Za profesorem Ivanem Poldaufem

Otakar Šoltys

[Kronika]

(pdf)

За профессором Иваном Полдауфом / In memoriam of Professor Ivan Poldauf

9. srpna 1984 zemřel významný anglista, bohemista, obecný jazykovědec a učitel, prof. dr. Ivan Poldauf. Zákeřná choroba mu znemožnila, aby pokračoval v plnění významných úkolů a vytrhla ho z kolektivu spolupracovníků, těžících z jeho inspirace.

Prof. Poldauf patřil mezi naše všestranné, vzdělané a pracovité lingvisty. S nadhledem vědce, který ovládl svůj obor, byl schopen vyjadřovat se k práci jak špičkových odborníků, tak začínajících žáků přesvědčivě, podnětně a srozumitelně. Je s podivem, jak prof. Poldauf dovedl předjímat vývoj světové lingvistiky nebo orientaci v zaměření jejích výzkumů, určit hranice takového zaměření, a to o mnoho let dříve, než na to po velkém vypětí světová lingvistika přišla. Dařilo se mu spojovat závažné a objevné myšlenky s hlubokou a všestrannou znalostí materiálu, vlastnosti předního vědce a vynikajícího pedagoga.

Poldaufovy anglistické práce pokrývají všechny plány jazyka od fonologie až po syntax a text v plánu synchronním a podstatné otázky i v plánu diachronním; jeho slovníky a lexikografické práce jsou obecně známy a prakticky denně se jich užívá. — Jeho poslední střední slovník je připraven do tisku. — Do bohemistiky zasáhl prof. Poldauf studiemi o slovesném vidu, teoretickými pracemi o lexikografii a postulováním třetí syntaktické roviny. Jeho výklady jsou vždy zásadně konfrontační, vyznačují se zejména odklonem od tradice a důsledným respektováním reálných fakt, jak se to projevilo např. v učebnici češtiny pro cizince s přihlédnutím k obecné češtině. Poldaufovy práce měly téměř vždy závažné důsledky metodologické nebo obecně lingvistické; je třeba zdůraznit zejména propracování kontrastivní metodologie, stanovení přesahů gramatiky a lexika, postižení vývoje indoevropských osobních koncovek v morfologii a v poslední době soustředěný zájem o akcentologii. Není však jistě sporu o tom, že nejtrvalejší lingvistický odkaz zanechal prof. Poldauf v řadě svých žáků, které náročně, avšak láskyplně školil.

Slovo a slovesnost, ročník 46 (1985), číslo 1, s. 68

Předchozí Marie Dohalská, Přemysl Janota, Jaroslava Pačesová, Zdena Palková: Desátý mezinárodní kongres fonetických věd v Utrechtu

Následující Věra Vlková: Na okraj nové publikace o české terminologii