Český sborník o onomastice jako společenské vědě

Jana Pleskalová

[Chronicles]

(pdf)

Чешский сборник об ономастике как общественной науке / A Czech volume on onomastics as a social science

Sborník Onomastika jako společenská věda (vyšel jako Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, 86, 1983, D-19, 304 s.) přináší referáty z 1. čs. onomastické konference, která se konala 18.—20. května 1982 v Trojanovicích. Touto akcí byla zahájena nová tradice v dějinách čs. onomastiky. V pětiletých intervalech budou pořádány celostátní konference a budou věnovány především teoreticko-metodologickým otázkám, hodnocení uplynulého období a stanovení programu dalšího bádání v rámci ČSSR.

Ústřední téma konference „Onomastika jako společenská věda” zdůraznilo společenskou zakotvenost onomastiky. Jednotlivé příspěvky byly rozděleny do osmi tematických okruhů. V prvním (Filozofická a teoretickometodologická východiska onomastiky) přednesl úvodní referát J. Petr (Filozofické aspekty onomastiky); souborem myšlenek týkajících se podstaty vlastních jmen vytvořil ideový rámec konferenčního jednání. Zabýval se zejména otázkami vzniku jména a jeho vztahu k nazývanému objektu a charakteristickými vlastnostmi proprií z hlediska ontologie a gnozeologie jazyka jako společenského jevu sui generis.

V. Blanár poukázal ve svém příspěvku na možnosti, jak využít některých principů metavědy při osvětlování ontologické a gnozeologické stránky vlastních jmen a zdůraznil význam marxistické dialektiky pro teorii i metodologii onomastiky. Na tyto myšlenky navázaly příspěvky M. Knappové a J. Matejčíka.

M. Knappová se soustředila na dialektické zákonitosti fungování rodných jmen v socialistické společnosti, J. Matejčík demonstroval na materiálu živých osobních jmen vztah všeobecného, jednotlivého a zvláštního.

Dva referáty se zabývaly odrazem objektivní reality v toponymii. R. Šrámek ukázal, jak [77]velmi závažně ovlivňují společenské podmínky a objektivní realita pojmenovací akt i fungování proprií. Vztah k realitě je ve jméně přítomen vždy. Při vzniku jména má povahu gnozeologickou, při fungování utilitární. Vztahu objekt-jméno bude věnována pozornost i v připravovaném Slovníku českých pomístních jmen, v němž se spojí rozbor etymologický s analýzou onymicky relevantních vlastností pojmenovaných objektů. — E. Eichler (NDR) upozornil na problematiku u slovanských obyvatelských jmen, odrážejících sociální vývoj obyvatelstva. Komplikované problémy rekonstrukce sociální toponymie demonstroval na příkladech jmen typu Koźaŕov, Kozarin-, Kozar(ov)ici a pokusil se stanovit jejich chronologické hodnoty v závislosti na — podle Eichlera — rozdílných informacích o sociální skutečnosti. — R. Krajčovič se zabýval úlohou verifikačních postupů při onomastickém výzkumu starší toponymie. Postupy rozdělil na textově onymické, textově dokumentační a věcně dokumentační. Za nejspolehlivější pokládá kombinaci uvedených postupů.

Vztahu onomastiky a psychologie se věnoval J. Spal, význam sociolingvistiky zdůraznili W. Lubaś a J. Skácel. W. Lubaś (PLR) vidí styčné body mezi onomastikou a sociolingvistikou zejména ve sféře zkoumání mimojazykových motivací v procesu vznikání a fungování vlastních jmen. Problematikou jazykových kontaktů a jejich vztahem k sociolingvistice se zabýval J. Skácel.

V druhém tematickém okruhu (Dějiny a vývoj společnosti ve světle onomastiky) poukázala řada referátů na velký význam onymického materiálu pro jiné vědní disciplíny, především pro studium vývoje osídlení a pro historickou dialektologii. Obecněji se touto problematikou zabýval K. Rymut (PLR), ostatní badatelé vycházeli z konkrétního materiálu: G. Schlimpert (NDR), A. Belchnerowská a D. Podlawská (PLR), P. Malingoudis (Řecko), O. R. Halaga, J. Skutil. Otázce tzv. kulturních jmen byl věnován příspěvek E. Fosterové a S. Wauerové (NDR). Několik referátů řešilo problematiku anoikonymickou (tj. jmen neosídlených míst). K. Oliva poukázal na význam pomístních jmen při zkoumání národnostních poměrů, P. Prokop charakterizoval současný vývojový stav pomístních jmen v českém pohraničí. L. Olivová představila metodu lokalizace zaniklých osad na základě anoikonymického materiálu. Odrazu socializace venkova a důsledků z toho plynoucích pro tvorbu názvů honů se týkal příspěvek J. Pleskalové. L. Kuba sledoval způsob tvoření názvů novin a časopisů.

