Национальные языки в развитом социалистическом обществе / International symposium National Languages in a Developed Socialist Society

Ve dnech 19.—21. IX. 1983 se konalo v hlavním městě Moldavské SSR Kišiněvě mezinárodní sympozium věnované realizaci cílového programu Národní jazyky v rozvinuté socialistické společnosti (12.4 CP 27, dále Národní jazyky). Jeho pořadateli bylo oddělení literatury a jazyka AV SSSR, Jazykovědný ústav AV SSSR, vědecká rada výzkumu komplexního problému Rozvoj národních jazyků ve vztahu k rozvoji socialistických národů a Ústav jazyka a literatury AV Mold. SSR. Sympozia se zúčastnili kromě zahraničních hostů z BLR, ČSSR, MLR, NDR a PLR také jazykovědci téměř ze všech sovětských republik. Nejpočetněji byli zastoupeni domácí účastníci z Mold. AV, Kišiněvské státní univerzity a mold. kulturních institucí, kteří se ve značné míře podíleli na zajištění zdárného průběhu sympozia. Průběh zasedání se těšil velké pozornosti místní veřejnosti a mold. hromadných sdělovacích prostředků.

Sympozium se skládalo ze dvou úzce na sebe navazujících částí. V první se zhodnotil současný stav plnění mezinárodního cílového programu Národní jazyky …, rozpracovanosti připravované kolektivní monografie „Aktuální problémy fungování a rozvoje národních jazyků v zemích socialistického společenství“ (srov. její obsah v SaS, 43, 1982, s. 28—30) a předložila se širší vědecké veřejnosti k posouzení již zpracovaná problematika jednotlivých oddílů monografie (srov. výchozí referáty J. Petra, Ju. D. Dešerijeva, H. Schönfelda a J. Krause v SaS, 43, 1982, s. 1—27). Druhá část sympozia, která tvořila širší rámec části první, se zaměřila v souvislosti s 60. výročím vzniku SSSR (30. XII. 1982) na teorii a praxi leninské národnostní politiky, na výsledky, jichž bylo dosaženo při jejím uskutečňování v jednotlivých svazových republikách, autonomních republikách a autonomních oblastech, na popis jazykové situace v nich, na rozvoj spisovných jazyků v sovětském období, na rusko-národní dvojjazyčnost, na popis funkcí ruštiny jako nástroje jazykového styku mezi sovětskými národy a na proces vzájemného obohacování ruštiny a národních jazyků v rámci probíhající vzájemné interference. V této části sympozia vystoupili četní jazykovědci z akademických ústavů a vysokých škol jednotlivých svazových republik, kteří přijeli do Kišiněva ze vzdálených míst SSSR. Jejich referáty a diskusní vystoupení přinesly konkrétní údaje důležité také pro autory jednotlivých částí výše zmíněné kolektivní monografie. Někteří referenti poskytli účastníkům sympozia své publikace, v nichž podrobně popisují jazykovou situaci v té oblasti, z níž pocházejí nebo v níž působí. O některých těchto pracích, často u nás těžko dostupných, referujeme již v tomto čísle našeho časopisu.

Sympozium zahájil v zastoupení předsedy AV Mold. SSR A. A. Žučenka její místopředseda D. T. Ursul. Ve svém vystoupení zdůraznil politický, vědecký a poznávací význam tohoto vědeckého setkání, které poskytuje možnost kolektivně posoudit dosažené výsledky při realizaci cílového programu Národní jazyky … a navázat do budoucnosti v širším okruhu odborníků tvůrčí vědeckou spolupráci při řešení obecných a zvláštních sociolingvistických otázek, které se dostávají do popředí jazykovědy v socialistických zemích. Naskýtá se zde také možnost pro[219]hloubit spolupráci při vytváření marxisticko-leninského filozofického názvosloví a při studiu lingvodidaktických otázek spojených s metodikou vyučování ruštině v neruských školách. Závěrem D. T. Ursul poukázal na rozvoj národní mold. kultury a všestranné pěstování mold. mateřského jazyka v podmínkách rozvinuté socialistické společnosti a na úspěchy, jichž bylo v sovětském období od vytvoření Mold. SSR v r. 1941 dosaženo.

