Důvod a příčina

Karel Svoboda

[Články]

(pdf)

Основание и причина / Reason and cause

I. Před více než 30 lety vyšel první ze dvou mých článků (1954, 1956), které ukázaly na podstatný rozdíl[1] mezi větami příčinnými a důvodovými po stránce sémantické a zčásti též formální. Jde v nich o důvodové věty, které můžeme nazývat důvodové věty pravdivostní, tj. věty, které vyjadřují jev, okolnosti, jež svědčí ve prospěch pravdivosti (platnosti) výpovědi věty řídící. Např.:

(1) Je to asi chytrý hoch a problematika ho zřejmě zajímá, protože odpovídá hned a zasvěceně (Nouza).

Později (1972a, 1972b) jsem podal důkazy o tom, že věty příčinné (souvětí s větami příčinnými) a věty důvodové (souvětí s větami důvodovými) se liší nejen tím, že ve větě řídící k větě důvodové je nebo může být doplněn výraz, který naznačuje, že platnost výpovědi vyjádřené větou řídící je pravděpodobná, ale liší se také — a to je zajisté podstatné — svými vlastnostmi strukturními, transformačními. Dodejme zde ještě, že větu důvodovou (pravdivostní) — na rozdíl od vět příčinných — nelze transformovat na příslovečné určení důvodu, že totiž příslovečné určení pravdivostního důvodu neexistuje (Svoboda, 1984, s. 293).

Přesto se někdy nadále tvrdí, že „náš jazyk ve stavbě souvětné tento rozdíl (tj. mezi příčinou a důvodem) nezná“ (Havránek - Jedlička, 1981; Šmilauer, 1966). Soudí se tak patrně proto, že se ve větách příčinných a ve větách důvodových užívá týchž spojek. Avšak v týchž pracích se tradičně rozlišuje genitiv podmětový (konatele děje) a genitiv předmětový (cíle děje), třebaže konatel děje a cíl děje jsou vyjádřeny týmž tvarem genitivu. Je to ovšem oprávněné, poněvadž konstrukce s gen. podmětovým má jiné transformační vlastnosti než konstrukce s gen. předmětovým: kázání M. Jana Husa → M. Jan Hus kázal, ale upálení M. Jana Husa → upálili M. Jana Husa.

II. Požadavek rozlišovat příčinu a důvod,[2] větu příčinnou a důvodovou nejen v jazykovědě, popř. filozofické teorii, ale i v jazykové praxi, zejména v projevech publicistických a některých odborných, hlavně právnických, se jeví také nejen jako oprávněný, ale i naléhavý, jestliže jde o důvod motivační. Je jím okolnost, která vede k vědomé činnosti člověka, k jednání/nejednání, možnosti/nemožnosti jistým způsobem jednat, motivuje se jím, odůvodňuje, objasňuje důsledek[3] cílevědomého, záměrného lidského jednání/nejednání nebo vůbec cílevědomé, záměrné činnosti, stavu v oblasti lidského života.

Srovnejme jednak důvod motivační a příčinu, jednak důvod motivační a důvod pravdivostní, aby v konfrontaci bylo více patrno, v čem se shodují a v čem se liší.

Důvod motivační a příčina mají společné to, že něco vyvolávají. Důvod motivační je určitá okolnost (v psychice člověka, v jeho tělesném stavu nebo ve skutečnosti mimo něj), která vede člověka k vědomému jednání. Na rozdíl od toho je příčina děj, stav v člověku nebo ve skutečnosti mimo něj, které vyvolávají bez záměru a bez volního rozhodnutí, jimiž vůbec nevládnou, následek, účinek,[4] tj. jiný děj (stav) ve skutečnosti mimo člověka nebo děj (stav) v člověku samém, děj, jehož je člověk mimovolným nositelem.

[276]Srov.:

(2) Její pracovní potíže byly důvodem ke změně zaměstnání.

(2a) Její zdravotní potíže byly příčinou častých absencí. — Ale jen:

(3) Pád ze skály byl příčinou její smrti.

