K 40. výročí osvobození Československa

Jan Petr

[Articles]

(pdf)

К 40-ой годовщине освобождения Чехословакии / The 40th anniversary of the liberation of Czechoslovakia

V letošním roce si připomínáme 40. výročí vyvrcholení národně osvobozeneckého boje českoslovənského lidu a osvobození Československa Sovětskou armádou. Tehdy osvobozenecký boj československého lidu postupně přerostl v národní a demokratickou revoluci, která začala Slovenským národním povstáním a pokračovala v Květnovém povstání českého lidu. Jím také byl dovršen národně osvobozenecký boj v naší zemi. Devátého května 1945, kdy skončila válka na evropském kontinentu osvobozením bojující Prahy vojsky maršála Koněva, započaly oba naše národy podle slov K. Gottwalda „novou, dosud nejsvětlejší éru svých dějin, éru skutečné národní svobody a nezávislosti, éru vlády lidu a svobodné práce lidových mas, éru výstavby socialismu“.

Lid Československa přistoupil po osvobození k rychlé obnově válkou zničeného hospodářství a budování základů lidově demokratického státu. Základní politickou směrnici poskytoval Košický vládní program z 5. dubna 1945, který formuloval vymoženosti národní a demokratické revoluce. Vytvořil potřebné podmínky k tomu, aby široké vrstvy lidu obou našich národů především prostřednictvím národních výborů mohly vzít správu svých státních záležitostí do vlastních rukou.

V Košickém vládním programu se také v XV. hlavě mluví o zaměření kulturní politiky budoucího Československa. Zde se mj. praví toto: „Bude zesílena slovanská orientace v naší kulturní politice v souhlase s novým významem slovanství v mezinárodní politice i naší československé politice zvláště. V tomto směru budou zaměřeny a upraveny i učební plány našich škol i kulturní orientace našich vědeckých a uměleckých ústavů. Nejen obnoven, ale i přebudován bude slovanský institut v živý politický a kulturní útvar s těsnými styky s kulturními institucemi druhých slovanských národů a států.“ Dále se mluví o výuce ruských a sovětských dějin, ekonomiky SSSR a práva SSSR na univerzitách. V Košickém vládním programu takto nabyl politický program slovanství, jehož základem je neochvějný vztah k Sovětskému svazu, oficiální podobu a uznání. Autorem této hlavy byl Zd. Nejedlý, budoucí předseda naší Československé akademie věd a velký příznivec jejího nejstaršího ústavu, Ústavu pro jazyk český, a českého jazyka vůbec (SaS, 23, 1962, s. 81—82).

Zápas o lidový charakter poválečného Československa pokračoval v prvních letech po osvobození. Bylo třeba svést rozhodný boj proti buržoazii, která usilovala za přispění zahraničních reakčních sil u nás změnit chod dějin. Za vedení KSČ lid Československa v únoru 1948 definitivně porazil kontrarevoluční spiknutí buržoazie a tím plně otevřel cestu k budování socialistické společnosti. Toto vítězství dělnické třídy zajistilo s konečnou platností náš další vnitropolitický vývoj a zahraniční orientaci Československa. Tehdy se mohly uskutečnit hluboké revoluční přeměny v naší společnosti a nastolit skutečná demokracie, uvést v život celý soubor občanských práv, která vytvářejí pevnou základnu jistot pro pracujícího člověka. S konečnou platností také byl vyřešen na základě principů leninské národnostní politiky poměr českého a slovenského národa a postavení všech národností v Československu, nastolena soudružská spolupráce mezi příslušníky všech národů žijícími v naší společné vlasti.