V obdobném smyslu vyznělo úvodní slovo N. G. Korletjana (Mold. SSR), v němž také porovnal jazykovou politiku uskutečňovanou v kapitalistických a socialistických státech a poukázal na některé formy odrazu ideologie v jazyce (v oblasti lexikálněsémantické a stylistické).

Trvání sympozia bylo stanoveno na tři dny, referáty a diskuse probíhaly podle stanoveného programu (Priglašenije - Invitacije, 1983, 50 s.). K milé pozornosti organizátorů sympozia je třeba přičíst také to, že program jednání byl uveřejněn rusky, moldavsky, bulharsky, maďarsky, německy, polsky, česky a slovensky (a je třeba říci, zcela bez chyb věcných i pravopisných).

J. Petr v úvodním referátu Mezinárodní cílový program Národní jazyky v rozvinuté socialistické společnosti, jeho metodologický, sociálně lingvistický a vědeckopraktický význam (srov. zde s. 177—190) poukázal na to, že obsah tohoto úkolu spadá do rámce sociolingvistiky a že se při něm sledují různé stránky vědomého působení člověka na jazykové situace vzniklé v období (budování) rozvinuté socialistické společnosti. Monografie jako vyústění tohoto programu bude zahrnovat inherentní (v zásadě lingvistickou) a adherentní (v zásadě sociologickou, resp. sociolingvistickou) problematiku. Monografie jako celek bude přinášet mnohotvárný obraz již dosaženého stavu teorie a praxe jazykové složky národnostní otázky, popis optimálního fungování jazyka v období vědeckotechnické revoluce a rozpracování otázek jazykové kultury, které nastoluje rozvinutá socialistická společnost. Práce bude také obsahovat perspektivní výklady a vědecká a praktická doporučení pro další činnost na zmíněných úsecích. Dále J. Petr uvedl některé aktuální sociolingvistické otázky, které budou zpracovány v jednotlivých oddílech připravované kolektivní monografie. K nim patří např. integrační působení jednoho jazyka nadnárodní komunikace na druhé jazyky fungující v rámci jednoho národního společenství, zkoumání úlohy jazykové komunikace při jednotlivých stupních rozvoje osobnosti nebo kultura řečové komunikace (na rozdíl od kultivování jazykových prostředků), která je spojena se zvláštnostmi odpovídající komunikační sféry. Závěrem J. Petr podal informaci o stavu plnění cílového programu jednotlivými národními komisemi.

Na tento referát navazovala vystoupení zástupců tří koordinačních center pro jednotlivé oddíly monografie, referáty J. Krause, W. Hartunga a Ju. D. Dešerijeva.

J. Kraus [jeho referát (srov. zde s. 212—217) byl přečten v jeho nepřítomnosti] se zaměřil ve svém vystoupení týkajícím se jazykové kultury socialistické společnosti na vymezení problematiky III. odd. monografie, který koordinují pracovníci z ČSSR. Poukázal na souvislost cílevědomé péče o optimální fungování celonárodního spisovného jazyka (v rovině jeho dynamické kodifikace a institucionálního řízení) s nástroji uskutečňujícími jeho zavádění do všech složek národního života (včetně školství, hromadných sdělovacích prostředků a dalších kulturních institucí). Za východisko zpracování tohoto oddílu označil pojetí jazykové situace, které podrobně analyzoval. Chápe ji jako zvláštní část obecné sociální situace, která ji také determinuje.

W. Hartung (NDR) v referátu o vlivu sociálních faktorů na rozvoj jazyka v socialistické společnosti (srov. zde s. 204—211) podrobně osvětlil problematiku, která bude tvořit náplň II. odd. monografie. Zvláště zdůraznil potřebu analyzovat z jazykového hlediska úkoly masové komunikace a úlohu jazykové komunikace při [220]jednotlivých stupních rozvoje osobnosti. Zamýšlel se nad povahou jazykových změn podmíněných hospodářskými a sociálními procesy, nad sociální diferenciací národního jazyka a nad interferencí mezi existenčními formami jazyka. Hartungův referát poskytoval výstižný obraz stavu rozpracovanosti II. odd. monografie, který koordinují a redakčně zajišťují spolupracovníci z NDR.