Důvod pravdivostní a důvod motivační mají společné to, že jsou vědomým vyjádřením okolnosti, která člověka k něčemu přivádí, dovádí: buď k poznání, uznání pravdivosti jisté výpovědi, domněnky (důvod pravdivostní), nebo k jistému jednání (důvod motivační). Důvod pravdivostní a důvod motivační se kromě své sémantiky liší z hlediska transformačního také tím, že důvod motivační může být vyjádřen explicitně příslovečným určením důvodu i větou důvodovou, kdežto důvod pravdivostní jen větou.

1. Ukažme nejprve, jak se uvedené vlastnosti motivačního důvodu a příčiny a rozdíly mezi nimi projevují rozdílnými strukturními (distributivními) schopnostmi substantiv důvod a příčina, tj. schopnostmi spojovat se s jinými slovy. Rozdíly jsou velké, že nelze pochybovat o tom, že jazyk, i pokud jde o důvod motivační, činí rozdíl mezi důvodem a příčinou.

Substantivum důvod, které pojmenovává vědomé lidské jednání, se spojuje:

— se slovesy pojmenovávajícími činnosti a stavy (v tom i např. stanoviska) lidí, tj. činnosti a stavy, jejichž vědomými činiteli (konateli, původci, vlastníky) jsou lidé, např.:

(4) Ředitel souhlasil s žákovým důvodem včerejší nepřítomnosti. Ne však:

(4a)* Ředitel souhlasil s žákovou příčinou včerejší nepřítomnosti.

(5) Z jakého důvodu jsi to udělal? Ne však:

(5a)* Z jaké příčiny jsi to udělal?

(6) Mám důvod se s ním rozejít. Ne však:

(6a)* Mám příčinu[5] se s ním rozejít;

— s adjektivy pojmenovávajícími vlastnosti, kterými se vyznačuje, může vyznačovat lidské jednání, např.:

(7) osobní, přátelský, rodinný, spekulativní, studijní, zásadní, malicherný důvod, ne však:

(7a)* osobní, přátelská, rodinná, spekulativní, studijní, zásadní, malicherná příčina.

(8) Rovněž k převedení na jinou práci není schodek sám o sobě zákonným důvodem (Tobíšek). Ne ovšem:

(8a) … *zákonnou příčinou. Srov. se spojením

(8b) zákonitá příčina, tj. příčina, která je ve shodě s poznanou přírodní zákonitostí, je vlastností přírody;

— s přídavnými jmény přivlastňovacími a zájmeny přivlastňovacími, např.:

[277](9) Otcův (Jeho) důvod k odmítnutí lépe placeného zaměstnání byl přesvědčivější, kdežto

(9a) Otcova (Jeho) příčina odmítnutí lépe placeného zaměstnání byla přesvědčivější leda snad v případě, myslí-li se příčina, kterou uvedl otec, kterou však objasňoval jednání někoho druhého;

— s předložkami pro, proti, k, např.:

(10) Známe pro takové jednání (proti takovému jednání, k takovému jednání) mnoho důvodů, ale

(10a) Známe mnoho příčin takových jevů;

— se slovesem v infinitivu. Determinace substantiva důvod slovesem v infinitivu odpovídá sémanticky konstrukci důvod + k (pro) + substantivum (zájmeno), v obou případech se vyjadřuje, k čemu lidské jednání vědomě směřuje, např.:

(11) Kanaďané nemají ani ten nejmenší důvod očekávat v letošním roce jakýkoliv obrat k lepšímu (RP).

(11a) … důvod k očekávání …

(12) Zatím nemáme důvod předpokládat, že se obtíže s ohřevem iontů v plazmatu nepodaří překonat (Kapica).

(12a) Zatím nemáme důvod k předpokladu (pro předpoklad) …

2. V gramatikách dosud uniká pozornosti zdánlivý paradox, že děj (stav) A, kterým je nebo může být vyvolán děj B, tj. děj A v příčinném vztahu k ději B, může být pojat a vyjádřen také jako důvod lidského jednání. Vznikne tak věta příčinně důvodová, vyjadřující příčinný (kauzální) důvod. Např.:

(13) Vrátil se velmi brzy (děj B), protože jeho rodiče na stěhování sami nestačili (děj A) →

(13a) Vrátil se velmi brzy z toho důvodu, že jeho rodiče na stěhování sami nestačili.