O těchto významných událostech v životě československého lidu se podrobně mluví v Provolání ústředního výboru KSČ, ústředního výboru NF a vlády ČSSR, otištěném v našem tisku dne 21. dubna 1984. Uvádějí se v něm také aktuální otázky našeho současného politického a hospodářského života, poukazuje se mj. na význam vědy pro rozvoj socialistické společnosti. Zdůrazňuje se význam našich spojeneckých svazků se Sovětským svazem a dalšími socialistickými zeměmi a všestranná spolupráce mezi zeměmi socialistického společenství na principech internacionalismu. Tyto mezinárodní vazby tvoří úhelný kámen naší zahraniční politiky. Podle památných slov s. G. Husáka [2]„spojenectví a těsná spolupráce se Sovětským svazem je pro nás nejen revolučním odkazem, ale i živou současností, je jistotou, o niž opíráme všechny své plány a perspektivy dalšího vývoje“.

Spojenecké svazky se Sovětským svazem a socialistickými zeměmi tvoří pevnou záruku našeho mírového života a jistotu, že se již nikdy nebudou opakovat pro náš stát tragické události z let 1938, 1939—1945. Tuto skutečnost si dobře uvědomujeme právě my, vědečtí pracovníci na úseku společenských věd, pro něž trvalý mír na světě je základním předpokladem jakékoli tvořivé práce. Proto se programově hlásíme k mírovému programu Sovětského svazu a plně jsme podpořili Mírovou výzvu k vědcům celého světa, která zazněla na Světovém shromáždění za mír a život, proti jaderné válce, konaném v Praze v červnu 1983 (srov. SaS, 45, 1984, s. 81—82).

Jsme si vědomi toho, že zachování míru je dialekticky spojeno s posilováním světové socialistické soustavy, jejíž síla může ve spolupráci se všemi neohroženými bojovníky za mír na celém světě ubránit pokojný život lidstva proti záměrům světového imperialismu rozpoutat novou světovou válku. K tomuto nejmasovějšímu hnutí na světě chceme aktivně přispět také výsledky svého oboru, které se mohou uplatnit při spoluvytváření socialistického společenského vědomí, a účastí ve společenskovýrobní sféře při tvorbě nových materiálních hodnot. Chceme programově rozvíjet obor na marxisticko-leninských metodologických základech a tím přispívat k rozvoji nejpokrokovější filozofie a světového názoru.

Naše úsilí o prohloubení marxisticky orientované jazykovědy se v posledním období výrazně projevilo na celostátních konferencích konaných v Praze (1973), Olomouci (1977) a Smolenicích (1983). Byly projevem úsilí jazykovědců obou našich národů, komunistů i nestraníků, začlenit lingvistiku do ideologicky angažovaných společenskovědních oborů, našeho úsilí, aby se také jazykověda stala účinnou složkou jednotné ideologické fronty v ČSSR. Tyto naše záměry jsme také zdůraznili v r. 1981, kdy jsme si připomínali 60. výročí založení KSČ (srov. SaS, 42, 1981, s. 81—83) a v této souvislosti nezvratnou skutečnost, že čs. jazykověda v posledním období svého rozvoje upevnila ve svých filozofických základech vyhraněně ideologický obsah, k němuž se otevřeně hlásí doma i v zahraničí.

Čs. jazykověda za posledních čtyřicet let od osvobození prošla pozoruhodnou cestou krystalizování své ideologické orientace a hledání svých filozofických základů. Je zásluhou některých představitelů starší generace našich lingvistů, že tento myšlenkový vývoj dovedli v souladu se společenským vývojem na vyhraněné marxistické pozice a že k tomu cílevědomě využívali výsledků sovětské jazykovědy. Tyto záměry podpořily a dále rozvíjely následující generace, také ta, která v současnosti určuje marxistické zaměření čs. jazykovědy. Vědomě se navazuje na odkaz klasiků marxismu-leninismu pro jazykovědu a rozvíjí se o nové teoretické poznatky při zkoumání zákonitostí vývoje a fungování jazyka ve společnosti. K tomu významně napomáhá tvůrčí spolupráce s marxisty-jazykovědci, opírající se o četné dohody o spolupráci s partnerskými vědeckými ústavy v socialistických zemích.