Ju. D. Dešerijev (SSSR) v referátu o ideologickém boji a jazykové politice v dnešním světě (na příkladu zkušeností z uskutečňování jazykové politiky v socialistických zemích, srov. zde s. 191—203) shrnul výsledky, jichž bylo dosaženo při zpracování I. odd. monografie, s přihlédnutím k jazykové situaci v SSSR a zemích socialistického společenství. Uvedl, že jazyková politika (její pojetí vyvolává ve světě různé chápání) se stává v současné době jedním z globálních problémů rozvoje vztahů mezi národy, přičemž jedině leninské řešení národnostní otázky poskytuje záruku, že budou optimálně uspokojovány potřeby fungování a rozvoje národních jazyků. Dále pojednal o vztahu jazyka a politiky, jazykové politiky a jazyka politiky, jazykové politiky a sociálních faktorů a posléze se zaměřil na typologii jazykové politiky v socialistické a buržoazní společnosti.

Dešerijevův referát se setkal u účastníků sympozia s mimořádným ohlasem a uznáním, obdobné reakce vyvolaly výše uvedené tři referáty a podnítily rozsáhlou diskusi. Bylo možné ji uskutečnit v plné šíři jen proto, že někteří referenti uvedení v programu se nemohli sympozia z vážných důvodů účastnit, pro nemoc nebyla přítomna T. P. Iľjašenková (Mold. SSR), Ju. N. Karaulov (Moskva), G. V. Stepanov (Moskva), L. I. Skvorcov (Moskva) a N. I. Tolstoj (Moskva).

V diskusi vystoupili Wł. Lubaś (PLR) s výkladem o jazykové situaci v poválečném Polsku, B. O. Oruzbajevová (Kirg. SSR) o rozvoji spisovné kirgizštiny v současnosti a fungování kirgizsko-ruského bilingvismu a D. S. Čanturišvili (Gruz. SSR) o jazykové situaci a postavení ruštiny v Gruzii a procesu jazykové internacionalizace (podle referentova názoru má globální charakter). — L. K. Graudinová (Moskva) promluvila o teorii jazykové kultury a zvláště rus. jazyka (s odvoláním na svou práci Voprosy normalizacii russkogo jazyka. Grammatika i varianty, Moskva 1980, 288 s.) v podmínkách rusko-národního bilingvismu a o variantnosti normy spis. ruštiny užívané ve svazových republikách. — A. Je. Michnevič (Běl. SSR) se zmínil o nutnosti teoreticky upřesnit některé sociolingvistické pojmy jako např. všestranný rozvoj osobnosti, neomezené možnosti rozvoje národních jazyků a literatur za socialismu, druhý mateřský jazyk a pojetí ruštiny jako prostředku komunikace mezi národy SSSR (mežnacional’nyj x nadnacional’nyj jazyk) a N. N. Pilinskij (Ukr. SSR) se vyslovil k zavedenému označování české lingvistiky v období 30. let (k tomu měl doplňující připomínku J. Petr). — M. Videnov (BLR) promluvil o současném stavu sociolingvistických výzkumů v Bulharsku, o významu kišiněvského sympozia pro jejich další rozvoj a připojil několik údajů o poválečné jazykové situaci v zemi. — G. P. Neščimenková (Moskva) se zaměřila na otázky vlivu sociálních faktorů na jazyk a funkční diferenciaci spisovných jazyků (na češtině) a G. A. Abdurachmanov (Uzbec. SSR) mluvil o jazykové situaci v jeho zemi a o na Západě politicky motivovaném studiu jazyků národů sovětské Střední Asie jako součásti úsilí o ideologickou diverzi. Některé údaje převzal ze své monografie o uzbeckém vysokém školství (Vysšaja škola sovetskogo Uzbekistana. Taškent 1977, 254 s.).