Podobně děj B, k jehož realizaci se činností A směřuje, tj. děj B v účelovém vztahu k ději A, může být pojat a vyjádřen rovněž jako důvod lidského jednání. Vznikne tak věta účelově důvodová, vyjadřující účelový (finální) důvod. Např.:

(14) Vrátil se velmi brzy (děj A), aby pomáhal při stěhování rodičů (děj B) →

(14a) Vrátil se velmi brzy z toho důvodu, aby pomáhal při stěhování rodičů.

a) Výraz z toho důvodu, zřídka z důvodu ukazuje, že jde o větu důvodovou; o spojce že (v mém pojetí o částici že — 1972a, s. 64n.) to říci nelze, signalizuje pouze, že věta jí uvozená je oznamovací tak, jako je tomu ve spojení s mnohem častějším příslovcem proto, tj. ve spojení s proto, že. S oběma způsoby jazykového vyjádření se setkáváme u některých autorů nejen na vzdálených místech jejich textů, ale i v témže souvětí. Např.:

(15) … Karel ještě jako markrabí moravský žádal papeže, aby mohl založit benediktinský klášter se slovanským bohoslužebným jazykem proto, že mnoho klášterů tohoto jazyka v slovanských krajinách bylo spory a válkami zničeno, … hlavně však z toho důvodu, že v okolních zemích českého království jsou mnozí odštěpenci a nevěrci, kteří nechtějí poslouchat latinské bohoslužby (Fiala).

Je zřejmé, že o větu příčinně důvodovou zde jde nejen v případě, kdy je uvozena výrazem z toho důvodu, že, ale že jí je i předcházející věta uvozená výrazem proto, že. Obě jsou věty motivačně důvodové; v obou případech se jimi odůvodňuje Karlova žádost příčinným faktem a vzhledem k tomu je možno větu s proto, že označovat také jako větu příčinnou.

Věty s výrazem z toho důvodu, že mají mnohem menší frekvenci než věty s proto, že, nejsou však vzácností; jsou příznačné pro styl právnický, ale setkáváme se s nimi [278]i v jiných stylech odborných a někdy i v textech publicistických. Uveďme několik dalších dokladů:

(16) Při navazování pracovního poměru bývá otázka odměňování za práci základní otázkou již z toho důvodu, že mzda je zpravidla hlavním zdrojem uspokojování životních potřeb pracovníka (J. Beneš) →

(16a) … již proto, že mzda je zpravidla hlavním zdrojem … —

(17) … pracovnice, která pečuje o dítě mladší než tři roky, nenastoupila po skončení další mateřské dovolené do práce z toho důvodu, že neměla možnost zajistit péči o toto dítě ani v jeslích, ani pomocí jiné osoby (J. Beneš — Příčinným důvodem je zde nemožnost jednat jistým způsobem).

(18) … kdyby některý z uvedených pracovníků se nemohl vrátit na svou původní práci z důvodu, že tato práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, musí jej organizace zařadit na jinou práci odpovídající pracovní smlouvě, nebo alespoň jeho kvalifikaci (Tobíšek).

(19) … procesy, které se v psychologii myšlení nazývají analýza a syntéza, jsou důležité při řešení úloh nikoli samy o sobě, nýbrž z toho důvodu, že plní určitou pomocnou funkci — funkci konstrukce modelu situace (Puškin — Jde o vědomé procesy v myšlení člověka).

(20) … šlo ve skutečnosti o hrazená sídliště z doby bronzové, budovaná na kůlech z toho důvodu, že bažinaté nížiny kolem Pádu byly často ohrožovány záplavami (Sklenář — Budování hrazených sídlišť, tj. lidské jednání, se odůvodňuje záplavami kolem Pádu).

b) Mnohem menší frekvenci než věty příčinně důvodové mají věty účelově důvodové, uvedené výrazem z toho důvodu, aby:

(21) Např. v 6. sg. subst. typu hrad se uplatňuje koncovka -u u jmen zakončených na veláry (-k, -g, -h, -ch) také z toho důvodu, aby nedocházelo ke střídání kmenové souhlásky, které by působila koncovka -e/-ě (Jedlička) →

(21a) … také proto, aby nedocházelo ke střídání … (tj. koncovku -u uplatňují z toho důvodu uživatelé českého jazyka).