Třetí tematický okruh se nazýval Antroponymum v jazyce a společnosti. Pozoruhodně ucelený obraz antroponymického systému podal na základě historických lužickosrbských osobních jmen W. Wenzel (NDR). Postihl vznik a fungování antroponym pomocí čtyř modelů (motivačního, obsahového, slovotvorného a kvantitativního), jež dohromady tvoří nadřazený „antroponymický nominační model“. — Ostatní referáty podávaly rozbor antroponymie z různých aspektů: z historického I. Kotulič, ze sociolingvistického B. Siciński (PLR). N. Bayerová zkoumala krajový (nářeční) původ příjmení, A. Cieśliková (PLR) staročeský vliv na polská osobní jména. Postavením etnonym v onomastice se zabývali V. Suprun (SSSR) a M. Opělová, periodizací vývoje ruské antroponymie V. D. Bondaletov (SSSR), regulací výběru rodných jmen M. Považaj.

Ve čtvrtém okruhu — Literární onomastika a folkloristika — se teoretickým otázkám věnovali dva badatelé. M. Majtán poukázal na mnohostranné působení literárních vlastních jmen na čtenáře, jež vyplývá z jejich funkcí příznačných pro literární komunikaci. Komplexní rozbor literární onymie vyžaduje též znalosti z jiných vědních oborů. — Podobně K. Gutschmidt (NDR) vidí hlavní úlohu literární onomastiky v určení funkce jmen v literárním díle. Upozornil na možnosti šíře pojaté analýzy, která by zjišťovala charakteristické rysy literární onymie v rámci celých určitých literárních proudů a směrů. Naznačil možnosti řešení na příkladě rozboru literární onymie sentimentalismu, kritického realismu aj. — Jmény v jednotlivých literárních a folklórních výtvorech se zabývali J. Pleskot, J. Říhová, A. Stašková a E. Breza (PLR).

V pátém okruhu (K některým otázkám kodifikace, standardizace a gramatických kategorií vlastních jmen) vystoupila s úkoly kodifikace českých oikonym A. Polívková. Upozornila zvláště na případy, kdy norma a kodifikace nejsou zcela v souladu (např. dat. pl. -ím/-ům [78]a číslo jmen na -ice, sklonění jmen typu Kyje, Uhříněves a Hovězí atd.). — Další referáty řešily dílčí problémy. L. Dvonč se vyjádřil k pravopisné problematice exonym ve slovenštině. — Z. Kaletová (PLR) se zaměřila na kategorii čísla u proprií.

V šestém okruhu Vztah onomastiky k dialektologii a slangům zaměřil obecně svůj příspěvek D. Čupić (Jugoslávie), konkrétněji se touto problematikou zabývali: W. Śmiech (PLR) předložky nad a pod v anoikonymii, v nářečích a v obecném jazyce, S. Utěšený (sémantické areály názvů strouha a stoka), K. Fic (detoponymická adjektiva v moravských nářečích). Slangových místních jmen se týkaly referáty J. Hubáčka a V. Volfa.

Do sedmého okruhu Toponyma v jazyce a společnosti byly zařazeny referáty sledující jak určité třídy jmen, tak i různé aspekty proprií. H. Borek (PLR) se zabýval slovotvornou stavbou toponym. E. Pokorná charakterizovala prefigovaná pomístní jména. Urbanonymům se věnovaly příspěvky A. V. Superanské a L. Gulijevové (SSSR). Ve svém referátě např. G. P. Smolická (SSSR) ukázala na význam hydronymie pro rekonstrukci lexika. Staré elementy v bulhar. toponymii sledovala D. Michajlovová (BLR), v rumun. onymii A. Constantinescu (RSR). I. Sipos (MLR) analyzoval maďarská exonyma. Místních jmen se sufixem -any se týkaly ref. E. Jakusové-Dąbrowské a F. Žiga. T. Witkowski (NDR) věnoval pozornost jménům Obodritů a Redarů.

Poslední — osmý — okruh Bibliografie, dějiny onomastiky obsahoval nástin vývoje české onomastiky a její bibliografie od M. Novákové-Šlajsové. K. Hengst (NDR) charakterizoval slavistickou onomastiku v Sasku v 18. stol.

Onomastický sborník obsahuje celkem 60 příspěvků, z toho 27 od zahraničních badatelů. Svědčí o dobré teoretické a metodologické úrovni československé onomastiky, o její mnohostrannosti a zapojení do mezinárodních souvislostí. Je v něm zastoupena onomastika teoretická i praktická, jež jsou, jak upozorňuje v úvodním slově zesnulý prof. Vl. Šmilauer, částí jednoho celku a musí se navzájem doplňovat. Většina statí sborníku usiluje o zobecňující pohledy, o formulování problémů, které patří do okruhu obecné onomastické teorie (především vztah mezi vlastními jmény, pojmenovanými objekty a pojmenovatelem), zpřesňují některé pracovní onomastické pojmy (např. „toponymický typ)“, sledují společenskou podmíněnost nových tendencí ve vývoji pojmenovacích systémů, prověřují nebo rozšiřují modelovou teorii apod. V souhlase s obecným zaměřením konference se zdůrazňuje i vazba onomastiky a společenských podmínek. Jednání znovu nastolilo otázku definice onomastiky a jejího postavení v rámci společenských věd a vyvolalo diskusi. Diskuse o těchto otázkách je otištěna v Onomastickém zpravodaji ČSAV (dříve ZMK), 24, 1983, č. 1—2, s. 153—181.

Slovo a slovesnost, volume 46 (1985), number 1, pp. 76-78

Previous Vlasta Straková: Dvě lingvistická zasedání v Poznani

Next Rudolf Šrámek: IV. celopolská onomastická konference