K referátům tohoto bloku bylo připojeno vystoupení Je. S. Savilova (Moskva) o terminologických standardech RVHP jako prostředku vzájemného porozumění při hospodářské a vědeckotechnické spolupráci socialistických zemí. K této problematice v diskusi vystoupila I. N. Volkovová (Moskva) s příspěvkem o terminologické bance doporučených a standardních termínů pro potřeby RVHP a druhý den jednání E. Šustek (ČSSR), který informoval o zkušenostech Ústavu teorie [221]a praxe řečové činnosti v Ostravě a pojednal o úloze ruštiny při realizaci spolupráce socialistických zemí v rámci RVHP.

Druhý den sympozia byl věnován problematice jazykové politiky a jazykové situace v některých sovětských republikách. N. G. Korletjanu (Mold. SSR) přednesl referát Funkční a vnitřní strukturní rozvoj moldavského jazyka v sovětské epoše, v němž mj. poukázal na zvláštní specifické rysy fungování spis. jazyka, na jeho samostatný status v rámci příbuzných románských jazyků a na jeho úplnou stylistickou rozvrstvenost v rámci struktury mold. národa. Uvedl některé současné vývojové tendence moldavštiny, při nichž se uplatňuje pozitivní vliv ruštiny (např. při tvoření abstrakt); dále zdůraznil, že je třeba ji studovat nejen z hlediska lingvistického popisu, ale také s ohledem na její sociolingvistické aspekty. V referátu se několikrát odvolával na svou právě vydanou publikaci Moldavskij jazyk segodnja (Kišiněv 1983, 86 s.).

V referátu Rozvoj ukrajinského spisovného jazyka v sovětském období jako příklad uskutečňování leninské národnostně jazykové politiky, který přednesl N. N. Pilinskij (Ukr. SSR, druhým autorem byl G. N. Kolesnik), se mj. poukazovalo na stylistické rozvrstvení ukrajinštiny, na rozvoj jazyka publicistiky podmíněný dialektikou vztahu jazykového standardu a expresivity. Referent podal údaje o rozsahu fungování spis. ukrajinštiny v USSR a o pracích věnovaných jejímu popisu (zpracovaných především v Jazykovědném ústavu I. I. Potebni v Kyjevě).

V referátu Obecné a zvláštní v uskutečňování leninské národnostně jazykové politiky v oblasti běloruského jazyka A. Je. Michnevič (Běl. SSR, spoluautorem byl M. R. Sudnik) se v rámci popisu jazykové situace v Běl. SSR zaměřil na otázku dvojjazyčnosti, primární a sekundární sociální funkce běloruštiny v současnosti a na vznik nového spis. jazyka (a jeho vztah k jazyku starého bělorus. písemnictví), opírajícího se o lidový mluvený základ. Poukázal také na to, že spis. běloruština prodělala ve srovnání s jinými spis. jazyky za sto let svého trvání urychlený vývoj (mluvil o „uskorennosti belorussk. liter. jazyka“). Překvapení vzbudilo referentovo tvrzení, že běloruština nemá sociální dialekty (to označil za její specifičnost), i když připustil existenci žargonu mladé bělorus. generace (mládeže).

Zaslouženou pozornost vzbudil kolektivní referát Úloha sociálních faktorů ve formování a rozvoji kultury turských spisovných jazyků národů Střední Asie a Kazachstánu v sovětské epoše, jehož autory byli G. A. Abdurachmanov (Uzbec. SSR), A. G. Kajdarov (Kazach. SSR, přednesl referát), B. Č. Čaryjarov (Turk. SSR) a A. N. Baskakov (Moskva). Účastníci sympozia byli v něm podrobně seznámeni se stratifikací spis. jazyků a s jazykovou situací ve zmíněných sovětských republikách, se společenskými funkcemi jednotlivých jazyků, úlohou hromadných sdělovacích prostředků (zvláště rozhlasu) a postavením dvojjazyčnosti v rámci jazykové komunikace a při rozvoji osobnosti (stupně rozvoje a jazykové prostředky). V referátu byla analyzována problematika rozvoje slovní zásoby jednotlivých jazyků a otázky kodifikace spisovné normy, a to vše s ohledem na vzrůstající nároky na rozvoj socialistické osobnosti. Referát poprávu vyvolal dojem, že jde do jisté míry o zhuštěný protějšek námi připravované kolektivní monografie v podmínkách sovětské Střední Asie a Kazašské SSR.