(22) Nečiní tak však proto, aby je žákům jen vytýkal, ale z toho důvodu, aby se k jevům, ve kterých chybovali, vracel a nedostatky odstraňoval (Svoboda).

Nezřídka se však setkáváme se zárodky věty účelově důvodové. Např.:

(23) … od svého vzniku se (odbor přátel Slavie) snažil co možná největší část těchto mladých lidí podchytit, aby vlajkonoši nejen nedělali Slavii ostudu, ale naopak aby patřili mezi dobré propagátory naší jednoty. Z toho důvodu byla vytvořena v OP komise mládeže, později se ustavila skupina SSM (Poločas).

Věta účelová a výraz z toho důvodu jsou rozloženy ve dvou samostatných souvětích, výraz z toho důvodu je kromě toho postponován. Obě souvětí lze však snadno transformovat na souvětí jedno s větou účelovou důvodovou:

(23a) V OP byla vytvořena komise mládeže z toho důvodu, aby mladí lidé jako vlajkonoši nedělali Slavii ostudu, aby naopak patřili mezi dobré propagátory Slavie.

Věta účelová s aby není ještě pojata a vyjádřena jako účelově důvodová v dokladu

(24) Báli se nám vytknout zbytečně velkou pojezdovou rychlost, aby si nás nepohněvali (Mladá fronta),

může se jí však snadno stát:

(24a) … z toho důvodu, aby si nás nepohněvali.

Tak je tomu patrně ve všech souvětích s proto, aby, v nichž se účelovou větou s aby odůvodňuje lidské jednání; můžeme se na ni ptát otázkou proč, ale i z jakého důvodu. Např. ještě:

[279](25) Píši vám o tom proto, abyste věděli, že emancipace má i negativní stránku (Vlasta) →

(25a) Píši vám o tom z toho důvodu, abyste věděli …

3. Příčinný důvod a účelový důvod mohou být vyjádřeny také větným členem pomocí substantiva důvod.

a) Uveďme nejprve případy, které bez rozlišování motivačního důvodu a příčiny by se mohly jevit jako kuriózní, resp. nepochopitelné, ba protismyslné, jsou však naopak dokladem oprávněnosti tohoto rozlišování:

(26) I když základní ukazatele … jejich provoz splnil, není to důvod k uspokojení, ale naopak motiv pro ještě vyšší úsilí v letošním roce (Večerní Praha).

(27) Důvod (pro to, že lidé stále více vyhledávají v televizi hudební pořady) lze hledat v mnoha příčinách, avšak jeden se zdá být nejprůkaznější — televizní zpracování hudby vyzrává, nalézá stále nové způsoby sdělení (Rudé právo).

Přijetí pojmu kauzální (příčinný) důvod umožňuje pochopit také formulace jako:

(28) Čím je způsobeno, že příroda se řídí nějakým formálním, kauzálně nezdůvodněným systémem matematických rovnic? (Škramovská - Čeleda) →

(28a) … že se příroda řídí … systémem matematických rovnic, které člověk nedovede kauzálně zdůvodnit?

(29) Mnohem větší potíže byly s exaktním kauzálním zdůvodněním druhé (a proto i na ni navazující třetí) věty … Spojeným úsilím bylo odhaleno, že její kořeny tkví v tom, že tepelný pohyb atomů a molekul je pohyb neuspořádaný (Škramovská - Čeleda) →

(29a) Poznání toho, že tepelný pohyb atomů a molekul je pohyb neuspořádaný, umožnilo podat kauzální zdůvodnění termodynamické věty.

