Záslužný příspěvek k lingvistické terminologii

Josef Filipec

[Chronicles]

(pdf)

Похвальная работа по лингвистической терминологии / A meritorious contribution to linguistic terminology

Po dlouholeté přípravě vyšly rychle za sebou tři svazky Německo-českého slovníku lingvistické terminologie, obsahující hesla od abandern po beruhen (vydává SPN jako učební text UK, Praha 1982—1983). Autorem slovníku je Jaroslav Baloun z katedry tlumočnictví a překladatelství filozofické fakulty UK v Praze.

Každý svazek obsahuje zhruba 6000 německých heslových termínů-pojmů a stejný počet jejich českých ekvivalentů, zvýšený o uváděná synonyma; celek díla se odhaduje na 8 svazků, což se nám zdá vzhledem k dosavadnímu rozsahu neúměrně málo (dosavadní tři svazky odpovídají jedné desetině rozsahu všeobecného slovníku). Materiál byl excerpován z významných prací, kompendií a časopisů NDR a NSR a přihlíží se také k německým slovníkům lingvistické terminologie (Knobloch, Lewandowski aj.). Při výběru textů kladl autor důraz na rozvojové a metodologicky perspektivní lingvistické směry posledních let, zvláště na sémantiku, logiku, generativní a transformační gramatiku, sociolingvistiku, kvantitativní lingvistiku, jazykovou pedagogiku aj. Poprvé je zde např. ve větší míře zachycena i terminologie překladatelství a tlumočnictví.

Protože slovník má sloužit především při četbě a překladu lingvistických textů, uvádí autor v hesláři nejen slova, ale i slovní spojení, např. durch die entsprechende Reihe der semantischen Merkmale abgegrenzt ‚vymezený příslušnou řadou sémantických rysů‘; unterschiedlichen Ebenen der Sprache angehören ‚patřit k rozdílným rovinám jazyka‘; nejen termíny, ale i netermíny: ähneln ‚podobat se‘; sehr aktuell; aufreihen ‚seřadit, seřaďovat, seřazovat‘ (např. knihy v knihovně). Heslář narůstá uváděním zcela běžných volných spojení typu jede Abbildung, bestimmte Abfolge, prädikativ gebrauchtes Adjektiv, nur prädikativ g-e A-e, gramatických slovních tvarů: gründliche, ale i gründlichere Analyse, eingehende i eingehendste Analyse, singuláru i plurálu téhož slova a opakováními ve výkladech: als wahr anerkennen ‚uznat za pravé, uznat za pravdivé, uznávat za pravé, uznávat za pravdivé‘ místo lexikograficky úspornějšího: ‚uznat, uznávat za pravé, pravdivé‘.

Hodnota každého překladového dvojjazyčného slovníku stojí a padá s úrovní ekvivalentů. V tomto ohledu zasluhuje autorova práce plné uznání. Ekvivalenty jsou výstižné, nenásilné a tvůrčí, např. Äußerung-Gegenäußerung-Sequenz ‚sekvence replik‘. Ke kladům práce patří rozlišování polysémie — různovýznamové ekvivalenty se veskrze oddělují středníky: Abbild ‚obraz, obrázek‘; ‚vyobrazení, vypodobnění‘; ‚vzor‘; ‚odraz‘ — a uvádění synonym: abgestuft ‚odstupňovaný, odstíněný, nuancovaný (tu má být středník), roztříděný, rozlišený‘. To ovšem na druhé straně svědčí o tom, že otázka terminologické normalizace je pro autora druhotná. Kladem práce je také textové zapojování termínů, zřetel k jejich spojitelnosti. Např. u termínu Bedeutung v sg. a pl. se uvádí 727 spojení — u termínu Ausdruck 419 mimo složeniny. Pečlivě se uvádějí vazby: abhalten (von etwas, dativ) ‚zdržovat (od čeho)‘, ablesen (an einem Plan) ‚vyčíst (z plánu)‘, Bedürfnis nach Stabilität ‚potřeba stability‘.

I k této důkladné práci je možno uvést připomínky a doporučení. Autor sice průběžně doplňuje počet excerpovaných textů (srov. Předmluvu k 3. sv.), ale mezi excerpčními prameny chybí Fleischerova Wortbildung der [352]deutschen Gegenwartssprache (Leipzig 1969), ačkoliv se terminologie tohoto úseku uvádí: Ableitung, ale chybí např. Abkürzungswort. Prospěšný by byl zřetel k oběma svazkům věnovaným jazykové kultuře (Grundlagen der Sprachkultur 1, 2. Berlin 1976, 1982), zvláště pokud jde o pojmosloví spisovného jazyka. Tak např. u Alltagssprache se uvádí ekvivalent ‚běžně mluvený jazyk‘, ‚běžně mluvená řeč‘, ale v Grundlagen (1, 21) i ‚hovorový jazyk‘; termín běžně mluvený jazyk se chápe i jako nadřazený regionálním interdialektům (srov. A. Jedlička, Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha 1974, s. 42n.). Tady se ukazují meze abecedního slovníku založeného na vybraných textech a potřeba přihlížet v terminologickém slovníku i k systematice pojmů, k slovníku budovanému onomaziologicky, pojmově.