Kolektivní referát Rozvoj litevského spisovného jazyka v sovětské epoše zpracovali K. M. Ulvydas (Lit. SSR), S. S. Karaliunas (Lit. SSR) a V. Ju. Michaľčenková (Moskva, přednesla referát). Byl zaměřen především na popis společenských funkcí jazyka a na jejich rozvoj jak v tradičních, tak v nových sférách, poté změny ve stylistické diferenciaci spis. jazyka, zvl. na rozvoj publicistického a vědeckého stylu. Referát obsahoval také výklad o formách vlastních jmen cizího původu užívaných ve spis. litevštině.

Referát na téma Obecné a specifické zákonitosti funkčního a vnitřně strukturního [222]rozvoje arménského spisovného jazyka v sovětské epoše přednesla E. G. Tumanjanová (Moskva). Jeho osu tvořily podle autorčiných slov problémy kauzálního vztahu mezi jazykem a společností. Zamýšlela se přitom nad jevy, které (1.) se vyvíjejí v arménštině spontánně na základě vnitřních zákonitostí jazyka, které (2.) se vytvářejí a vyvíjejí vědomě (spojuje je s ideologickými a metodologickými pozicemi v mnohonárodním státě SSSR), jde tedy o vnitřní strukturní změny podmíněné vlivem společenských faktorů, a které (3.) vznikly v arménském jazyce vlivem ruštiny jako jazyka styku mezi sovětskými národy (to chápe jako součást mimojazykových vlivů). Tyto tři kategorie autorka dokumentovala hojnými příklady ze současného arménského jazyka. Referát měl hlubokou a promyšlenou teoretickou koncepci, odrážející ostatně nám dobře známé autorčiny práce na úseku sociolingvistiky.