b) Doložme ještě větněčlenské konstrukce se substantivem důvod, v nichž motivační důvod je explicitně vyjádřen ve dvojím sémantickém vztahu. Vyjadřuje se jimi, (1.) čím byl důvod vyvolán, kterou příčinou nebo kterým účelem, (2.) vědomý důsledek lidského jednání (proto časté spojení substantiva důvod s předložkou k, pro + substantivum (zájmeno), řidčeji se slovesem v infinitivu):

(30) Kvalita její práce … mohla být důvodem k rozvázání pracovního poměru (Tobíšek) →

(30a) Protože kvalita její práce byla nízká, byl s ní rozvázán pracovní poměr →

(30b) Byl s ní rozvázán pracovní poměr z toho důvodu, že kvalita její práce byla nízká.

Jestliže však věta vypovídá jen o možném, uvažovaném vztahu mezi příčinou a vědomým důsledkem lidského jednání, nelze vyjádření příčiny transformovat na oznamovací větu příčinnou s proto, že, ani na oznamovací větu příčinně důvodovou s výrazem z toho důvodu, že, která je rovněž větou oznamovací, nýbrž na amodální podmínkovou větu příčinnou.[6] Např.:

(31) Zaviněná absence pracovníka může být pro organizaci nepochybně důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru (Beneš) →

(31a) Jestliže dojde k zaviněné absenci pracovníka, organizace s ním může okamžitě zrušit pracovní poměr. Ne však:

(31b) *Organizace může okamžitě zrušit s pracovníkem pracovní poměr z toho důvodu, že u něho dojde k zaviněné absenci.

c) Uveďme ještě podrobněji doklady na to, že výrazem důvod se vyjadřuje

— vztah mezi dvěma vědomými lidskými činnostmi, jednáními:

[280](32) Pracovník, který má víc odborných kvalifikací, může úspěšně použít výpovědní důvod nevyužívání odborné kvalifikace (J. Beneš) →

(32a) … může dát výpověď z toho důvodu, že zaměstnavatel nevyužívá jeho odborných kvalifikací →

(32b) … může dát výpověď proto, že zaměstnavatel nevyužívá jeho odborných kvalifikací;

— vztah mezi objektivním faktem, který je třeba pokládat za daný (nebyl člověkem cílevědomě vyvolán) v přírodě (33), v zdravotním stavu člověka (34), vztah mezi lidmi, který je dán a ze kterého je nutno vycházet (35), a jednáním člověka. Např.:

(33) Záplavy způsobené dlouhotrvajícími dešti byly důvodem k odvolání dovolených →

(33a) Protože dlouhotrvající deště způsobily záplavy, byly odvolány dovolené →

(33b) Dovolené byly odvolány z toho důvodu, že dlouhotrvající deště způsobily záplavy.

(34) Dal výpověď z důvodů zdravotních →

(34a) Protože jeho zdravotní stav byl špatný, dal výpověď →

(34b) Dal výpověď z toho důvodu, že jeho zdravotní stav byl špatný.

(35) Pouhé zjištění, že manželé žijí odděleně, nestačí však ještě k závěru, že jsou dány důvody pro zrušení bezpodílového spoluvlastnictví (Rudé právo) →

(35a) Oddělené žití manželů není důvodem pro zrušení bezpodílového spoluvlastnictví →

(35b) Bezpodílové spoluvlastnictví nelze zrušit proto, že manželé žijí odděleně →

(35c) Bezpodílové spoluvlastnictví nelze zrušit z toho důvodu, že manželé žijí odděleně.

d) Někdy je výrazu důvod užito k vyjádření jen implikovaného názoru a znalosti člověka, explicitně je vyjádřen fakt přírodní:

(36) Na Marsu a na Venuši je tak málo vody, že už z toho důvodu tam není možný život v té formě, jaký známe (Charvát) →

(36a) … že už z toho důvodu je nám zřejmé, že tam není možný život v té formě, jaký známe →

