Poslední knížka Ivana Lekova

Ludmila Uhlířová

[Kronika]

(pdf)

Последняя книжка Ивана Лeкова / The last book by Ivan Lekov

Patří k dobrým tradicím vědeckého oboru, že se žáci ujímají nezavršeného díla svých velkých učitelů, aby ho uchovali a zpřístupnili pro poučení a následování generacím příštím. Také poslední knížka Ivana Lekova Iz blizkoto minalo na slavjanskoto ezikoznanie (Dejci i nasoki) (Sofija 1983, 204 s.), obsahující výběr ze statí tohoto předního bulharského jazykovědce, vyšla po autorově smrti (Lekov žil v letech 1904—1978). Její pořadatelé, J. Băčvarov a I. Bujukliev, realizovali dávný Lekovův záměr poskytnout studentům slavistiky základní vhled do obecné problematiky srovnávání slovanských jazyků i poučení o význačných osobnostech slavistiky devatenáctého a dvacátého století. Pořadatelé provedli výběr i redakci statí, svazek doprovodili předmluvou a doslovem a předeslali mu studii, v níž zhodnotili místo I. Lekova ve vývoji bulharské jazykovědy, zvláště pak slavistiky. Kniha má dva oddíly.

První, nazvaný Profily slavistů, obsahuje tři medailonky přímých Lekovových učitelů, A. Teodorova-Balana, L. Miletiče a S. Romanského, a dvacet šest dalších, věnovaných význačným slavistům; jako jsou A. Ch. Vostokov, V. S. Karadžić, P. J. Šafařík, J. Baudouin de Courtenay, A. Mazon, F. Trávníček, B. Havránek, V. Machek, J. Stanislav, J. Bauer, V. Doroszewski a další. Články o těchto osobnostech psal Lekov při rozmanitých příležitostech a otiskoval je v různých publikacích, takže jsou rozsahem i stylem různorodé, mnohé z nich však mají kouzlo osobní vzpomínky a bezprostředního kontaktu autorova s těmi, o nichž psal.

Druhý oddíl, Nástin stavu a směrů, čítá osm statí (tematicky k nim patří i stať devátá, umístěná v čele svazku) věnovaných metodologii, aktuálním problémům a vývojovým tendencím a směrům ve slavistice, tak jak je Lekov sledoval, spoluvytvářel a řešil v průběhu minulých čtyřiceti let. Připomeňme si z jeho odkazu alespoň jednu myšlenku, nadčasovou i zavazující: „Předmět každé vědy je nutno studovat s ohledem na jeho původ, vývoj, minulé etapy, ale pro současnost vědy samé mají rozhodující význam především metody zkoumání, originálnost a kvalita jeho výsledků“ (s. 24).

Slovo a slovesnost, ročník 46 (1985), číslo 1, s. 71

Předchozí Věra Vlková: Na okraj nové publikace o české terminologii

Následující Zuzana Majerčáková: O slovníku gemerského nářečí