V tomto procesu ideologické krystalizace jazykovědy sehrál významnou úlohu také časopis Slovo a slovesnost. Na jeho stránkách můžeme sledovat úsilí o tvůrčí rozvíjení marxistické jazykovědy a boj proti nematerialistickému pojímání jazyka, ať se již projevil v čs. nebo zahraniční jazykovědě. Svědčí o tom četné studie a referáty zaměřené na zmíněnou tematiku. Tento ideologický boj o tvůrčí uplatňování marxistické metodologie v jazykovědě se ovšem neobešel bez hledání, v některých případech i zjednodušování problematiky a pracovních nedostatků, průvodních jevů každého velkého boje o nové poznání předmětu oboru a o jeho nové pojetí a metodologický rozvoj. Se stavovskou hrdostí však můžeme říci, že pozitiva přitom výrazně převažovala nad nedostatky a omyly.

Rok 1945 přinesl významné změny také ve vývoji čs. jazykovědy a především bohemistiky. Po násilné přestávce v období okupace se obnovila činnost vysokých škol, v nových společenských podmínkách se rozvíjela vědecká činnost a obnovilo se vydávání odborných [3]časopisů. Do popředí se dostala otázka vyhraněného ideologického zaměření společenských věd a spolupráce se sovětskou vědou, z níž se čerpaly podněty také pro filozofické zaměření čs. lingvistiky. V souladu s Košickým vládním programem se u nás rozvinula slavistika v dosud nebývalém rozsahu, a to jako politická protiváha k orientaci na vědu západní. Studium češtiny se dostalo na kvalitativně novou základnu, obnovený čs. stát kladl na zkoumání naší mateřštiny nové aktuální požadavky. Tyto náročné úkoly již nemohla vedle univerzitních kateder plnit Kancelář Slovníku jazyka českého založená r. 1911, která byla zaměřena především na zpracování slovní zásoby současného jazyka. Proto hned v prvních měsících po osvobození ožila myšlenka zřídit bohemistický ústav. Již v červenci 1945 byl tento návrh schválen plénem III. třídy ČAVU a poté v únoru 1946 správní komisí Akademie. Tak vznikl v r. 1946 Ústav pro jazyk český — přebudováním a rozšířením Kanceláře Slovníku jazyka českého. Akademickým referentem (tj. vědeckým vedoucím) nově zřízeného ústavu byl jmenován B. Havránek, řízením ústavu byl pověřen A. Získal. Od té doby se ústav postupně rozrostl až do jeho dnešní podoby. Stala se z něho národně reprezentativní instituce zaměřená na komplexní výzkum českého jazyka a na mnohostranné působení směřující k pěstování a zvyšování jazykové kultury v českém národě. V ústavu se také úspěšně rozvíjela a rozvíjí teorie a filozofie jazyka. K pražskému pracovišti ÚJČ ještě v r. 1953 přibyla brněnská pobočka, zajišťující pro moravskou oblast dialektologický a onomastický výzkum a teorii a praxi jazykové kultury.

40. výročí vyvrcholení národně osvobozeneckého boje československého lidu a osvobození naší vlasti Sovětskou armádou nejlépe oslavíme činorodou prací ve prospěch naší společnosti, plněním všech úkolů, které na pracovištích vyplývají ze státního, resortního a ústavního (fakultního) plánu základního výzkumu. Chceme tak čestně splnit všechny úkoly, které postavila naše společnost před jazykovědu v této pětiletce. Naplníme tak konkrétními činy slova usnesení 10. zasedání ÚV KSČ, v nichž se uvádí, že slavné 40. výročí se má stát podnětem pro všechny pracující, aby konkrétními činy, iniciativou a socialistickými závazky a jejich důsledným plněním přispěli k plnění a překročení úkolů plánu letošního roku a celé pětiletky.

Slovo a slovesnost, volume 46 (1985), number 1, pp. 1-3

Previous Josef Filipec: Záslužný příspěvek k lingvistické terminologii

Next Jan Petr: „Řeč je tak stará jako vědomí — řeč je praktické vědomí“ v Německé ideologii