(36b) Protože na Marsu a na Venuši je nepatrné množství vody, je nám zřejmé (soudíme), že tam není možný život …

e) Dotkněme se ještě větněčlenských konstrukcí se substantivem důvod, v nichž je důvod lidského jednání popřen nebo vyjádřen jako nedostatečný. Takové konstrukce, ve kterých rozhodující úlohu má předložka a hodnotící adjektivum, nelze transformovat na větu příčinnou (ani ovšem účelovou), nýbrž přípustkovou, popř. příslovečnou větu nereálného důvodu se spojkou aniž (srov. Svoboda, 1972a). Jde o příslovečné určení neodůvodněnosti nebo nedostatečného důvodu. Např.:

(37) Začal mě bez důvodu nenávidět →

(37a) Začal mě nenávidět, třebaže k tomu neměl důvod →

(37b) Začal mě nenávidět, aniž k tomu měl důvod.

(38) Příspěvek se nepřizná, odmítne-li pracovník bez vážných důvodů nové vhodné zaměstnání (Rudé právo) →

(38a) … odmítne-li pracovník nové vhodné zaměstnání, třebaže nemá vážné důvody →

(38b) … odmítne-li pracovník nové vhodné zaměstnání, aniž k tomu má vážné důvody.

(39) Důvodová zpráva uvádí, že „z důvodů zdánlivě malicherných může někdy dojít k odcizení manžela“ (Zákon o rodině) →

(39a) … může někdy dojít k odcizení manžela, třebaže důvody jsou zdánlivě malicherné →

39b) … může dojít k odcizení manžela, aniž jsou k tomu zřejmě pádné důvody.

4. Doklady na užívání substantiva důvod srovnejme nyní s doklady, ve kterých se pomocí substantiva příčina vyjadřuje vztah mezi dvěma objektivními fakty, které nevznikly záměrnou činností člověka. Je zde sice možná volná transformace [281]na větu příčinnou např. se spojkou protože, ne však na větu příčinně důvodovou se spojovacím výrazem z toho důvodu, že:

(40) Kromě podvýživy (v rozvojových zemích), malárie a střevních infekcí jsou zde hlavní příčinou vysoké úmrtnosti nákazy, kterým by se dalo předejít očkováním (Vlasta) →

(40a) V rozvojových zemích dochází k vysoké úmrtnosti proto, že (z té příčiny, že) lidé tam trpí podvýživou a nákazami … Ne však:

(40b)* V rozvojových zemích dochází k vysoké úmrtnosti z toho důvodu, že lidé tam trpí podvýživou a nákazami.

Sem patří také vztah mezi dvěma ději, stavy v lidském organismu neovládanými vůlí člověka, např.:

(41) Podobnou bolest hlavy může vyvolat také blokáda krční páteře a jiné příčiny (Rudé právo) →

(41a) Podobná bolest hlavy vzniká pr oto, že dochází k blokádě krční páteře. Ne však:

(41b) *Podobná bolest hlavy vzniká z toho důvodu, že dochází k blokádě krční páteře.

5. Aby současný stav v rozlišování termínů důvod a příčina nebyl zachycen jednostranně, dodejme, že někteří i současní autoři užívají někdy místo výrazu příčina výrazu důvod (ojediněle naopak místo výrazu důvod výrazu příčina[7]), tj. nerozlišují s vědomou důsledností na jedné straně příčinné vztahy mezi jevy objektivní skutečnosti a vůbec jevy vědomě nezáměrnými a na druhé straně příčinné vztahy jednak mezi záměrnými činnostmi (jednáními) člověka navzájem, jednak mezi záměrnou činností (jednáním) člověka s vědomě nezáměrnými fakty různého druhu. Tak v následujícím případě se setkáváme u téhož autora na téže stránce s výrazem důvod místo výrazu příčina a náležitě s výrazem příčina:

(42) Ze stejných důvodů vznikají hnisavé vyrážky často také pod dlouho ležícími obvazy a udržují se ve vlhkých kožních záhybech. … U každého případu se musí pátrat po základní příčině onemocnění (Šťáva).

(43) K poruše zdraví nedošlo v důsledku duševního přepětí vyvolaného nadměrným pracovním přetížením, ale z důvodů jiných (J. Beneš).

(44) Takový atom by měl nové vlastnosti. Jeho vnější pole by bylo všude prakticky nulové, kromě oblasti v těsné blízkosti jádra. Z toho důvodu by mohl lehce pronikat látkami (Kapica).