V bohaté diskusi k předneseným referátům vystoupili tito účastníci sympozia: H. Schönfeld (NDR) analyzoval jazykovou situaci v NDR a uvedl její specifika ve srovnání s jazykovou situací v NSR a Rakousku, dále pojednal o jazykových existenčních formách na území NDR a o vztahu spisovného jazyka a nářečí. — O stratifikaci němčiny promluvila dále T. B. Krjučkovová (Moskva) s důrazem na posouzení zvyšující se úlohy mluvené podoby spisovného jazyka. — G. Szépe (MLR) se vyslovil na základě bohatých osobních politických a vědeckých zkušeností k otázkám jazykové politiky a jazyka politiky s poukazem na to, že tento problém vznikl v Evropě, a k pojetí komplexní jazykové politiky jedné země s ohledem na evropskou spolupráci a v celosvětové perspektivě. — M. A. Kosničjanu (Mold. SSR) se zaměřil na živé vývojové tendence v současné moldavštině v souvislosti s otázkami kodifikační praxe. Zabýval se problematikou přechylování při pojmenovávání žen podle zaměstnání a národního původu a tvoření individuálních posesív od antroponym s funkcí denotativní a kvalifikační, která byla dosud v jazyce tvořena jen od toponym, a to bez významu kvalifikačního (přičítá to vlivu ruštiny). — T. M. Garipov a L. L. Ajupovová (Baškir. ASSR) referovali o jazykové situaci ve své autonomní republice RSFSR, o rozvoji baškirské slovní zásoby v podmínkách dvojjazyčnosti a o otázkách metodiky vyučování ruštiny v baškirských školách. — A. M. Šachnorovič (Moskva) uvedl, že pouze funkční změny určují vnitřní změny v jazyce; označení jako vnitřní vývoj a změny v jazyce jsou metaforami, vždy je to u národních jazyků vnější vliv. Poukázal přitom na klasifikaci funkcí jazyka v pracích Ju. D. Dešerijeva. Vyzvedl nutnost adresného určení jazykovědného výzkumu, jeho teoretickou a praktickou společenskou potřebu. Zmínil se také o regionálních variantách ruštiny, které reálně existují a které čekají na hlubší syntetické zpracování. — I. I. Jecko (Mold. SSR) se ve svém vystoupení zaměřil na otázky prognózování vývoje jazykových jevů, na pojetí ontologie a gnozeologie jazykové kultury a přimlouval se za to, aby se rozšířilo obsahové pojetí zákonitostí jazykové normy. — A. Ja. Blinkinová (Lot. SSR) uvedla zajímavé poznatky o současném fungování lotyšského národního jazyka, charakterizovala (s konkrétními údaji) současnou lotyš. jazykovědu jako komplexní a kolektivní společenskovědní disciplínu a doporučila dále zkoumat otázky spojené s rozšiřováním společenských funkcí národních jazyků v atmosféře dvojjazyčnosti a komunikace mezi národy SSSR. — Z. N. Strikalovová (Moskva) charakterizovala jazykovou politiku v převažující jednojazyčné společnosti (na příkladě PLR) a N. G. Samsonov (Jakutská ASSR) pojednal o jazykové situaci ve své autonomní republice RSFSR a o obohacujícím vlivu ruštiny na jazyky Jakutska. — L. N. Smirnov (Moskva) referoval o povaze jazykové politiky a o nutnosti spojovat otázky pozitivního purismu a internacionalizace jazyka (tento pojem doporučuje ještě teoreticky upřesnit) se socialistickým vlastenectvím a proletářským internacionalismem. Poukázal také na některé pionýrské sociolingvistické práce starší generace sovětských jazykovědců, k nimž je třeba stále přihlížet. — A. I. Čobanu (Mold. [223]SSR) vysoce vyzvedl vědeckou úroveň sympozia a jeho teoretický přínos pro další rozvoj sociolingvistiky a zvláště teorie jazykové politiky; sympozium označil za svátek leninské jazykové politiky v SSSR a socialistických zemích. Na konkrétních příkladech ukázal, jak ruština vyvolala nebývalý rozvoj jazyků SSSR, rozvoj jejich funkcí (stylů) a jejich skutečné funkční rozvinutí při uplatnění v národním životě (např. v bohatosti překladové literatury). — G. N. Kolesnik (Ukr. SSR) se zaměřil na otázky překladů z ruštiny do jazyků národů SSSR a naopak a na obohacování národních kultur touto cestou; překládání z ruských překladů do národních jazyků označil za praktickou nezbytnost. — M. A. Chabičev (Karačajevsko-čerkeská aut. oblast RSFSR) uvedl četné příklady na to, jak díky leninské národnostní politice se mohou také malé národy uplatnit v rozvoji evropské a světové literatury, vědy a techniky. V druhé části vystoupení se zmínil o vzájemném vlivu jazyků národů západního Kavkazu (na základě své monografie z r. 1980). — R. I. Chašimov (Tádžic. SSR) poukázal na to, že vliv vnějších faktorů na jazyk není vždy stejný a přímý, a doložil to na příkladech ze své mateřštiny (vytváření rodové kategorie podle pohlaví); dále na příkladech uvedl, jak ruština příznivě ovlivňuje současný rozvoj spisovného tádžického jazyka. — A. M. Oslanov (Ázerbájdžánská SSR) mluvil o rozvoji ázerbájdžánského jazyka v současnosti; probíhá v něm dynamický proces nacionalizace (pozitivního purismu) a internacionalizace a vytváření domácí odborné terminologie. — A. Pačev (BLR) uvedl, že v Ústavu bulh. jazyka BAV v Sofii byla v r. 1983 ustavena pracovní skupina sociolingvistiky a podal údaje o jejím odborném zaměření na situaci bulharštiny. Zdůraznil zásluhy Ju. D. Dešerijeva o školení mladých lingvistických kádrů pro BLR. — D. F. Rašidovová (Uzbec. SSR) promluvila o lingvistických pracích, které se na Taškentské univerzitě zpracovávají v rámci Marxova roku 1983. Uzbec. překlady Marxových děl se srovnávají s jejich němec. originály, studuje se marx. filozof. a polit. terminologie a zkoumá se sémantické sbližování uzbec.-rus.-něm. politické terminologie. Referentka dodala, že byl sestaven něm.-uzbecký slovník filozof. a polit. termínů. — Z. U. Bljagoz (Adygejská aut. oblast RSFSR) analyzoval pestré národnostní a jazykové poměry na Kavkaze, adygejsko-ruskou dvojjazyčnost (na základě své knihy Adygejsko-russkoje dvujazyčije, Majkop 1982, 136 s.), informoval o rozsáhlé vědecké a umělecké literatuře a o úspěších, jichž bylo v jeho zemi dosaženo. S odkazem na odbornou literaturu se také vyslovil k otázce regionalismů ve spis. ruštině (k její schopnosti je přijímat), které právě umožňují její všestranné fungování na celém území SSSR. Závěrem doporučil sestavit slovník těchto regionalismů.

