O slovníku gemerského nářečí

Zuzana Majerčáková

[Chronicles]

(pdf)

О словаре гемерского наречия / A dictionary of the Gemer dialect

Výzkum slovní zásoby slovenských nářečí je další úkol, který si slovenská jazykověda zadala po pokročilých výzkumech nářečního hláskosloví a tvarosloví. Součástí soustavného bádání o lexiku slovenských dialektů je i publikace Gemerský nárečový slovník Jozefa Orlovského (Martin 1982, 424 s.). Autor jím navazuje na svou monografii Stredogemerské nárečia z r. 1975, která se ve slovenské jazykovědě jako první detailně obírá nářečně diferencovanou oblastí Gemeru.

Publikace je založena na téměř čtyřicetiletém výzkumu gemerského nářečí a na excerpci nepublikovaných diplomových prací. Informátory byly autorovi především starší osoby, které nepoznaly jiné nářečí než gemerské, zřídka mladá generace. Vedle základního slovního fondu jsou v slovníku zachycena i slova nebo spojení spjatá jen se životem pastýřů, rolníků, řemeslníků a horníků; zapsány jsou přirozeně také názvy rostlin a zvířat; stranou [72]nezůstaly názvy obcí, jejich částí, názvy toků a studní; opomenuta nejsou ani rodná jména, příjmení a přízviska, přezdívky obyvatel obcí, dětská řeč, přísloví, pořekadla a expresívní výrazivo.

Slovník je uveden kapitolou, v níž je vysvětlena metoda sběru materiálu a jeho zpracování, dále následuje přehled použité literatury, seznam obcí a seznam zkratek.

Na 408 stranách je obsažen vlastní slovník. Jeho hesla jsou zapsána v nářeční podobě (uváděny jsou i hláskové varianty) a seřazena abecedně. Výstavba hesel je poměrně jednoduchá. U každého je vedle gramatických údajů uveden jeho spisovný ekvivalent nebo jeho význam opisem; následují doklady s uvedením lokalit, odkud pocházejí (např. šatoška -i, f. ‚vreckovka‘: Zakrúťila si peňiaze do šatoški Klen.). Polysémní slova se probírají u heslového slova základního. Také slova tvořená různými slovotvornými postupy se „hnízdují“ jen u hesla základního; na příslušném abecedním místě se už neuvádějí. U některých heslových slov je doplněna i charakteristika stylistická.

Slovník J. Orlovského není prost některých sporných míst a problémů. Tak v úvodní kapitole postrádáme stručné zhodnocení středogemerského nářečního lexika a jeho začlenění do středoslovenských nářečí, jeho vztah ke spisovné slovenštině, češtině, popř. i k jiným slovanským jazykům. Vzorem by se mohl stát úvod ke Slovníku středoopavských nářečí A. Lamprechta (1963). Součástí teto kapitoly by měla být i zmínka o soudobých vývojových procesech slovní zásoby, neboť v ní se do značné míry obráží i vývoj jazyka.

Neméně problematickou otázkou je výstavba slovníkových hesel. Stává se, že za některými hesly někdy chybějí potřebné gramatické údaje. Gramatický rod není uveden např. u hesel falc, falatozó, faleš; u některých spojek nejsou rozlišeny rozmanité významy, např. u spojky ež se neliší význam příčinný, účinkový apod.

V slovníku gemerského nářečí se neuplatňuje ani zřetel k nářečním vrstvám. Na stejné úrovni jsou uvedena např. slova náležející k nejstarší vrstvě slovní zásoby a slova nově přejatá (např. pstreň × fabrikant). Postrádáme i určení původu slov přejatých.

Výklad významu slova ve slovníku představuje náročnou složku lexikografické práce. Nezbytnou podmínkou je tu zejména jeho výstižnost a stručnost, aby si uživatel jazyka mohl vytvořit o jevu náležitou představu. V některých případech by místo slovenského ekvivalentu, který nahrazuje výklad příslušného hesla, byl vhodnější opis ve spisovné slovenštině. Ne každý asi bude vědět, co znamená slovo kl'ag, kläg (‚telecí žaludek připravený ke srážení mléka, syřiště‘). Nedostačující je i latinské pojmenování, např. u zoologického názvu pstreň.

Nemalý význam má i exemplifikace, která význam slova doplňuje. Ne vždy jsou totiž vhodně vybrány příslušné nářeční kontexty pro užití daného slova; často nedokumentují náležitě jeho význam, ani neukazují jeho nejobvyklejší užití (např. pluh: Aj za pluhom zmo saďoli krompele; roh — ve významu ‚nástroj na troubení‘: Tma aňi v rohu).

Zřetel ke geografickému členění jednotlivých dokladů považujeme za užitečný a ve slovenské literatuře za velmi dobře propracovaný. Bohužel však slovník neobsahuje tolik potřebnou mapu zachycující celou gemerskou nářeční oblast se zkoumanými obcemi.

Gemerský nárečový slovník nebude také dost dobře použitelný pro srovnávací studium lexika různých dialektů. „Hnízdování“ je zde totiž založeno hlavně na hromadění slov slovotvorně souvisejících s heslem. U některých důležitých hesel nám chybějí slova pojmově podřízená nebo slova označující jednotlivé části předmětu. Pohromadě nenajdeme např. části vozu, pluhu, názvy různých druhů hub, rostlin apod.

Velkým přínosem práce je zpracování toponym. Domníváme se, že vzhledem k odlišnému způsobu jejich tvoření i celkovému jejich charakteru by bylo užitečné věnovat jim samostatnou kapitolu.

Závěrem musíme konstatovat, že zpracování recenzovaného slovníku vcelku zaostává za velmi cenným materiálem, na němž je založen. Po stránce metodologické slovník nepřináší mnoho nového, přestože v 70. letech některé metodologické a teoretické otázky týkající se nářečního slovníku na Slovensku byly úspěšně vyřešeny. Je škoda, že se autor neopřel ani o řadu českých nářečních slovníků.

Přes všechny připomínky je nepochybné, že materiálově cenný Gemerský nárečový [73]slovník bude uvítán nejen odborníky, ale i ostatní širokou veřejností.

Slovo a slovesnost, volume 46 (1985), number 1, pp. 71-73

Previous Ludmila Uhlířová: Poslední knížka Ivana Lekova

Next Jiří Kraus: Těsnopiscův pohled na jazyk