(45) Někteří staří lidé vyžadují tuto polohu při spánku (polohu vsedě), neboť jejich srdce mívá už slabší výkon. To je také důvodem, proč u starších ležících pacientů hrozí zvýšené nebezpečí zánětu plic (Matoušek).

(46) Tvému pacientu začne z banálního důvodu hnisat steh a kolega má důvod k radosti (Brůhová) (říká manželka lékaře svému muži k prestižnímu vztahu mezi lékaři) →

(46b) … začne z banální příčiny hnisat steh a kolega má důvod k radosti.

Srov. s tím náležité užití výrazů příčina — důvod v těsné blízkosti:

(47) Příčinou onemocnění (osteoporózy) bývá většinou nedostatek vápníku v těle nebo jeho špatné ukládání do kostí. Nedostatek vápníku vzniká nejčastěji nízkým přívodem v potravě, především u těch osob, které nesnášejí mléko nebo mléčné výrobky nebo je nepožívají z různých důvodů, jako jsou jejich neobliba, rodinné nebo krajové zvyklosti. Další příčinou nedostatku vápníku je špatné vstřebávání z trávícího traktu (Rudé právo).

III. Na závěr se odvažuji vyslovit názor, že vyložený vývoj v jazykové diferenciaci příčiny a motivačního důvodu lze uvést ve spojitost s vývojem vztahu člověka k pří[282]rodě a vůbec objektivní realitě, s vývojem poznávání věcí mimo nás. „Věci,“ jak říká V. I. Lenin v první tezi svého díla Materialismus a empiriokriticismus, „existují nezávisle na našem vědomí, nezávisle na našem vnímání, mimo nás.“ Svět je „zákonitý celek, v němž vládnou objektivní zákony, existující nezávisle na vědomí a vůli lidí“ (Konstantinov a kol., 1973). V jeho zkoumání základní důležitost má poznávání příčin a následků (resp. účinků); s aktivitou vlastní člověku člověk zkoumá „zákonitosti v přírodě, společnosti a myšlení (vědomí)“ (Brychnáč a kol., 1978). Člověk však svět nejen poznává, nýbrž i mění přírodu i lidskou společnost. V této vědecké i praktické aktivitě hraje podstatnou úlohu nejen poznávání příčinnostních vztahů v objektivní realitě, ale pomocí jazyka také zdůvodňování, argumentace ve prospěch poznání a jednání, rozlišování kauzálního a finálního důvodu, vyvracení důvodu nedostatečného. Je tedy zřejmé, že vývoj k důslednému, také jazykovému rozlišování příčin v objektivní realitě a motivačních důvodů v lidském jednání je odrazem poznávání světa a lidské aktivnosti v něm, že zvyšuje předpoklady úspěchů vědecké práce a praxe v řízení lidské společnosti, v rozvoji lidské komunikace.

 

LITERATURA

 

BAUER, J. - GREPL, M.: Skladba spisovné češtiny. Praha 1980.

BRYCHNÁČ, Vl. a kol.: Marxisticko-leninská filozofie. Praha 1978.

DANEŠ, F.: Malý průvodce po dnešní češtině. Praha 1964.

HAVRÁNEK, B.: Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura. In: Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha 1932, s. 32—84.

HAVRÁNEK, B. - JEDLIČKA, A.: Česká mluvnice. Praha 1981.

JUNGMANN, J.: Slovník česko-německý. Praha 1834—1839.

KARLÍK, P.: Souvětné vyjadřování postojů mluvčího. SaS, 43, 1982, s. 93—101.

KONSTANTINOV, F. V. a kol.: Marxisticko-leninská filozofie. Praha 1973.

LENIN, V. I.: Materialismus a empiriokriticismus. Spisy 14. Praha 1958.

NEBESKÁ, I.: Poznámka k příslovečným určením příčinným. SaS, 35, 1974, s. 21—25.

NEBESKÁ, I.: K negaci v souvětích příčinné povahy. SaS, 37, 1976, s. 291—299.