Uvedeme ještě několik připomínek k ekvivalentům. U hesla Bedeutungslehre jsou připojena bez rozlišení synonyma ‚významosloví, sémaziologie a sémantika‘; avšak dnes chápeme významosloví jako termín ustupující, sémaziologie pak znamená jednak starší historickou sémantiku, jednak lexikální sémantiku. U hesla Bedeutungsmerkmal se uvádějí synonyma ‚významový příznak, rys, znak významu‘, ale posledně uvedený ekvivalent není na místě, protože se termín znak vyhradil pro Zeichen. Některé ekvivalenty neuspokojují: např. Clause ‚souvětná věta‘ (heslo Anzahl der Clausen); Abschweifen ‚výchyl‘ (v řeči); ‚… zacházka, úchylka, záběh‘; — ‚výchyl‘ neuvádí ani SSJČ, jen řidší slovo výchylka; slovo záběh je v neodborném užívání řídké a jeho distribuce ve významu ‚odbočení‘ neodpovídá žádanému významu; abzählbar ‚spočetný‘; Abzählbarkeit ‚spočetnost‘, toto slovo SSJČ vůbec neuvádí, jen uvedené spočitatelný; také slovo zeměvěda, uvedené jako ekvivalent k Landeskunde (pod heslem Auffassung der Landeskunde), se synonymem reálie SSJČ neuvádí. Výhrady vyvolává uvádění některých cizojazyčných ekvivalentů za cizí termíny, např. gennematischer Aspekt ‚gennematický aspekt, g-é hledisko‘, Abessiv ‚abesiv‘, Akuem ‚akuem‘, Akulalie ‚akulalie‘, Akusma ‚akusma, akuzma‘, Akyrologie ‚akyrologie‘ aj. V některých z těchto případů autor správně uvádí výklad: Anarthrie ‚anartrie (poškozená výslovnost, až nesrozumitelnost řeči)‘, což považujeme zvláště z hlediska posluchačů katedry i nespecialistů za potřebné ve všech případech, zejm. když autor nespoléhá jen na své znalosti různých úseků lingvistiky a je ve styku s příslušnými odborníky z řad fonetiků aj.

Souhlasit nelze ani s „mamutím“ heslem Begriff, pod nímž je shromážděno na 87 s. přes 2000 položek, které měly být uváděny samostatně, aby je uživatelé příručky mohli dobře nalézt. Jaký smysl má, jsou-li např. termíny starke Äquivalenz, Akzentologie aj. uvedeny pod hesly Begriff der starken Äquivalenz, Begriff der Akzentologie i na svém místě v abecedě, což ve všech případech neplatí (např. termíny Alternante, Aspektologie jsou uvedeny jen pod heslem Begriff)? I zde se tedy naráží na meze metody, která záleží ve vypisování hesla důsledně jen z textů.

I v tomto podrobném slovníku leccos postrádáme. Např. se uvádí termín paradigmatische Bedeutungsbeziehungen (pod písmenem b) ale nikoli syntagmatische B., chybí heslo strukturelle Analyse, termín angewandte Linguistik najdeme právě pod heslem Begriff „angewandte Sprachwissenschaft“ a v hesle Anwendung von Erkenntnissen der angewandten Linguistik. Při systematickém lexikografickém hledisku by bylo možno přihlížet k vztahům hesel, např. synonymickým: Bedeutungsbeziehung — Bedeutungsverhältnis, Anakrusis — Auftakt, anklebend — agglutinierend — anleimend atd.

Technické vybavení publikace trpí některými nedostatky. Např. v 2. sv. je vlepena nepatřičná úvodní dvojstrana, označení hesel na obálce 2. sv. neodpovídá skutečnosti, v 1. sv. je dvakrát s. 29n. a 31n., opakují se hesla na s. 63 aj.

Zvážíme-li všechna uvedená fakta i nedostatek a potřebu příruček lingvistické terminologie u nás, domníváme se, že by měl autor už během vydávání dalších svazků, které potrvá několik let, připravit knižní lexikografické zpracování kriticky protříbeného materiálu, doplněného systematickým hlediskem a v případě potřeby i výklady méně běžných termínů. Kdyby se spojení heslových slov soustředilo do slovníkových statí, vyhovělo by to i požadavku racionalizace a bylo by to na prospěch uživatelům této příručky.

Slovo a slovesnost, volume 45 (1984), number 4, pp. 351-352

Previous Kateřina Pösingerová: Polský sborník věnovaný sociolingvistice

Next Jan Petr: K 40. výročí osvobození Československa