V závěrečném slově J. Petr uvedl, že kišiněvské sympozium nesporně ovlivní významným způsobem další vývoj marxistické sociolingvistiky v socialistických zemích a že bude navždy spojeno s průběžným plněním našeho cílového programu. Diskusi k předneseným referátům označil za tvůrčí a přinášející četné podněty také pro konečné zpracování textu kolektivní monografie. Uvedl, že širší tematika zařazená do programu sympozia, leninská národnostní politika a zvláště jazyková politika, vliv sociálních faktorů na jazyky národů SSSR a praktické uplatňování jazykové kultury v jednotlivých republikách Sovětského svazu, měla význam pro autory kolektivní monografie. Význam sympozia spatřuje také v tom, že jednání a tvůrčí výměna vědeckých poznatků podnítila zájem účastníků o další prohloubení sociolingvistických výzkumů ve svých zemích. Během jednání účastníci navázali odborné styky se svými kolegy a partnery a došlo k plodné výměně zkušeností.

Jménem hostitelské strany promluvil N. G. Korletjanu. Zdůraznil, že program výzkumů úkolu Národní jazyky … je velmi aktuální pro všechny socialistické země a že vytváří velké možnosti pro obdobný výzkum v dalších zemích světa. Takto zaměřená jazykovědná práce zřetelně ukazuje, že je možné úspěšně ji provádět jen z pozic leninské teorie národnostní politiky a marxisticky koncipované sociolingvistiky.

[224]Ju. D. Dešerijev (Moskva) ve svém závěrečném slově zdůraznil, že do programu sympozia byl zařazen nejen cílový mezinárodní úkol Národní jazyky …, ale také široce pojatá sociolingvistická problematika, což přineslo mimořádně významné výsledky. Dále se vyslovil k některým základním sociolingvistickým termínům a osvětlil jejich obsah s ohledem na aktuální potřeby oboru. Zmínil se také o formách uveřejnění referátů a diskusních příspěvků.

Po zakončení sympozia se uskutečnila uzavřená pracovní porada autorského kolektivu připravované monografie. Na ní se shrnuly nejdůležitější přínosné výsledky jednání a projednal stav rozpracovanosti jednotlivých oddílů. Z jednání vyplynulo, že první verze rukopisu celé monografie má být ukončena do konce prosince 1983, poté se má přistoupit k redigování textů jednotlivých oddílů a k definitivnímu zpracování textu v ruštině. Předpokládá se, že práce bude ukončena a odevzdána do tisku koncem r. 1985, popř. zač. r. 1986. V polovině r. 1985 se plánuje závěrečné zasedání užšího redakčního kruhu monografie, nejspíše v NDR.

V průběhu sympozia, které proběhlo v soudružské a pracovní atmosféře, se uskutečnilo několik setkání představitelů různých vědeckých center. Na nich se projednaly některé formy osobních styků na úseku vědeckého výzkumu při rozvíjení sociolingvistiky v konkrétních podmínkách.

Účastníci sympozia opouštěli Kišiněv s vědomím, že vykonali záslužnou práci pro rozvoj oboru a pokračování cílového programu, s vděčností k organizátorům, kteří připravili setkání s mimořádnou pečlivostí.

Slovo a slovesnost, volume 45 (1984), number 3, pp. 218-224

Previous Jiří Kraus: Jazyková situace zemí rozvinutého socialismu a problematika jazykové kultury

Next Jan Kořenský: Sovětský sborník o aktuálních problémech současné jazykovědy