PŘÍRUČNÍ SLOVNÍK JAZYKA ČESKÉHO. Praha 1935—1957 (PS).

SLOVNÍK SPISOVNÉ ČEŠTINY PRO ŠKOLU A VEŘEJNOST. Praha 1978 (SSČ).

SLOVNÍK SPISOVNÉHO JAZYKA ČESKÉHO. Praha 1958—1971 (SSJČ).

SVOBODA, K.: O tak zvaných větách příčinných a účinkových. NŘ, 37, 1954, s. 1—11.

SVOBODA, K.: O souřadných souvětích vysvětlovacích a důsledkových. NŘ, 39, 1956, s. 1—18.

SVOBODA, K.: K poznávací hodnotě transformační metody v syntaxi souvětné stavby. SlavPrag, 10, 1968, s. 161—170.

SVOBODA, K.: Souvětí spisovné češtiny. Praha 1972a.

SVOBODA, K.: Ke vztahu mezi souvětnou stavbou a myšlením. SlavPrag, 14, 1972b, s. 47—56.

SVOBODA, K.: Stylizační výcvik ve spisovné češtině a rozvoj myšlení II. Praha 1976 (skriptum).

SVOBODA, K.: Záměrová modálnost a syntaktická stavba souvětí. SaS, 45, 1984, s. 289—296.

SVOBODA, K. a kol.: Český jazyk pro III. ročník gymnázií. Praha 1981.

ŠMILAUER, Vl.: Novočeská skladba. Praha 1966.

TEJNOR, A. a kol.: Český jazyk pro střední školy I—IV. Praha 1984.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Kvantitativní charakteristiky současné české publicistiky. In: Linguistica II. Praha 1982, s. 62n.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Psaná a mluvená odborná čeština z kvantitativního hlediska (v rámci věcného stylu). In: Linguistica IV. Praha 1983, s. 105n.

 

[283]R É S U M É

Grund und Ursache

Die Arbeit unterscheidet grundsätzlich zwischen důvod (Grund, Begründung) und příčina (Ursache, kausale Beziehung). Unter der Ursache versteht sie die Tatsache, durch welche eine andere Tatsache ohne menschliche Absicht hervorgerufen wird. Durch den Grund dagegen werden die Umstände zum Ausdruck gebracht, aus welchen der Mensch bewusst, absichtlich gewisse Folgen zieht. Im Tschechischen wird der Ausdruck důvod in zwei Bedeutungen verwendet, als ‚Wahrscheinlichkeitsgrund‘ und als ‚Motivierungsgrund‘. Der Wahrscheinlichkeitsgrund, der nur durch Sätze geäussert werden kann, ist der Umstand, welcher zugunsten der Wahrhaftigkeit eines anderen Satzes zeugt. Er ist in der Arbeit nur kurz erwähnt, der Autor hat sich damit in anderen Arbeiten ausführlich befasst. Neue Aufmerksamkeit widmet die Arbeit dem Motivierungsgrund, d. h. dem Umstand in seelischen oder körperlischen Zustand des Menschen oder in der objektiven Realität ausserhalb des Menschen, die den Menschen zu einer bewussten Handlung zuführen, die Handlung des Menschen motivieren. Die Arbeit zeigt, wie sich der semantische Unterschied zwischen Ursache und Motivierungsgrund in den unterschiedlichen lexikalisch-syntaktischen Konstruktionen, nicht nur Sätzen, sondern auch Satzgliedern offenbart und wie der Motivierungsgrund besonders in der syntaktischen Konstruktion mit dem Einleitewort z toho důvodu, že (kausale Nebensätze des Grundes, kausale Begründungssätze) und in der Konstruktion mit dem Einleitewort z toho důvodu, aby (finale Nebensätze des Grundes, finale Begründungssätze) neue Ausdrucksmöglichkeiten zu finden beginnt.

Slovo a slovesnost, ročník 46 (1985), číslo 4, s. 275-283

Předchozí Ladislav Nebeský: O vnějším fungování znaků

Následující Anna Jirsová: K prefixaci sloves se zřetelem k syntaktickým funkcím